Nao 73/2008
č. j. Nao 73/2008-114
V PLATNOSTINejvyšší správní soud zamítl námitku podjatosti proti členům šestého senátu, protože stěžovatel neuváděl konkrétní důvody, které by měly ovlivnit nestrannost soudců. Soud se opřel o § 8 odst. 1 s. ř. s., podle něhož je vyloučení možné jen při reálném riziku podjatosti nebo při podílu na předchozím řízení ve stejné věci. Stěžovatel omezil své námitky pouze na obecné konstatování, že soudci se podíleli na jiných věcech, což není důvodem k vyloučení. Soud také upozornil, že předchozí řízení v jiné věci nemůže být základem pro vyloučení.
Rubrum
USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: S. M., proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2008, č. j. 38 Cad 2/2004 - 74, o námitce podjatosti vznesené žalobcem ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 54/2008, takto:
Výrok
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Milada Tomková, JUDr. Bohuslav Hnízdil a JUDr. Brigita Chrastilová n e j s o u vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 54/2008.
Odůvodnění
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 4. 2008, č. j. 38 Cad 2/2004 -74, ustanovil žalobci (dále jen „stěžovatel“) zástupcem advokáta JUDr. Milana Janíčka pro řízení o žalobě, kterou se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2004, č. j. OSV-10165/03/SD-302/KR. Proti tomuto usnesení o ustanovení zástupce podal stěžovatel kasační stížnost. Nejvyšší správní soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí, poučil účastníky řízení, že v dané věci bude podle rozvrhu práce rozhodovat šestý senát ve složení JUDr. Milada Tomková, JUDr. Bohuslav Hnízdil a JUDr. Brigita Chrastilová a že v případě dlouhodobé nepřítomnosti některého ze jmenovaných soudců může být senát doplněn některým ze soudců čtvrtého senátu. Současně je poučil, že mají-li za to, že některý z uvedených soudců je vyloučen z projednávání a rozhodování věci pro svůj poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, mohou namítnout jeho podjatost ve lhůtě jednoho týdne od tohoto vyrozumění. Na toto poučení reagoval stěžovatel podáním ze dne 23. 5. 2008, v němž mimo jiné uvedl, že „ve věci samé jednají vyloučení soudci NSS, a všichni soudci NSS v čele s Baxou, kteří v téže věci rozhodli 200 x od MS Praha a 200 x od KS Ostrava, pouze se opakují“. K námitce podjatosti se všichni členové šestého senátu vyjádřili shodně tak, že nemají žádný poměr k věci, účastníkům, ani k jejich zástupcům. Podle ustanovení § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze jen výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje vždy do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani konstituování soudní moci jako pilíře demokratické společnosti. Stěžovatel v rozporu s ustanovením § 8 odst. 5 s. ř. s. neuvedl žádný relevantní důvod podjatosti a omezil se pouze na konstatování, že všichni soudci Nejvyššího správního soudu se již podíleli na rozhodování v předcházejících řízeních. Z ustanovení § 8 odst. 1 s. ř. s. sice plyne, že jedním z důvodů pro vyloučení soudců je skutečnost, že se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení, musí jít však o totožnou věc. Podílem na předcházejícím soudním řízení je například situace, kdy se soudce podílel na rozhodování věci jak u krajského soudu, tak posléze u Nejvyššího správního soudu, popřípadě naopak. Taková situace však v dané věci nenastala a výslovně není ani namítána. Lze přitom odkázat i na usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 2/2003 - 18, (publikováno pod č. 53/2004 Sb. NSS), v němž bylo vyjádřeno, že „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků. Vzhledem k výše uvedenému není návrh stěžovatele na vyloučení soudců šestého senátu Nejvyššího správního soudu z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 6 Ads 54/2008 důvodný. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. června 2008 JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu