Nad 250/2014
č. j. Nad 250/2014-29
V PLATNOSTICitované zákony (2)
Rubrum
Nad 250/2014 - 29 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu, složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce: L. B., zastoupeného Mgr. Michalem Chuchútem, LL. M., advokátem se sídlem náměstí Junkových 2772/1, Praha 5, proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, ve věci žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného, o návrhu na přikázání věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 58/2014 jinému krajskému soudu, takto:
Výrok
Návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému krajskému soudu se zamítá.
Odůvodnění
Žalobce se správní žalobou ze dne 2. 4. 2014 domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného, neboť ve lhůtách dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím nebyla vyřízena jeho žádost o informaci týkající se soudních sporů, v nichž u Městského soudu v Praze vystupuje jako účastník OSA - Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, o. s. Městský soud v Praze věc předložil zdejšímu soudu s návrhem na její přikázání jinému krajskému soudu podle § 9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“). Tento návrh odůvodnil tím, že žaloba směřuje proti nečinnosti městského soudu, respektive jeho předsedy, a vzhledem k tomu, že by o ní měli rozhodovat soudci tohoto soudu, mohlo by to zavdat důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti. Uvedený názor podpořil i judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 – 70, a ze dne 12. 12. 2012, č. j. Nad 101/2012 – 18). Žalobce ve vyjádření k návrhu uvedl, že navrhuje věc přikázat Krajskému soudu v Ústí nad Labem, popřípadě Krajskému soudu v Praze. Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení návrhu z předpokladu, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování konkrétní věci představuje na jedné straně zásah do ústavního práva účastníků na zákonného soudce, na druhé může jistě přispět k zachování ústavně zajištěného práva na řádný proces. V kontextu úvah o existenci důvodu pro upřednostnění jednoho z uvedených principů nelze přehlédnout, že vyloučení soudce Nad 250/2014 může být založeno nejen na skutečně prokázané podjatosti konkrétního soudce, nýbrž také tehdy, jestliže lze mít o nepodjatosti soudce rozumnou pochybnost (blíže k tomu nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I ÚS 167/94, in http://nalus.ussoud.cz, rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 – 79, in http://nssoud.cz). Pouhá skutečnost, že žalovaným je soud, jehož soudci mají ve věci rozhodovat, ještě automaticky neznamená, že by všichni soudci specializovaných senátů tohoto soudu byli vyloučeni z jejího projednávání a rozhodnutí (viz například usnesení zdejšího soudu ze dne 23. 8. 2006, č. j. Nad 35/2006 - 12). Nicméně důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců příslušného soudu lze zvažovat v případech, kdy je předmětem řízení rozhodnutí funkcionářů krajského soudu (Městského soudu v Praze) v postavení správního orgánu. To je dáno především tím, že soudní funkcionáři mohou v zákonem stanovených případech a při výkonu justiční správy vystupovat vůči soudcům v hierarchickém postavení. Právě na takovou situaci dopadá městským soudem uváděný rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70. V daném případě jsou však rozhodné okolnosti jiné. Nejvyšší správní soud totiž z předloženého spisu městského soudu zjistil, že dne 13. 5. 2014 bylo tomuto soudu doručeno podání, v němž žalobce bere nečinnostní žalobu zpět. Důvodem pro takový postup byla skutečnost, že žalovaný v mezidobí požadovanou informaci částečně poskytl a částečně žádost odmítl. V předmětné věci zbývá toliko rozhodnout o zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby. V takovém případě neposuzuje soud věc meritorně; zkoumá pouze podmínky pro zastavení řízení ve smyslu § 47 písm. a) s. ř. s. (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2012, č. j. 4 As 24/2012 - 18). Zpětvzetím žaloby (návrhu na zahájení řízení) se posuzování věci přesouvá do čistě procesní roviny. V usnesení o zastavení řízení se tedy městský soud nemůže zabývat věcným posouzením důvodu nečinnosti žalovaného. Předmětem přezkumu tak již není činnost soudních funkcionářů, a nelze proto argumentovat hierarchickým vztahem mezi funkcionáři a soudci, který by mohl založit důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti. Vzhledem k uvedenému na věc nedopadá ani rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70, ani usnesení ze dne 12. 12. 2012, č. j. Nad 101/2012 – 18, jimiž městský soud svůj návrh podpořil. Za popsané situace odpadá důvod poměřovat význam uvedených ústavních principů (zákonný soudce a právo na řádný proces), tudíž rozhodování o delegaci věci, opřené právě o toto zdůvodnění, ztrácí smysl. Návrh na přikázání věci jinému krajskému soudu, pro které neexistuje žádný zákonem předvídaný důvod, proto Nejvyšší správní soud jako bezdůvodný zamítl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 10. července 2014 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu