Nao 91/2011
č. j. Nao 91/2011-74
V PLATNOSTICitované zákony (2)
Rubrum
Nao 91/2011 - 74 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha, v právní věci žalobce: Staves.cz, družstvo, se sídlem Lipová 370/6, Brno, zast. JUDr. Ing. Janem Kopřivou, advokátem, se sídlem Zahradnická 6, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2011, č. j. 10 Ad 10/2010 - 41, o vyloučení soudkyně 6. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Kateřiny Šimáčkové z projednávání a rozhodnutí této věci, takto:
Výrok
Soudkyně Nejvyššího správního soudu v Brně JUDr. Kateřina Šimáčková j e v y l o u č e n a z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 156/2011.
Odůvodnění
Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 12. 5. 2011, č. j. 10 Ad 10/2010 - 41 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž městský soudu zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2010, čj. 2009/81917-424. Tímto rozhodnutím bylo k odvolání stěžovatele změněno rozhodnutí Úřadu práce Brno-město (dále jen „úřad práce“) ze dne 29. 9. 2009, čj. VI./2250/P/101/2009/Má, jímž úřad práce uložil stěžovateli podle § 140 odst. 4 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, pokutu ve výši 3000 Kč za správní delikt podle § 140 odst. 2 písm. d) zákona o zaměstnanosti, kterého se dopustil tím, že jako zaměstnavatel nesplnil oznamovací povinnost podle § 88 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákona, neboť písemně neinformoval v termínu úřad práce o ukončení zaměstnání tří cizinců před uplynutím doby, na kterou bylo vydáno povolení k jejich zaměstnání, a současně byla stěžovateli uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1000 Kč. Žalovaný v odvolacím řízení toto rozhodnutí úřadu práce změnil tak, že upřesnil formulaci popisu jednání, jímž se měl stěžovatel správního deliktu dopustit, věcně však odvolání zamítl. Nao 91/2011 - 75 Stěžovatel se poté, co městský soud žalobu zamítl, obrátil na Nejvyšší správní soud s kasační stížností proti zamítavému rozsudku. Řízení o této kasační stížnosti vede Nejvyšší správní soud pod sp. zn. 6 Ads 156/2011, věc byla přidělena k vyřízení 6. senátu, soudkyní-zpravodajkou byla podle rozvrhu práce určena JUDr. Kateřina Šimáčková. Soudkyně JUDr. Kateřina Šimáčková, po seznámení se s obsahem spisu, učinila předsedovi Nejvyššího správního soudu oznámení o skutečnostech svědčících o její podjatosti v předmětné právní věci. Jmenovitě s odkazem na § 8 odst. 1 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) uvedla, že by mohl být dán důvod pochybovat o její podjatosti s ohledem na její poměr k právnímu zástupci stěžovatele. JUDr. Ing. Kopřiva jí není osobou blízkou, avšak byl v dřívější době jejím advokátním koncipientem a po jejím odchodu z advokacie do soudnictví se stal na základě jejího návrhu a z rozhodnutí České advokátní komory jejím nástupcem podle § 27 zákona o advokacii. Dále ji s matkou JUDr. Ing. Kopřivy pojí dlouholetá známost. V této situaci považuje za vhodné, aby bylo rozhodnuto zda z uvedených důvodů není dán v předmětné věci důvod její podjatosti. Soud po posouzení rozhodujících skutkových okolností a jejich zhodnocení dospěl k závěru, že JUDr. Kateřina Šimáčková je vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 6 Ads 156/2011. Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. odst. 1 představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16, dostupné na www.nssoud.cz). Problematikou podjatosti soudce se také zabýval Ústavní soud. Např. v nálezu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 722/05 konstatoval, „že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti“ (srov. též nález sp. zn. I. ÚS 167/94 ze dne 27. 11. 1996). V uvedeném nálezu však zároveň uvedl, „že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto; nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou“. Ústavní soud v tomto svém nálezu také poukázal na skutečnost, že Nao 91/2011 - 76 rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannosti soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce v dané věci (personal conviction of a particular judge), objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (guarantees sufficient to exclude any legitimate doubt in this respect). Rozhodující pro výrok o podjatosti či nepodjatosti soudce proto nemůže být ani hodnocení subjektivního pocitu soudce, ani hodnocení osobního vztahu k zástupci účastníka řízení, nýbrž objektivní úvaha, zda s ohledem na zjištěné okolnosti případu lze mít za to, že soudce by mohl být podjatý. Soud v souladu s názorem Ústavního soudu při posuzování dané námitky podjatosti zkoumal, zdali lze mít na základě objektivní úvahy zato, že soudkyně JUDr. Kateřina Šimáčková by mohla být v dané věci podjatá. Přitom soud vycházel z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou a vzal v úvahu, že postup, kdy je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je postupem výjimečným. Její subjektivní hledisko bylo pouze podnětem k samotnému zkoumání. Z oznámení soudkyně o skutečnostech svědčících o její podjatosti plyne, že ze subjektivního hlediska sama pochybuje o nestrannosti při rozhodovaní v předmětné věci. Jako důvod uvádí svůj poměr k zástupci účastníka řízení. Soudkyně JUDr. Kateřina Šimáčková ve svém oznámení uvedla, že v této situaci považuje za vhodné, aby bylo rozhodnuto zda z uvedených důvodů není dán v předmětné věci důvod její podjatosti. Vztah k projednávané věci a k účastníkům soudkyně neuváděla. Po skutkové stránce bylo z vyjádření samotné soudkyně JUDr. Kateřiny Šimáčkové zjištěno, že JUDr. Ing. Kopřiva byl v dřívější době jejím advokátním koncipientem a po jejím odchodu z advokacie do soudnictví se stal na základě jejího návrhu a z rozhodnutí České advokátní komory jejím nástupcem podle § 27 zákona o advokacii. Stejně tak bylo z tohoto vyjádření zjištěno, že soudkyni pojí s matkou JUDr. Ing. Kopřivy dlouholetá známost. Nejvyšší správní soud má tedy zato, že zjištěný dřívější vztah mezi soudkyní JUDr. Kateřinou Šimáčkovou a zástupce stěžovatele, advokátem JUDr. Ing. Kopřivou, je objektivně velmi významným pro posouzení možné podjatosti dané soudkyně. Soud vzhledem k poměru soudkyně k zástupci účastníka je toho názoru, že z objektivního hlediska lze mít pochybnosti o nepodjatosti soudce, což má za následek vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 odst. 1 s. ř. s. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. prosince 2011 JUDr. Petr Průcha Nao 91/2011 - 77 předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.