Nao 121/2008
č. j. Nao 121/2008-87
V PLATNOSTI- MS Praha 7 Ca 279/2006-31
- NSS Nao 121/2008-87
Citované zákony (2)
Rubrum
Nao 121/2008 - 87 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Ing. V. K., zast. JUDr. Ivanou Jelínkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Božetěchova 36, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2006, č. j. 43/56607/2006-431, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2008, č. j. 7 Ca 279/2006 - 66, o námitce podjatosti vznesené vůči soudkyni Nejvyššího správního soudu JUDr. Elišce Cihlářové, takto:
Výrok
Soudkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Eliška Cihlářová n e n í v y l o u č e n a z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 Afs 105/2008.
Odůvodnění
Kasační stížnosti se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2008, č. j. 7 Ca 279/2006 - 66, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2006, č. j. 43/56607/2006-431, kterým bylo rozhodnuto podle § 5 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, o tom, že se deleguje místní příslušnost ke správě všech daní stěžovatele s výjimkou daně z nemovitostí, daně z převodu nemovitostí, daně dědické a darovací, spravovaných Finančním úřadem Ostrava II na Finanční úřad Brno I, a to s účinností od 1. 6. 2006. Městský soud žalobu odmítl, neboť shledal, že napadené rozhodnutí je z přezkumu vyloučeno, neboť je pouze úkonem, jímž se upravuje vedení řízení před správním orgánem. V námitce podjatosti vůči soudkyni Nejvyššího správního soudu JUDr. Elišce Cihlářové stěžovatel uvádí, že jmenovaná byla předsedkyní senátu Krajského soudu v Ostravě, který před delší dobou zamítl více než 40 žalob stěžovatele proti různým orgánům. Stěžovatel je toho názoru, že uvedená soudkyně při svém rozhodování postupovala v rozporu s nálezy Ústavního soudu. Dle stěžovatele tak soudkyně svým rozhodováním znemožnila to, aby se stěžovatel mohl domáhat ochrany soudní moci podle čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod. Proto má stěžovatel pochybnosti o Nao 121/2008 - 88 nepodjatosti uvedené soudkyně a navrhuje, aby byla z projednávání a rozhodování věci vyloučena. Ve svém vyjádření k podané námitce podjatosti soudkyně JUDr. Eliška Cihlářová uvedla, že nemá žádný poměr k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům. Dodává, že stěžovatele osobně nezná, pouze před více než 10 lety se podílela na rozhodování o žalobách stěžovatele proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě. Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z § 8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle § 8 odst. 5 s. ř. s. musí účastník námitku uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti. Smysl a účel ustanovení o vyloučení soudce z důvodu jeho podílu na předchozím soudním řízení pak spočívá ve vyjádření principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“ interpretovat tak, že tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný soudce. V daném případě ovšem v řízení před Městským soudem v Praze rozhodoval senát ve složení JUDr. Ladislav Hejtmánek, Mgr. Aleš Sabol a JUDr. Iveta Šašková, zatímco před Nejvyšším správním soudem má rozhodovat senát ve složení JUDr. Eliška Cihlářová, JUDr. Jaroslav Hubáček a JUDr. Karel Šimka, takže o takový případ evidentně nejde. Stěžovatel také nenamítá, že by se jmenovaní soudci jakkoliv podíleli na vydání rozhodnutí před správním orgánem. Nao 121/2008 - 89 Žalobce ani žádnou jinou ze skutečností, pro něž má být soudce vyloučen z projednávání věci, neuvádí. Namítá pouze to, že soudkyně JUDr. Eliška Cihlářová již několik jiných právních věcí stěžovatele rozhodovala. V § 8 odst. 1 s. ř. s. je přitom výslovně uvedeno, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Stálá je ve výše uvedeném směru i judikatura zdejšího soudu. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publ. pod č. 53/2004 Sb. NSS, podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu § 8 odst. 1 s. ř. s., který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího stupně; „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků. Obdobné jsou i právní závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2004, č. j. Nao 13/2004-54, publ. pod č. 433/2005 Sb. NSS. Ze všech shora uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 17. prosince 2008 JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.