Nao 29/2019

Rubrum

Nao 29/2019 - 35 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: T. N., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o námitce podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Miroslavy Hrehorové ve věci vedené pod sp. zn. 1 Ad 23/2018, takto:

Výrok

Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Miroslava Hrehorová n e n í v y l o u č e n a z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ad 23/2018.

Odůvodnění

1. U Městského soudu v Praze je vedeno řízení o žalobě žalobkyně ze dne 24. 8. 2018 ve věci výše uvedené; věc byla přidělena v souladu s rozvrhem práce soudkyni JUDr. Miroslavě Hrehorové. V návaznosti na zaslané informace o řízení žalobkyně dne 23. 1. 2019 vznesla písemnou námitku podjatosti ve vztahu k jmenované soudkyni. Podjatost dovozuje s ohledem na chování jmenované soudkyně a na způsob vedení řízení ne jenom ve věci žalobkyně, ale i ve věcech důchodového pojištění celkem. Dle žalobkyně má soudkyně evidentně osobní zájem na výsledku řízení, lze se důvodně domnívat, že zneužívá své pravomoci ke získání neoprávněné výhody pro sebe a je odměňována za vydání příznivého rozhodnutí pro ČSSZ. Tomu dle žalobkyně nasvědčuje celá řada nepřímých důkazů a jsou dány objektivní pochybnosti o její nepodjatosti; zneužívá vágnosti zákonů, ve prospěch svých zájmů užívá každou možnost k tomu, aby znemožnila uplatnění práv účastníka, včetně reality, že čas pracuje proti důchodcům; tím snižuje právní úroveň státu, což dopadne na každého občana. O tom, že dle žalobkyně soudkyně nemá dobrou pověst, svědčí některé příspěvky získané z různých internetových blogů. Dále poukazuje na to, že v předchozích věcech rozhodoval v jejich případech soudce JUDr. Tichý, s nímž souhlasí. Požaduje, aby v její věci rozhodl nestranný soudce schopný se s její věcí řádně a odborně vypořádat.

2. K vzneseným námitkám se vyjádřila soudkyně JUDr. Miroslava Hrehorová s tím, že námitku považuje za nedůvodnou; sama nemá k účastníkům řízení ani k projednávané věci žádný vztah a ani žádný zájem na výsledku věci. Nao 29/2019

3. Dle § 8 odst. 1 s. ř. s. „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“.

4. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu plyne, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11).

5. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.

6. Žalobkyně opírá svou námitku podjatosti soudkyně pouze o ryze spekulativní tvrzení, dílem založené na ničím nepodloženém osočování jmenované soudkyně a dílem na její rozhodovací činnosti, ke které má obecně výhrady. Žádný jiný konkrétní důvod pro námitku podjatosti vůči ní nevznesla.

7. Nejvyšší správní soud námitky žalobkyně nepovažuje za důvod možné podjatosti. Předně je třeba uvést, že soudce je právní profesionál, jehož ústavní jakožto i mravní povinností je dbát o nezávislé a nestranné rozhodování. V daném případě Nejvyšší správní soud neshledal, že by vyvstaly objektivní ani subjektivní okolnosti, které by zavdávaly důvod pochybovat o nepodjatosti soudkyně JUDr. Miroslavy Hrehorové.

8. S přihlédnutím ke shora uvedeným důvodům soud rozhodl tak, že JUDr. Miroslava Hrehorová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ad 23/2018. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. února 2019 JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu