Na 172/2009

Rubrum

Na 172/2009 - 14 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci navrhovatele S. S., bytem Popůvky č. 20, Kojetín, proti odpůrci JUDr. Tomáši Vránovi, soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Přerov, se sídlem Přerov, Komenského 38, o návrhu na vyslovení neplatnosti exekučního příkazu odpůrce č. Ex 0225/03 ze dne 24. 6. 2003, takto:

Výrok

I. Návrh s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Nejvyšší správní soud obdržel dne 1. 7. 2009 návrh, kterým se navrhovatel dovolával vyslovení neplatnosti exekučního příkazu vydaného odpůrcem dne 24. 6. 2003 pod sp. zn. Ex 0225/03; současně požádal zdejší soud o „navrácení vlastnictví“ domu č. p. 381 v Kojetíně, který je předmětem nařízené exekuce. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky za nichž může o popsaném návrhu meritorně rozhodnout (podmínky řízení). Základní podmínkou každého soudního řízení je jeho předmět. Předmět řízení je ve správním soudnictví vymezen v ustanovení § 4 soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.). S výjimkou specifických řízení svěřených správním soudům (§ 4 odst. 2 s. ř. s.) lze v nejobecnější rovině konstatovat, že pojmovým znakem sporu ve správním soudnictví je právě relevantní individuální správní akt či jiné jednání orgánu veřejné správy, jehož adresátem je fyzická či právnická osoba a kterým je autoritativně vstupováno do sféry jejích subjektivních práv. V projednávané věci se navrhovatel v rámci správního soudnictví domáhá vyslovení neplatnosti exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem ve smyslu ustanovení § 47 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorem a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen exekuční řád). Navrhovatelem vymezený předmět řízení je sice rozhodnutím, nikoli však rozhodnutím vydaným orgánem veřejné správy. Z ustanovení § 28, věty druhé exekučního řádu vyplývá, že úkony exekutora se považují za úkony soudu; exekuční příkaz má stejné účinky jako nařízení výkonu rozhodnutí dle občanského soudního řádu (§ 47 odst. 2 exekučního řádu). Z uvedeného je zcela evidentní, že napadený exekuční příkaz je eo ipso Na 172/2009 - 15 nutno považovat za úkon soudu vydaný v rámci občanského soudního řízení. Jakýkoli přezkum takového aktu leží tedy mimo rámec správního soudnictví vymezeného již výše zmiňovaným § 4 s. ř. s. Totéž lze uvést i pokud jde o návrh na „vrácení vlastnictví“ k předmětu exekuce; i zde jde o věc soukromého práva a takový návrh může být projednán toliko v rámci občanského soudního řízení. Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn a nelze proto v řízení pokračovat. Podle ustanovení § 46 odst. 2 s. ř. s. soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, a nebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu. Pokud jde o tu část návrhu, kterou se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti výše uvedeného exekučního příkazu, zde Nejvyšší správní soud shledal, že jde o návrh, který nemůže být projednán jak v rámci správního soudnictví (viz výše), tak ani v řízení před civilními soudy (§ 47 odst. 3 exekučního řádu expressis verbis stanoví, že proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek). Z tohoto důvodu proto návrh v této části odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, který vylučuje, aby řízení ve věci mohlo proběhnout. Pokud se týká návrhu na „navrácení vlastnictví“ domu č. p. 381 v Kojetíně, zde jde zcela evidentně o návrh občanskoprávní povahy, který může být uplatněn pouze v občanském soudním řízení (před civilními soudy). Vzhledem k tomu, že podaný návrh jako celek zcela evidentně směřuje k odvrácení realizace nařízené exekuce, považuje zdejší soud za korektní navrhovatele upozornit na možnost využití institutů zakotvených v části šesté občanského soudního řádu [návrh na odklad výkonu rozhodnutí (srov. též § 54 odst. 1 exekučního řádu) či návrh na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. též § 51 písm. b) exekučního řádu)]. Návrh je nutno podat u okresního soudu, jehož místní příslušnost je v daném případě dána ustanovením § 252 odst. 4 písm. b) občanského soudního řádu. Z tohoto důvodu proto Nejvyšší správní soud odmítl i tuto část návrhu, a to postupem dle § 46 odst. 2 s. ř. s. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. 3, věty první s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. Na 172/2009 - 16 V Brně dne 14. července 2009 JUDr. Vojtěch Šimíček předseda senátu