Nao 75/2012
č. j. Nao 75/2012-15
V PLATNOSTICitované zákony (5)
Rubrum
Nao 75/2012 - 15 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Krajský soud v Hradci Králové, se sídlem Československé armády 218, Hradec Králové, v řízení o žalobě vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 Na 67/2012, o námitce podjatosti všech soudců specializovaných senátů úseku správního soudnictví Krajského soudu v Hradci Králové, takto:
Výrok
Soudci specializovaných senátů úseku správního soudnictví Krajského soudu v Hradci Králové j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 Na 67/2012. Věc vedená u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 Na 67/2012 s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
Odůvodnění
Podáním ze dne 12. 7. 2012, vl. zn. KHK230712/4 se žalobce domáhal, aby Krajský soud v Hradci Králové obnovil stav před zásahem a vydal rozhodnutí o stížnosti ze dne 16. 5. 2012 nebo neprodleně vydal informace požadované v žádosti z 20. 4. 2012. Žalobce uvedl, že dne 20. 4. 2012 požádal krajský soud v Hradci Králové o poskytnutí souboru informací. Povinný subjekt (krajský soud) vyzval žalobce k doplnění žádosti, přestože dle jeho názoru splňovala všechny náležitosti. Po podání stížnosti podmínil krajský soud poskytnutí informací úhradou ve výši 400 Kč. Tento požadavek krajského soudu považoval žalobce za neopodstatněný a podal proto ve lhůtě další opravný prostředek, v němž namítal, že z výzvy není patrné, jak byla zjištěna mimořádná rozsáhlost a nákladnost vyhledávání informací. Dodnes však neobdržel rozhodnutí ani nebyl zákonem předvídaným způsobem vyrozuměn o překážce poskytnutí informací. Žalobce dále tvrdil „nedovolenost odepření práva na účinný prostředek nápravy“. Vyjádřil přesvědčení, že povinný subjekt je povinen předložit stížnost nadřízenému orgánu, který o ní má rozhodnout v zákonem stanovené lhůtě, což se nestalo, přestože žalobce žádost i prostředek nápravy podal předepsaným způsobem. Nao 75/2012 - 16 Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 8. 2012, č. j. 3 Na 67/2012 - 3, stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 3 týdnů ode dne doručení tohoto usnesení uvedl, zda podáním ze dne 12. 7. 2012, vl. zn. KHK230712/4 mínil podat žalobu podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“) a pokud ano, zda se jedná o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s., nebo o žalobu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. s. ř. s. nebo o žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s. Pro případ, že chtěl podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, či žalobu na ochranu před nezákonným zákazem, byl krajským soudem poučen, jakým způsobem má žalobu doplnit. Žalobce následně v podání ze dne 7. 9. 2012 namítal „objektivní strannost všech soudců všech správních senátů“ krajského soudu a domáhal se přikázání věci jinému krajskému soudu. Tento svůj návrh odůvodnil tím, že žalovaným je v dané věci Krajský soud v Hradci Králové, který žalobce šikanuje, neboť podání ze dne 12. 7. 2012 je žalobou zahrnující všechny náležitosti a žádná osoba není povinna soudu radit, zda podání je žalobou, resp. o jaký druh žaloby se jedná. Dne 20. 9. 2012 krajský soud předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti žalobce podle § 8 odst. 5 s. ř. s. Všichni soudci oddělení správního soudnictví Krajského soudu v Hradci Králové (JUDr. Magdalena Ježková, JUDr. Jana Kábrtová, Mgr. Marie Kocourková, Mgr. Helena Konečná, JUDr. Pavel Kumprecht, JUDr. Jan Rutsch, JUDr. Marcela Sedmíková a JUDr. Ivona Šubrtová) shodně prohlásili, že se necítí být podjati a nejsou jim známy ani žádné jiné skutečnosti, z nichž by mohl vyplynout důvod případných pochybností o jejich nepodjatosti. Nejvyšší správní soud věc obdržel dne 9. 10. 2012. Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle § 8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření. Z podání žalobce ze dne 12. 7. 2012 je zřejmé, že se jedná o žalobu, kterou žalobce brojí proti způsobu, jakým Krajský soud v Hradci Králové postupoval při vyřízení žalobcovy žádosti o informace ze dne 20. 4. 2012. Žaloba tedy směřuje proti postupu soudu, který při vyřizování žalobcovy žádosti o informace vystupoval v postavení povinného subjektu, tedy subjektu, na němž je požadována informace podle zákona č. Nao 75/2012 - 17 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Tuto žalobu tak projednává tentýž soud, který v řízení dříve vystupoval v postavení správního orgánu. V posuzované věci je třeba v prvé řadě posoudit, zda jsou dány objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců v situaci, kdy by měli rozhodovat o žalobě proti postupu soudu, u něhož sami působí. Při posouzení této otázky Nejvyšší správní soud vycházel z rozsudku zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70 (www.nssoud.cz), v němž zaujal názor, že u soudců, kteří rozhodovali o rozhodnutí místopředsedy soudu, u něhož sami působí, lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti. Tento závěr lze přitom aplikovat i v právě posuzované věci, neboť žaloba směřuje proti postupu krajského soudu, který ve věci dříve vystupoval v postavení správního orgánu a nyní vede o věci soudní řízení správní a měl by o věci znovu rozhodovat, tentokrát v postavení správního soudu. Nejvyšší správní soud dále poukazuje na usnesení ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 - 17, v němž vyslovil, že „je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu „nemo iudex in causa sua“, podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Tato obecná pravidla jsou obecně uznávána jako zásady spravedlnosti a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu (srov. Knapp, V. Teorie práva, C. H. Beck, Praha 1995, str. 83). Nejvyšší správní soud se také plně ztotožňuje s právními názory, které ve svých rozhodnutích vyjádřil Ústavní soud [např. nález ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. II ÚS 218/97, (www.judikatura.cz) nebo ze dne 11. 3. 1998, sp. zn. IV ÚS 466/97, Sb. n. u.US Svazek č. 10 Nález č. 38 str. 251] o rozdělení a přísném oddělení soudní moci na složku jurisdikční a správní, ale současně poukazuje na to, že tyto závěry je nutno při jejich aplikaci posuzovat v kontextu, který vyjádřil Ústavní soud v nálezu pléna ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 18/06 [č. 397/2006 Sb.]. V něm Ústavní soud vyslovil, že „výkon státní správy soudů neodpovídá svojí povahou obecnému vymezení výkonu státní správy. Jedná se v tomto případě o specifickou činnost vykonávanou pouze uvnitř soudní soustavy a podmiňující více či méně vlastní rozhodovací činnost soudů“. Nejvyšší správní soud tak má za to, že v posuzované věci lze mít důvodnou pochybnost o nepodjatosti soudců správního úseku Krajského soudu v Hradci Králové, neboť tento soud v řízení dříve vystupoval v postavení správního orgánu, a je tak totožným subjektem se správním soudem, který by měl o stížnosti žalobce rozhodnout. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že krajský soud považoval podání žalobce za nejasné a usnesením vyzval žalobce k odstranění jeho nedostatků, neboť z návrhu žalobce ze dne 12. 7. 2012 je zřejmé, že směřuje proti postupu krajského soudu, který při vyřizování žalobcovy žádosti o informace vystupoval vůči žalobci v postavení správního orgánu. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že všichni soudci správního úseku Krajského soudu v Hradci Králové jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u tohoto krajského soudu pod sp. zn. 3 Na 67/2012. Nejvyšší správní soud přitom respektuje a nezpochybňuje prohlášení soudců úseku správního soudnictví Krajského soudu v Hradci Králové, že se subjektivně necítí být podjatí, má však za to, že za dané procesní situace je třeba akcentovat objektivní pohled, Nao 75/2012 - 18 vyslovený ve výše již citovaných rozhodnutích, totiž, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít o jeho nepodjatosti pochybnost. V posuzované věci tak došlo k vyloučení všech soudců specializovaných senátů správního úseku Krajského soudu v Hradci Králové pro možnou podjatost a u Krajského soudu v Hradci Králové možné sestavit specializovaný senát, který by ve věci rozhodl. Nejvyšší správní soud proto postupoval podle ustanovení § 9 odst. 1 s. ř. s., ve kterém je upraven případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout. Citované ustanovení upravuje možnost Nejvyššího správního soudu přikázat věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. S ohledem na ustanovení § 9 odst. 3 s. ř. s., podle kterého účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, Nejvyšší správní soud již v poučení o složení senátu Nejvyššího správního soudu, který se věcí bude zabývat, vyzval účastníky řízení k vyjádření k případnému postoupení věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Účastníci se k návrhu na delegaci nevyjádřili. Vzhledem k tomu, že pro vyloučení všech soudců specializovaných senátů správního úseku místně příslušného krajského soudu nelze sestavit senát, který by o věci rozhodl, a z tohoto důvodu jsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému, než místně příslušnému soudu, Nejvyšší správní soud postoupil věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Tento krajský soud zvolil s ohledem na skutečnost, že žalobce si poštovní zásilky jemu určené nevyzvedává v místě svého bydliště, ale vyzvedává si je osobně v Českých Budějovicích a tudíž je zjevné, že se zde pravidelně zdržuje. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. listopadu 2012 JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (6)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.