Nao 34/2011

Rubrum

Nao 34/2011 - 80 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: R. P., zastoupena Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, Odbor sociální péče a zdravotnictví, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2010, č. j. MHMP 332617/2010, o námitce podjatosti vznesené vůči soudkyni Městského soudu v Praze JUDr. Miroslavě Hrehorové, takto:

Výrok

Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Miroslava Hrehorová n e n í v y l o u č e n a z projednávání a rozhodování v právní věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 1 Ad 45/2010.

Odůvodnění

1. Úřad městské části Praha 12 rozhodnutím ze dne 26. 2. 2010, č. j. 2505/2010/AAL, nepřiznal žalobkyni příspěvek na živobytí. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že žalobkyně nedoložila potřebné doklady k posouzení nároku na výše uvedenou dávku pomoci v hmotné nouzi. Dále uvedl, že žalobkyni nebyl příspěvek na živobytí přiznán, neboť nesplnila povinnosti uložené v § 49 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.

2. Do výše uvedeného rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12 podala žalobkyně odvolání. V napadeném rozhodnutí nebylo dle žalobkyně uvedeno, že poslední příjem z kanceláře Senátu Parlamentu České republiky měla v lednu 2010 za prosinec 2009 a poslední příjem v o. s. Hewer byl za říjen 2009. Dále žádala mimo jiné nařízení ústního jednání.

3. Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 6. 2010, č. j. MHMP 332617/2010 odvolání zamítnul a napadené rozhodnutí potvrdil. Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že k odvolání nešlo přihlédnout, neboť nesouviselo s důvody zamítnutí žádosti o příspěvek na živobytí. Nařízení ústního jednání na Magistrátu hlavního města Prahy neshledal jako důvodné, neboť nemohlo v daném případě ovlivnit výsledek odvolacího řízení. Nao 34/2011 - 81

4. Žalobkyně se poté obrátila na Městský soud v Praze s žalobou proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu. Řízení o této žalobě vede městský soud pod sp. zn. 1 Ad 45/2010.

5. Zástupkyně žalobkyně k podání ze dne 12. 4. 2011 připojila e-mail žalobkyně. Ta vznesla v dané věci námitku podjatosti vůči soudkyni JUDr. Miroslavě Hrehorové, vzhledem k poměru soudce k projednávané věci. Svoje tvrzení žalobkyně odůvodnila domněnkou, že soudkyně zavinila „administrativní“ pochybení, na základě kterého došlo k duplicitě a přečíslování spisových značek týkajících se též rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy z roku 2007. Žalobkyně dále tvrdí, že si soudkyně měla všimnout, že do spisu bylo zařazeno elektronické podání neopatřené elektronickým podpisem a tudíž se tím soud neměl zabývat. Jako důkazy podjatosti žalobkyně navrhla spisy Městského soudu v Praze sp. zn. 3 Nc 14/2008 a 1 Cad 16/2008 i další spisové značky z toho vyplývající, například 1 Ad 10/2010.

6. K vznesené námitce se vyjádřila soudkyně JUDr. Miroslava Hrehorová, která uvedla, že nemá žádný vztah ani k žalobkyni ani k jejímu právnímu zástupci ani k této věci a není v žádném směru zainteresovaná na výsledku řízení. Dle jejího vyjádření se v případě žalobkyní uváděného pochybení nejedná o pochybení, které by mohla jakkoliv ovlivnit či zavinit a tato skutečnost nemá vliv na její nestrannost.

7. Nejvyšší správní soud po posouzení rozhodujících skutkových okolností a jejich zhodnocení dospěl k závěru, že JUDr. Miroslava Hrehorová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí v dané věci.

8. Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.

9. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. odst. 1 představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16, dostupné na www.nssoud.cz).

10. Problematikou podjatosti soudce se také zabýval Ústavní soud. Např. v nálezu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 722/05 konstatoval, „že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti“ (srov. též nález sp. zn. I. ÚS 167/94 ze dne 27. 11. 1996). V uvedeném nálezu však zároveň uvedl, „že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však Nao 34/2011 - 82 musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto; nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou.“ Ústavní soud v tomto svém nálezu také poukázal na skutečnost, že rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannosti soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce v dané věci (personal conviction of a particular judge), objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (guarantees sufficient to exclude any legitimate doubt in this respect).

11. Soud v souladu s názorem Ústavního soudu při posuzování dané námitky podjatosti zkoumal, zdali lze mít na základě objektivní úvahy zato, že soudkyně JUDr. Miroslava Hrehorová by mohla být v dané věci podjatá. Přitom vycházel z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou a vzal v úvahu, že postup, kdy je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je postupem výjimečným. Subjektivní hledisko obou účastníků bylo pouze podnětem k samotnému zkoumání.

12. Z námitky žalobkyně jasně plyne, že z jejího subjektivního hlediska pochybuje o nestrannosti a nepodjatosti soudkyně JUDr. Miroslava Hrehorové vzhledem k poměru soudkyně k projednávané věci. Soudkyně JUDr. Miroslava Hrehorová ve svém vyjádření uvedla, že není v žádném případě zainteresována na výsledku řízení.

13. Po skutkové stránce bylo ze spisové dokumentace zjištěno, že došlo k chybnému posouzení podání žalobkyně a na základě toho došlo k pochybením při zařazování podání do spisu. Následkem uvedeného pochybení muselo dojít k přečíslování spisových značek týkajících se rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy z roku 2007. Tato skutečnost nebyla nikým rozporována. Soudkyně JUDr. Miroslava Hrehorová ovšem uvedla, že toto pochybení nemohla nijak ovlivnit či zavinit.

14. Nejvyšší správní soud má zato, že chybné zařazení podání žalobkyně nemohla soudkyně JUDr. Miroslava Hrehorová ovlivnit. Případné pochybení při zařazení jednotlivých podání do spisů a následná nutnost formálních úprav, nemůže sama o sobě odůvodnit podjatost soudce vzhledem k poměru k dané věci. Samotná nedůvěra účastníka řízení vůči rozhodujícímu soudci nezakládá bez dalšího důvod pro vyslovení jeho podjatosti. Z ničeho totiž nevyplývá, že fakt nesprávného uspořádání listů založených ve spisu vytvořil u rozhodujícího soudce takový vztah k věci či účastníkovi řízení, který by bránil objektivnímu, nezávislému a nestrannému rozhodování. Nejvyšší správní soud se tedy neztotožnil s podanou námitkou podjatosti a vyslovil, že soudkyně JUDr. Miroslava Hrehorová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 31. května 2011 JUDr. Josef Baxa Nao 34/2011 - 83 předseda senátu