Nao 255/2014
č. j. Nao 255/2014-38
V PLATNOSTINejvyšší správní soud zamítl námitku podjatosti vůči soudcům Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, protože žalobce neuváděl konkrétní důvody pochybností o nestrannosti. Soud se opřel o § 8 odst. 1 s. ř. s., podle něhož je vyloučení soudce možné jen při závažných důvodech, jako je osobní zájem nebo příbuzenský vztah. Žalobcův názor, že soud rozhoduje nezávisle, nebyl považován za důvod pro vyloučení. Rozhodnutí bylo založeno na tom, že námitka se zakládala na postupech soudců v jiných věcech, což zákon nepovoluje.
Rubrum
USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2013, č. j. 28087/13/5000-14402-704389, vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 59 Af 28/2014, o námitce podjatosti vznesené žalobcem vůči soudcům Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, takto:
Výrok
Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína Tylová, LL.M. a JUDr. Pavel Vacek n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 59 Af 28/2014.
Odůvodnění
Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně žalobce napadl rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2013, č. j. 28087/13/5000-14402-704389. Krajský soud v Brně věc postoupil usnesením ze dne 25. 2. 2014, č. j. 30 Af 11/2014 – 11, Krajskému soudu v Ústí nad Labem, přičemž dle platného rozvrhu práce tohoto soudu rozhodnutí o této věci náleží Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočce v Liberci. Podáním ze dne 2. 6. 2014 uplatnil žalobce námitku podjatosti vůči všem soudcům Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, kteří by měli jeho věc rozhodovat. Navrhl, aby soudci byli vyloučeni z projednávání věci a věc byla přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu delegace nutné, neboť „jinak opět reálně hrozí, že jimi bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů“. Ve vyjádření k podané námitce Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína Tylová, LL.M. a JUDr. Pavel Vacek, soudci specializovaného správního senátu, jemuž byla věc v souladu s rozvrhem práce přidělena, shodně uvedli, že se necítí být v projednávané věci podjatí. Nemají osobní vztah k žalobci ani osobám, které se podílely na řízení před správním orgánem, nemají žádný vztah k projednávané věci, ani se nepodíleli na jejím projednávání v řízení před správním orgánem. Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z § 8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nestranně a spravedlivě. Jde-li o důvody uvedené v první větě § 8 odst. 1 s. ř. s., je třeba uvést, že poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by soudce mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti. Takové důvody zjištěny nebyly a ani je žalobce neuvedl. Z obsahu podání obsahujícího námitku podjatosti lze snad dovodit, že žalobce možnou podjatost spatřuje v tom, jak krajský soud rozhoduje či rozhodoval v řízeních, ve kterých žalobce vystupoval jako účastník řízení. Potřebu přikázání věci jinému soudu žalobce spatřuje v reálné hrozbě pokračování „v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů.“. Žalobce tak nepředestřel tvrzení, ani nedoložil žádné důkazy svědčící o tom, že by dotčení soudci měli takový poměr k věci, účastníkům či jejich zástupcům, který by mohl zakládat pochyby o jejich nepodjatosti a pro který by Nejvyšší správní soud mohl o vyloučení soudců rozhodnout. Tvrzení žalobce lze považovat pouze za důvod spočívající v postupu soudců v řízení o jiných věcech, který zákon jako okolnost pro vyloučení soudců výslovně zapovídá (viz poslední věta § 8 odst. 1 s. ř. s.). Námitka podjatosti vznesená žalobcem tedy není důvodná. Na základě uvedeného Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 30. července 2014 JUDr. Jakub Camrda předseda senátu