Nao 235/2019

Rubrum

Nao 235/2019-41 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Aleše Sabola a Milana Podhrázkého, ve věci žalobce: P. Č., zastoupen JUDr. Dušanem Sulitkou, Ph.D., advokátem se sídlem Nové sady 996/25, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 8. 2019, čj. 54 Ad 5/2019-62, o námitce podjatosti vznesené žalobcem ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 190/2019, takto:

Výrok

I. Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Tomáš Langášek n e n í vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 6 Ads 190/2019.

II. Návrh na vyloučení soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Petra Průchy z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 6 Ads 190/2019 s e o d m í t á .

Odůvodnění

1. Žalobce ve věci výše uvedené namítl podjatost soudců Nejvyššího správního soudu JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Petra Průchy. Z podání ze dne 20. 10. 2019, které není příliš srozumitelné, lze pak dovodit, že důvod podjatosti uvedených soudců spatřuje v jejich rozhodování či procesních postupech v jiných věcech žalobce, popř. v prodlevách soudu v rozhodování o návrzích žalobce. Namítá rovněž, že JUDr. Tomáš Langášek v minulosti působil na Ústavním soudu. Protože se žalobce soudní cestou po Ústavním soudu domáhal poskytnutí informací, má tento soudce k žalobci negativní vztah.

2. K námitce se vyjádřil soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Tomáš Langášek s tím, že nemá žádný vztah k věci ani k účastníkům řízení a necítí se být podjatým. Pokud jako generální sekretář Ústavního soudu vyřizoval žádosti žalobce o poskytnutí informací, nesouvisel takový postup s nyní projednávanou věcí.

3. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná. Nao 235/2019

4. Jakkoli žalobce svou námitkou míří i proti soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Petru Průchovi, je třeba ji primárně vztáhnout k zákonnému soudci v dané věci, tj. v daném případě vůči soudci JUDr. Tomášovi Langáškovi. Z judikatury Nejvyššího správního soudu totiž vyplývá, že účastník řízení může namítat podjatost pouze u toho soudce, který bude v jeho věci rozhodovat (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, čj. Nao 103/2008-79). JUDr. Petr Průcha od 1. 1. 2020 s ohledem na uplynutí funkčního období soudce soudcem Nejvyššího správního soudu není, další vypořádání námitky se tedy vztahuje k JUDr. Tomášovi Langáškovi.

5. Garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální součásti práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům). Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04).

6. Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

7. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

8. Reálné pochybnosti o podjatosti namítaného soudce tak s ohledem na výše uvedené může vyvolat pouze konkrétní tvrzení žalobce týkající se jeho vztahu k projednávané věci, jejím účastníkům či zástupcům. Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout Nao 235/2019-42 pokračování v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení žalobce.

9. Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Postup soudce v řízení o projednávané věci a rozhodování v jiných, souvisejících či nesouvisejících, věcech proto nemůže vést k jeho vyloučení, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný. Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost. Nesouhlas žalobce s právními závěry, které soudce dříve vyslovil, je při posuzování podjatosti irelevantní. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nesprávnosti dřívějšího rozhodnutí či procesního postupu správního soudu. Rovněž nemůže obstát poukaz na vyřizování žádostí o poskytnutí informace JUDr. Langáškem na pozici generálního sekretáře Ústavního soudu. Tato správní činnost nijak nesouvisí s nyní projednávanou věcí, nelze proto dovodit, že by se uvedený soudce podílel na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu ve smyslu § 8 odst. 1 s. ř. s. Z okolností nastíněných žalobcem se pak nepodává nepřátelský vztah soudce k žalobci.

10. Nejvyšší správní soud dospěl v posuzované věci k závěru, že nejsou naplněny podmínky pro to, aby soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Tomáš Langášek byl vyloučen z projednání a rozhodnutí shora uvedené věci. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

11. Jak je uvedeno výše, JUDr. Petr Průcha soudcem Nejvyššího správního soudu od 1. 1. 2020 není, což je pro rozhodnutí o námitce podjatosti neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení. Návrh žalobce na vyloučení tohoto soudce z projednávání a rozhodování věci proto Nejvyšší správní soud odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 30. ledna 2020 Petr Mikeš předseda senátu