Konf 6/2022

Rubrum

Konf 6/2022-47 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého, JUDr. Pavla Simona, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Jitky Zavřelové, rozhodl o návrhu společnosti EDHESSA s. r. o., IČ 27863816, se sídlem Biskoupky 33, zastoupené JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem Biskoupky 33, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi Městským soudem v Brně, Krajským soudem v Brně a Ústavním soudem na straně jedné a předsedou Městského soudu v Brně a předsedou Krajského soudu v Brně na straně druhé, a dalších účastníků sporu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 214/2016, o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení: žalobkyně EDHESSA s. r. o., IČ 27863816, se sídlem Biskoupky 33, zastoupená JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem Biskoupky 33, a žalovaných 1) JUDr. L. J., zastoupená JUDr. Markem Ivičičem, Ph.D., advokátem se sídlem Brno, Bořetická 4097/21, 2) JUDr. Bc. M. K., Ph.D., 3) Mgr. A. N., 4) Město Oslavany, se sídlem Oslavany, náměstí 13. prosince 51/2, zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem Praha 5, Musílkova 1311/5e, a 5) Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 427/16, takto:

Výrok

Návrh s e o d m í t á .

Odůvodnění

1. Podáním doručeným dne 5. 4. 2022 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých kompetenčních sporech“), společnost EDHESSA s. r. o. (dále též „žalobkyně“ nebo „navrhovatelka“), navrhla zvláštnímu senátu rozhodnout spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 zákona o některých kompetenčních sporech. Ten měl podle ní vzniknout mezi Městským soudem v Brně a Krajským soudem v Brně na straně jedné a předsedou Městského soudu v Brně a předsedou Krajského soudu v Brně na straně druhé ve věci příslušnosti vydat rozhodnutí o prekluzi práva na stanovení (vyměření) soudního poplatku. Totožný návrh podala stěžovatelka zvláštnímu senátu již dne 12. 12. 2021, řízení o něm bylo vedeno pod sp. zn. Konf 29/2021 (k tomu viz dále). Konf 6/2022

2. Z návrhu a jeho příloh plyne, že Městský soud v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 43 C 214/2016 nejprve usnesením vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu, který činil 4 100 000 Kč. Aniž by žalobkyně daný soudní poplatek uhradila, podala dne 29. 6. 2020 návrh na zrušení uvedené výzvy k zaplacení soudního poplatku, upozornila na prekluzi práva na stanovení soudního poplatku a požádala o osvobození od soudních poplatků. Tento svůj požadavek zopakovala i v dalších podáních. O její žádosti rozhodl Městský soud v Brně usnesením ze dne 8. 9. 2020, čj. 43 C 214/2016-358, tak, že návrh na osvobození od soudních poplatků zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že při určení, kdo má za dané situace pravomoc rozhodovat o zániku poplatkové povinnosti, vyšel z usnesení ze dne 12. 3. 2015, čj. Konf 2/2014-17. V něm zvláštní senát uzavřel, že k rozhodování o posečkání s placením soudního poplatku, respektive k rozhodnutí o placení soudního poplatku ve splátkách, je příslušný soud v užším smyslu (předseda senátu), zatímco správa soudu (předseda soudu) je příslušná k rozhodování ve věci až ve fázi vymáhání soudního poplatku. Tato situace jde podle Městského soudu v Brně analogicky uplatnit i na případ rozhodování o vybírání soudního poplatku a s tím spojeným určením, zda poplatková povinnost zanikla. Městský soud v Brně dovodil, že je to právě soud samotný, a nikoli orgán státní správy soudu (předseda soudu), kdo je oprávněn rozhodovat ve věci soudních poplatků.

3. K odvolání žalobkyně proti výše zmiňovanému usnesení čj. 43 C 214/2016-358, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 11. 2020, čj. 44 Co 182/2020-380, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Poté žalobkyně reagovala podáním nové žádosti o úplné osvobození od soudních poplatků a zároveň i podáním ústavní stížnosti proti označeným usnesením Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně, kterou následně Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou (usnesením ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. III. ÚS 3342/20).

4. Žalobkyně též předložila k rukám předsedy Městského soudu v Brně, Mgr. Jana Sedláčka, jako správce daně, námitku prekluze práva na stanovení (vyměření) soudního poplatku a návrh na vydání rozhodnutí o marném uplynutí lhůty pro vyměření a vybrání soudního poplatku. Předseda Městského soudu v Brně přípisem ze dne 16. 9. 2021, sp. zn. Spr 992/2021, žalobkyni sdělil, že předseda soudu nemůže coby orgán státní správy soudu zasahovat do rozhodovací činnosti jednotlivých soudců. Vzhledem k tomu, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně se náležitě věnovala tvrzené prekluzi a na základě své argumentace činila a činí další procesní úkony a tento postup byl potvrzen odvolacím soudem, uzavřel, že zde není žádný prostor pro rozhodování předsedy soudu coby správce daně.

5. Podáním ze dne 20. 9. 2021 se žalobkyně obrátila na předsedu Krajského soudu v Brně, jako na nadřízeného správce daně, s podnětem k ochraně před nečinností předsedy Městského soudu v Brně jako správce daně prvního stupně. Předseda Krajského soudu v Brně, JUDr. Milan Čečotka, v přípise ze dne 3. 12. 2021, sp. zn. Spr 1191/2021, žalobkyni sdělil, že není správný její názor, že předsedové soudů, jako orgány státní správy soudů, zaujímají k řízením zahájeným u soudu na návrh účastníka paralelně pozici správce daně, a tudíž jsou povoláni k rozhodování o ukládání soudních poplatků a určování lhůt k jejich splatnosti. Předsedům soudů nepřísluší jakkoliv zasahovat do rozhodování soudů v jimi projednávaných věcech, ani poskytovat vysvětlení k vydaným rozhodnutím. Konf 6/2022-48 pokračování Rozhodování o povinnosti hradit soudní poplatek je výlučnou pravomocí soudu jako rozhodovacího orgánu v rámci výkonu soudnictví. Za této situace předseda Krajského soudu v Brně považoval za správný názor předsedy Městského soudu v Brně (jak byl vyložen výše v odstavci [4]) a neměl též za to, že by bylo možné podání žalobkyně považovat za námitku proti nečinnosti správce daně podle § 159 odst. 6 daňového řádu.

6. Navrhovatelka svou aktivní legitimaci k podání návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu dovozuje ve smyslu § 3 odst. 2 zákona o některých kompetenčních sporech, neboť je účastníkem řízení (žalobkyní) ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 214/2016, v níž se měla otázka pravomoci vydat rozhodnutí o prekluzi práva na stanovení (vyměření) soudního poplatku stát spornou. Je přesvědčena, že podle § 119 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), jsou jak předseda Městského soudu v Brně, tak i předseda Krajského soudu v Brně orgány státní správy soudů, a je proto nepochybně v jejich diskreci, aby ex officio posoudili, zda marně uplynula prekluzivní lhůta podle § 148 odst. 1 daňového řádu pro stanovení (vyměření) soudního poplatku splatného ke dni podání žaloby ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Právní závěry usnesení zvláštního senátu čj. Konf 2/2014-17, o které svůj názor opřel Městský soud v Brně (viz odstavec [2] výše), nelze podle navrhovatelky v daném případě aplikovat. Naopak velmi příhodně se podle ní k prekluzi práva na vyměření soudního poplatku vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2867/2016. Rozhodnutí ve věci prekluze práva na vyměření soudního poplatku je rovněž přezkoumatelné ve správním soudnictví. V posuzované věci byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku až po uplynutí tří let od konce kalendářního roku, v němž se stal splatným. Soud prvního stupně žalobkyni k zaplacení soudního poplatku splatného s podáním žaloby včas nevyzval a ani nezačal jednat ve věci samé. Účelem prekluze je podle navrhovatelky ochrana právní jistoty spočívající v legitimním očekávání toho, že jednou nastalé právní vztahy nedojdou po uplynutí prekluzivní lhůty změny. To v posuzované věci jinak řečeno znamená, že poplatník soudního poplatku splatného společně s podáním žaloby, o které soud nezačal jednat, respektive kterému soud ve lhůtě stanovené zákonem soudní poplatek nevyměřil, má legitimní očekávání, že soudní poplatek hradit nebude. Z § 13 odst. 1 zákona o soudních poplatcích totiž vyplývá, že poplatek nelze vyměřit ani vymáhat po uplynutí 3 let od konce kalendářního roku, v němž se stal splatným. Závěr vyložený v usnesení Městského soudu v Brně čj. 43 C 214/2016-358 je proto dle názoru navrhovatelky nutno korigovat tak, že o běhu prekluzivní lhůty pro stanovení (vyměření) soudního poplatku je oprávněn v rámci dělené správy daně rozhodovat toliko předseda soudu jako správce daně.

7. Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o kompetenčním sporu.

8. V prvé řadě znovu zdůrazňuje (viz odstavec [1] výše), že navrhovatelka podala dne 12. 12. 2021 totožný návrh, který zvláštní senát usnesením ze dne 4. 4. 2022, čj. Konf 29/2021-24, odmítl, protože v dané věci neexistuje žádný kompetenční spor, který by byl oprávněn řešit. Návrhy podané zvláštnímu senátu dne 12. 12. 2021 a dne 5. 4. 2022 jsou identické. Navrhovatelka v opětovně podaném návrhu svou argumentaci nijak Konf 6/2022 nerozvedla, pouze (jako jednu z mnoha příloh) k návrhu navíc připojila zmíněné usnesení čj. Konf 29/2021-24, aniž by však dále s tam uvedenými závěry jakkoli polemizovala. Oproti předchozímu návrhu ze dne 12. 12. 2021 také v nynější věci přiložila svou žalobu na ochranu proti nečinnosti ze dne 5. 4. 2022, kterou podala ke Krajskému soudu v Brně jako soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví, a v níž brojí proti tvrzené nečinnosti předsedy Krajského soudu v Brně a předsedy Městského soudu v Brně jako správců daně ve smyslu § 161 a § 162 daňového řádu. K tomu však rovněž v samotném návrhu nic bližšího nesdělila.

9. Za výše popsané situace proto zvláštní senát na svoje předchozí usnesení čj. Konf 29/2021-24 v podrobnostech odkazuje, neboť se v něm s návrhem vypořádal, přičemž nyní – za nezměněných relevantních skutkových okolností – neshledal žádný důvod k tomu, aby se od svých předchozích závěrů odchýlil. Relevantní pro rozhodnutí zvláštního senátu není ani to, že navrhovatelka zjevně podala dne 5. 4. 2022 nečinnostní žalobu ke Krajskému soudu v Brně, ve které nesouhlasí s postojem předsedů Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, kteří popírají svou pravomoc k vydání rozhodnutí ve věci zániku práva na stanovení (vyměření) soudního poplatku. Zvláštní senát dále nepovažuje za potřebné znovu podrobně opakovat, z jakých důvodů je nutné návrh odmítnout, níže proto pouze stručně rekapituluje svou předešlou stěžejní argumentaci.

10. Z usnesení čj. Konf 29/2021-24 vyplývá, že „[n]avrhovatelka ve svém návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu zřejmě usuzuje na existenci kompetenčního sporu mezi Městským soudem v Brně, Krajským soudem v Brně a Ústavním soudem na straně jedné, a předsedou Městského soudu v Brně a předsedou Krajského soudu v Brně na straně druhé. Není přitom sporné, že předseda Městského soudu v Brně i předseda Krajského soudu v Brně, jako orgány státní správy soudů, svou pravomoc k vydání rozhodnutí ve věci zániku práva na stanovení (vyměření) soudního poplatku popřeli. Městský soud v Brně však svou věcnou příslušnost věc projednat a pravomoc o návrhu rozhodnout nepopřel a ve věci vydal usnesení ze dne 8. 9. 2020, čj. 43 C 214/2016-358. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 11. 2020, čj. 44 Co 182/2020-380, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ústavní stížnost podaná žalobkyní proti uvedeným rozhodnutím byla usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. III. ÚS 3342/20, odmítnuta. Je tedy zřejmé, že v posuzované věci žádný kompetenční spor nevznikl (srov. obdobně usnesení zvláštního senátu ze dne 13. 10. 2021, sp. zn. Konf 9/2021).“

11. Ve shodě s usnesením čj. Konf 29/2021-24 lze také podotknout, že návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu není zvláštním opravným prostředkem proti rozhodnutím soudů či správních orgánů. Při neexistenci kompetenčního sporu zvláštnímu senátu nepřísluší jakkoli hodnotit či korigovat závěry přijaté v předchozích rozhodnutích (zde především v usnesení Městského soudu v Brně čj. 43 C 214/2016-358 a v usnesení Krajského soudu v Brně čj. 44 Co 182/2020-380).

12. Zvláštní senát proto pro nesplnění podmínek řízení o kompetenčním sporu návrh odmítl, a to za přiměřeného použití § 46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního, ve spojení s § 4 zákona o některých kompetenčních sporech. Konf 6/2022-49 pokračování

13. Nad rámec výše uvedeného zvláštní senát navrhovatelku důrazně upozorňuje, že opakované podávání stejných návrhů postrádá jakéhokoli smyslu, a to tím spíše ve věci, v níž bylo již jednou jednoznačně deklarováno, že příslušné orgány svou pravomoc rozhodnout v určité věci vůbec nepopřely, neexistuje tudíž žádný kompetenční spor, kterým by se mohl zvláštní senát zabývat. Pokud by navrhovatelka v budoucnu opět postupovala tak, jako tomu bylo v nyní posuzovaném případě (tj. opakovaně by podávala totožné návrhy při nezměněných skutkových okolnostech), není vyloučeno, že by byl takový postup posouzen jako zjevné zneužití práva (či šikanózní výkon práva). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 31. května 2022 Mgr. Radovan Havelec předseda zvláštního senátu