Nao 12/2013
č. j. Nao 12/2013-126
V PLATNOSTICitované zákony (3)
Rubrum
Nao 12/2013 - 126 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobců: a) Z. K., b) O. K., zast. JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2011, č. j. 4 A 3/2011 - 44, vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 88/2011, o námitce podjatosti vznesené žalovaným vůči soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Jaroslavu Vlašínovi, takto:
Výrok
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Jaroslav Vlašín n e n í v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí právní věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 88/2011.
Odůvodnění
U Nejvyššího správního soudu probíhá pod sp. zn. 7 As 88/2011 řízení o kasační stížnosti podané žalovaným proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2011, č. j. 4 A 3/2011 – 44. Tímto napadeným rozsudkem bylo zrušeno předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2009 č. j. 45740/2009 – OSH – 30.1.-8.10.09, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobců proti rozhodnutí Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje ze dne 21. 7. 2009 č. j. 3949/2009/BM/PRAV. Tímto rozhodnutím byli žalobci uznáni vinnými ze spáchání přestupku na úseku zdravotnictví uvedeným v § 29 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., zákon o přestupcích, který spáchali tím, že jako osoby odpovědné ve smyslu § 46 odst. 4 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve spojení s § 4 odst. 1 vyhlášky č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, nezajistili, aby se jejich nezletilý syn R. K. podrobil u zvolené praktické lékařky MUDr. J. E. stanovenému druhu pravidelného očkování. V tomto řízení rozhodl sedmý senát Nejvyššího správního soudu dne 2. 2. 2012 usnesením čj. 7 As 88/2011-79 o postoupení věci rozšířenému senátu, přičemž zároveň seznámil účastníky se složením rozšířeného senátu a poučil je o možnosti vznést námitku podjatosti vůči jednotlivým členům rozšířeného senátu. Žalovaný (dále též „stěžovatel“) Nao 12/2013 vznesl námitku podjatosti vůči osobě soudce rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, který má ve věci rozhodovat, JUDr. Jaroslavu Vlašínovi. V odůvodnění své námitky stěžovatel uvedl, že má za to, že JUDr. Jaroslav Vlašín je podjatým pro jeho poměr k věci, neboť třetí senát Nejvyššího správního soudu, jehož členem byl právě i JUDr. Jaroslav Vlašín, rozhodl rozsudkem ze dne 21. 7. 2010, č. j. 3 Ads 42/2010 - 92, v obdobné věci žalobců G. a V. Č. tak, že z právní úpravy na úseku pravidelného očkování proti infekčním nemocem nelze vyvodit správní odpovědnost povinných zákonných zástupců nezletilého dítěte, a to přesto, že ve věci byl již judikován jiným senátem Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 28. 2. 2006, č. j. 5 As 17/2005 - 66, odchylný právní názor. Podle stěžovatele tedy věc vedená pod sp. zn. 3 Ads 42/2010měla být předložena rozšířenému senátu. Podle názoru stěžovatele tak třetí senát, jehož členem byl JUDr. Jaroslav Vlašín, v dané věci nepostupoval ani v souladu se soudním řádem správním, ani s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z těchto okolností pak stěžovatel vyvozuje, že soudce třetího senátu JUDr. Jaroslav Vlašín je v projednávané věci podjatý. Soudce JUDr. Jaroslav Vlašín k námitce podjatosti uvedl, že mu nejsou známy žádné skutečnosti, které by mohly vést k důvodným pochybnostem o jeho nepodjatosti. Nemá žádný vztah k projednávané věci ani k účastníkům řízení či jejich zástupcům. Skutečnosti uváděné stěžovatelem se týkají předchozí rozhodovací činnosti třetího senátu a nemohou proto být s ohledem na ustanovení § 8 odst. 1 věta poslední důvodem k vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci. K odůvodnění námitky vznesené stěžovatelem pak podotýká, že rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2010, č. j. 3 Ads 42/2010-92, jejž stěžovatel zpochybňuje, nabyl právní moci, stal se vykonatelným a nebyl nikdy zrušen. Naopak rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2006, č. j. 5 As 17/2005-66, na nějž se stěžovatel odvolává, byl zrušen nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 449/06 ze dne 3. 2. 2011. Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu k dané problematice pak bylo vydáno až dne 3. 4. 2012, pod č. j. 8 As 6/2011-120. V době vyhlášení napadeného rozsudku Městského soudu v Praze tak zde neexistovala žádná rozporná judikatura Nejvyššího správního soudu, rozsudek třetího senátu byl jediným relevantním judikátem Nejvyššího správního soudu k dané otázce a soud byl povinen ho respektovat, což také učinil. Námitka podjatosti byla v souladu s rozvrhem práce přidělena k rozhodnutí čtvrtému senátu Nejvyššího správního soudu. Námitka podjatosti soudce JUDr. Jaroslava Vlašína není důvodná. Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Nao 12/2013 - 127 pokračování Podle § 8 odst. 3 s. ř. s. soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Rozhodování o věci nestranným a nezávislým soudcem je jedním z pilířů práva na spravedlivý proces. Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. K vyloučení soudce může v zásadě dojít teprve tehdy, pokud je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01 dostupný na nalus.usoud.cz nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16, dostupné na www.nssoud.cz). Stěžovatelem vznesená námitka podjatosti soudce JUDr. Jaroslava Vlašína míří na jeho poměr k věci, když se soustředí jednak na tvrzený chybný procesní postup a jednak údajně nesprávné rozhodnutí třetího senátu Nejvyššího správního soudu ve věci skutkově a právně podobné. Pokud jde o poměr soudce k projednávané věci, Nejvyšší správní soud opakovaně vyložil, že tento důvod pro vyloučení soudce může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech, kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Ve svém usnesení ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publikovaném pod č. 53/2004 Sb. NSS pak Nejvyšší správní soud vysvětlil, že „podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu § 8 odst. 1 s. ř. s., který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího stupně; „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků.“ Z toho plyne, že zákonný důvod pro vyloučení soudce pro jeho poměr k věci by nastal např. tehdy, pokud by se jeden a týž soudce podílel na rozhodování totožné věci nejprve u správního orgánu či krajského soudu a poté i u Nejvyššího správního soudu. Naopak důvodem pro vyloučení soudce nemůže být sám fakt, že daný soudce se již v minulosti podílel na rozhodování skutkově či právně podobné věci (zde navíc v obou případech jako soudce Nejvyššího správního soudu). Tato námitka tak není důvodná. Pokud dále stěžovatel jako důvod pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci uvádí z jeho pohledu nesprávnou rozhodovací činnost třetího senátu, nezbývá zdejšímu soudu než konstatovat, že i tato námitka je vzhledem ke shora Nao 12/2013 citovanému znění § 8 odst. 1 věta třetí s. ř. s. nezpůsobilá založit zákonný důvod k vyloučení soudce. Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů podjatost soudce JUDr. Jaroslava Vlašína pro rozhodování ve věci stěžovatele vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 88/2011 neshledal, a proto rozhodl tak, že předmětný soudce není z projednávání a rozhodování této věci vyloučen. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 13. března 2013 JUDr. Jiří Palla předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (10)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.