Na 10/2018

Rubrum

Na 10/2018 - 16 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci navrhovatele: F. O., týkající se navrhovatelova nejasného podání ze dne 9. 1. 2018, takto:

Výrok

I. Podání navrhovatele ze dne 9. 1. 2018 s e o d m í t á .

II. Navrhovatel n e m á právo na náhradu nákladů řízení o podání ze dne 9. 1. 2018.

Odůvodnění

1. Nejvyšší správní soud obdržel dne 10. 1. 2018 podání, kterým se navrhovatel domáhal rozhodnutí kompetenčních soudů o odčinění nezávisle a nestranně na moci zákonodárné, výkonné a na jakékoliv judikatuře, podle čl. 10 a čl. 1/2 Ústavy přednostně dodržované a zrušení všech procesních usnesení pro nicotnost (…). V tomto podání současně odkázal na § 97 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“) a na § 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. K podání dále přiložil Odvolání proti usnesení 24 C/2010-403 KS v Brně ze 20. 12. 2017 ze dne 3. 1. 2018, Další opakovanou stížnost dle zákona č. 6/2002 Sb. ze dne 6. 12. 2017 adresovanou předsedovi Městského soudu v Brně a Stanovisko naděje a víry.

2. Usnesením ze dne 19. 1. 2018, č. j. Na 10/2018 - 7, Nejvyšší správní soud vyzval navrhovatele k doplnění jeho podání a k odstranění vad podání tak, že uvede, čeho se jeho podání týká, proti komu směřuje a co navrhuje.

3. Nejvyšší správní soud v předmětném usnesení navrhovateli vysvětlil, že v případě kompetenčního sporu podle § 97 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jde o spor mezi ústředními správními úřady navzájem, které si buď současně osobují pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo povinnosti téhož účastníka (kladný kompetenční spor), nebo oba současně popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo povinnosti téhož účastníka. Kompetenční spor se musí vázat ke konkrétní věci, kdy správní orgány popírají nebo si osobují svou pravomoc o věci vést řízení a rozhodovat. Jestliže tedy navrhovatel tvrdí, že v jeho věci existuje kompetenční spor mezi správními orgány, jehož rozhodnutí se Na 10/2018 domáhá, musí jednoznačně označit věc, v níž má být rozhodováno (je vedeno řízení, případně by mělo být zahájeno), a v níž tento spor vznikl.

4. Soud dále uvedl, že podle § 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb. se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví. V takovém případě kompetenčním sporem je spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí. Kompetenčním sporem je též spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. I v takovém případě se tedy musí spor vázat ke konkrétní věci. Měl-li tedy navrhovatel v úmyslu iniciovat svým podáním tento typ sporu, je nutno jednoznačně označit věc, v níž má být rozhodováno a v níž tento spor vznikl.

5. Navrhovatel reagoval na shora popsanou výzvu podáním ze dne 30. 1. 2018, v němž tvrdí, že napadený soud není k věci příslušný. Příslušnost stanoví § 2 zákona č. 131/2002 Sb. Během minulého režimu byl dvakrát odsouzen za odpor proti režimu; tyto komunistické rozsudky nemá a soudy se vzpírají mu je poslat. Kompetenční soud si musí tyto rozsudky opatřit a z nich i v dalším řízení vycházet a musí rozhodnout, kdo je k odčinění věcně příslušný podle zákona č. 82/1998 Sb.

6. Nejvyšší správní soud na základě shora uvedeného konstatuje, že žalobce neodstranil vady podání, jak byl vyzván usnesením ze dne 19. 1. 2018, neboť nevymezil dostatečně případný kompetenční spor ani věc, v níž měl vzniknout. Navrhovatel nově tvrdí, že se brání postupu soudů, které mu odmítají poskytnout rozsudky vyžádané podle zákona o svobodném přístupu k informacím. V takovém případě se může postupu soudů bránit procesními prostředky, které nabízí zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, neboť i soudy jsou povinnými subjekty ve smyslu § 2 tohoto zákona. Proti rozhodnutí o neposkytnutí informace (rozsudku) je možno brojit odvoláním (§ 16 cit. zákona) a případně též správní žalobou u příslušného krajského soudu. Domáhá-li se snad navrhovatel náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), pak to, kdo je věcně příslušný k rozhodnutí ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem stanoví § 6 tohoto zákona.

7. Jelikož tedy navrhovatel neodstranil vady podání ze dne 9. 1. 2018, jak byl vyzván, Nejvyšší správní soud toto podání odmítl podle § 37 odst. 5 s. ř. s. v souladu s poučením, kterého se navrhovateli dostalo. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože jeho návrh byl odmítnut. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 8. února 2018 Na 10/2018 pokračování JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu