Vol 10/2016

Rubrum

Vol 10/2016 - 24 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Petra Mikeše, JUDr. Pavla Molka, JUDr. Miloslava Výborného a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci navrhovatele: JUDr. Bc. N. N., proti odpůrcům: 1) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4, 2) Občané patrioti, se sídlem Barandova 28, Plzeň, a 2) V. Ch., o návrhu na vyslovení neplatnosti voleb do Senátu Parlamentu České republiky konaných ve dnech 7. a 8. října 2016 (první kolo) a 14. a 15. října 2016 (druhé kolo) ve volebním obvodu č. 7 - Plzeň, takto:

Výrok

I. Návrh s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 24. 10. 2016 se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti voleb do Senátu Parlamentu České republiky konaných ve dnech 7. a 8. října 2016 (první kolo) a 14. a 15. října 2016 (druhé kolo) ve volebním obvodu č. 7 - Plzeň. Neplatnost voleb dovozuje z důvodu nerovného postavení kandidátů, mediální manipulace veřejnoprávních sdělovacích prostředků, odnětí volebního práva bezdomovcům a pro podezření z ovlivnění při sčítání hlasů.

2. Nerovné postavení kandidátů je podle názoru navrhovatele založeno zvýhodněním kandidátů těch politických stran, které mají zastoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a které pobírají z tohoto titulu příspěvky ze státního rozpočtu. Jejich kandidátům nemohou nezávislí kandidáti nebo zástupci stran, které příspěvky ze státního rozpočtu nedostávají, konkurovat (například způsobem volební kampaně) a nemají reálnou šanci ve volbách uspět. Volby v důsledku tohoto jevu nejsou svobodné ani demokratické, je porušena volná soutěž politických stran a omezen přístup občanů k politickým funkcím za rovných podmínek. Nejvyšší správní soud by měl z tohoto důvodu předložit věc Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR. Vol 10/2016

3. Veřejnoprávní média v České republice neposkytují nezávislým kandidátům nebo kandidátům menších stran dostatečný prostor k prezentaci. Jimi vysílané předvolební průzkumy politických preferencí v těchto senátních volbách často neodpovídaly realitě a sloužily k manipulaci s veřejným míněním. Nevyváženost vysílaných údajů je v rozporu s právem na informace, s právem na rovný přístup k voleným funkcím a s právem na svobodnou soutěž politických stran.

4. Občanům bez bytu a domovní schránky nemohly být předem doručeny volební lístky, letáky a jiné předvolební materiály. Bezdomovci nepatří do žádného volebního okrsku, nemají proto možnost využít své volební právo. Tím je porušeno jejich právo podílet se na správě veřejných věcí a volební právo nelze označit za všeobecné.

5. Navrhovatel poukazuje na podle jeho názoru nevěrohodné výsledky, zejména druhého kola voleb. Výsledky vítězného kandidáta V. Ch. v některých volebních okrscích vyvolávají podezření z manipulace při sčítání hlasů. Ve volebním okrsku Přeštice 7 obdržel V. Ch. v druhém kole 100 % hlasů, což považuje za neobvyklé a nevysvětlitelné. Výsledky hlasování byly v jednotlivých volebních okrscích velmi odlišné, což navrhovatel považuje za krajně podezřelé. Dovozuje, že v některých nemocnicích a podobných zařízeních mohli za nemohoucí osoby hlasovat jejich ošetřovatelé nebo přímo členové volebních komisí. Navrhovatel připouští, že pro toto podezření nemá přímé důkazy, nasvědčují mu však výrazně odlišné volební výsledky.

6. Na základě uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud vyslovil neplatnost voleb do Senátu v obvodu Plzeň.

7. Odpůrkyně ad 1) se ve vyjádření k návrhu zaměřila především na realizaci volebního práva osob bez faktického trvalého pobytu, poukázala na právní úpravu zákona č. 133/2000 Sb., dle kterého mají tyto osoby trvalý pobyt v místě sídle ohlašovny. Zde jsou vedeny ve stálém seznamu voličů a do sídla ohlašovny jsou jim doručovány i volební lístky. Ani další námitky nepovažovala za důvodné, a to s odkazem na konstantní judikaturu Ústavního a Nejvyššího správního soudu. K otázce odlišných volebních výsledků ve volebních okrscích se nevyjádřila, neboť se týká věcné působnosti okrskové volební komise.

8. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky řízení, a shledal, že návrh obsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti (§ 37 odst. 3 a § 93 odst. 2 s. ř. s.) a byl podán osobou oprávněnou (§ 90 odst. 1 s. ř. s. a § 87 odst. 2 volebního zákona) ve lhůtě deseti dnů po vyhlášení celkového výsledku voleb (§ 87 volebního zákona) u věcně a místně příslušného soudu (§ 88 volebního zákona a § 90 s. ř. s.).

9. Po ověření podmínek k projednání a rozhodnutí věci Nejvyšší správní soud přistoupil k věcnému posouzení návrhu.

10. V úvodu je nutno konstatovat, že námitky týkající se nerovného postavení kandidátů, mediální manipulace a odnětí volebního práva bezdomovcům, jsou formulovány obecně, bez vztahu k napadeným senátním volbám ve volebním obvodu Vol 10/2016 - 25 pokračování Plzeň. Navrhovatel jimi kritizuje určité společenské jevy a dovozuje rozpor s ústavním pořádkem. Nejvyšší správní soud při přezkumu platnosti voleb používá konstantní judikaturou ustálený postup, při kterém zjišťuje, zda došlo k porušení volebního zákona; zda toto porušení mělo vztah k celkovým výsledkům voleb v napadeném obvodu, a zda je dána zásadní intenzita této zjištěné nezákonnosti, která musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, aby bylo možno důvodně se domnívat, že pokud by k nezákonnému jednání nedošlo, nebyl by kandidát zřejmě vůbec zvolen (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. Vol 6/2004 - 12). Výhrady navrhovatelů zpochybňujících platnost voleb je tedy nutno spojit s konkrétními nedostatky těchto voleb.

11. Námitka nerovného postavení kandidátů politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a ostatních kandidátů napadá obecně systém financování politických stran v České republice a namítá jeho protiústavnost, která ovlivňuje i průběh a výsledky voleb v podobě výhodnějšího postavení kandidátů politických stran pobírajících příspěvky od státu. Otázkou finanční podpory politických stran a hnutí se zabýval Ústavní soud v nálezu dne 18. 10. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 26/94 (publ. i pod č. 296/1995 Sb.). Zaujal v něm stanovisko, že v Ústavě České republiky ani v Listině základních práv a svobod, ani v mezinárodních smlouvách podle čl. 10 Ústavy, nelze nalézt oporu pro principiální odmítnutí finanční podpory politických stran státem, pokud tato podpora nepřekročí míru respektující hranici upravenou v čl. 20 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou politické strany a politická hnutí odděleny od státu. Financování politických stran v České republice se shoduje s úpravou většiny evropských zemí se srovnatelným systémem politických stran.

12. V projednávané věci navrhovatel neuvedl skutečnosti, které by zpochybňovaly výše citované závěry Ústavního soudu, a zejména neposkytl tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, že při napadených senátních volbách byl porušen zákon č. 247/1995 Sb. (dále jen „volební zákon“) v důsledku nerovného postavení kandidátů.

13. Aktivita veřejnoprávních sdělovacích prostředků v průběhu voleb je navrhovatelem kritizována též pouze v obecné rovině. Obecně lze přisvědčit tvrzení, že případné uveřejnění záměrně nesprávných volebních průzkumů by mohlo narušit svobodnou soutěž politických stran a rovný přístup občanů k voleným funkcím. Navrhovatel však neuvádí, o jaké konkrétní průzkumy se v těchto volbách jednalo a jak ovlivnily jejich platnost. Jde tedy pouze o spekulaci a plošnou kritiku činnosti veřejnoprávních médií, bez vazby na platnost konkrétních voleb. V obecné rovině k otázce působení sdělovacích prostředků ve volebním procesu Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení č. j. Vol 15/2006 - 20 ze dne 29. 6. 2006.

14. V námitce týkající se odnětí volebního práva bezdomovcům nejsou uvedeny konkrétní osoby, kterým by bylo z důvodu této životní situace znemožněno právo volit. Nejvyšší správní soud souhlasí s tím, že pro výkon volebního práva je podstatné místo trvalého pobytu voliče, v souvislosti s tím poukazuje na právní úpravu místa trvalého pobytu dle § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel. Podle tohoto ustanovení si občan zvolí místo trvalého pobytu podle zákonem určených kritérií a podmínek. Zákonná úprava je koncipována tak, aby u každého občana mohlo být v případě potřeby určeno Vol 10/2016 místo trvalého pobytu. U osob, které si místo trvalého pobytu z jakéhokoliv důvodu neurčí, je tímto místem sídlo ohlašovny, zákon stanoví kritéria pro její místní určení. Je tedy vyloučeno, aby volič nemohl vykonat své volební právo pouze z důvodu, že v době voleb nemá stálé nebo žádné bydliště, tj. faktické místo trvalého pobytu. Tyto osoby musí však v případě zájmu být aktivním voličem projevit součinnost, konkrétně se zajímat o to, jaká ohlašovna je v jejich případě místem trvalého pobytu, zde si vyzvednout hlasovací lístky a v jejím obvodu volit. Nelze proto přisvědčit tvrzením navrhovatele o porušení všeobecnosti voleb či jiného článku Ústavy a Listiny základních práv a svobod.

15. Navrhovatel upozornil na odlišné výsledky zvoleného kandidáta V. Ch. v jednotlivých volebních okrscích, z důvodu rozdílů v řádu několika desítek procent dovozoval nesprávnosti při sčítání hlasů. Výslovně uvedl, že pro tato podezření nemá přímé důkazy, jedná se pouze o spekulaci. Nejvyšší správní soud se námitkami o pochybnostech o správnosti sčítání hlasů již několikrát při přezkumu výsledků voleb zabýval a dospěl k závěru, že je nutno vycházet z presumpce správnosti závěrů jednotlivých okrskových volebních komisí, nebyl-li v konkrétním případě prokázán opak (viz např. usnesení č. j. Vol 82/2006 – 51, č. j. Vol 67/2010 – 47, odst. 28 nebo č. j. Vol 18/2014 - 46). Ostatně i Ústavní soud potvrdil, že „[p]ro procesní úpravu volebního soudnictví a postup v takovém řízení […] plyne vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá “ (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 73/04). Navrhovatel v projednávané věci nesprávnost sčítání hlasů neprokázal, na výsledky voleb je proto nutno hledět jako na správné a odpovídající projevené vůli voličů.

16. Žádná z námitek navrhovatele nebyla důvodná, nebyl shledán ani důvod k podání návrhu Ústavnímu soudu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Nejvyšší správní soud proto návrh na vyslovení neplatnosti voleb do Senátu ve volebním obvodu Plzeň ve dnech 7. a 8. října 2016 zamítl. O návrhu rozhodl dle § 90 odst. 3 s. ř. s. bez jednání.

17. V souladu s § 93 odst. 4 s. ř. s. soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 8. listopadu 2016 JUDr. Tomáš Langášek předseda senátu