Konf 62/2005

Plný text

Konf 62/2005-4 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr. Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík a JUDr. Petr Příhoda, o návrhu Okresního soudu v Uherském Hradišti na rozhodnutí sporu o pravomoc, za účasti žalobkyně: Č. z., a. s., a žalovaných: 1) Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, a 2) Č. S., a. s., ve věci žaloby o výmaz kombinované ochranné známky ve znění „C.“, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Dne 11. 7. 2005 se obrátil Okresní soud v Uherském Hradišti na zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, s návrhem na rozhodnutí sporu o pravomoc (kompetenčního sporu), jehož stranou se cítí být. Druhou stranu kompetenčního sporu navrhovatel neoznačil; je však přesvědčen, že rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ve věci výmazu ochranné známky, které u něj žalobkyně napadla žalobou, není rozhodnutím o občanskoprávních, pracovních, rodinných či obchodních vztazích. V takovémto rozhodnutí se správní orgán vyslovuje k tomu, zda jsou či nejsou splněny podmínky k poskytnutí ochrany, a konstituuje jím subjektivní veřejná práva. Navrhovatel se proto u zvláštního senátu domáhá výroku o tom, že příslušný vydat rozhodnutí o žalobě je soud ve správním soudnictví. Zvláštní senát nejprve zkoumal, zda jsou dány podmínky, za nichž může o věci jednat a rozhodnout; zjistil přitom, že návrh není způsobilý k věcnému projednání. Úkolem zvláštního senátu je určovat příslušnost k vydání rozhodnutí v konkrétní věci uvedené v návrhu na zahájení řízení, vznikl-li v souvislosti s touto věcí kompetenční spor – tedy spor o pravomoc (nebo věcnou příslušnost) vydat rozhodnutí. Kompetenční spor může být buď kladný, jestliže si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž již druhá strana pravomocně rozhodla, nebo záporný, jestliže obě strany sporu popírají v totožné věci individuálně určených účastníků svou pravomoc vydat rozhodnutí (§ 1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb.). Stranami kompetenčního sporu přitom mohou být jednak soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy, jednak soudy rozhodující v občanském soudním řízení a soudy rozhodující ve správním soudnictví. Navrhovatel svou pravomoc popírá, a zjevně tedy nejde o kladný kompetenční spor. Ani pro existenci záporného kompetenčního sporu však nejsou dány předpoklady, protože tu není druhá strana, která by rovněž odmítala rozhodnout. Konf 62/2005-5 Podle navrhovatele je druhou stranou zřejmě soud ve správním soudnictví, jak to plyne z formulace jeho žalobního petitu; věc by tedy spadala pod § 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb., který se týká kompetenčních sporů mezi soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví. Jak však plyne ze soudního spisu, žalobkyně napadla rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví z 1. 12. 2003 ve věci výmazu ochranné známky žalobou podanou k Okresnímu soudu v Uherském Hradišti – coby soudu v občanském soudním řízení – dne 30. 1. 2004. Takto zahájenému řízení, které dosud běží, nepředcházelo řízení u soudu jednajícího ve správním soudnictví, a žádný takový soud se tedy ke své případné pravomoci vůbec nemohl vyjádřit, natož aby ji popíral. Pro vznik záporného kompetenčního sporu přitom nepostačuje nevůle jednoho orgánu rozhodovat: je třeba, aby se k otázce své pravomoci kvalifikovaně vyslovily obě strany kompetenčního sporu, což se v tomto případě nestalo. Má-li navrhovatel zato, že rozhodnutí o výmazu ochranné známky je rozhodnutím o subjektivním veřejném právu, které by měl přezkoumávat soud ve správním soudnictví (tomuto názoru ostatně přisvědčil i zvláštní senát ve svém usnesení ze dne 6. 1. 2004, čj. Konf 93/2003-5, které bylo uveřejněno pod č. 276/2004 Sb. NSS), nezbývá mu než zastavit řízení v souladu s § 104b odst. 1 občanského soudního řádu a poučit žalobkyni o možnosti podat žalobu ve správním soudnictví. Teprve bude-li taková žaloba podána, uváží o své pravomoci i správní soud: až poté se ukáže, zda je tu zapotřebí rozhodnutí zvláštního senátu. Nelze se totiž obracet na zvláštní senát, dokud soud nevyčerpal zákonem předepsané možnosti postupu. Projevuje se zde i zásada ekonomie řízení: není vyloučeno, že poté, co soud zastaví řízení, účastník zůstane nečinný. Rozhodnutí, jímž se určuje pravomoc, by pak zůstalo jen prázdným aktem. Především však navrhovatel nemůže předjímat závěr správního soudu o jeho vlastní pravomoci: pokud správní soud věc projedná o své vůli, rozhodování zvláštního senátu tu nemá místa. V souzené věci tak dosud nevznikl kompetenční spor, k jehož řešení by byl povolán zvláštní senát. Návrh byl proto odmítnut jako předčasný, a to za přiměřeného použití ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního ve spojení s § 4 zákona č. 131/2002 Sb. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. září 2005 JUDr. Karel Podolka předseda zvláštního senátu