Nao 68/2015

Rubrum

Nao 68/2015 - 141 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Mgr. Ing. L. V., zast. JUDr. Ludmilou Zdvořákovou, advokátkou se sídlem Žižkova třída 309/12, České Budějovice, proti žalované: Jihočeská univerzita České Budějovice, se sídlem Branišovská 31a, České Budějovice, zast. JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem Kamenická 1, Plzeň, ve věci žaloby proti rozhodnutí rektora Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2013, č. j. 01/0396/13, vedené Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 A 122/2013, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudkyním Krajského soudu v Českých Budějovicích, JUDr. Věře Balejové, JUDr. Marii Trnkové (dříve Krybusové) a Mgr. Heleně Nutilové, t a k t o:

Výrok

Soudkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích, JUDr. Věra Balejová, JUDr. Marie Trnková a Mgr. Helena Nutilová n e j s o u v y l o u č e n y z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 A 122/2013.

Odůvodnění

1. Žalobce se od roku 2010 domáhá ochrany proti rozhodnutí děkana Teologické fakulty Jihočeské univerzity ze dne 7. 12. 2009, č. j. 04/1359/09, kterým mu bylo ukončeno studium na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ve studijním programu M6107 Humanitní studia, magisterský studijní obor 6141T031 Pastorační asistence, v kombinované formě studia. Shora uvedené rozhodnutí děkana bylo žalovanou opakovaně přezkoumáváno a shledáno v souladu se zákonem (potvrzující rozhodnutí ze dne 8. 2. 2010 a 1. 9. 2010). Obě rozhodnutí byla následně na základě žaloby Krajským soudem v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) rozsudky ze dne 11. 6. 2010, č. j. 10 A 24/2010 - 42 a ze dne 19. 1. 2011, č. j. 10 A 77/2010 - 38, zrušena. Žalovaná vydala již třetí rozhodnutí dne 31. 7. 2013, č. j. 01/0396/13, kterým rozhodnutí děkana znovu potvrdila. Krajský soud žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl rozsudkem ze dne 21. 3. 2014, č. j. 10 A 122/2013 - 71. K podané kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud toto rozhodnutí krajského soudu zrušil rozsudkem ze dne 7. 11. 2014, č. j. 5 As 64/2014 - 42 (dále jen „zrušující rozsudek“). Před dalším meritorním rozhodnutím krajský Nao 68/2015 soud zaslal poučení o procesních právech a povinnostech účastníků řízení (zástupkyně převzala v neděli 25. 1. 2015), v němž soud poučuje žalobce o možnosti vyjádřit se o osobách soudců. Dne 3. 2. 2015 podal žalobce prostřednictvím své zástupkyně blanketní námitku podjatosti, kterou doplnil dne 17. 2. 2015.

2. Poučení shledává zmatečným, protože z formulace „mimo vyjmenovaných soudců“ neuvádí další, kteří přicházejí v úvahu. Na základě dosavadního průběhu řízení, které se projednává 5 let, nesouhlasí s tím, aby i nadále věc rozhodovali a projednávali stejní soudci jako v předešlém řízení. Z nahlédnutí do spisu zjistil, že si soud další důkazy od žalobce nevyžádal, což činí jeho další rozhodování podivným, zavádějícím až zmatečným. Procesní postup vzbuzuje údiv, a proto namítá podjatost všech tří soudců. Soud má zájem na tom, aby univerzita nebyla poškozena. Je zde důvodné podezření, že rektor spolupracuje se soudem a ovlivňuje přímo nebo nepřímo rozhodnutí soudců. Soudci disponují poznatky o věci, které získali jinak než v rámci řízení, od rektora Západočeské univerzity a zástupce žalované. Aby soudce byl vyloučen, není nutné prokázat jeho podjatost, nýbrž stačí pochybnosti o jeho nepodjatosti. Důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců lze mít zejména z toho důvodu, že předmětem řízení v nyní posuzované věci je vyřízení námitky žalobce o podjatosti soudců odvolacím soudem II. stupně.

3. Pokud soud dvakrát zrušil rozhodnutí rektora a poté rektor vydává po 3 letech úplně jiné rozhodnutí nekorespondující s rozhodnutím děkana a soud na to nereaguje, zmatečně vydá rozhodnutí. Ze strany soudu nejde o právní názor, ale záměrně vydaný rozsudek buď na základě emotivního zkratu, nebo podlé účelovosti soudců. Žalobce je přesvědčen, že v souladu s názorem obsaženém ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu musí krajský soud zdůvodnit, proč považuje argumentaci žalobce za nedůvodnou. Krajský soud se však snaží vydat tentýž rozsudek a zamítnout jeho žalobu.

4. S ohledem na tyto skutečnosti navrhuje, aby soudkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích, JUDr. Věra Balejová, JUDr. Marie Trnková a Mgr. Helena Nutilová byly vyloučeny z rozhodování ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 A 122/2013.

5. Soudkyně senátu 10 A správního úseku krajského soudu JUDr. Věra Balejová, JUDr. Marie Trnková a Mgr. Helena Nutilová se k podané námitce vyjádřily shodně tak, že se necítí být ve věci sp. zn. 10 A 122/2013 podjatými, neboť nemají žádný osobní vztah k žalobci ani k věci. JUDr. Balejová dodala, že obsáhlé důvody uplatněné v námitce nepředstavují okolnosti, které by měly za následek vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci. S těmito vyjádřeními byla věc předložena k rozhodnutí podle § 8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyššímu správnímu soudu.

6. Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané Nao 68/2015 - 142 pokračování věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle § 8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.

7. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána zákonnému (příslušnému) soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.

8. Soud se nejdříve zabýval včasností uplatněné námitky podjatosti. Ta se musí uplatnit v souladu § 8 odst. 5 s. ř. s. do jednoho týdne ode dne, kdy se účastník řízení o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka byla podána ve lhůtě jednoho týdne od doručení poučení o složení senátu a byla proto podána včas.

9. Námitka podjatosti není důvodná.

10. Skutečnost, že soud si pro účely svého rozhodování nevyžádal další důkazy, což činí dle přesvědčení žalobce jeho rozhodování podivným, zavádějícím až zmatečným, není sama o sobě důvodem, který by měl zapříčiňovat pochybnosti o nepodjatosti rozhodujících soudkyň. Ustanovení § 8 odst. 1 s. ř. s. výslovně uvádí, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o Nao 68/2015 projednávané věci. Pro úplnost soud dodává, že navrhování důkazů k prokázání svých tvrzení je primárně úlohou účastníků řízení, nikoliv soudu.

11. Okolností zakládající pochybnost o soudcově nepodjatosti nemůže být ani rozhodování o námitce podjatosti nadřízeným soudem. Soudci krajského soudu jsou profesionály, kteří se potýkají s přezkumem svých rozhodnutí, jakož i stížnostmi na postup ve věci, zcela běžně. Tato okolnost sama o sobě není důvodem zakládající pochybnost o soudcově nepodjatosti.

12. K tvrzeným skutečnostem, že rektor spolupracuje se soudem a ovlivňuje přímo nebo nepřímo rozhodnutí soudců, popř. že soudci disponují poznatky o věci od rektora Západočeské univerzity a zástupce žalované, lze uvést, že se jedná o ničím nepodložená nekonkrétní tvrzení. Při posuzování námitky podjatosti je třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat. Takové okolnosti v projednávaném případě Nejvyšší správní soud neshledal.

13. Další důvody, ve kterých spatřuje žalobce pochybnosti o nepodjatosti uvedených soudkyň, jsou spojeny především s rozhodováním v dané věci. Ustanovení § 8 odst. 1 s. ř. s. výslovně uvádí, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodovací činnost, respektive právní názory soudců na určitou otázku, proto nemohou samy o sobě zakládat důvod k jejich podjatosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2004, č. j. Nao 13/2004 - 54, publ. pod č. 433/2005 Sb. NSS).

14. Namítaná zmatečnost poučení o složení soudů nemá se zákonnými důvody pro vyloučení soudkyň pro podjatost žádnou souvislost (srov. § 8 odst. 1 s. ř. s.). Navíc je toto poučení dostatečně určité, neboť slovo mimo se vztahuje k JUDr. Balejové. Mimo ni přicházejí jako soudci, kteří mohou v souladu s rozvrhem práce věc projednávat a rozhodovat, v úvahu ještě JUDr. Trnková, Mgr. Nutilová a JUDr. Ing. Strnad Ph.D.

15. Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou námitku podjatosti soudkyň JUDr. Věry Balejové, JUDr. Marie Trnkové (dříve Krybusové) a Mgr. Heleny Nutilové a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 2. dubna 2015 JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu Nao 68/2015 - 143 pokračování