Nao 89/2026

Rubrum

Nao 89/2026 - 8 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Václava Štencla a Karla Šimky v právní věci žalobkyně: A. H., proti žalovanému: Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem 1. máje 97/25, Liberec, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2025, č. j. 1318235/25/2600-80542-601258, o námitce podjatosti vznesené žalobkyní proti soudkyni Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci Mgr. Karolíně Tylové, LL.M., ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 59 Af 7/2026, takto:

Výrok

Soudkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci Mgr. Karolína Tylová, LL.M., n e n í v y l o u č e n a z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 59 Af 7/2026.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci domáhá zrušení nebo vyslovení nicotnosti shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného. Dne 22. 6. 2026 obdržel Nejvyšší správní soud námitku podjatosti vůči soudkyni krajského soudu Mgr. Karolíně Tylové, LL.M. Totožným podáním uplatnila žalobkyně námitku proti této soudkyni v jiném řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. 59 Af 9/2026 a taktéž proti další soudkyni krajského soudu v dalším řízení (sp. zn. 59 Af 10/2026). Tyto námitky však byly u Nejvyššího správního soudu předmětem samostatných řízení.

2. Námitku podjatosti žalobkyně podává z důvodu systémového a opakovaného ignorování skutkového stavu a judikatury ze strany soudkyně. Nepřiznání osvobození od soudních poplatků a zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů opřela soudkyně o tvrzení, že žalobkyně neuvedla k výzvě soudu veškerý svůj majetek. Žalobkyně však včas doložila, že její nemovitosti a bankovní účty jsou paralyzovány na základě exekučních příkazů. Soudkyně se s podáními žalobkyně nevypořádala a vědomě ignorovala judikaturu Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu, podle které jsou pro posouzení žádosti rozhodné výhradně skutečně disponibilní příjmy žadatele. Ignorování důkazů a platného práva vykazuje znaky svévole a zaujatosti vůči osobě žalobkyně. Nao 89/2026

3. Jako další důvod podjatosti soudkyně označuje žalobkyně účelové maření přístupu k soudní ochraně. Usnesení, kterým krajský soud žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů, obsahovalo podle ní nesprávné poučení o nepřípustnosti opravných prostředků. Žalobkyně namítá, že postup krajského soudu tvoří uzavřený řetězec kroků, které směřují k tomu, aby nemohlo dojít k meritornímu přezkumu rozhodnutí žalovaného. Toto jednání naplňuje „test objektivní podjatosti“, neboť vyvolává u nezávislého pozorovatele závěr, že soudkyně není schopna ani ochotna v její věci rozhodnout nestranně. Žalobkyně proto navrhuje vyloučit ji z projednávaní a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 59 Af 7/2026.

4. Podle § 8 odst. 1 soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“) jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (zvýrazněno Nejvyšším správním soudem).

5. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu plyne, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11).

6. Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Soudce lze tedy z projednávání a rozhodnutí přidělené věci vyloučit jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003-16). Zákon přitom výslovně stanoví, že takovým důvodem Nao 89/2026 - 9 pokračování nemůže být okolnost, která spočívá v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

7. Námitka podjatosti vůči jmenované soudkyni krajského soudu nemůže obstát, neboť se vztahuje právě k postupu soudkyně v řízení o projednávané věci, tj. k důvodům, jež podle výslovného znění § 8 odst. 1 věty poslední s. ř. s. důvodem pro vyloučení soudců z rozhodování jednoznačně být nemohou. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné jiné důvody, které by podjatosti soudkyně nasvědčovaly. Nesouhlas žalobkyně s rozhodováním soudkyně nemůže být důvodem její podjatosti.

8. S ohledem na to dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že Mgr. Karolína Tylová, LL.M., není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 59 Af 7/2026. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. července 2026 Eva Šonková předsedkyně senátu