Nao 110/2008
č. j. Nao 110/2008-61
V PLATNOSTICitované zákony (1)
Rubrum
Nao 110/2008 - 61 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Jihočeská vědecká knihovna České Budějovice, se sídlem Na Sadech 26-27, České Budějovice, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 8. 2008, č. j. 10 Ca 24/2008 - 49, v řízení o námitce podjatosti soudců sedmého senátu Nejvyššího správního soudu, takto:
Výrok
Soudci sedmého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Eliška Cihlářová, JUDr. Jaroslav Hubáček a JUDr. et PhDr. Karel Šimka, PhD., LL.M., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 7 Ans 4/2008.
Odůvodnění
Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 19. 9. 2008 poučil účastníky řízení o tom, že danou věc bude podle rozvrhu práce rozhodovat sedmý senát Nejvyššího správního soudu ve složení JUDr. Eliška Cihlářová, JUDr. Jaroslav Hubáček a JUDr. et PhDr. Karel Šimka, PhD., LL.M., a o tom, že v případě dlouhodobé nepřítomnosti některého ze soudců sedmého senátu může být senát doplněn některým ze soudců pátého senátu Nejvyššího správního soudu, a to JUDr. Václavem Novotným, JUDr. Ludmilou Valentovou, JUDr. Lenkou Matyášovou, Ph.D, nebo JUDr. Jakubem Camrdou, Ph.D. Současně je poučil o tom, že mají-li za to, že některý z uvedených soudců je vyloučen z projednávání a rozhodování věci pro svůj poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, mohou namítnout jeho podjatost v propadné lhůtě jednoho týdne od tohoto vyrozumění. Nao 110/2008 - 62 Na uvedené poučení reagoval žalobce (dále též „stěžovatel“) včasným podáním ze dne 6. 10. 2008, které bylo doručeno Nejvyššímu správnímu soudu dne 8. 10. 2008, v němž mj. uvedl, „že se namítá podjatost soudcovského sboru 7. senátu, kteří se podílejí na rozhodování nejen ve věci 7 Ans 2/08 takovým způsobem, že je ohrožena nezávislost soudnictví i vymahatelnost práva… Členové senátu se ztotožňují s názorem podřízeného soudu, při svém rozhodování zaměňují doložení nedostatku prostředků s prokázáním poměrů“. Věc byla v souladu s § 8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) postoupena jinému senátu Nejvyššího správního soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2003, č. j. Nao 28/2003 - 5, publikováno pod č. 49/2004 Sb. NSS). Pro řízení o podjatosti jí byla přidělena sp. zn. Nao 79/2008. K námitce podjatosti se dne 6. 10. 2008 vyjádřili všichni členové sedmého senátu Nejvyššího správního soudu, že nemají žádný poměr k věci, účastníkům ani k jejich zástupcům. Nikdo ze soudců tohoto senátu se nepodílel na projednávání nebo rozhodování věci v předchozím soudním řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích, které bylo a je nadále vedeno pod sp. zn. 10 Ca 24/2008. Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není důvodná. Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Předpokladem pro zajištění záruky správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním stavu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není nikterak zainteresován na výsledku řízení. Proto důvodem vyloučení soudce je soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, přičemž zákon dále vylučuje soudce, který věc již projednával anebo o ní rozhodoval v jiném stupni, v předchozím soudním řízení nebo v řízení u správního orgánu. Poměr k věci vyplývá především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci; tak je tomu v případě, kdyby byl sám účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při řízení (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům Nao 110/2008 - 63 může být také založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, např. vztahem přátelským či naopak zjevně nepřátelským. V postupu soudce při projednávání konkrétní věci se totiž projevuje samotný výkon soudnictví a tyto okolnosti samy o sobě nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje vždy do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani ke konstituování soudní moci jako pilíře demokratické společnosti. Stěžovatel spatřuje podjatost soudců ve způsobu jejich rozhodování ve skutkově a právně obdobných věcech. Z ustanovení § 8 odst. 1 s. ř. s. plyne, že jedním z důvodů pro vyloučení soudců je skutečnost, že se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení, musí jít však o totožnou věc; podílem na předcházejícím soudním řízení pak bude například situace, kdy soudce působil ve věci jak u krajského soudu, tak posléze u Nejvyššího správního soudu, popřípadě naopak (kdy by jako člen senátu Nejvyššího správního soudu věc vrátil krajskému soudu, kde by zasedal jako člen senátu, nebo jako specializovaný samosoudce a měl by ji znovu projednávat). Taková situace však v posuzované věci nenastala a výslovně není ani namítána. V této souvislosti lze plně odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publikované pod č. 53/2004 Sb. NSS, kde Nejvyšší správní soud uvedl, že podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu § 8 odst. 1 s. ř. s., který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího stupně; „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků. Vzhledem ke shora uvedenému a s přihlédnutím k tomu, že sami výše jmenovaní soudci uvedli, že se necítí být v této věci podjati, neshledal devátý senát Nejvyššího správního soudu návrh stěžovatele na vyloučení soudců sedmého senátu zdejšího soudu z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 7 Ans 4/2008 důvodným. Nao 110/2008 - 64
Poučení
Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. listopadu 2008 Mgr. Daniela Zemanová předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.