Nao 143/2014
č. j. Nao 143/2014-117
V PLATNOSTICitované zákony (2)
Rubrum
Nao 143/2014 - 117 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: M. O., proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2010, č. j. JMK 127162/2009, sp. zn.: S-JMK 127162/2009 OSP, o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudkyním Krajského soudu v Brně JUDr. Zuzaně Bystřické a JUDr. Evě Lukotkové, takto:
Výrok
Soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Zuzana Bystřická a JUDr. Eva Lukotková n e j s o u vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 A 29/2010.
Odůvodnění
Žalobce M. O. se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 31. 3. 2010 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru správního, ze dne 4. 2. 2010, č. j. JMK 127162/2009, sp. zn.: S-JMK 127162/2009 OSP, a zrušení předcházejícího platebního výměru Městského úřadu Vyškov, odboru místního hospodářství, ze dne 10. 8. 2009, č. j. 155/019198/09/Zah, o vyměření místního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2012, č. j. 29 A 29/2010 - 80, byla žaloba M. O. proti rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru správního, ze dne 4. 2. 2010, č. j. JMK 127162/2009, sp. zn.: S-JMK 127162/2009 OSP, zamítnuta s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 13. 3. 2012. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2012, č. j. 2 Afs 28/2012 - 32, který nabyl právní moci dne 31. 10. 2012, byl uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen, a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Nao 143/2014 Po zrušení citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2012 a vrácení věci k dalšímu řízení nebylo dosud o žalobě rozhodnuto. Žalobce M. O. prostřednictvím svého zástupce vznesl při jednání Krajského soudu v Brně dne 31. 3. 2014 námitku podjatosti soudkyň tohoto soudu JUDr. Zuzany Bystřické a JUDr. Evy Lukotkové, které rozhodují o jeho žalobě. Žalobce uvedl, že důvody jeho námitky podjatosti jsou shodné s důvody, které již uplatnil ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 A 28/2010. V protokolu o jednání ze dne 31. 3. 2014 sp. zn. 29 A 28/2010 žalobce uvedl, že JUDr. Zuzana Bystřická a JUDr. Eva Lukotková jsou podjaté z toho důvodu, že tyto soudkyně již rozhodovaly o jeho žalobě jako členky senátu Krajského soudu v Brně, jehož rozsudek ze dne 31. 1. 2012 byl zrušen Nejvyšším správním soudem dne 30. 10. 2012 pro zásadní nezákonnosti. Vzhledem k tomu, že shora uvedené soudkyně krajského soudu již vyslovily ve zrušeném rozsudku nesprávný právní názor, žalobce se obává toho, že tento názor budou nadále obhajovat i v dalším řízení, neboť není v jejich zájmu prosazovat spravedlnost, a tím budou porušovat i zásadní principy demokratického právního řádu. Předsedkyně senátu JUDr. Zuzana Bystřická v písemném vyjádření k námitce podjatosti uvedla, že k žalobci ani k předmětu řízení nemá žádný osobní poměr a není nijak zainteresována na výsledku řízení. Při prvém rozhodování se na projednávání věci nejprve podílela jako členka senátu a nyní se podílí na rozhodování v souladu s rozvrhem práce jako předsedkyně senátu 29 A. Podle jejího názoru tak nejsou dány zákonné podmínky pro její vyloučení z dalšího rozhodování. Soudkyně JUDr. Eva Lukotková ve svém vyjádření k námitce podjatosti rovněž prohlásila, že nemá žádný poměr k uvedené věci ani k žalobci a není osobně zainteresována na výsledku řízení. Předchozí účast na projednávání a rozhodování věci žalobce, kdy byla rozvrhem práce k tomu povolána, nezakládá důvod pro její vyloučení z dalšího řízení. Podle ustanovení § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci tehdy, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle ustanovení § 8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu vyplývá, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují Nao 143/2014 - 118 pokračování objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Jak již bylo shora uvedeno, žalobce v uplatněné námitce tvrdí jediný důvod podjatosti soudkyň Krajského soudu v Brně JUDr. Zuzany Bystřické a JUDr. Evy Lukotkové, členek senátu 29 A, který spočívá v tom, že tyto soudkyně krajského soudu již jednou vyslovily ve zrušeném rozsudku krajského soudu ze dne 31. 1. 2012 nesprávný právní názor a ten budou nadále obhajovat i v dalším řízení, neboť není v jejich zájmu prosazovat spravedlnost. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na výsledku projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech (např. kdyby jinak mohl být osobou zúčastněnou na řízení). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Shodně to platí, že soudce má k účastníkům řízení, případně k jejich zástupcům příbuzenský, přátelský nebo zjevně nepřátelský vztah, příp. vztah ekonomické závislosti (viz NS 2 Cdon 828/96, Soudní judikatura 3/2000, str. 113; shodně Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M., Občanský soudní řád - Komentář, 5. vydání, str. 56). Pokud jde o vztah zjevně nepřátelský, touto otázkou se zabýval Ústavní soud již v nálezu sp. zn. I. ÚS 167/94, když uvedl, že v daném případě šlo o takový konflikt mezi rozhodující soudkyní a zástupkyní navrhovatelky, který svou povahou a intenzitou - označení rozhodnutí soudkyně za „právní zmetek" a následná soudní dohra - je nepochybně dostatečným důvodem k tomu, aby v zájmu soudkyně samé o věci rozhodovala jiná osoba. Již uvedené soudkyně správního senátu 29 A Krajského soudu v Brně JUDr. Zuzana Bystřická a JUDr. Eva Lukotková, který by měl po zrušovacím rozsudku Nao 143/2014 Nejvyššího správního soudu v dalším řízení znovu rozhodovat o žalobě, ve svých vyjádřeních k námitce podjatosti v podstatně shodně uvedly, že nemají žádný poměr k projednávané věci, ani k účastníkům řízení a nejsou nijak zainteresovány na výsledku řízení. Předchozí účast na projednávání a rozhodování věci žalobce, kdy byly rozvrhem práce k tomu povolány, pak nezakládá důvod pro jejich vyloučení z dalšího řízení. Nejvyšší správní soud má z uvedeného za to, že neexistují žádné pochybnosti o nepodjatosti soudkyň Krajského soudu v Brně JUDr. Zuzany Bystřické a JUDr. Evy Lukotkové při projednávání a rozhodování uvedené věci z důvodu jejich poměru k věci, k účastníkům a k jejich zástupcům. Je tomu tak především proto, že těmito soudkyněmi uvedené skutečnosti ani náznakem nesvědčí o jejich podjatosti (žalobce nenamítá, že by uvedené soudkyně měly přímý zájem na výsledku projednávané věci nebo že by získaly o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání nebo že by měly k účastníkům řízení, případně k jejich zástupcům příbuzenský, přátelský nebo zjevně nepřátelský vztah, příp. vztah ekonomické závislosti). I skutečnost, že by žalobce byl případně přesvědčen o opaku, ještě ani v nejmenším není důvodem, pro který by bylo nutno považovat uvedené soudkyně krajského soudu za podjaté. Žalobce má nepochybně právo na svůj názor, ten však není podložen žádnou objektivní skutečností., z nichž by se mohl dovozovat opak. Z tvrzení žalobce ani ze skutečností, jež lze shledat ze soudního spisu, nevyplývají byť jen náznaky toho, že by zde existoval vztah soudkyň JUDr. Zuzany Bystřické a JUDr. Evy Lukotkové k dané věci a k účastníkům, který by dosahoval takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou tyto soudkyně moci nebo schopny nezávisle a nestranně rozhodovat. Z obsahu spisu také nevyplývá, že by se uvedené soudkyně Krajského soudu v Brně podílely na projednávání nebo rozhodování předmětné věci u příslušného správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Rozhodování věci v předchozím soudním řízení je navíc třeba chápat nikoli časově (tedy jako jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byl M. O. účastníkem a v němž se již uvedené soudkyně podílely na rozhodování), nýbrž instančně (srov. č. 53/2004 Sb. NSS). Vyloučen by byl jen soudce, který by o téže věci rozhodoval nejprve v řízení u krajského soudu (resp. Městského soudu v Praze) a následně pak v řízení kasačním u Nejvyššího správního soudu. O takový případ zde vůbec nejde, a námitka v uvedeném směru také nebyla žalobcem vznesena. Zákon v ustanovení § 8 odst. 1 s. ř. s. stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Postup soudce v řízení o projednávané věci a rozhodování soudce v jiných – souvisejících či nesouvisejících – věcech proto nemůže již ze zákona vést k vyloučení soudce, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný (§ 8 odst. 1 s. ř. s. in fine). Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost a účastníkův nesouhlas s právními závěry, které soudce dříve vyslovil, je při hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. Pod postup soudce, resp. soudců, v řízení o projednávané věci je nutno podřadit i vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], zde spočívající ve vydání rozsudku Krajského soudu v Brně dne 31. 1. 2012 bez jednání, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky Nao 143/2014 - 119 pokračování (uvedený rozsudek krajského soudu byl také zrušen pro tuto vadu řízení dne 30. 10. 2012 Nejvyšším správním soudem, a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení). Postup uvedených soudkyň Krajského soudu v Brně v řízení o projednávané věci a jejich případné rozhodování v jiných věcech tedy nemá žádnou právní relevanci z hlediska jejich podjatosti v dalším řízení. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí či neústavnosti postupu správního soudu, které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti. Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti žalobce vůči soudkyním Krajského soudu v Brně JUDr. Zuzaně Bystřické a JUDr. Evě Lukotkové rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 10. dubna 2014 JUDr. Jaroslav Hubáček předseda senátu