Vol 18/2024
č. j. Vol 18/2024-15
V PLATNOSTI- NSS Vol 18/2024-15
- ÚS Pl.ÚS 25/24
Nejvyšší správní soud zamítl návrh na zrušení výsledků voleb do Evropského parlamentu, protože podatel neuváděl konkrétní porušení volebního zákona, které by mohlo hrubě ovlivnit výsledek volby konkrétního kandidáta. Soud upozornil, že nárok na náhradu nákladů řízení nemá, protože v řízeních o volbách do Evropského parlamentu není náhrada nákladů příslušná. Soud se opřel o § 57 odst. 1 a 2 zákona o volbách do Evropského parlamentu, podle něhož může návrh podat pouze účastník, který má zájem na změně výsledku volby. Soud rozhodl, že jeho pravomoc se nešíří na vyhodnocování celkového systému voleb, včetně hranice 5 % nebo způsobu výběru kandidátů na kandidátkách.
Rubrum
USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Ivo Pospíšila, soudkyně zpravodajky Michaely Bejčkové a soudců Faisala Husseiniho, Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka a Milana Podhrázkého v právní věci navrhovatele: Ing. J. E., týkající se „stížnosti na volby“ do Evropského parlamentu konané ve dnech 7. a 8. června 2024 takto:
Výrok
I. Návrh s e o d m í t á .
II. Navrhovatel n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Navrhovatel v podání, které bylo soudu doručeno dne 22. června 2024, uvedl, že podává stížnost na volby do Evropského parlamentu. Obecně se mu nelíbí, že kandidáti jsou zařazeni na kandidátkách českých politických stran; ty přitom ani neodpovídají frakcím v Evropském parlamentu. Podle navrhovatele by se tedy měly do Evropského parlamentu volit jednotlivé osobnosti, nikoli strany. Konkrétně navrhovateli vadí, že nebyli zvoleni kandidáti stran, které nezískaly alespoň 5 % platných hlasů, a že dva mandáty připadající na hlasy odevzdané stranám, které nedosáhly hranice volitelnosti, byly rozděleny stranám, které tuto hranici překročily. Namísto dvou posledních poslanců zvolených za hnutí ANO a koalici SPOLU (Ondřeje Kovaříka a Ondřeje Krutílka) tak měli být podle navrhovatele zvoleni kandidáti, kteří uvnitř stran, které nedosáhly hranice volitelnosti, získali nejvíce preferenčních hlasů (Jindřich Rajchl a Lubomír Zaorálek).
2. Soud nejdříve shrne pravidla, která stanoví zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu.
3. Navrhnout u soudu neplatnost volby kandidáta může ve volbách do Evropského parlamentu každý volič zapsaný do seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu nebo do výpisu z něj a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejichž kandidátní listina byla pro volby do Evropského parlamentu na území České republiky zaregistrována (§ 57 odst. 1 zákona). Návrh lze podat, má-li navrhovatel za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby kandidáta (§ 57 odst. 2 zákona).
4. Podle § 21 zákona mohou kandidátní listiny podávat (rozuměj „jen“) registrované politické strany a politická hnutí a jejich koalice. Podle § 47 odst. 2 zákona postupuje do skrutinia každá politická strana, politické hnutí a koalice, která získala alespoň 5 % z celkového počtu odevzdaných platných hlasů.
5. Navrhovatel netvrdil, že byl volební zákon porušen způsobem, který mohl hrubě ovlivnit volbu konkrétních kandidátů. V podstatě tvrdil, že je potřeba volební zákon změnit. Předseda senátu tedy navrhovateli v usnesení ze dne 25. června 2024, čj. Vol 18/2024-9, vysvětlil, jaké jsou podmínky věcného projednání jeho návrhu. Současně navrhovatele vyzval, aby do pěti dnů uvedl skutečnosti, ze kterých vyplývá porušení volebního zákona způsobem, který mohl hrubě ovlivnit volbu konkrétních kandidátů; a aby formuloval výrok rozhodnutí, jehož vydání se domáhá.
6. Navrhovatel na výzvu ve stanovené lhůtě reagoval. Setrval ovšem u kritiky samotného volebního zákona – 5% hranice volitelnosti a nemožnosti volit jednotlivé kandidáty. Neodstranil tedy vady svého původního podání. Kvůli jejich neodstranění nelze v řízení pokračovat, proto soud návrh odmítl.
7. Soudu totiž nepřísluší rozhodovat o tom, jakou má mít volební zákon podobu (kdo má podávat kandidátní listiny a jak mají být zjišťovány výsledky voleb, resp. jak se mají hlasy převádět na mandáty); to je úkolem zákonodárce. Nejvyšší správní soud by sice mohl navrhnout, aby Ústavní soud dotčená zákonná ustanovení zrušil; to ale jen pokud by dospěl k závěru, že jsou tato ustanovení v rozporu s ústavním pořádkem (čl. 95 odst. 2 Ústavy). K takovému závěru nebylo možné dospět. Ohledně 5% hranice volitelnosti už Ústavní soud v minulosti řekl, že pětiprocentní uzavírací klauzule pro volby do Evropského parlamentu není protiústavní (nález ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 14/14). A není-li protiústavní podmiňovat zvolení kandidátů úspěchem politické strany, za kterou kandidují, nelze ani uvažovat o tom, že by protiústavní bylo samotné nutné zařazení kandidátů na kandidátky politických stran.
8. Podle § 93 odst. 4 s. ř. s. nemá v řízení ve věcech volebních žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Toto usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce Nejvyššího správního soudu (§ 93 odst. 5 věta druhá soudního řádu správního). Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. července 2024 Ivo Pospíšil předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.