Nao 8/2008
č. j. Nao 8/2008-47
V PLATNOSTINejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalobce, který se domáhal vyloučení soudců z důvodu podjatosti. Soud se opřel o § 8 odst. 1 s. ř. s., podle něhož je vyloučení možné jen při opravdu závažných důvodech, jako je přímý právní zájem nebo podíl na předchozím soudním řízení. Zde nebyly důvody podjatosti prokázány, protože soudci nebyli zapojeni do předchozího řízení ani neměli vztah k účastníkům. Soud tak potvrdil, že rozhodnutí o vyloučení soudců není přípustné, pokud nejsou splněny konkrétní právní podmínky.
Rubrum
USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: S. M., proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2007, č. j. 38 Cad 1/2007 - 12, o námitce podjatosti vznesené vůči soudcům Nejvyššího správního soudu JUDr. Bohuslavu Hnízdilovi, JUDr. Miladě Tomkové a JUDr. Brigitě Chrastilové, t a k t o:
Výrok
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Bohuslav Hnízdil, JUDr. Milada Tomková a JUDr. Brigita Chrastilová n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 123/2007.
Odůvodnění
Kasační stížností se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů. Návrhem podaným v zákonné lhůtě uplatnil žalobce námitku podjatosti vůči shora uvedeným soudcům Nejvyššího správního soudu. Důvody podjatosti pak shrnul tvrzením, že „...v uvedené věci rozhodují vyloučení soudci NSS...v téže věci již rozhodovali v předchozím řízení“. Ve svém vyjádření k podané námitce podjatosti všichni jmenovaní soudci uvedli, že nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k projednávané věci. Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z § 8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Jde-li o důvody uvedené v první větě § 8 odst. 1 s. ř. s., je třeba uvést, že poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti. Takové důvody zjevně dány nejsou a žalobce je ani nenamítal. Jde-li o důvody uvedené v druhé větě § 8 odst. 1 s. ř. s. (tj. vyloučení soudce z důvodu jeho podílu na předchozím soudním řízení), pak smysl a účel tohoto ustanovení spočívá ve vyjádření principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“ interpretovat tak, že tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný soudce. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě bylo vydáno samosoudcem JUDr. Květoslavou Tušlovou, je patrné, že ani zde důvod podjatosti dán není. Z rozhodnutí žalovaného vyplývá, že ani na tomto rozhodnutí se nikdo z výše uvedených soudců Nejvyššího správního soudu nepodílel. Kromě toho je třeba zdůraznit, že ani v případech, kdy by se soudce Nejvyššího správního soudu již v minulosti podílel na rozhodování týkající se shodného správního rozhodnutí u Nejvyššího správního soudu, není podjatost dána, neboť pojem „předchozí soudní řízení“ uvedený v § 8 odst. 1 s. ř. s. míří na situace, kdy by se soudce podílel na rozhodnutí v jiném stupni. Žádný ze zákonných důvodů k vyloučení shora uvedených soudců tedy nebyl při posouzení námitky podjatosti žalobce v dané věci shledán. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. ledna 2008 JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu