Nao 394/2014

Rubrum

Nao 394/2014 - 33 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: Mgr. Z. H., zast. Mgr. Norbertem Hemelíkem, advokátem se sídlem Lipanská 331/7, Říčany, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o námitce podjatosti vznesené žalobkyní ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 43 Ad 7/2014, takto:

Výrok

Soudkyně Krajského soudu v Praze JUDr. Dalila Marečková není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 43 Ad 7/2014.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 18. 1. 2014 ke Krajskému soudu v Praze (dále též „krajský soud“) se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2014, čj. MPSV - UM/328/14/4S-SČK.

2. Podáním ze dne 10. 9. 2014 uplatnila žalobkyně prostřednictvím svého zástupce stížnost na průtahy v řízení, kterou spojila s námitkou podjatosti rozhodujícího soudce. Důvodem pro podání námitky podjatosti je přesvědčení žalobkyně, že rozhodující soudce bude vůči žalobkyni a jejímu zástupci zaujatý z důvodu podané stížnosti na průtahy v řízení.

3. Žalobkyně ve svém podání jmenovitě konkrétního soudce neoznačila, z rozvrhu práce Krajského soudu v Praze dostupného na jeho internetových stránkách nicméně vyplývá, že soudní oddělení 43Ad zahrnuje samosoudcovskou agendu a je v něm zařazena pouze soudkyně JUDr. Dalila Marečková.

4. Soudkyně krajského soudu JUDr. Dalila Marečková ke vznesené námitce podjatosti uvedla, že se necítí být podjatá.

5. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti vznesené námitky podjatosti, neboť ustanovení § 8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), stanoví, že „[ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Nao 394/2014 Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.“

6. V projednávané věci žalobkyně váže počátek běhu lhůty k podání námitky podjatosti k okamžiku uplatnění stížnosti na průtahy v řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že obě tato podání (tj. stížnost na průtahy v řízení i námitka podjatosti) byla učiněna jedním přípisem, je lhůta pro podání námitky podjatosti z povahy věci zachována. Námitka podjatosti tedy byla podána včas.

7. Námitka podjatosti není důvodná.

8. Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z ustanovení § 8 odst. 1 s. ř. s., které stanoví, že „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“

9. Podle citovaného ustanovení je důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci jednak skutečnost, že se podílel na jejím rozhodování již v předchozím správním či soudním řízení a jednak takový vnitřní vztah soudce k věci samé, k účastníkům či k jejich zástupcům, že míra a povaha tohoto vztahu poskytuje důvod k pochybnostem o jeho nepodjatosti. Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům, kromě příbuzenských a obdobných vztahů, mohou vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

10. V posuzované věci Nejvyšší správní soud konstatuje, že z vyjádření jmenované soudkyně nevyplývá, že by získala poměr k věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům, který by ji vylučoval z dalšího rozhodování. Jinými slovy, z příslušného vyjádření nelze dovodit, že by podání stížnosti založilo negativní vztah dotčené soudkyně k žalobkyni, který by ovlivnil další rozhodování této soudkyně.

11. Je třeba zdůraznit, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě Nao 394/2014 - 34 pokračování (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

12. Vzhledem k uvedenému má Nejvyšší správní soud za to, že možné dopady takové stížnosti na subjektivní vztah dotčeného soudce k účastníku nebo jeho zástupci, který stížnost podal, nelze jakkoli zobecňovat. Při posouzení, zda je v takové situaci dán důvod pro vyloučení soudce či nikoli, proto bude třeba vždy hodnotit zcela konkrétní skutečnosti zakládající pochybnosti o možné nepodjatosti soudce.

13. V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2009, č. j. Nao 36/2009 - 49, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že „soudce ve výkonu své veřejné funkce musí být připraven na konfrontaci s byť i nedůvodnou a nepodloženou kritikou a na nikoliv přátelské jednání účastníků, aniž by jej tyto skutečnosti automaticky vyloučily z projednání a rozhodování věci“. V posledně citovaném usnesení rozhodoval Nejvyšší správní soud o podjatosti soudců v situaci, ve které účastník řízení podal proti těmto soudcům trestní oznámení, přičemž dospěl k závěru, že podá-li účastník řízení podnět k prošetření trestného činu, jehož se měl dopustit soudce rozhodující v jeho věci, nezaloží to zpravidla bez dalšího důvod pro vyloučení tohoto soudce z projednávání a rozhodování v dané věci. Jak Nejvyšší správní soud uvedl dále, „opačný přístup by mohl velmi snadno vyústit v možnost účastníků ovlivňovat složení ve věci rozhodujícího senátu např. podáváním byť i zcela zjevně a zřejmě nedůvodných trestních oznámení, která by pak automaticky vedla k vyloučení soudce.(…)“.

14. Obdobné závěry lze v dané situaci vztáhnout i na případ podání stížnosti na průtahy řízení. Žalobkyně nad to neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, které by přistupovaly k prostému podání stížnosti a měly zapříčiňovat pochybnosti o nepodjatosti rozhodující soudkyně. Sama skutečnost, že na rozhodující soudkyni byla podána stížnost na průtahy v řízení, proto v daném případě sama o sobě nemůže znamenat důvod pro vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodnutí věci.

15. Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů podjatost soudkyně Krajského soudu v Praze JUDr. Dalily Marečkové pro rozhodování ve věci sp. zn. 43 Ad 7/2014 neshledal, a proto rozhodl tak, že předmětná soudkyně není z projednávání a rozhodování v této věci vyloučena.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 13. listopadu 2014 Daniela Zemanová předsedkyně senátu