Nao 448/2014
č. j. Nao 448/2014-27
V PLATNOSTICitované zákony (2)
Rubrum
Nao 448/2014 - 27 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: A. H., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2014, č. j. 12901/14/5000-14402- 704211, o námitce podjatosti vznesené žalobkyní vůči soudcům Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, takto:
Výrok
Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, Mgr. Karolína Tylová, LL.M., JUDr. Pavel Vacek, Mgr. Lucie Trejbalová ani Mgr. Hana Ptáčková n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, pod sp. zn. 59 Af 177/2014.
Odůvodnění
Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, vyzval přípisem ze dne 16. 9. 2014, č. j. 59 Af 177/2014 - 17, žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 3000 Kč a za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1000 Kč. Na to reagovala žalobkyně přípisem ze dne 9. 10. 2014, jímž požádala o osvobození od soudních poplatků, podala návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů a vznesla námitku podjatosti všech soudců krajského soudu „v aktuálním obsazení“ s návrhem na jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí „nejenom této věci“. Uvedla, že věc musí být přikázána jinému soudu z důvodu delegace nutné, jinak reálně hrozí, že bude pokračováno v „dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů“. Nejvyšší správní soud předně uvádí, že v případech, kdy je vznesena námitka podjatosti všech soudců určitého soudu a přitom je zřejmé, kterému soudci, resp. soudcům, je či bude věc přidělena, je účelné se zabývat otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u rozhodujících soudců bude shledán důvod k vyloučení. V případě, že tomu tak není a že tedy nic nebrání tomu, aby soudci, jimž věc byla či bude přidělena, ji projednali a rozhodli, postrádá zkoumání podjatosti dalších soudců daného soudu smysl, Nao 448/2014 neboť není dán žádný důvod ke změně okruhu soudců, kteří mají věc projednat. Žalobkyně ve své námitce namítla podjatost všech soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, v „aktuálním obsazení“. Podle rozvrhu práce již věc byla přidělena senátu 59 tohoto soudu ve složení: Mgr. Karolína Tylová, LL.M., JUDr. Pavel Vacek, Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Hana Ptáčková. Nejvyšší správní soud se proto zabýval tím, zda je námitka podjatosti relevantní ve vztahu k těmto soudcům (srov. usnesení zdejšího soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 - 34). Ve vyjádření k podané námitce podjatosti jmenovaní soudci shodně uvedli, že se v dané věci směrem k žalobkyni necítí být jakkoliv podjati, neboť nemají žádný vztah k projednávané věci ani k jejím účastníkům a nepodíleli se na projednávání ani rozhodování věci ve správním řízení. Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z § 8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, účastníkům či jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou taktéž i soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Dle § 8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitka musí být uplatněna do jednoho týdne ode dne, kdy se daná osoba o podjatosti dozvěděla; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ust. § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, jimž je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup zcela výjimečný. Jde-li o důvody uvedené v první větě § 8 odst. 1 s. ř. s., pak je třeba uvést, že poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech. Vyloučen by byl taktéž i soudce, jenž by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Soudcův poměr k účastníkům či k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, vztahem srdečně přátelským (či naopak vzájemně nepřátelským), může jít také o vztah ekonomické závislosti. V nastalém případě ovšem jmenovaní soudci takový poměr k věci ani k jejím účastníkům či zástupcům dle svého vyjádření nemají a ani žalobkyně takový jejich vztah nenamítá. Jde-li o důvody uvedené v druhé větě § 8 odst. 1 s. ř. s. (tj. vyloučení soudce z důvodu jeho podílu na předchozím soudním řízení), smysl a účel tohoto ustanovení Nao 448/2014 - 28 pokračování spočívá ve vyjádření principu instančního odlišení řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem na specifické rysy správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“ vykládat tak, že tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný soudce. O takový případ však v této věci evidentně nejde. Jak také vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, nepodíleli se na projednávání ani rozhodování věci ve správním řízení, ostatně ani takovou skutečnost žalobkyně nenamítá. Z námitky podjatosti vyplývá, že je podána s ohledem na předchozí rozhodovací činnost krajského soudu. Zde je třeba opětovně poukázat na doslovné znění § 8 odst. 1 s. ř. s., podle něhož důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějších rozhodnutí daného soudce. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti. Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti vůči soudcům Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. V důsledku tohoto rozhodnutí odpadá nutnost rozhodovat o delegaci nutné (§ 9 odst. 1 s. ř. s.), neboť ve věci nenastala situace, kdy by pro vyloučení soudců místně příslušného soudu nebylo možno sestavit senát.
Poučení
Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. listopadu 2014 JUDr. Jakub Camrda předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.