Nad 20/2016

Rubrum

Nad 20/2016 - 33 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Mgr. M. Š., zast. Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou se sídlem Paprsková 1340/10, Praha 4 – Krč, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, v řízení o ochraně proti nečinnosti správního orgánu, o návrhu Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu, takto:

Výrok

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 6/2016 se p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Praze.

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne 8. 1. 2016 u věcně a místně příslušného Městského soudu v Praze žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu, která měla spočívat v tom, že žalovaný v zákonné lhůtě nevydal rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2015, čj. Si 627/2015. Tímto rozhodnutím byla částečně odmítnuta žádost žalobce o informace podaná dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném pro projednávanou věc.

2. Městský soud v Praze předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu dle § 9 odst. 1 s. ř. s. Návrh odůvodnil tím, že v řízení rozhodoval jako správní orgán I. stupně a tato skutečnost by mohla zavdat objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů správního soudnictví Městského soudu v Praze.

3. Ustanovení § 9 odst. 1 s. ř. s. upravuje možnost Nejvyššího správního soudu přikázat věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Podle odst. 3 téhož ustanovení mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána. Nad 20/2016

4. V citovaném ustanovení je upraven případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů soudu, který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout.

5. Žalobce i žalovaný s návrhem na přikázání věci jinému krajskému soudu souhlasili a oba jako vhodný soud pro projednání a rozhodnutí ve věci označili Krajský soud v Praze.

6. Nejvyšší správní soud shledal návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu důvodným.

7. Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, kterému podle rozvrhu práce příslušelo věc projednat, v návrhu poukázala na důvody vyloučení všech soudců, kteří vyřizují agendu správního soudnictví. Tímto důvodem je skutečnost, že v projednávané věci byla žalobou napadena nečinnost žalovaného, který měl rozhodnout o odvolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze. V takových případech lze mít důvodné pochybnosti o nepodjatosti těchto soudců, protože Městský soud v Praze rozhodoval v řízení jako správní orgán I. stupně. Jedná se tedy o subjekt totožný se správním soudem, který by měl ve věci rozhodnout o žalobě. Všichni soudci specializovaných senátů správního soudnictví tohoto soudu jsou proto vyloučení pro možnou podjatost.

8. K objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců v situaci, kdy by měli rozhodovat o věci, ve které vydal rozhodnutí soud, u něhož sami působí, Nejvyšší správní soud odkazuje na svůj rozsudek ze dne 30. 9. 2005, čj. 4 As 14/2004 – 70 (dostupný na www.nssoud.cz). Na tomto svém dříve zaujatém právním názoru setrvává i v nyní posuzované věci. V tomto ohledu je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu „nemo iudex in causa sua“, podle které nikdo nesmí být soudcem ve své vlastní věci. Ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt.

9. Nejvyšší správní soud rovněž připomíná judikaturu Ústavního soudu (např. nález ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. III. ÚS 218/97, nebo ze dne 11. 3. 1998, sp. zn. IV. ÚS 466/97, oba dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako veškerá dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu) o rozdělení a přísném oddělení soudní moci na složku jurisdikční a správní, avšak v současné době poukazuje na to, že tyto závěry je nutno při jejich aplikaci posuzovat v kontextu, který vyjádřil Ústavní soud v nálezu pléna ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 18/06. V tomto nálezu Ústavní soud vyslovil, že „výkon státní správy soudů neodpovídá svojí povahou obecnému vymezení výkonu státní správy. Jedná se v tomto případě o specifickou činnost vykonávanou pouze uvnitř soudní soustavy a podmiňující více či méně vlastní rozhodovací činnost soudů“.

10. Vzhledem k výše uvedenému nelze z důvodu vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného Městského soudu v Praze sestavit senát, čímž jsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu. Proto Nejvyšší správní soud přikazuje věc vedenou u Městského soudu pod sp. zn. 9 A 6/2016 k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze. Přikázání věci tomuto soudu navrhli sami účastníci řízení, jedná se přitom o soud, který je místně nejbližší žalobci i žalovanému. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 18. února 2016 Daniela Zemanová předsedkyně senátu