Nao 52/2009
č. j. Nao 52/2009-39
V PLATNOSTICitované zákony (3)
Rubrum
č. j. Nao 52/2009 - 39 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: S. M., zastoupený Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem Nám. Míru 9, Šumperk, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2008, sp. zn. KÚOK/89035/2008/OSV-SP/481/SSP-104, o námitce podjatosti vznesené vůči soudkyni Krajského soudu v Ostravě JUDr. Janě Záviské, takto:
Výrok
Soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jana Záviská n e n í v y l o u č e n a z projednávání a rozhodnutí ve věci žaloby proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 14. 10. 2008, sp. zn. KUOK/89035/2008/OSV-SP/481/SSP- 104, vedené pod sp. zn. 38 Cad 40/2008.
Odůvodnění
Žalobou ze dne 11. 12. 2008 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce v Šumperku, pracoviště státní sociální podpory, pobočka Zábřeh, ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2482/8/SUC-1/2, kterým byla žalobci poskytnuta dávka státní sociální podpory - příspěvek na bydlení ve výši 765 Kč měsíčně ode dne 1. 7. 2008 do 30. 6. 2009. Krajský soud usnesením ze dne 3. 3. 2009, č. j. 38 Cad 40/2008 - 15, ustanovil zástupcem žalobce pro řízení o žalobě Mgr. Františka Drlíka, advokáta se sídlem Nám. Míru 9, Šumperk. Usnesením ze dne 20. 4. 2009, č. j. 38 Cad 40/2008 - 19, vyzval krajský soud žalobce k doplnění žaloby (toto doplnění bylo krajskému soudu doručeno dne 7. 5. 2009). Poučením ze dne 8. 6. 2009 informoval krajský soud žalobce o jeho procesních právech ve smyslu § 36 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), o platném rozvrhu práce a také o možnosti vznést námitku podjatosti ve smyslu § 8 odst. 5 s. ř. s. Konečně přípisem ze dne 8. 6. 2009, č. j. 38 Cad 40/2008 - 31, krajský soud žalobce požádal o vyjádření, zda souhlasí, aby ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bylo o věci samé rozhodnuto bez jednání. Podáním ze dne 17. 6. 2009, doručeným krajskému soudu dne 19. 6. 2009, uplatnil žalobce námitku podjatosti vůči soudkyni Krajského soudu v Ostravě JUDr. Janě Záviské, č. j. Nao 52/2009 - 40 která bude o jeho věci rozhodovat. Žalobce konkrétně uvedl, že „vznáší námitku proti JUDr. Janě Záviské, která jedná jako vyloučená soudkyně v téže věci“. Svůj návrh doložil kopií rozsudku Krajského soud v Ostravě ze dne 25. 5. 2009, č. j. 38 Cad 26/2006 - 56 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2008, č. j. 4 Ads 17/2008 - 74. Žalobce odkázal na obsah podané kasační stížnosti ze dne 5. 6. 2009 proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2009, č. j. 38 Cad 26/2006 - 56. Uvedl, že proti JUDr. Janě Záviské bylo podáno trestní oznámení a rovněž byl na Okresní soud v Ostravě podán návrh na zbavení způsobilosti k právním úkonům JUDr. Jany Záviské. Zároveň žalobce „poučil“ soud, že ve věci jej zastupující advokát není účastníkem řízení, „pouze poskytuje právní služby“. Podle platného rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě pro rok 2009 má být daná věc projednána samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou. Ve svém vyjádření k podané námitce jmenovaná soudkyně konstatovala, že se necítí být podjata, neboť nemá žádný osobní vztah k žalobci ani k věci samotné. Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z § 8 odst. 1 s. ř. s., podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Jde-li o důvody uvedené v první větě § 8 odst. 1 s. ř. s., je třeba uvést, že poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by soudce mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti. Takové důvody zjevně dány nejsou. Žalobce však možnou podjatost spatřuje v tom, že proti soudkyni Krajského soudu v Ostravě JUDr. Janě Záviské podal trestní oznámení a návrh na zbavení způsobilosti k právním úkonům. Je možné přitom přiznat, že tyto skutečnosti by za určitých okolností mohly založit (subjektivní) negativní vztah soudce k žalobci, který by mohl vyvolat pochybnosti o podjatosti soudce a nestrannosti soudního rozhodování. č. j. Nao 52/2009 - 41 Z vyjádření jmenované soudkyně však nevyplývá, že by např. podáním trestního oznámení získala poměr k věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům, který by ji vylučoval z dalšího rozhodování. Jinými slovy, z příslušných vyjádření nelze dovodit, že by podání trestního oznámení založilo negativní vztah dotčené soudkyně k žalobci, který by ovlivnil další rozhodování této soudkyně. V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2009, č. j. Nao 36/2009 - 49, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že „soudce ve výkonu své veřejné funkce musí být připraven na konfrontaci s byť i nedůvodnou a nepodloženou kritikou a na nikoliv přátelské jednání účastníků, aniž by jej tyto skutečnosti automaticky vyloučily z projednání a rozhodování věci“. Ve vztahu k podanému trestnímu oznámení účastníkem řízení proti soudci dospěl ve stejném usnesení Nejvyšší správní soud k závěru, že podá-li účastník řízení podnět k prošetření trestného činu, jehož se měl dopustit soudce rozhodující v jeho věci, nezaloží to zpravidla bez dalšího důvod pro vyloučení tohoto soudce z projednávání a rozhodování v dané věci. Jak Nejvyšší správní soud uvedl dále, „opačný přístup by mohl velmi snadno vyústit v možnost účastníků ovlivňovat složení ve věci rozhodujícího senátu např. podáváním byť i zcela zjevně a zřejmě nedůvodných trestních oznámení, která by pak automaticky vedla k vyloučení soudce.(…) Podání trestního oznámení na soudce účastníkem pro jeho rozhodovací činnost jistě může za určitých okolností v soudci vyvolat nepřátelský postoj vůči tomuto účastníku. Na druhé straně lze jen těžko uzavřít, že tato skutečnost vždy a automaticky vyvolá negativní vztah soudce k účastníku řízení. V tomto směru se však posouzení jednotlivých případů vzpírá zobecnění a vždy se bude odvíjet od vážení různých skutečností, pojících se s konkrétní věcí.“ Obdobné závěry lze podle názoru Nejvyššího správního soudu v dané situaci vztáhnout i na případ podání návrhu na zbavení způsobilosti k právním úkonům soudce účastníkem řízení. V nyní posuzované věci není zřejmé, že by jmenovaná soudkyně krajského soudu v souvislosti s podáním trestního oznámení a návrhu na zbavení způsobilosti k právním úkonům získala negativní vztah k žalobci, který by ji vylučoval z dalšího rozhodování. K další námitce stěžovatele Nejvyšší správní soud uvádí, že z jím předložených podkladů nevyplývá, že by se JUDr. Jana Záviská ve smyslu § 8 odst. 1 s. ř. s. podílela na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Z předložené kopie rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2009, č. j. 38 Cad 26/2006 - 56, vyplývá pouze to, že JUDr. Záviská rozhodovala jako samosoudkyně ve věci žaloby S. M. proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 3. 7. 2006, č. j. KUOK/66094/2006/OSV-DS/7025/SD-124. Zjevně se tedy jednalo o jinou věc, než která je posuzována v nynějším řízení (obdobné závěry pak lze dovodit i z předloženého rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2009, č. j. 4 Ads 17/2008 - 74, kterým Nejvyšší správní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2007, č. j. 38 Cad 15/2005 - 44, kterým krajský soud žalobci neustanovil zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 2. 5. 2005, č. j. KUOK/9881/05/OSV-DS/7025/SD-80) a namítaný důvod podjatosti nelze v daném případě zjistit. Jak již bylo řečeno, důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v jeho rozhodování v jiných věcech. Nad rámec věci pak Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že je zřejmé, že účastníkem řízení je S. M., a nikoli jeho advokát, Mgr. František Drlík. Na tom č. j. Nao 52/2009 - 42 pochopitelně nic nemění ani to, že právní zástupce žalobce doplnění žaloby ze dne 5. 5. 2009, doručené krajskému soudu dne 7. 5. 2009, formuloval v první osobě. Postup právního zástupce je zcela obvyklý a vyjadřuje pouze to, že příslušné podání podal v zastoupení žalobce (což nakonec vyplývá i ze záhlaví předmětného doplnění), nikterak se tím však sám nestává účastníkem řízení. Na základě výše uvedeného pak Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 31. srpna 2009 JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu