Nao 15/2022

Rubrum

Nao 15/2022 - 51 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci navrhovatele: Mgr. D. Z., proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, sídlem Palackého náměstí 4, Praha 2, o námitce podjatosti vznesené navrhovatelem v řízení vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 Ao 5/2022, takto:

Výrok

Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Petr Mikeš, JUDr. Milan Podhrázký a Mgr. Jitka Zavřelová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 Ao 5/2022.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Navrhovatel podal dne 11. 1. 2022 u Nejvyššího správního soudu návrh na zrušení opatření obecné povahy vydaného odpůrcem dne 29. prosince 2021, č. j. MZDR 14601/2021-34/MIN/KAN, k ochraně obyvatelstva před dalším rozšířením onemocnění Covid-19 způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2, a to v rozsahu čl. I bodu 9, 10, 11, 13 a 15.

2. Poté, co navrhovateli bylo ze strany soudu doručeno poučení o složení rozhodujícího senátu a o možnosti namítat podjatost těchto osob, zaslal navrhovatel soudu návrh na vyloučení soudců a asistentů, kteří se podíleli na zpracování připomínek k návrhu novely pandemického zákona, tedy zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů. Podle navrhovatele z připomínek plyne, že by mimořádná opatření měla mít formu jiného právního předpisu. V důsledku toho by ale nebyla soudy přímo přezkoumatelná, a v připomínkách se tudíž usiluje o snížení rozsahu soudní ochrany jednotlivců. U soudců či asistentů, kteří připomínky připravili, tak nejsou dány záruky nestranného rozhodování, neboť jde o osoby evidentně zaujaté a usilující všemi způsoby o to, aby mimořádná opatření nebyla rušena. Navrhovatel pak s odkazy na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva připomíná, že podjatost soudce se má zkoumat Nao 15/2022 v subjektivním a objektivním testu nestrannosti, přičemž v objektivní rovině musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o nestrannosti soudce. V sázce je totiž důvěra, kterou soudy musí vzbuzovat u veřejnosti i u účastníků řízení.

3. Dle rozvrhu práce Nejvyššího správního soudu byl návrh na zrušení mimořádného opatření přidělen k rozhodnutí osmému senátu ve složení JUDr. Petr Mikeš, JUDr. Milan Podhrázký a Mgr. Jitka Zavřelová. Soudce JUDr. Petr Mikeš k námitce podjatosti uvedl, že se za podjatého nepovažuje a žádný vztah k věci ani navrhovateli nemá. Případný podíl na zpracování připomínek k novele pandemického zákona nesvědčí o poměru k věci (návrhu na zrušení konkrétního mimořádného opatření), k účastníkům ani k jejich zástupcům. Z připomínek nadto jasně vyplývá, že změnu formy opatření by musela doprovázet i náležitá úprava jejich přezkumu, kterou by mohl i nadále vykonávat Nejvyšší správní soud, jak to připouští čl. 87 odst. 3 Ústavy, přičemž úprava aktivní legitimace je obdobně jako v případě opatření obecné povahy věcí zákonodárce. Konečně uvedený soudce konstatuje, že se na zpracování připomínek podílel čistě neformálně, a to sdělením svého názoru jejich zpracovateli. Soudce JUDr. Milan Podhrázký a soudkyně Mgr. Jitka Zavřelová pak shodně uvedli, že se nepovažují za podjaté, nemají žádný vztah k věci ani k navrhovateli a na zpracování připomínek k novele pandemického zákona se nepodíleli.

II. Právní posouzení Nejvyššího správního soudu

4. Nejvyšší správní soud výše uvedené navrhovatelčino podání posoudil podle jeho obsahu jakožto námitku podjatosti vůči těm soudcům, jejichž rozhodování ve věci připadá v úvahu, tedy těm, kteří mají dle rozvrhu práce o návrhu rozhodnout. Soud dále shledal, že námitka podjatosti byla uplatněna včas, přičemž jsou splněny i další podmínky nutné pro rozhodnutí o ní.

5. Námitka podjatosti není důvodná.

6. Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z § 8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle kterého jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti […].“ Podle § 8 odst. 5 s. ř. s. musí být námitka zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována.

7. Je třeba předeslat, že při úvahách o vyloučení soudce je nutno postupovat velmi obezřetně, protože jde o výjimku z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci, neboť příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon a na něj navazující rozvrh práce určuje osobu zákonného soudce (příslušného soudního oddělení, senátu), je tato příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze proto jen výjimečně a ze závažných důvodů, které mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem, nezaujatě a spravedlivě (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003-16). Nao 15/2022 - 52 pokračování

8. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu plyne, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01). Na uvedená východiska ostatně odkazuje i navrhovatel.

9. Navrhovatel odůvodňuje námitku podjatosti tím, že soudci, kteří se podíleli na zpracování připomínek k novele pandemického zákona, dle jeho přesvědčení usilují o omezení přístupu jednotlivců k soudnímu přezkumu mimořádných opatření, a tedy mají zájem na tom, aby tato opatření nebyla rušena.

10. Nejvyšší správní soud v prvé řadě konstatuje, že případný podíl soudců na zpracování dotčených připomínek by v obecné rovině nebyl důvodem pro shledání jejich podjatosti. Vyjádření názoru na to, jakou právní formu by měl zákonodárce pro mimořádná opatření zvolit, totiž nijak nevypovídá o tom, jak soudce bude přistupovat k návrhu na zrušení mimořádného opatření, jehož forma se řídí dosavadní právní úpravou. I kdyby se tedy dotčení soudci podíleli na předmětných připomínkách, nesvědčilo by to o jejich poměru k věci (a pochopitelně ani k účastníkům řízení či jejich zástupcům) a nezakládalo by to důvod k jejich vyloučení.

11. Nadto, jak dotčení soudci uvedli, se na zpracování připomínek žádný z nich nepodílel (sdělení názoru zpracovateli připomínek za takový podíl pokládat nelze). Ani v tomto ohledu tak není námitka navrhovatele důvodná.

12. Navrhovatel nepřednesl žádné další konkrétní důvody, pro které by výše uvedení soudci měli být pro svůj vztah k věci z jejího projednávání a rozhodnutí vyloučeni. Lze tedy uzavřít, že námitka navrhovatele neobsahuje žádné skutečnosti, které by bylo možno podřadit pod důvody podjatosti ve smyslu § 8 odst. 1 s. ř. s. Ani z vyjádření soudců neplyne nic, co by mohlo založit pochybnost o jejich nepodjatosti. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že vznesenou námitku podjatosti neshledal důvodnou. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). Nao 15/2022 V Brně dne 2. února 2022 JUDr. Filip Dienstbier předseda senátu