Nao 57/2025

Rubrum

Nao 57/2025 - 22 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: V. T. V., zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Milady Horákové 13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Loretánské nám. 5, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2025, č. j. 301693/2024-MZV/VO, o námitce podjatosti soudce vznesené žalovaným v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 A 8/2025, takto:

Výrok

Soudce Krajského soudu v Brně JUDr. Martin Kopa, Ph.D. n e n í vyloučen z projednávání a rozhodování věci žalobce vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 A 8/2025.

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne 4. 4. 2025 u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2025, č. j. 301693-32/2024-MZV/VO. Dne 7. 4. 2025 bylo žalovanému do datové schránky doručeno poučení od krajského soudu z téhož dne, č. j. 41 A 8/2025-8, ve kterém bylo stěžovateli sděleno, že věc byla přidělena dle platného rozvrhu práce krajského soudu pro rok 2025 specializovanému samosoudci JUDr. Martinu Kopovi, Ph.D. V případě jeho nepřítomnosti jej zastupují samosoudci JUDr. Kateřina Mrázová, Ph.D., Mgr. Petr Sedlák, Ph.D., JUDr. Petr Polách, JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D. nebo Mgr. et Mgr. Lenka Bahýľová, Ph.D.

2. Na tuto informaci žalovaný reagoval dne 9. 4. 2025 zasláním námitky podjatosti specializovaného samosoudce JUDr. Martina Kopy, Ph.D. s návrhem, aby byl z projednání věci vyloučen, a to z důvodu, že u obdobné věci se stejným žalobcem i žalovaným a téměř totožným skutkovým stavem již rozhodl jmenovaný rozsudkem ze dne 30. 7. 2024, č. j. 41 A 14/2024-29, proti tomuto rozsudku podal žalovaný kasační stížnost; vzhledem k tomu, že o kasační stížnosti nebylo doposud rozhodnuto, žalovanému se jeví jako nevhodné, aby o věci rozhodoval stejný specializovaný samosoudce.

3. Jmenovaný soudce k námitce uvedl, že k účastníkům řízení ani k věci samé nemá poměr, který by zakládal důvody pro jeho vyloučení z rozhodování. Dále odkázal na Nao 57/2025 pravidlo 1) obecné části rozvrhu práce úseku správního soudnictví krajského soudu, podle kterého platí: ,,Napadne-li znovu žaloba ve věci, v níž bylo dříve krajským soudem vydáno zrušující rozhodnutí, přidělí zápisové oddělení takovou žalobu tomu soudnímu oddělení, v němž bylo takové rozhodnutí vydáno, i kdyby v něm byl zastaven nápad nových věcí; nebude-li takový postup možný, bude přidělena jako nová věc.“ Toto pravidlo se podle pravidla 5 obecné části rozvrhu práce úseku správního soudnictví krajského soudu uplatní i pro přidělování nápadu v soudním oddělení 41 A. Vzhledem k tomu, že šlo o věc navazující na zrušující rozsudek ze dne 30. 7. 2024, č. j. 41 A 14/2024-29, byla nová žaloba opět přidělena specializovanému samosoudci JUDr. Martinu Kopovi, Ph.D. Soudce rovněž odkázal na znění § 8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), zejména poslední věty, která jasně konstatuje, že jeho předchozí rozhodnutí ve věci není důvodem jeho podjatosti.

4. Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. platí, že „soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“.

5. Ve smyslu § 8 odst. 5 s. ř. s. musí být námitka podjatosti zdůvodněna a účastník řízení musí uvést konkrétní skutečnosti (důvody), z nichž tvrzenou podjatost dovozuje. Postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudu nebo soudci a přikázána jinému soudu nebo soudci, je totiž vyhrazen pouze pro ojedinělé případy. Soudce může být vyloučen z projednání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003-16, nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01).

6. Žalovaný však ve své námitce podjatosti uvedl pouze skutečnost, že se mu jeví nevhodné, aby o žalobě rozhodoval stejný specializovaný soudce, který již o věci jednou rozhodl, přičemž žalovaný proti rozsudku podal kasační stížnost, o které nebylo doposud rozhodnuto. Nenamítal však žádné konkrétní okolnosti, které by svědčily o vztahu tohoto soudce k věci či k účastníkům řízení, resp. které by zavdávaly pochybnost o jeho nepodjatosti. Zákon přitom výslovně stanoví, že postup soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech nemůže být důvodem podjatosti soudce (viz výše citovaný § 8 odst. 1 věta třetí s. ř. s.; srov. též např. usnesení NSS ze dne 18. 6. 2003, č. j. Nao 25/2003-47, č. 283/2004 Sb. NSS). Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti, neodbornosti či nesprávnosti vedení řízení. Zpochybňovat rozhodnutí či postup krajského soudu jistě lze, k tomu však slouží opravné prostředky, jsou-li přípustné, nikoliv námitka podjatosti.

7. Vzhledem k těmto okolnostem Nejvyšší správní soud rozhodl, že specializovaný samosoudce JUDr. Martin Kopa, Ph.D. není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. 41 A 8/2025. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. Nao 57/2025 - 23 pokračování V Brně dne 24. dubna 2025 JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu