Nad 84/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Ondřeje Bartoše (soudce zpravodaj) a Pavla Molka v právní věci žalobce: J. T., zastoupen zmocněnkyní B. C., proti žalovanému: Institut posuzování zdravotního stavu, sídlem Slezská 839, Hradec Králové, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu a o námitce podjatosti v řízení na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, vedeném před Krajským soudem v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích pod sp. zn. 52 Ad 6/2026, takto:

Výrok

I. Soudce Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích JUDr. Jan Dvořák n e n í v y l o u č e n z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 52 Ad 6/2026.

II. Návrh žalobce na přikázání věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 52 Ad 6/2026 jinému soudu s e z a m í t á .

Odůvodnění

1. Žalobce se v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích (dále „krajský soud“) domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřuje v tom, že byl dne 8. 4. 2026 vyzván k tomu, aby se dne 22. 4. 2026 podrobil „čtyřhodinovému invazivnímu psychiatrickému a klinicko-psychologickému vyšetření“. Tento zásah považuje za nezákonný z důvodu, že žalovaný nevydal usnesení o ustanovení znalce, nepoučil jej podle § 28 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), porušil zásadu materiální pravdy a vystavil žalobce riziku „farmakologické provokace“ a „zneužití psychiatrie“.

2. Krajský soud předložil dne 17. 6. 2026 Nejvyššímu správnímu soudu spis vedený pod sp. zn. 52 Ad 6/2026 k rozhodnutí o žalobcově návrhu na přikázání jinému soudu z důvodu vhodnosti, který žalobce vznesl podáním ze dne 4. 5. 2026 na č. l. 61 spisu krajského soudu. Nejvyšší správní soud z obsahu podání dovodil, že zahrnuje také námitku podjatosti, proto krajský soud vyzval k předložení vyjádření rozhodujícího soudce k této námitce.

3. Žalobce ve svém podání uvádí, že MUDr. I. T. CSc., lékař Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové, který vyzval žalobce k tomu, aby se dostavil ke shora uvedenému znaleckému vyšetření, byl členem „poradního znaleckého sboru“ Krajského soudu v Hradci Králové. Žalobce se dále obrací na předsedu krajského soudu s námitkou systémové podjatosti všech soudců krajského soudu, neboť s ním údajně předseda krajského soudu do 1. 1. 2021 „napřímo spolupracoval“ jako s členem „poradního znaleckého sboru“. Žalobce žádá, aby předseda krajského soudu předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o delegaci jinému krajskému soudu z důvodu vhodnosti a k vyloučení systémové podjatosti.

4. Žalovaný s návrhem na přikázání věci jinému soudu nesouhlasil; z podání žalobce nevyplývají žádné konkrétní okolnosti, pro které by bylo projednání věci jiným než místně příslušným soudem vhodné z hlediska rychlosti či hospodárnosti řízení, ani jiný důležitý důvod ve smyslu § 9 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Podle žalovaného je návrh žalobce založen především na nesouhlasu s procesním postupem soudu a na tvrzeních týkajících se podjatosti soudu či osob působících v řízení. Tyto skutečnosti podle žalovaného důvod pro delegaci vhodnou nezakládají. Případné námitky podjatosti podléhají samostatnému přezkumu podle § 8 s. ř. s. a žalovanému nepřísluší nahrazovat vyjádření soudních osob k těmto tvrzením.

5. Samosoudce krajského soudu JUDr. Jan Dvořák prohlásil, že jeho vztah k žalobci je neutrální a v označené věci se necítí být podjatým; ani mu není známa žádná skutečnost, z níž by měly vyplynout případné pochybnosti o jeho nepodjatosti.

6. Návrh na postoupení jinému soudu není důvodný.

7. Podle § 9 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.

8. NSS dospěl k závěru, že žalobcem uváděné okolnosti nejsou dostatečným důvodem pro přikázání věci jinému soudu. V usnesení ze dne 22. 4. 2004, č. j. Nad 138/2003-26, č. 305/2004 Sb. NSS, rozšířený senát vysvětlil, že delegace vhodná je výjimkou ze zásady trvání místní příslušnosti (perpetuatio fori) a z ústavní zásady zákonného soudu a soudce, a proto k ní lze přistoupit pouze v ojedinělých případech. Obdobný názor opakovaně zaujal i Ústavní soud, který například v nálezu ze dne 2. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 938/10, uvedl, že zásada zákonného soudce představuje jednu ze základních záruk nezávislého a nestranného soudního rozhodování v právním státě a podmínku řádného výkonu veřejné moci, která byla soudům ústavně svěřena. Předpokladem delegace vhodné je (typicky) existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci, či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než podle zákona příslušným soudem. Zároveň Ústavní soud zdůraznil, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní a případná delegace příslušnosti jinému soudu je výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně.

9. Tzv. delegace vhodná tedy představuje výjimku ze zásady zákonného soudce, kterou je potřeba vykládat restriktivně a přitom vážit všechny rozhodné okolnosti konkrétního případu. Důvody, pro které lze rozhodnout o přikázání věci jinému, než místně příslušnému soudu, musí být objektivní (nesmí být založeny na subjektivním přesvědčení účastníků řízení) a závažné, přičemž musí být v návrhu nejenom tvrzeny, ale rovněž i přesvědčivě doloženy. Nejvyšší správní soud pak při posuzování vhodnosti delegace hodnotí všechna hlediska případu ve vzájemných souvislostech (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, č. j. Nad 9/2010-111).

10. Žalobce neuvádí ani neprokazuje žádné relevantní důvody, jež by objektivně byly způsobilé podložit závěr, že jiný soud by danou žalobu projednal rychleji a hospodárněji. Ve skutečnosti totiž uplatňuje pouze důvody, v nichž spatřuje podjatost soudců krajského soudu. Žádný z uvedených důvodů ovšem nezpochybňuje, že projednání žaloby před zákonným soudem představuje nejhospodárnější a nejvhodnější řešení. Pokud by však skutečně byl dán důvod podjatosti všech soudců krajského soudu, jednalo by se o důvod přikázání věci jinému krajskému soudu podle § 9 odst. 1 s. ř. s., nikoliv o důvod delegace vhodné podle § 9 odst. 3 s. ř. s.

11. Námitka podjatosti není důvodná.

12. Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

13. Ačkoliv je rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 odst. 1 s. ř. s. součástí naplňování ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jde o doplnění jinak vůdčí obecné zásady, že příslušnost soudce je dána předem, aniž by mohla být jakkoliv ovlivněna. Proto postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako výjimečný, k němuž mohou vést jen výjimečné okolnosti (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 3. 2. 2021, čj. Nao 173/2020- 119, č. 4235/2021 Sb. NSS, bod 40). Ty tu ovšem dány nejsou. Nestrannost soudce je především subjektivní psychologickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o nepodjatosti konkrétního soudce; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být. Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem o nepodjatosti soudce vedou. K vyloučení soudce může v zásadě dojít teprve tehdy, pokud je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003-16, a ze dne 22. 1. 2014, č. j. Nao 9/2014-31).

14. Z obsahu námitky podjatosti vyplývá, že žalobce nesouhlasí s postupem lékaře MUDr. T. CSc., v rámci posouzení jeho zdravotního stavu žalovaným. Svůj nesouhlas vyjadřuje mimo jiné prostřednictvím námitky podjatosti. K tomu však námitka podjatosti neslouží. Žalobce spatřuje podjatost v „procesním“ postupu lékaře, který mu zaslal údajně nezákonnou výzvu, nepoučil jej v souladu se zákonem, prováděl vyšetření, které bylo z hlediska dokazování nadbytečné, a vystavil jej tlaku v rámci déletrvajícího vyšetření. Následně uvádí, že daný lékař působil v minulosti jako člen poradního orgánu předsedy krajského soudu, což má vést k systémové podjatosti a vyloučení všech soudců krajského soudu. Postup lékaře v řízení před žalovaným nevede k žádným objektivním pochybnostem o podjatosti soudce JUDr. Jana Dvořáka, který – v souladu s tím, jak žalobce vymezil tvrzený nezákonný zásah – bude v řízení přezkoumávat mimo jiné právě zákonnost lékařova postupu. Odlišná představa žalobce o tom, jak by měl lékař ve správním řízení postupovat, nezakládá podjatost rozhodujícího soudce.

15. Tuto podjatost by nebyla způsobilá založit ani skutečnost, že by daný lékař případně byl v minulosti členem poradního orgánu předsedy krajského soudu. Soudce JUDr. Jan Dvořák je však při výkonu své funkce nezávislý a předseda krajského soudu do jeho rozhodovací činnosti nemůže jakkoli zasahovat a ani se na rozhodování v žalobcově věci jakkoli nepodílí.

16. NSS tedy nezjistil, že by samosoudce JUDr. Jan Dvořák měl jakýkoli poměr k věci či k účastníkům řízení. Okolnosti, v nichž žalobce spatřuje podjatost tohoto soudce, spočívají v postupu lékaře žalovaného při posuzování zdravotního stavu a v tvrzení, že tento lékař byl v minulosti členem poradního orgánu předsedy krajského soudu; takové skutečnosti ale žádné pochybnosti o podjatosti soudce nevyvolávají. Není tu dán žádný důvod, pro který by bylo možné považovat tohoto soudce za osobu s poměrem k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům.

17. Nad rámec nutného NSS uvádí, že dokonce ani v případě, že soudci mají přezkoumávat rozhodnutí předsedy vlastního soudu jako orgánu státní správy soudů, není bez dalšího důvod delegovat jinému správnímu soudu z důvodu tzv. systémové podjatosti postupem podle § 9 odst. 1 s. ř. s. K této skutečnosti by musely přistoupit další okolnosti, které by vyvolávaly oprávněné (myslitelné) pochybnosti o nepodjatosti všech soudců správního soudu na základě samotné povahy projednávané věci či z jiných vážných důvodů (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 3. 2020, č. j. Nad 8/2019-65, č. 4062/2020 Sb. NSS). Tím spíše nemůže být proto důvodem podjatosti všech soudců krajského soudu pouhá okolnost, že osoba, které se řízení před soudem zprostředkovaně týká byla v minulosti v pracovním kontaktu s předsedou soudu.

18. Nejvyšší správní soud proto vyhodnotil jak návrh na přikázání věci jinému soudu, tak námitku podjatosti nedůvodnými. Návrh na přikázání věci jinému soudu proto výrokem II. zamítl a výrokem I. vyslovil, že soudce, kterému podle rozvrhu práce přísluší o žalobě rozhodnout (podjatostí jiných soudců není třeba se zabývat – viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005-34, nebo z poslední doby usnesení ze dne 9. 4. 2025, č. j. Nao 26/2025-64, č. 4684/2025 Sb. NSS, bod 18 a násl.), není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 52 Ad 6/2026. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 7. srpna 2026 Petr Mikeš předseda senátu