Nad 49/2016

Rubrum

Nad 49/2016 - 35 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Mgr. R. G., zast. JUDr. Pavlem Kortou, advokátem se sídlem Poštovní 2, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2015, č. j. MSP-706/2014-OT-OSV/2, o návrhu Krajského soudu v Ostravě na postup podle § 9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Výrok

Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 A 112/2015 s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Hradci Králové.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 13. 10. 2015 se žalobce domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Si 467/2014. Tímto rozhodnutím Krajský soud v Ostravě odmítl žádost žalobce o poskytnutí informací, konkrétně telefonních čísel na všechny soudce a vyšší soudní úředníky tohoto soudu.

2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 10. 2015, č. j. 8 A 194/2015 – 6, věc postoupil k vyřízení Krajskému soudu v Ostravě. V projednávané věci totiž rozhodoval jako správní orgán prvního stupně Krajský soud v Ostravě, jehož sídlo je v Ostravě. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), je tak k vyřízení věci místně příslušný právě tento soud.

3. Krajský soud v Ostravě podal Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu podle § 9 odst. 1 s. ř. s., protože pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Důvodné pochybnosti o nepodjatosti všech soudců spatřuje v tom, že by měli posuzovat postup pracovníků a funkcionářů téhož soudu.

4. Žalovaný s postoupením věci jinému než místně příslušnému soudu souhlasil a navrhl přikázání věci Městskému soudu v Praze či Krajskému soudu v Praze. Žalobce nesouhlasil, neboť má za to, že soudci Krajského soudu v Ostravě jsou plně nad věcí a schopni věc nezávisle a objektivně rozhodnout. Nad 49/2016

5. Podle § 9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Podle § 9 odst. 3 s. ř. s. mají účastníci právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána. V citovaném ustanovení je upraven případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout.

6. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro aplikaci § 9 odst. 1 s. ř. s. a přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu jsou v nynější věci splněny, neboť danou věc by rozhodovali soudci působící u Krajského soudu v Ostravě, jehož se současně spor týká (ve správním řízení rozhodoval v prvním stupni). Jedná se tedy o hodnocení nestrannosti soudců, kteří by měli posoudit postup samotného soudu, u kterého působí.

7. Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, že součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).

8. Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický stav soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.

9. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, jestli reálně neexistují objektivní okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem odůvodňujícím závěr, že soudce určitým, nikoli nezaujatým vztahem k věci disponuje. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoli pouze na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, publikovaný jako N 127/6 SbNU 429; srovnej také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 – 70).

10. Důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců Krajského soudu v Ostravě lze mít zejména proto, že se přezkum týká postupu jeho funkcionáře. Podle § 119 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, jsou předseda a místopředsedové krajského soudu orgány státní správy soudů. Tato skutečnost tak zavdává objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů správního soudnictví uvedeného soudu, a proto již tato skutečnost je dostačující k tomu, aby Nejvyšší správní soud postupoval podle § 9 odst. 1 s. ř. s. (srovnej usnesení Nejvyššího Nad 49/2016 - 36 pokračování správního soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. Nad 67/2015 – 31, ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 – 47, ze dne 30. 9. 2003, č. j. Nao 31/2003 – 16, či rozsudek ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 – 70).

11. Na uvedeném závěru nic nemění názor žalobce, že soudci Krajského soudu v Ostravě jsou schopni věc objektivně a nezávisle rozhodnout. Ani Nejvyšší správní soud nepochybuje o jejich profesionalitě, nicméně má za to, že existují objektivní okolnosti, které by mohly vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudci určitým, nikoli nezaujatým vztahem k věci disponují.

12. Dospěl proto k závěru, že jsou naplněny podmínky pro delegaci nutnou a věc přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové. O přikázání tomuto soudu rozhodl z důvodu, že obvod tohoto krajského soudu sousedí s obvodem Krajského soudu v Ostravě.

13. Pro úplnost dodává, že pro posouzení projednávané věci nebylo podstatné vyjádření žalobce, ve kterém informoval, že obdobnou žádost o informace adresoval Nejvyššímu správnímu soudu. Dle jeho sdělení byla žádost odmítnuta a v současné době probíhá řízení o odvolání proti tomuto rozhodnutí. Žalobce z toho dovozuje, že pokud by byli z výše popsaných důvodů podjatí soudci Krajského soudu v Ostravě, byli by podjatí také soudci Nejvyššího správního soudu. Tato otázka však není v projednávané věci relevantní, neboť se týká jiného řízení. Otázku podjatosti soudců rozhodujících v jiné věci bude namístě řešit v této jiné věci (bude-li soudní řízení zahájeno), nikoli nyní. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. března 2016 JUDr. Radan Malík předseda senátu