Nad 71/2013
č. j. Nad 71/2013-66
V PLATNOSTICitované zákony (5)
Rubrum
Nad 71/2013 - 66 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: KORA-VODOSTAVING s.r.o., se sídlem Zbraslavecká 492, Kunštát, zastoupena JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Lidická 57, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2012, č. j. 1677/560/11, 64263/ENV/11, sp. zn. OP 30/2011, o návrhu Krajského soudu v Brně na rozhodnutí o místní příslušnosti soudu, takto:
Výrok
K projednání a rozhodnutí věci j e m í s t n ě p ř í s l u š n ý Městský soud v Praze.
Odůvodnění
Žalobou ze dne 1. 4. 2012 se žalobkyně domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2012, č. j. 1677/560/11, 64263/ENV/11, sp. zn. OP 30/2011, kterým bylo na základě odvolání žalobkyně částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Brno, ze dne 24. 6. 2011, č. j. ČIŽP/47/OOP/SR01/1002680.011/11/BPL. Výsledným rozhodnutím byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 60.000 Kč za správní delikt podle § 88 odst. 1 písm. i) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“). Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 5. 2012, č. j. 9 A 56/2012 - 32, jež nabylo právní moci dne 29. 5. 2012, rozhodl o postoupení věci Krajskému soudu v Brně. Vyslovil, že k řízení je dle § 7 odst. 2 s. ř. s ve znění účinném od 1. 1. 2012 místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni. Za správní orgán, který ve věci rozhodl v prvním stupni, považoval oblastní inspektorát Brno České inspekce životního prostředí. Proto rozhodl, že k řízení je místně příslušný Krajský soud v Brně. Krajský soud v Brně s postoupením věci nesouhlasil, a proto věc v souladu s § 7 odst. 5 s. ř. s. předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti. Svůj postup odůvodnil tím, že správním orgánem, který vydal rozhodnutí v prvním Nad 71/2013 stupni, je Česká inspekce životního prostředí, se sídlem na území hlavního města Prahy. K rozhodnutí je proto místně příslušným Městský soud v Praze. Krajský soud dále uvedl, že zákon o ochraně přírody a krajiny svěřuje pravomoc České inspekci životního prostředí, a nikoliv jejím jednotlivým oblastním inspektorátům. Oblastní inspektorát je pouze organizační složkou České inspekce životního prostředí. Podle ust. § 7 odst. 2 s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti. Podle ust. § 7 odst. 5 s. ř. s. platí, že není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány. Podle ust. § 1 odst. 1 a 2 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČIŽP“), se zřizuje Česká inspekce životního prostředí jako orgán státní správy, který je podřízený žalovanému. Inspekce se dělí na ústředí a oblastní inspektoráty. Podle ust. § 80 odst. 3 věty prvé zákona o ochraně přírody a krajiny Česká inspekce životního prostředí ukládá právnickým a fyzickým osobám pokuty za porušení povinností při ochraně přírody a krajiny podle tohoto zákona. V předkládané věci má Nejvyšší správní soud posoudit, zda lze oblastní inspektorát České inspekce životního prostředí považovat za správní orgán, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni dle § 7 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o této otázce rozhodoval již například ve svém usnesení ze dne 28. 11. 2012, č. j. Nad 81/2012 - 71 (č. 2803/2013 Sb.NSS; všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), a neshledal důvod k tomu, aby se v posuzovaném případě od těchto rozhodnutí odchýlil. Za správní orgán lze považovat orgán moci výkonné, orgán územního samosprávního celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobu nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Organizační složka správního orgánu může být správním orgánem rozhodujícím v prvním stupni pouze tehdy, svěřuje-li jí nějaký právní předpis určité samostatné rozhodovací pravomoci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2008, č. j. 3 Ans 8/2008 - 84). Oblastní inspektoráty České inspekce životního prostředí takové postavení nemají. Česká inspekce životního prostředí byla zřízena zákonem o ČIŽP jako orgán státní správy s celostátní působností. Ustanovení § 1 odst. 2 zákona o ČIŽP upravuje pouze postavení a interní organizaci České inspekce životního prostředí, nesvěřuje však jednotlivým oblastním inspektorátům samostatné rozhodovací pravomoci ani nevymezuje jejich Nad 71/2013 - 67 pokračování působnost. Zákony upravující oblast ochrany životního prostředí rovněž nepředpokládají žádnou pravomoc jednotlivých oblastních inspektorátů, neboť zmiňují pouze Českou inspekci životního prostředí (nejen zákon o ochraně přírody a krajiny, ale například také zákon o odpadech, zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů). O odvoláních proti rozhodnutím České inspekce životního prostředí rozhoduje žalovaný (srov. např. § 1 odst. 1 zákona o ČIŽP, ve spojení s § 80 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny). Oblastní inspektoráty jakožto dekoncentrované regionální složky České inspekce životního prostředí tak jednají a vykonávají činnost jejím jménem, a proto o nich nelze uvažovat jako o samostatných správních orgánech, které by byly nadány rozhodovací pravomocí. Na základě výše popsaných úvah dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že za orgán, který v dané věci vydal rozhodnutí v prvním stupni (§ 7 odst. 2, věta první s. ř. s.) nelze považovat oblastní inspektorát, nýbrž Českou inspekci životního prostředí se sídlem Praha 9, Na Břehu 267. Proto je podle Přílohy č. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, místně příslušným Městský soud v Praze. Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že v dané věci je k řízení místně příslušný Městský soud v Praze, neboť v jeho obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. prosince 2013 JUDr. Jaroslav Hubáček předseda senátu