Nad 158/2024

Rubrum

Nad 158/2024 - 46 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: J. K., proti žalovaným: 1) Krajský soud v Ústí nad Labem, se sídlem Národního odboje 1274/26, Ústí nad Labem, 2) Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 4. 7. 2024, č. j. Si 163/2024-20, a rozhodnutí žalovaného 2) ze dne 28. 5. 2024, č. j. MSP-419/2024-OSV-OSV/2, o návrhu žalobce na přikázání věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 141 A 17/2024 jinému krajskému soudu, takto:

Výrok

I. Soudci specializovaného úseku správního soudnictví Krajského soudu v Ústí nad Labem n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 141 A 17/2024.

II. Věc vedená u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 141 A 17/2024 s e n e p ř i k a z u j e jinému soudu.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce žádal Krajský soud v Ústí nad Labem o poskytnutí několika soudních rozhodnutí postupem podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále „informační zákon“). Žalobou podanou u věcně a místně příslušného Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále také „žalovaný“) žalobce brojí proti výše označenému rozhodnutí, kterým jej žalovaný podle § 17 informačního zákona vyzval k úhradě nákladů spojených s mimořádně rozsáhlým vyhledáváním informací. Současně napadá shora označené rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti, které rozhodnutí žalovaného potvrdilo. Žalobce s odkazem na to, že Krajský soud v Ústí nad Labem byl současně povinným subjektem, navrhl, že o žalobě by měl rozhodovat Krajský soud v Praze.

2. Toto vyjádření žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem vyhodnotil jako námitku podjatosti sui generis, soudci správního úseku proto připojili své vyjádření k námitce podjatosti. Ve vyjádření uvedli, že nemají žádný poměr k věci samé ani k žalobci. Jsou přesvědčeni, že skutečnost, že jsou soudci soudu, jenž je v daném řízení žalovaným, nezakládá sama o sobě zákonný důvod jejich vyloučení z projednávání a rozhodování Nad 158/2024 v žalobcově věci. Nejsou tak dány předpoklady pro postup podle § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“).

3. Krajský soud v Ústí nad Labem následně předložil Nejvyššímu správnímu soudu spis, aby podle § 9 odst. 1 a 2 s. ř. s. o žalobcově návrhu na přikázání věci jinému soudu rozhodl.

II. Posouzení Nejvyšším správním soudem

4. Nejvyšší správní soud neshledal návrh žalobce na přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu důvodným.

5. Ustanovení § 8 odst. 1 s. ř. s. stanoví, že „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“

6. Nejvyšší správní soud neshledal žádné okolnosti, pro něž by měli být soudci podle § 8 odst. 1 s. ř. s. vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci. Žádné konkrétní důvody pro jejich vyloučení neuvedl ani žalobce.

7. Podle § 9 odst. 1 s. ř. s. „Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát.“ Podle odst. 2 téhož ustanovení „může věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.“

8. Žalobce za jediný důvod, pro nějž by měla být věc přikázána jinému než místně příslušnému soudu, označil to, že Krajský soud v Ústí nad Labem byl v téže věci současně povinným subjektem. Pouhý odkaz na tuto skutečnost nicméně nemůže postačovat k automatickému vyloučení všech soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem z projednávání a rozhodování ve věci.

9. Napadené rozhodnutí vydala administrativní asistentka předsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem, tedy pověřený orgán v zastoupení orgánu státní správy soudu. Jak přitom shrnul rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v bodě 46 svého usnesení ze dne 26. 3. 2020, č. j. Nad 8/2019-65, č. 4062/2020 Sb. NSS, „k vyloučení všech soudců krajského soudu z důvodu ‚systémové‘ podjatosti nestačí, že žalovaným správním orgánem je předseda (případně místopředseda) krajského soudu, respektive soudní funkcionář ve věci rozhodoval v prvém stupni správního řízení […]. Tyto skutečnosti pouze signalizují riziko systémové podjatosti. Aby však určitý soudní případ založil důvody pro vyloučení všech soudců daného soudu pro systémovou podjatost, je třeba, aby k tomu přistoupily další okolnosti, které vyvolávají oprávněné (myslitelné) pochybnosti o nepodjatosti všech soudců správního soudu na základě samotné povahy projednávané věci či z jiných vážných důvodů.“ Žalobce přitom netvrdí, že by zde byla jakákoli další okolnost svědčící o „systémové“ podjatosti krajského soudu (srov. bod 47 citovaného usnesení rozšířeného senátu). Nad 158/2024 - 47 pokračování

10. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný důvod pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu, sám žalobce jej ostatně ani neuvedl. Podmínky pro delegaci podle § 9 odst. 1 ani odst. 2 s. ř. s. tedy nejsou dány. Nejvyšší správní soud proto žalobcovu návrhu nevyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 31. října 2024 Eva Šonková předsedkyně senátu