Nad 98/2003
č. j. Nad 98/2003-36
V PLATNOSTIPrávní věta
I. Rozšířený senát se podle § 17 odst. 1 s. ř. s. zabývá právní otázkou předloženou tříčlenným senátem Nejvyššího správního soudu pouze tehdy, pokud shledá rozpor názoru tříčlenného senátu, který věc rozšířenému senátu postoupil, s názorem vyjádřeným v dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu. V opačném případě věc vrátí tříčlennému senátu k dalšímu řízení.; II. Určení místně příslušného soudu rozhodnutím Nejvyššího správního soudu dle § 11 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. připadá v úvahu pouze v případě, kdy místní příslušnost nelze určit na základě kritérií stanovených v zákoně na základě zvláštní úpravy v § 32 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ani na základě obecné úpravy v § 7 odst. 2 s. ř. s.
Citované zákony (11)
Rubrum
č. j. Nad 98/2003-36 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Elišky Cihlářové, JUDr. Bohuslava Hnízdila, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Václava Novotného, JUDr. Petra Příhody a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce A. O., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2003, čj. OAM-804/LE-12-06-2002, o rozhodnutí o příslušnosti podle § 7 odst. 6 s. ř. s., takto:
Výrok
Věc se v r a c í prvnímu senátu Nejvyššího správního soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 12. 5. 2003 domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2003, čj. OAM-804/LE-12-06-2002, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobci podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), azyl neuděluje. Současně bylo rozhodnuto, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. července 2003, čj. 46 Az 565/2003-14, věc postoupil Městskému soudu v Praze. Rozhodnutí odůvodnil tím, že z obsahu žaloby a ze správního spisu vyplývá, že v den podání žaloby bylo místo pobytu žalobce ve V. v. P. R.. Žalobce sice v žalobě zmínil přechodné bydliště na adrese D., P. 892, avšak podle Krajského soudu v Praze je zřejmé, že žalobce v době podání žaloby na této adrese nepobýval. Z těchto důvodů má Krajský soud v Praze ve shodě s žalovaným za to, že příslušným k projednání věci je podle § 7 odst. 2 s. ř. s. a § 32 odst. 4 zákona o azylu Městský soud v Praze. Městský soud v Praze s postoupením věci nesouhlasil, a podáním ze dne 18. 9. 2003 předložil proto věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti podle § 7 odst. 6 s. ř. s. Svůj postup odůvodnil tím, že vazební věznici nelze považovat za místo, kde je žadatel o udělení azylu ve smyslu terminologie zákona o azylu hlášen k pobytu v den podání žaloby. Za takové místo lze považovat jedině místo, kde byl žadatel o udělení azylu hlášen k pobytu před vzetím do vazby, popř. místo určené Ministerstvem vnitra, kam je povinen se v případě propuštění z vazby do 24 hodin dostavit. V dané věci je však místo hlášeného pobytu sporné; protože skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti nebyly řádně ověřeny, resp. proto, že místní příslušnost nelze určit, je na místě, aby č. j. Nad 98/2003-37 Nejvyšší správní soud určil, který soud je místně příslušným soudem ve smyslu § 7 odst. 6 s. ř. s. s přiměřeným použitím § 64 s. ř. s. a § 11 o. s. ř. V souladu s rozvrhem práce byla věc u Nejvyššího správního soudu přidělena prvnímu senátu, který při předběžné poradě dospěl k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již zastávaného Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. Na 267/2003 a sp. zn. Na 642/2003, a podle § 17 odst. 1 s. ř. s. proto věc usnesením ze dne 10. 3. 2004, čj. Nad 98/2003-29, předložil rozšířenému senátu. Předmětem posouzení rozšířeným senátem učinil otázku, zda skutečnost, že žadatel o udělení azylu v době podání žaloby proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o neudělení azylu nachází ve vydávací vazbě, znamená, že: a) nepřichází v úvahu stanovení místa hlášeného pobytu takového žadatele podle § 77 zákona o azylu a místní příslušnost musí být za takové situace určena Nejvyšším správním soudem podle § 11 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s., nebo b) místem hlášeného pobytu je pro účely určení místní příslušnosti sídlo v., v níž žalobce v rozhodné době vykonává vydávací vazbu, nebo c) místní příslušnost sice nelze určit podle speciálního ustanovení o místní příslušnosti (§32 odst. 4 zákona o azylu), ale lze ji určit podle obecné úpravy místní příslušnosti obsažené v § 7 odst. 2 o. s. ř. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu neshledal důvod zabývat se spornou právní otázkou, neboť tu není rozpor s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu; není proto důvodné postupovat podle § 17 odst. 1 s. ř. s. Usnesením ze dne 27. února 2003, čj. Na 267/2003-5, Nejvyšší správní soud postoupil věc důchodového pojištění Krajskému soudu v Brně jako soudu příslušnému k projednání a rozhodnutí této věci. Postupoval přitom podle § 64 a § 3 odst. 1 s. ř. s. a přiměřeně použil § 11 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce měl bydliště v zahraničí a ani se nezdržoval v obvodu některého z krajských soudů, v důsledku čehož nebylo možno určit místní příslušnost podle § 7 odst. 3 s. ř. s. Ke stejnému právnímu názoru dospěl Nejvyšší správní soud i v usnesení ze dne 5. června 2003, čj. Na 642/2003-5, jímž postoupil věc Krajskému soudu v Hradci Králové, který zároveň určil za soud příslušný k projednání a rozhodnutí věci. V posuzované věci nenastal rozpor se shora uvedenými usneseními z toho důvodu, že obě dvě dopadají na případy, kdy místní příslušnost nelze určit podle kritérií stanovených zákonem, a proto ji musí určit podle § 11 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. Nejvyšší správní soud. Tak tomu však v posuzovaném případě není, neboť právní řád obsahuje zákonná ustanovení, podle nichž místní příslušnost určit lze. Prvním z těchto ustanovení je § 32 odst. 4 zákona o azylu, podle něhož je k řízení o žalobě místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení azylu (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu. Toto pravidlo má povahu zvláštního ustanovení ve vztahu k obecnému pravidlu vyjádřenému v § 7 odst. 2 s. ř. s., podle něhož by byla dána místní příslušnost toho krajského soudu, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Z pravidla lex specialis derogat legi generali vyplývá, že aplikační č. j. Nad 98/2003-38 přednost má norma zvláštní, avšak nelze-li v daném případě použít této zvláštní normy, použije se podpůrně normy obecné. Bude proto na posouzení prvního senátu, zda lze v., v níž se žadatel o udělení azylu v době podání žaloby proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o neudělení azylu nachází ve vydávací vazbě, považovat za místo, kde je žalobce hlášen k pobytu ve smyslu § 32 odst. 4 zákona o azylu či nikoliv a podle toho místní příslušnost určit buď podle tohoto ustanovení nebo podle obecného pravidla obsaženého v § 7 odst. 2 s. ř. s. K tomu rozšířený senát dodává, že pokud lze určit místní příslušnost podle výslovně vyjádřeného zvláštního či obecného pravidla, není na místě postupovat podle § 11 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s., neboť podmínky pro takový procesní postup nejsou vůbec splněny. S ohledem na to, že rozšířený senát neshledal rozpor s právním názorem již zastávaným Nejvyšším správním soudem, nemohl se věcí meritorně zabývat a vrátil ji prvnímu senátu k dalšímu řízení.
Poučení
Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. dubna 2004 JUDr. Josef Baxa předseda rozšířeného senátu č. j. Nad 98/2003-39