Nao 128/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: S. B., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2026, č. j. 10000/4303132/26/353/VM, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Ad 12/2026, o žalobcem vznesené námitce podjatosti soudkyně JUDr. Marcely Rouskové, takto:

Výrok

Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Marcela Rousková n e n í v y l o u č e n a z projednávání ani rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Ad 12/2026.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 2. 7. 2026 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 12. 6. 2026, č. j. 10000/4303132/26/353/VM, jímž žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Územní správy sociálního zabezpečení pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj, Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 20. 4. 2026, č. j. 42013/492163/26/013/501/Sad. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně s odkazem na § 16 odst. 3 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zamítl žádost žalobce o zrušení přihlášení k dobrovolnému důchodovému pojištění (v návaznosti na jeho předchozí přihlášku k účasti na dobrovolném důchodovém pojištění ve smyslu § 6 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění) a o deklaraci zániku účasti na dobrovolném důchodovém pojištění. Řízení o žalobě je Městským soudem v Praze vedeno pod sp. zn. 12 Ad 12/2026 a věc byla přidělena k vyřízení senátu 12 Ad s předsedkyní senátu JUDr. Marcelou Rouskovou. O této skutečnosti se žalobce dozvěděl z usnesení městského soudu ze dne 28. 7. 2026, č. j. 12 Ad 12/2026-16, jímž byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby ve výši 3 000 Kč a které mu bylo doručeno do datové schránky dne 29. 7. 2026.

2. Přípisem doručeným městskému soudu dne 3. 8. 2026 vznesl žalobce včasnou námitku podjatosti JUDr. Marcely Rouskové. Důvody podjatosti spatřuje žalobce v tom, že jej JUDr. Marcela Rousková vyzvala výše uvedeným usnesením ze dne 28. 7. 2026, č. j. 12 Ad 12/2026-16, k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby, ačkoliv dle názoru žalobce jím podaná žaloba s ohledem na předmět řízení poplatkové povinnosti nepodléhá [řízení je podle něj od poplatku osvobozeno dle § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)]. V důsledku toho má žalobce pochybnost o poměru JUDr. Marcely Rouskové k věci, neboť se domnívá, že jmenovaná soudkyně přistoupila k jeho věci s právním názorem utvořeným a uzavřeným dříve, než byl skutečný předmět věci podroben řádnému posouzení soudu. Dle názoru žalobce soudkyně vydáním zmiňovaného usnesení ještě před zahájením věcného přezkumu „určila jinou právní identitu žaloby“, než jaká vyplývá z jejího obsahu, a neuvedla žádné odůvodnění, proč tak učinila.

3. JUDr. Marcela Rousková ve svém vyjádření k uplatněné námitce uvedla: „Ve věci sp. zn. 12Ad 12/2026 prohlašuji, že nemám žádný poměr ani k věci, ani k jejím účastníkům. Nikdy jsem se nepodílela na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. “

4. Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není důvodná.

5. Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“.

6. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 odst. 1 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je tak nutno chápat jako výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

7. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech. Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen např. příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické závislosti apod.

8. V této souvislosti Nejvyšší správní soud poznamenává, že podjatost jako výlučně subjektivní vztah soudce k věci či účastníkům již z povahy věci nelze jednoduše prokázat. Proto je třeba přistoupit k vyloučení soudce i tehdy, pokud se on sám podjatým necítí, avšak na základě objektivních okolností lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94). Ústavní soud však rovněž zdůraznil, že je třeba vycházet z objektivních okolností, nikoli pouze ze subjektivního hlediska účastníků řízení (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01).

9. Žalobce neuvedl žádné okolnosti, které by mohly vést k závěru o tom, že by JUDr. Marcela Rousková měla jakýkoliv vztah k němu či k věci projednávané pod sp. zn. 12 Ad 12/2026. Svou námitku založil na postupu soudkyně v řízení spočívajícím ve vydání výzvy k zaplacení soudního poplatku za žalobu, z čehož dle jeho názoru vyplývá, že si tato soudkyně již na počátku vytvořila nesprávný právní názor na charakter posuzované věci, přičemž tento svůj postup nijak neodůvodnila. Jak ovšem vyplývá z § 8 odst. 1 věty poslední s. ř. s., kterou sám žalobce cituje, okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, nemohou být důvodem k jeho vyloučení. Je zřejmé, že si soud v rámci seznámení se s nově napadlou věcí musí vytvořit právní názor mj. na to, zda dané řízení lze považovat za jednu z věcí, které podléhají osvobození od soudního poplatku dle § 11 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, přičemž není apriori vyloučeno, že taková právní otázka může souviset též s otázkami, jež jsou relevantní pro posouzení věci samé. Taková předběžná úvaha ohledně vzniku poplatkové povinnosti (obdobně jako např. posouzení otázky, zda má v souladu s § 31 odst. 1 a 2 s. ř. s. o žalobě rozhodnout specializovaný senát daného soudu, či samosoudce), která je součástí postupu příslušného soudce v řízení o projednávané věci a kterou případně i soud může v průběhu řízení revidovat (srov. též § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), nemůže v žádném případě dle citovaného § 8 odst.1 věty poslední s. ř. s. být důvodem k vyloučení dotyčného soudce z projednávání ani rozhodování takové věci.

10. Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů neshledal, že by vyvstaly objektivní okolnosti, které by zavdaly důvod pochybovat o nepodjatosti JUDr. Marcely Rouskové v dané věci. Rozhodl tedy o tom, že JUDr. Rousková nebude vyloučena z projednávání ani rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Ad 12/2026.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 10. září 2026 JUDr. Jakub Camrda předseda senátu