Nad 40/2026

Rubrum

Nad 40/2026 - 69 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: J. H., proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 16. 2. 2024, č. j. ČTÚ-42 400/2023-603, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 32/2024, o návrhu žalobce na přikázání věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem, takto:

Výrok

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 32/2024 s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění

1. Český telekomunikační úřad rozhodnutím ze dne 7. 8. 2023, č. j. ČTÚ-1 552/2023-635/V. vyř. – DeJ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 119 odst. 1 písm. e) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (výrok I.). Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 500 Kč, výrokem III. bylo řízení částečně zastaveno a výrokem IV. byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce rozklad, o kterém předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu rozhodnutím ze dne 16. 2. 2024, č. j. ČTÚ-42 400/2023-603, rozhodl tak, že se rozklad zamítá, prvostupňové rozhodnutí se ve výrocích I. a IV. potvrzuje a výrok II. prvostupňového rozhodnutí se mění tak, že se žalobci za přestupek uvedený ve výroku I. ukládá správní trest napomenutí.

2. Proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci. Zároveň v žalobě požádal o ustanovení advokáta a osvobození od soudních poplatků; dále také navrhl, aby byl žalobě přiznán odkladný účinek. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci poté usnesením ze dne 22. 2. 2024, č. j. 59 A 5/2024 - 15, věc postoupil Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), coby soudu místně příslušnému.

3. Městský soud usnesením ze dne 22. 4. 2024, č. j. 10 A 32/2024 - 28, zamítl žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, a dále usnesením ze dne 13. 5. 2025, č. j. 10 A 32/2024 - 44, přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce. Proti posledně uvedenému usnesení podal žalobce kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 21. 8. 2025, č. j. 7 As 111/2025 - 14. Současně s podáním kasační stížnosti žalobce navrhl, aby věc byla přikázána ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, kam je schopen se dostavit s matkou, o niž celodenně pečuje. Jeho matka již není schopna cestovat do Prahy a současně ji žalobce Nad 40/2026 nemůže nechat doma samotnou či jinak svěřit cizí osobě s ohledem na její psychiatrickou diagnózu. Tuto péči nelze zajistit jinak.

4. Žalovaný se k návrhu žalobce na delegaci věci nevyjádřil.

5. Městský soud dne 24. 3. 2026 spis předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o návrhu žalobce na přikázání věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci.

6. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou soudního poplatku za návrh na přikázání věci jinému soudu. Podle položky č. 24 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je totiž návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti zpoplatněn částkou 1 000 Kč. Jak však již bylo uvedeno, městský soud usnesením č. j. 10 A 32/2024 - 44 přiznal žalobci plné osvobození od soudních poplatků. Toto osvobození se vztahuje na celé řízení o žalobě, dopadá tedy i na návrh žalobce na delegaci věci učiněný v rámci tohoto řízení. Nejvyšší správní soud proto o osvobození od soudního poplatku za návrh na přikázání věci nerozhodoval.

7. Pokud jde o samotný návrh žalobce na přikázání věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, jde o návrh na tzv. delegaci vhodnou.

8. Podle § 9 odst. 2 s. ř. s. platí, že Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.

9. Žalobce svůj návrh odůvodňuje tím, že celodenně pečuje o svou matku. Nejvyššímu správnímu soudu je přitom z jeho činnosti známo, že již v řízení vedeném pod sp. zn. Nad 167/2025 žalobce tuto skutečnost doložil rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Liberci ze dne 13. 10. 2016, č. j. 122013/2016/LIB. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalobcova matka z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 9 nebo 10 základních životních potřeb posuzovaných podle § 9 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a proto je podle § 8 odst. 2 téhož zákona považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV – plná závislost. Skutečnost, že žalobce pečuje o svoji matku již od roku 2013, potvrzuje také potvrzení Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Liberci ze dne 5. 11. 2025, č. j. 71471/2025/LIB, které žalobce předložil v jiné věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Nad 8/2026.

10. V návaznosti na výše uvedené a s přihlédnutím k tvrzení žalobce, že svou matku nemůže nechat doma samotnou či jinak svěřit cizí osobě s ohledem na její psychiatrickou diagnózu, shledal Nejvyšší správní soud celodenní péči žalobce o jeho matku důležitým důvodem opodstatňujícím delegaci vhodnou podle § 9 odst. 2 s. ř. s. Takový postup odpovídá rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu nejen v případě samotného žalobce v minulosti (usnesení ze dne 28. 11. 2025, č. j. Nad 167/2025-58, a ze dne 26. 2. 2026, č. j. Nad 8/2026-66), ale též v jiných podobných případech (např. usnesení ze dne 22. 6. 2004, č. j. Nad 87/2004-25, v němž byla jedním z žalobců matka osobně pečující o dvě nezletilé děti, přičemž mladšímu byl necelý rok). Proto zdejší soud z důvodu vhodnosti přikázal věc vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 32/2024 k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

11. Nejvyšší správní soud dodává, že žalobce navrhl přikázání věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci. Soudní řád správní však umožňuje přikázat věc jinému soudu, nikoli přímo jeho pobočce. Nejvyšší správní soud proto věc přikázal Nad 40/2026 - 70 pokračování Krajskému soudu v Ústí nad Labem; určení konkrétního pracoviště tohoto soudu se řídí jeho rozvrhem práce. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 28. května 2026 JUDr. Tomáš Rychlý předseda senátu