Nao 167/2019

Rubrum

Nao 167/2019 - 44 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila ve věci žalobkyně: I. D., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2019, č. j. 62 A 136/2019-8, o námitce podjatosti vznesené žalobkyní ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 9 As 253/2019, takto:

Výrok

Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Pavel Molek a JUDr Radan Malík n e j s o u vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 9 As 253/2019.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením odmítl jako nepřípustnou žalobu „do usnesení KS v Brně č. j. 62 A 89/2018-255 ze dne 1. 2. 2019, 62 A 89/2018-342 ze dne 17. 4. 2019 a Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 99/2019-29 ze dne 22. 5. 2019, 6 As 99/2019-41 ze dne 3. 7. 2019 pro zmatečnost a obnovu řízení“. Krajský soud uvedl, že žalobu materiálně nelze považovat za kasační stížnost, neboť proti oběma uvedeným usnesením krajského soudu ve věci sp. zn. 62 A 89/2018 ji žalobkyně již podala a bylo o ní rozhodnuto. Proti shora uvedeným usnesením Nejvyššího správního soudu pak kasační stížnost vůbec v úvahu nepřichází. Návrh na obnovu řízení proti rozsudku vydanému v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je nepřípustný a zmatečnost není ve správním soudnictví využitelným institutem; může být pouze kasačním důvodem podle § 103 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

2. Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. V řízení o této kasační stížnosti uplatnila námitku podjatosti soudců devátého senátu rozhodujícího ve věci, konkrétně soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka. Současně namítla i podjatost dalších soudců Nejvyššího správního soudu. Z podání ze dne 11. 9. 2019 lze pak dovodit, že důvod podjatosti uvedených soudců stěžovatelka spatřuje v jejich rozhodování v jiných věcech. Důsledky takové rozhodovací činnosti pak žalobkyně kvalifikovala jako soudní ochranu poskytovanou trestné činnosti, které se vůči Nao 167/2019 stěžovatelce dopouštějí osoby jednající za Českou republiku jako státní zástupci, policisté, úředníci správních úřadů apod. K námitce podjatosti stěžovatelky se svým podáním připojil pan Libor Němeček, který však není účastníkem řízení.

3. K námitce podjatosti se vyjádřil soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Pavel Molek s tím, že ke stěžovatelce nemá žádný vztah, který by mohl zakládat jeho podjatost. Námitka je formulována kverulatorně tak, aby dopadala na jakéhokoliv soudce rozhodujícího v jakékoli její věci.

4. Soudce JUDr. Radan Malík ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že nemá žádný poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům, a proto není podjatý.

5. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.

6. Jakkoli stěžovatelka svou námitkou míří i proti dalším soudcům Nejvyššího správního soudu, je třeba ji primárně vztáhnout k zákonným soudcům v dané věci, tj. v daném případě vůči soudcům devátého senátu JUDr. Pavlu Molkovi a JUDr. Radanu Malíkovi. Z judikatury Nejvyššího správního soudu totiž vyplývá, že účastník řízení může namítat podjatost pouze u toho soudce, který bude v jeho věci rozhodovat (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. Nao 103/2008-79). Pan Libor Němeček není účastníkem řízení, proto soud o jeho námitce podjatosti nerozhodoval.

7. Garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální součásti práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům). Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04).

8. Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. pokračování Nao 167/2019 - 45

9. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

10. Reálné pochybnosti o podjatosti namítaného soudce tak s ohledem na výše uvedené může vyvolat pouze konkrétní tvrzení žalobkyně týkající se jeho vztahu k projednávané věci, jejím účastníkům či zástupcům. Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení žalobkyně.

11. Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Postup soudce v řízení o projednávané věci a rozhodování v jiných, souvisejících či nesouvisejících, věcech proto nemůže vést k jeho vyloučení, byť by v těchto věcech byla žalobkyně neúspěšná. Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost. Nesouhlas žalobkyně s právními závěry, které soudce dříve vyslovil, je při posuzování podjatosti irelevantní. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí či neústavnosti postupu správního soudu, které se projevuje polemikou s názory soudu, jejich zpochybňováním, resp. označováním takového postupu za trestnou činnost. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze, ale k tomu slouží opravné prostředky, jsou-li přípustné, nikoliv námitka podjatosti.

12. Nejvyšší správní soud dospěl v posuzované věci k závěru, že nejsou naplněny podmínky pro to, aby soudci devátého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Pavel Molek a JUDr. Radan Malík byli vyloučeni z projednání a rozhodnutí shora uvedené věci. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. ledna 2020 JUDr. Josef Baxa předseda senátu