Nad 134/2024

Rubrum

Nad 134/2024 - 38 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Egeria, z. s., se sídlem Obchodní 1324, Otrokovice, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2024, č. j. KUZL 46224/2024, vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 31 A 46/2024, o nesouhlasu Krajského soudu v Brně s postoupením této věci Krajským soudem v Ostravě, takto:

Výrok

K projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 A 46/2024 j e p ř í s l u š n ý Krajský soud v Brně.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 24. 6. 2024 u Krajského soudu v Ostravě domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 21. 5. 2024, č. j. KUZL 46224/2024, jímž žalovaný dle § 92 odst. 1 správního řádu zamítl jako nepřípustné odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Holešov ze dne 21. 6. 2023, č. j. HOL-13195/2023/ŽP/Ve, o povolení stavby vodního díla „Dálnice D49, stavba 4901 Hulín-Fryšták, SO 327 Retenční nádrž v km 4,700 vpravo“.

2. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 7. 2024, č. j. 38 A 3/2024-18, postoupil věc podle § 7 odst. 6 věty první s. ř. s. Krajskému soudu v Brně, neboť jej považoval za soud místně příslušný k projednání a rozhodnutí dané věci na základě obecného pravidla místní příslušnosti dle § 7 odst. 2 s. ř. s. Krajský soud v Ostravě k tomuto závěru dospěl na základě toho, že v této věci nerozhodoval a ani neměl rozhodovat v prvním stupni Dopravní a energetický stavební úřad (DESÚ) a že zároveň bylo řízení o žalobě zahájeno až po nabytí účinnosti zákona č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona (dále jen „zákon č. 284/2021 Sb.“), dle jehož přechodného ustanovení (čl. LXIII bodu 2) se pouze řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů. Z těchto důvodů není podle Krajského soudu v Ostravě dána jeho zvláštní místní příslušnost dle § 7 odst. 4 s. ř. s. (ani ve znění účinném do 31. 12. 2023, ani ve znění účinném od 1. 1. 2024 – pozn. NSS). Příslušným je tedy dle § 7 odst. 2 věty první s. ř. s. Krajský soud v Brně, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni. Nad 134/2024

3. Dne 27. 8. 2024 Krajský soud v Brně předložil spis dle § 7 odst. 6 věty druhé s. ř. s. k rozhodnutí o místní příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu, neboť s postoupením věci Krajským soudem v Ostravě nesouhlasí. Místně příslušným k řízení je podle jeho názoru Krajský soud v Ostravě.

4. Krajský soud v Brně měl za to, že v nyní posuzované věci jde o žalobu podanou proti rozhodnutí o povolení stavby dopravní infrastruktury ve smyslu § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon) (od 1. 1. 2024 se jedná o zákon o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury; dále jen „liniový zákon“). K zahájení správního řízení došlo ještě za účinnosti zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). V takovém případě by byl k projednání a rozhodnutí věci nepochybně příslušný Krajský soud v Ostravě. Ke skončení věci a podání žaloby však došlo až za účinnosti zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění zákona č. 152/2023 Sb. (dále jen „nový stavební zákon“). Nový stavební zákon zřídil DESÚ, kterému svěřil působnost stavebního úřadu ve věcech vyhrazených staveb a staveb souvisejících, kam spadá i stavba vodního díla v nyní projednávané věci. Od 1. 1. 2024 by tak dle nové právní úpravy měl o věci rozhodovat DESÚ. Podle § 330 odst. 1 a 3 věty třetí nového stavebního zákona se však řízení a postupy zahájené přede dnem účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů. Řízení v projednávané věci měl proto dokončit vodoprávní úřad.

5. V souvislosti s přijetím nového stavebního zákona došlo také k novelizaci § 7 odst. 4 zákona s. ř. s. tak, že ve věcech, v nichž rozhodl nebo měl v prvním stupni rozhodnout DESÚ, je k řízení příslušný Krajský soud v Ostravě. Ten tedy rozhoduje o žalobách proti rozhodnutím o umístění a povolení staveb dopravní infrastruktury podle § 1 odst. 2 písm. a) nebo b) liniového zákona podaných do 31. 12. 2023 a o žalobách podaných od 1. 1. 2024 ve věcech, v nichž rozhodoval nebo měl rozhodovat DESÚ. Situaci, která nastala v nynějším případě, zákonodárce výslovně neřeší. Ačkoliv se změna právní úpravy může jevit jako změna koncepce místní příslušnosti Krajského soudu v Ostravě, podle Krajského soudu v Brně ve skutečnosti k žádné změně nedošlo, neboť rozhodovací působnost DESÚ se vztahuje na věci umístění a povolení staveb dopravní infrastruktury, u nichž i dosud byla dána místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě, a tato působnost se navíc rozšířila. Z důvodové zprávy k zákonu č. 284/2021 Sb. pak plyne vůle zákonodárce zachovat působnost Krajského soudu v Ostravě i nadále. Není tudíž dán žádný racionální důvod, aby byly z působnosti Krajského soudu v Ostravě vyloučeny žaloby proti rozhodnutím o umístění či povolení staveb dopravní infrastruktury ve smyslu § 1 odst. 2 písm. a) liniového zákona jen proto, že řízení neskončilo a žaloba nebyla podána do 31. 12. 2023. Pojem „měl rozhodnout“ je tudíž třeba vykládat tak, že se vztahuje i na záměry, které od 1. 1. 2024 spadají do působnosti DESÚ, ale řízení o nich dokončuje stavební úřad dle dosavadních právních předpisů. K řízení o žalobě by tedy dle Krajského soudu v Brně měl být místně příslušný Krajský soud v Ostravě. Krajský soud v Brně rovněž poukázal na to, že ke shodnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud ve věci týchž účastníků řízení v usnesení ze dne 14. 8. 2024, č. j. Nad 122/2024-103 (všechna zde zmíněná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Nad 134/2024 - 39 pokračování

6. Nejvyšší správní soud shledal nesouhlas Krajského soudu v Brně s postoupením věci nedůvodným, byť na základě poněkud odlišné argumentace, než uváděl Krajský soud v Ostravě.

7. Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. „[n]estanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.“.

8. Podle § 7 odst. 4 s. ř. s., ve znění účinném od 1. 1. 2024, „[v]e věcech, ve kterých rozhodl nebo měl rozhodnout v prvním stupni Dopravní a energetický stavební úřad, je k řízení příslušný Krajský soud v Ostravě. O těchto žalobách vede řízení specializovaný senát.“. Podle téhož ustanovení, ve znění účinném do 31. 12. 2023, platilo, že „[k] řízení o žalobě proti rozhodnutí, kterým se umisťuje nebo povoluje stavba dopravní infrastruktury podle § 1 odst. 2 písm. a) nebo b) zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů, je příslušný Krajský soud v Ostravě. O těchto žalobách vede řízení specializovaný senát.“.

9. Podle § 7 odst. 6 s. ř. s. „[n]ení-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.“.

10. Krajský soud v Brně i Krajský soud v Ostravě spatřují podstatu svého sporu o místní příslušnost v této věci v otázce, o které již, jak připomněl Krajský soud v Brně, skutečně rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 14. 8. 2024, č. j. Nad 122/2024-103, a to tak, že speciální místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě dle § 7 odst. 4 s. ř. s., ve znění účinném od 1. 1. 2024, se vztahuje na žaloby proti rozhodnutím o povolení stavby dopravní infrastruktury dle § 1 odst. 2 písm. a) nebo b) liniového zákona, podané od 1. 1. 2024, tedy po nabytí účinnosti zákona č. 284/2021 Sb., i v případě, že o věci v prvním stupni nerozhodoval DESÚ, ale stavební úřad podle dosavadních právních předpisů.

11. Nynější věc se ovšem od případu posuzovaného zmíněným usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2024, č. j. Nad 122/2024-103, zásadně liší v tom, že zatímco v uvedené věci dle tohoto usnesení žalovaný odvolání žalobce proti příslušnému rozhodnutí Městského úřadu Holešov ve věci stavby dopravní infrastruktury zamítl a toto rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil, tedy postupoval dle § 90 odst. 5 správního řádu a o odvolání rozhodl po věcném posouzení jeho důvodnosti meritorně, ve věci nyní posuzované žalovaný zamítl odvolání žalobce dle § 92 odst. 1 správního řádu jako nepřípustné.

12. Nejvyšší správní soud v této souvislosti zdůrazňuje, že rozhodnutí odvolacího orgánu o zamítnutí odvolání pro opožděnost nebo nepřípustnost podle § 92 odst. 1 správního řádu není rozhodnutím, v němž by se správní orgán věcně zabýval odvoláním účastníka řízení. Rozhodnutím podle § 92 odst. 1 správního řádu odvolací správní orgán zamítá odvolání z důvodu jeho opožděnosti či nepřípustnosti, tj. z důvodu nenaplnění jedné ze základních procesních podmínek, bez níž nelze podané odvolání meritorně posoudit, proto také není odvoláním napadené rozhodnutí na základě opožděného či nepřípustného odvolání současně Nad 134/2024 potvrzováno ani netvoří s pravomocným prvostupňovým rozhodnutím jeden celek. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu je tedy soud v případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného nebo nepřípustného oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu, a nemůže se zabývat zákonností dosud pravomocného prvostupňového rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2003, č. j. 5 A 14/2002-35, publ. pod č. 287/2004 Sb. NSS, usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2008, č. j. 8 As 51/2006-105, rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 8 As 51/2006-112, ze dne 27. 11. 2008, č. j. 2 As 53/2007-111, ze dne 23. 12. 2009, č. j. 5 As 105/2008- 135, ze dne 23. 4. 2010, č. j. 5 As 10/2010-75, ze dne 12. 10. 2016, č. j. 7 As 195/2016-21, ze dne 21. 9. 2017, č. j. 5 Azs 32/2017-39, atd.).

13. Tak tomu tedy bude i v nyní posuzované věci. Příslušný krajský soud bude oprávněn posuzovat výlučně zákonnost rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2024, č. j. KUZL 46224/2024, o zamítnutí odvolání žalobce pro nepřípustnost, které se soustředilo právě výlučně na otázku přípustnosti odvolání žalobce a nemohlo se zabývat žádnými jinými otázkami souvisejícími s výstavbou dopravní infrastruktury ve smyslu § 1 liniového zákona, který se na něj tudíž vůbec nevztahuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2016, č. j. 4 As 284/2015-105). Pokud by tedy žaloba v této věci byla podána do 31. 12. 2023, nemohlo by se jednat o žalobu podanou proti rozhodnutí o povolení stavby dopravní infrastruktury ve smyslu § 1 odst. 2 písm. a) nebo b) liniového zákona a nemohla by být dána speciální místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě dle § 7 odst. 4. s. ř. s., v tehdejším znění.

14. Žalobce přitom v žalobě uvádí, že odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Holešov ze dne 21. 6. 2023, č. j. HOL-13195/2023/ŽP/Ve, o povolení stavby zmiňovaného vodního díla souvisejícího s výstavbu dálnice D49, podal až dne 5. 3. 2024. Žalovaný toto odvolání rozhodnutím ze dne 21. 5. 2024, č. j. KUZL 46224/2024, zamítl jako nepřípustné. Byť je toto rozhodnutí žalovaného napadeno žalobou, je až do rozhodnutí příslušného krajského soudu o této žalobě nadáno presumpcí zákonnosti a správnosti, a tedy je prozatím třeba vycházet z toho, že řízení týkající se povolení stavby dopravní infrastruktury bylo pravomocně skončeno již v roce 2023 a v roce 2024 bylo vedeno pouze řízení o nepřípustném odvolání žalobce. Z něho vzešlo zmiňované rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2024, č. j. KUZL 46224/2024, které žalobce dne 24. 6. 2024 napadl žalobou. Je tedy zřejmé, že řízení o této žalobě nemůže představovat ani věc, ve které „rozhodl nebo měl rozhodnout v prvním stupni Dopravní a energetický stavební úřad“, ve smyslu § 7 odst. 4 s. ř. s., ve znění účinném od 1. 1. 2024.

15. Lze tedy uzavřít, že na řízení o dané žalobě vůbec nemůže dopadat speciální místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě dle § 7 odst. 4 s. ř. s., ať již ve znění účinném do 31. 12. 2023 či v aktuálním znění. V posuzované věci se tudíž místní příslušnost krajského soudu musí řídit obecným pravidlem obsaženým v § 7 odst. 2 s. ř. s., při jehož použití je soudem příslušným k projednání a rozhodnutí dané věci Krajský soud v Brně.

16. Nejvyšší správní soud neshledal nesouhlas Krajského soudu v Brně s postoupením věci důvodným, a proto podle § 7 odst. 6 věty druhé s. ř. s. rozhodl tak, že k řízení je Nad 134/2024 - 40 pokračování příslušný právě tento krajský soud. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány (§ 7 odst. 6 věta třetí s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 30. září 2024 JUDr. Jakub Camrda předseda senátu