Nao 67/2013
č. j. Nao 67/2013-21
V PLATNOSTINejvyšší správní soud zamítl námitku podjatosti soudců Městského soudu v Praze, protože žalobce nepředložil konkrétní důkazy o jejich zájmu na výsledku sporu. Soud uvedl, že soudci nemají žádný vztah k věci ani k účastníkům, a jejich podjatost není založena na skutečnostech, které by mohly vyvolat pochybnosti o spravedlivosti rozhodnutí. Žalobce tvrdil, že soudci by měli zájem na omezení přístupu do rejstříku oznámení veřejných činitelů, avšak tento zájem neexistuje, protože soudci nejsou podle zákona povinni oznámat střet zájmů. Soud se opřel o § 8 odst. 1 s. ř. s. a uznal, že námitka není podložena objektivními důvody.
Rubrum
USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Senát Parlamentu České republiky, se sídlem Valdštejnské náměstí 17/4, Praha 1, v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 67/2013, o námitce podjatosti, takto:
Výrok
Soudci Městského soudu v Praze Mgr. Jana Brothánková, JUDr. Ing. Viera Horčicová, Mgr. Jan Kašpar a Mgr. Kamil Tojner n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 67/2013.
Odůvodnění
Žalobce v průběhu řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu uplatnil v podání ze dne 20. 9. 2013 námitku podjatosti vůči všem soudcům Městského soudu v Praze. Svoji námitku odůvodnil tím, že „předmětem žaloby nečinnost správce rejstříku, jde o rejstřík oznámení soudců, všichni soudci smějí mít zájem na tom, aby se navrhovateli přístupu do rejstříku nadále bránilo.“ Městský soud předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti podle ust. § 8 odst. 5 s. ř. s. Soudci příslušného senátu 10A Mgr. Jana Brothánková, JUDr. Ing. Viera Horčicová, Mgr. Jan Kašpar a Mgr. Kamil Tojner uvedli, že se necítí být podjatými, že k projednávané věci ani k žalobci nemají žádný vztah a že jim nejsou ani známy žádné okolnosti, které by mohly vést k pochybnostem o jejich nepodjatosti. Podle ust. § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle citovaného ustanovení je důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci jednak skutečnost, že se podílel na jejím rozhodování již v předchozím správním či soudním řízení a jednak takový vnitřní vztah soudce k věci samé, k účastníkům či k jejich zástupcům, že míra a povaha tohoto vztahu poskytuje důvod k pochybnostem o jeho nepodjatosti. Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům, kromě příbuzenských a obdobných vztahů, mohou vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Vyloučení soudce z důvodů uvedených v ust. § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci tak lze jen ze závažných důvodů, které mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem, nezaujatě a spravedlivě. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce se musí opírat o konkrétní objektivní zjištění o jeho poměru k věci, účastníkům či jejich zástupcům, a nikoli pouze o obecné a ničím nepodložené spekulace nebo domněnky účastníků (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. III. ÚS 1944/08). Námitku podjatosti odůvodnil žalobce pouze tím, že uvedení soudci mohou mít zájem na tom, aby mu bylo bráněno v přístupu do registru oznámení veřejných činitelů zřízeného podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce však vychází z nesprávného předpokladu, že oznamovací povinnost veřejných činitelů podle citovaného zákona se vztahuje i na soudce. Tak tomu v současné době není, protože soudci byli z působnosti tohoto zákona vyjmuti zákonem č. 216/2008 Sb., a to s účinností od 20. 6. 2008. Žalobcem tvrzené skutečnosti, z nichž dovozuje podjatost, proto nelze považovat za takové skutečnosti, jež by svědčily o existenci zvláštního poměru uvedených soudců k žalobci, žalovanému či k věci samé, pro nějž by mohly existovat pochybnosti o jejich nepodjatosti. Žádnými dalšími skutečnostmi, které by nasvědčovaly podjatosti pro poměr uvedených soudců k věci nebo k účastníkům řízení, námitka podjatosti odůvodněna není. Nebylo ani zjištěno, že by se uvedení soudci podíleli na projednávání nebo rozhodování věci v předchozím soudním řízení nebo v řízení správním. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. listopadu 2013 JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.