Nejvyšší správní soud · Usnesení

Nad 177/2019

č. j. Nad 177/2019-58

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2019-10-24 · zamítnuto · ECLI:CZ:NSS:2019:Nad.177.2019.58

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší správní soud zamítl návrh Krajského soudu v Brně na přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu, protože podmínky pro výjimku podle § 9 odst. 2 s. ř. s. nebyly splněny. Soud uznal, že opakované rozhodování Krajského soudu v Ostravě a výzva k zaplacení poplatku nejsou důvodem pro přesun věci. Nezjistil ani jiný důvod, který by prokázal výhodu pro rychlost nebo hospodárnost řízení. Závěrem uvedl, že místní příslušnost určuje sídlo správního orgánu, který vydal rozhodnutí v prvním stupni.

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Ing. J. H., zastoupen JUDr. Janem Klailem, advokátem se sídlem Lukavická 2012/22, Plzeň, proti žalovanému: Velitelství vzdušných sil, se sídlem Vítězné náměstí 1500/5, Praha 6, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2019, č. j. MO 204168/2019-3031, o návrhu Krajského soudu v Brně na přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu podle § 9 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Výrok

Návrh Krajského soudu v Brně na přikázání věci sp. zn. 31 Ad 13/2019 Krajskému soudu v Ostravě s e z a m í t á .

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného a výroku II. jemu předcházejícího rozhodnutí Velitele vojenského útvaru 2427 Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou ze dne 23. 1. 2019, č. j. MO 26747/2019-2427.

2. Krajský soud v Brně podal dne 1. 10. 2019 k Nejvyššímu správnímu soudu návrh na postup podle § 9 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Konkrétně navrhuje, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Krajskému soudu v Ostravě. Z napadeného rozhodnutí totiž vyplývá, že ve věci Krajský soud v Ostravě již opakovaně rozhodoval, naposledy rozsudkem ze dne 10. 7. 2015, č. j. 22 Ad 20/2014 - 69, přičemž nyní napadené rozhodnutí žalovaného má na právní závěry vyslovené v tomto rozsudku navazovat.

3. Žalovaný uvedl, že souhlasí s návrhem Krajského soudu v Brně a je toho názoru, že je v zájmu účastníků řízení, aby spornou věc nadále projednal a rozhodl Krajský soud v Ostravě.

4. Žalobce s návrhem Krajského soudu v Brně nesouhlasí. Krajský soud v Ostravě se v předchozích případech nezabýval meritem věci ani nevyslovil právní názor týkající se stěžejních otázek. V souvisejících věcech vedených u jiných senátů Krajského soudu v Brně jsou nadto již činěny některé procesní úkony (např. výzva k zaplacení soudního poplatku ve věci vedené pod sp. zn. 29 Ad 8/2019) a v případě nařízení ústního jednání je pro žalobce dostupnější Krajský soud v Brně, než Krajský soud v Ostravě.

5. Podle § 9 odst. 2 s. ř. s. může Nejvyšší správní soud „věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné“. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k tomu v usnesení ze dne 22. 4. 2004, č. j. Nad 138/2003 - 26, publikovaném pod č. 305/2004 Sb. NSS, uvedl, že tento postup představuje výjimku z ústavní zásady zákonného soudu a soudce a rovněž ze zásady trvání místní příslušnosti (perpetuatio fori), pročež je třeba k delegaci vhodné přistupovat pouze v ojedinělých a odůvodněných případech.

6. Nejvyšší správní soud posuzoval, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky pro tento výjimečný postup. Z předloženého spisového materiálu sice vyplývá, že ve věci žádosti žalobce o doplacení platu byla vydána již řada správních rozhodnutí a dvě rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, tyto skutečnosti však bez dalšího nejsou dostatečným důvodem, aby Nejvyšší správní soud návrhu na delegaci vyhověl. Neshledal pak ani žádnou jinou skutečnost nasvědčující tomu, že řízení v této věci před Krajským soudem v Ostravě by bylo hospodárnější, rychlejší, či z jakéhokoli hlediska výhodnější pro účastníky řízení. Nadto není vůbec jisté, že by v případě přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě žalobu projednal a věc rozhodl dle rozvrhu práce pro rok 2019 senát ve stejném složení jako v předcházejících řízeních.

7. Jiné skutečnosti, které by mohly vést k postupu podle § 9 odst. 2 s. ř. s. Krajský soud v Brně ve svém návrhu nezmínil a ani nejsou patrné ze spisového materiálu.

8. V návaznosti na argumentaci vyslovenou ve shora uvedeném rozhodnutí rozšířeného senátu proto dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky odůvodňující přikázání věci jinému, než místně příslušnému soudu.

9. Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. platí, že k řízení o žalobě je místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který vydal správní rozhodnutí v prvním stupni. V projednávané věci rozhodl v prvním stupni Velitel vojenského útvaru 2427 Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou, tedy orgán se sídlem v obvodu příslušnosti Krajského soudu v Brně.

10. Návrhu Krajského soudu v Brně, aby věc byla postoupena k rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě, tak kasační soud nevyhověl.

Poučení

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 24. října 2019 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (5)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.