Nao 262/2018

Rubrum

Nao 262/2018 - 54 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: J. G., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, týkající se žaloby proti nečinnosti žalovaného, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 54 A 76/2018, takto:

Výrok

Soudce Krajského soudu v Praze Mgr. Ing. Petr Šuránek n e n í v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 54 A 76/2018.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a námitky podjatosti

1. Žalobce se u Krajského soudu v Praze domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného, která se má týkat žádostí žalobce o vyplacení neprávem zadržované dávky příspěvku na živobytí dle § 45 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.

2. Žalobce uplatnil v řízení před krajským soudem dvě námitky podjatosti. První se týká všech členů senátu, kteří mají projednat a rozhodnout věc vedenou u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 54 A 76/2018, druhá jmenovitě soudce Mgr. Ing. Petra Šuránka. Obě námitky byly vzneseny dne 29. 10. 2018.

3. V první námitce žalobce uvádí, že dne 8. 10. 2018 mu byla doručena předvolání k ústním jednáním ve věci sp. zn. 54 A 76/2018 týkající se žaloby proti nečinnosti žalovaného na 30. 10. 2018 v 10:00, a ve věci 48 Ad 25/2017 týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného o nepřiznání příspěvku na živobytí na 30. 10. 2018 v 9:

0. O dávce pomoci v hmotné nouzi je tedy nařízeno jednání dříve, než o žalobě proti nečinnosti. Žalobce odkazuje na § 56 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dle kterého mají být žaloby proti nečinnosti projednány přednostně. Žalobce se obává, že tímto postupem si Nao 262/2018 soud chtěl zajistit možnost, aby mohla být nečinnostní žaloba zamítnuta či odmítnuta s odkazem na skutečnost, že o žalobě o nepřiznání dávky již bylo rozhodnuto o hodinu dříve. Žalobce se domnívá, že se jedná o úmysl, a vznikla mu tak obava, že soudci, kteří mají rozhodovat v jeho věci sp. zn. 54 A 76/2018, nejsou nepodjatí.

4. Druhou námitku stěžovatel odůvodňuje tak, že dne 29. 10. 2018 u Krajského soudu v Praze zjistil, že soudce Mgr. Ing. Petr Šuránek je členem senátu, který má rozhodovat ve věci sp. zn. 54 A 76/2018, ale zároveň má jako samosoudce rozhodovat ve věci 48 Ad 25/2017. Žalobce odkazuje na § 8 odst. 1 s. ř. s., dle kterého jsou z projednávání a rozhodování ve věci vyloučeni též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Jedná se o věci, které spolu souvisí a žalobci proto vzniká oprávněná pochybnost o nepodjatosti tohoto soudce, neboť se v rozporu s § 8 odst. 1 s. ř. s. bude podílet na rozhodování obou věcí.

II. Vyjádření soudců k námitce podjatosti

5. Členové soudního oddělení 54 Krajského soudu v Praze – Olga Stránská, Petr Šuránek a Jan Čížek – se k námitce podjatosti vyjádřili tak, že ve vztahu k věci a účastníkům řízení nejsou v poměru, pro který by mohl být dán důvod k pochybám o jejich nepodjatosti. Žalobce znají pouze z úřední činnosti a mají k němu zcela neutrální vztah. Projednání více sporů mezi týmiž účastníky nepovažují za důvod podjatosti, § 39 odst. 1 s. ř. s. přímo nabízí možnost spojení věcí ke společnému projednání. Nedošlo ani k namítanému porušení pořadí projednání věcí (žaloby srovnávané žalobcem napadly s časovým odstupem téměř jednoho roku), natož aby taková skutečnost byla relevantní z hlediska namítané podjatosti.

III. Právní posouzení Nejvyššího správního soudu

6. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda byly námitky podjatosti uplatněny včas a jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o nich.

7. První námitka podjatosti byla uplatněna opožděně. Dovozuje-li žalobce podjatost senátu 54 ze skutečnosti, že na stejný den bylo nařízeno jednání ve dvou jeho věcech, jedná se o skutečnost, která mu byla známa již dne 8. 10. 2018, kdy mu bylo doručeno předvolání k jednání v obou věcech. Dle § 8 odst. 5 s. ř. s. musí účastník řízení uplatnit námitku „do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl“. Vzhledem k tomu, že žalobce námitku vznesl až 29. 10. 2018, uplatnil ji po uplynutí zákonné lhůty, tedy opožděně. K takové námitce se dle § 8 odst. 5 s. ř. s. nepřihlíží, Nejvyšší správní soud se jí proto nezabýval.

8. Druhá námitka byla uplatněna včas a jsou splněny i další podmínky nutné pro rozhodnutí o námitce podjatosti. Tato námitka podjatosti není důvodná.

9. Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z § 8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle kterého jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. pokračování Nao 262/2018 - 55 Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“

10. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu plyne, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01).

11. Žalobce staví námitku podjatosti na skutečnosti, že Mgr. Ing. Petr Šuránek má dle rozvrhu práce rozhodovat o dvou jeho žalobách.

12. Již ze samotného znění § 8 odst. 1 s. ř. s. plyne, že způsob rozhodování soudce v jiných věcech není důvodem pro jeho vyloučení pro podjatost. Soudce je povinen každou věc posuzovat individuálně. Podává-li osoba ke stejnému soudu větší množství žalob, jako to činí žalobce, musí počítat s možností, že o některých z nich může být rozhodováno stejným soudcem. Tato skutečnost není důvodem k vyloučení soudce, naopak je žádoucí, zná-li soudce kontext projednávaných souvisejících věcí. Pravidlo, že soudce je vyloučen, projednával-li věc v předchozím soudním řízení, se týká instančního přezkumu. Není možné, aby například v řízení o kasační stížnosti rozhodoval tentýž soudce, který vydal rozsudek kasační stížností napadený.

13. Takto je § 8 odst. 1 s. ř. s. konstantně vykládán i judikaturou Nejvyššího správního soudu. Například z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. 53/2004 Sb. NSS, plyne: „Podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu § 8 odst. 1 s. ř. s., který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká rozhodování soudce ve stejné věci u soudu nižšího stupně; „předchozím soudním řízením“ tak není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků.“ (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2008, č. j. 6 Ads 123/2007 - 53)

14. Lze tedy uzavřít, že námitka žalobce neobsahuje žádné skutečnosti, které by bylo možno podřadit pod důvody podjatosti ve smyslu § 8 odst. 1 s. ř. s., a ani z vyjádření Nao 262/2018 soudce neplyne nic, co by mohlo založit pochybnost o jeho nepodjatosti; tyto skutečnosti nevyplynuly ani ze soudního spisu.

15. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že vznesenou námitku podjatosti soudce Krajského soudu v Praze Mgr. Ing. Petra Šuránka neshledal důvodnou.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j so u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 17. ledna 2019 JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu