11 C 104/2020

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované a žalovaného , t. č. ve výkonu trestu ve stát. instituce anonymizována dvě slova zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa 2) celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: právnická osoba , IČO , sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobce po žalovaných 1) a 2) domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, a dále zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], zastavuje.

II. Žalovaný 1) a žalovaná 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci a) částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a b) částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, že jsou žalovaní 1) a 2) povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný 1), žalovaná 2) a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne [datum] (upřesněnou při jednání dne [datum]) se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. V průběhu řízení žalobce žalobu doplnil, rozšířil a také částečně vzal zpět (podáním ze dne ze dne [datum], v němž byla žaloba zčásti vzata zpět a současně rozšířena o nový návrh, a dále zpětvzetím učiněným při jednání dne [datum]), přičemž v posledním znění požadoval k úhradě částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od doručení žaloby do zaplacení a částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od doručení změny žaloby do zaplacení. Uvedl, že žalovaný 1) jako řidič [značka automobilu], [registrační značka] (pojištěného u vedlejšího účastníka) úmyslně způsobil žalobci tímto vozidlem dne [datum] vážné zranění. Žalovaná 2) je vlastníkem předmětného vozidla a nese tudíž objektivní odpovědnost za škodu z jeho provozu. Oba žalovaní byli rozsudkem Okresního soudu pro [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], uznáni vinnými, a to žalovaný 1) zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví a přečinem výtržnictví a žalovaná 2) přečinem neposkytnutí pomoci. Ani přes výzvu doposud žalobci nebyla uhrazena náhrada škody z neuskutečněného pracovního poměru u [právnická osoba] s.r.o. za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka] (nárok I.), která představuje rozdíl mezi výdělkem, kterého by žalobce u uvedené společnosti za předmětné období dosáhl a částkou představující součet invalidního důchodu a skutečného (omezeného) výdělku žalobce. Dále žalobci nebyla uhrazena ani náhrada nákladů spojených s léčením a udržením zdravotního stavu ve výši [částka] (nárok II.).

2. V řízení dále žalobce k nároku I. upřesnil, že v důsledku zranění způsobeného jednáním žalovaného 1) je od [datum] v částečném invalidním důchodu pro invaliditu prvního stupně. Má středoškolské vzdělání, do roku 2008 pracoval na různých obchodních pozicích (pro [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] [obec]) a také sám podnikal ve [právnická osoba] [anonymizováno] - [anonymizováno] [právnická osoba] Od roku 2008 do března 2017 pracoval u [právnická osoba] jako manažer pro klíčové zákazníky v zahraničním obchodě. Jeho základ daně v posledních třech letech byl [částka] v roce 2014, [částka] v roce 2015 a [částka] v roce 2016. Takto načerpal zkušenosti s řídícími procesy a fungováním managementu v menších i velkých firmách. Po odchodu z [právnická osoba] žalobce zamýšlel sám podnikat, obdržel ovšem nabídku od svého dlouholetého známého [jméno] [jméno], jediného společníka a tehdy i jediného jednatele společnosti [právnická osoba], aby v uvedené společnosti převzal pozici výkonného ředitele s nabídkou měsíční mzdy ve výši [částka]. Pozice mu byla nabídnuta na tři roky, aby za tuto dobu připravil společnost na příchod profesionálního managementu, zabezpečil nastavení procesů a struktur ISO ve společnosti tak, aby ji bylo možné prodat zahraničnímu partnerovi nebo ji připravit na vstup finančně silného zahraničního subjektu. Byť žalobce další zaměstnání nezvažoval, byla tato nabídka natolik atraktivní, že se s jednatelem [jméno] dohodl, nabídku akceptoval s tím, že nastoupí od [datum], resp. [datum] (první pracovní den v měsíci); pracovní smlouvu a mzdový výměr připravovala [právnická osoba] s.r.o. Do té doby předmětná pozice ve [právnická osoba] s.r.o. neexistovala, [jméno] [jméno] jako jediný jednatel a velmi úspěšný podnikatel zajišťoval celý její chod sám, jiného adepta společnost dle vědomosti žalobce nepoptávala, neboť jednatel nechtěl pozici obsadit někým, koho nezná a nedůvěřuje mu. Žalobce jednatel znal, byli sousedé, stýkali se, občas mu žalobce pomáhal díky své jazykové vybavenosti se zahraničními věcmi, protože na rozdíl od něj se domluví anglicky, německy a rusky. Mnohdy řešili pracovní záležitosti týkající se [právnická osoba] s.r.o., která se ve velmi krátké době etablovala na dopravním trhu nejen v ČR, ale i v Evropě a v roce 2017 měla obrat přesahující [částka] a více než 120 zaměstnanců. Jednalo se ovšem převážně o řidiče, techniky či dispečery. Z hlediska řídícího společnost stála pouze na osobě jednatele.

3. S ohledem na zranění způsobené žalovaným 1) žalobce na výše uvedenou pozici nenastoupil. [právnická osoba] jej dopisem ze dne [datum] informovala, že není možné pracovní poměr z důvodu nenastoupení realizovat. Neoficiálně mu ale bylo jednatelem sděleno, že by byl rád, pokud by na pozici nastoupil i po skončení léčení. Byť zdravotní stav žalobce nebyl dobrý, zkusil s ohledem na zájem jednatele nastoupit do pracovního poměru u [právnická osoba] spol. s r.o., aby zjistil, zda je schopen trvalého pracovního zatížení. V tomto zaměstnání byl pouze od [datum] do [datum], jelikož byl nucen ve zkušební době pracovní poměr ukončit s ohledem na svůj zdravotní stav. O uvedeném žalobce informoval jednatele [jméno].

4. Dále žalobce uvedl, že jeho zdravotní potíže přetrvávají doposud, stav odpovídající pracovní neschopnosti byl ukončen dne [datum], kdy byl převeden do částečného invalidního důchodu prvního stupně. V důsledku úrazu poklesla jeho pracovní schopnost o 35% a je schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné, smyslové a duševní schopnosti. V důsledku předmětného úrazu je vyloučené, aby vykonával funkci výkonného ředitele u [právnická osoba] s.r.o. či u jiného zaměstnavatele tak, jak výkon této funkce vyžaduje. Má i nadále značné obtíže v pracovním i osobním životě, potíže s rovnováhou, otoky při delším sezení či stání, zborcení klenby nohou, snížený průtok krve v operované noze, záněty povrchových cév v celém těle, psychické potíže.

5. Ke svým příjmům po zranění žalobce uvedl, že od [datum] do [datum] měl v měsících červenci, srpnu a září podporu v nezaměstnanosti ve výši [částka] a příjem od [právnická osoba] ve výši [částka]; jelikož měl obdržet z [právnická osoba] celkem [částka], požaduje za toto období částku [částka]. V roce 2018 měl příjem [částka] a dále do [datum] příjem z částečného invalidního důchodu ve výši [částka]; jelikož měl obdržet celkem [částka], požaduje za toto období [částka]. V roce 2019 činil jeho příjem [částka] a invalidní důchod ve výši [částka]; jelikož měl obdržet celkem [částka], požaduje za toto období [částka]. Od [datum] do [datum] měl příjem [částka] a invalidní důchod ve výši [částka]; jelikož měl obdržet celkem [částka], požaduje [částka]. Jeho příjmy vedle invalidního důchodu představují výdělek z podnikání ze [právnická osoba], s.r.o, v níž je jediným jednatelem a společníkem. Jedná se o jednočlennou společnost bez zaměstnanců.

6. Ohledně nároku II. žalobce uvedl, že částka ve výši [částka] představuje náklady na udržení zdravotního stavu za roky 2018, 2019 a 2020, na které dohledal doklady. Tyto náklady specifikoval v tabulce (č.l. 117 – léky, parkovné v nemocnici, zdravotní pomůcky, rehabilitace pláváním), kterou soud s ohledem na povahu věci a odkaz ve vyjádření považoval za součást tvrzení žalobce.

7. Žalovaný 1) a žalovaná 2) s žalobou nesouhlasili a navrhli její zamítnutí. Žalovaný 1) celé záležitosti lituje, netušil, co se může stát a jaké důsledky to může mít. Respektuje rozhodnutí trestního soudu a trest si odpykává ve věznici. Ohledně nároku II. žalovaní uvedli, že tento není prokázaný a že jej žalobce neuplatnil u vedlejšího účastníka, který by bezpochyby doložené položky uznal; v tomto rozsahu navrhli, aby žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, i pokud by s nárokem uspěl. Ohledně nároku I. namítli, že je tento dle jejich názoru fiktivní a bez reálného základu, přičemž pochybnosti vyvstaly už v trestním řízení, proto byl také žalobce odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Poukázali na skutečnost, že společník a jednatel [právnická osoba] [jméno] [jméno] byl sousedem žalobce a jsou mezi nimi přátelské vztahy. Je s podivem, že žalobce krátce před nehodou ukončil předchozí pracovní poměr, zamýšlel podnikat a najednou se dohodl na pozici v [právnická osoba] s panem [jméno], na níž zjevně nemá kvalifikaci a za odměnu, kterou v této společnosti nemá žádný zaměstnanec. Předmětná společnost má zhruba 150 zaměstnanců a zabývá se dopravou, žalobce neprokázal, že by k řízení takové společnosti měl předpoklady. Žalobce ani neprokázal, že by mu ušel zisk ze [právnická osoba] s.r.o., tedy že utrpěl takovou újmu na zdraví, která by ho z výkonu dané pozice vylučovala. Ze zpráv o zdravotním stavu žalobce, které jsou součástí znaleckého posudku použitého v trestní věci, vyplývá, že nejpozději ke dni [datum] byl jeho zdravotní stav stabilizován. Dobrý zdravotní stav je pak patrný i ze zpráv ze dne [datum] a [datum]. Při rozhodování o ušlém zisku je třeba podrobně zkoumat, zda by byl tento reálně dosažitelný za běžného běhu okolností, což je o to složitější v projednávané věci, kdy měl pracovní vztah žalobce teprve vzniknout, fakticky ke vzniku pracovního poměru nedošlo a žalobce na pozici nenastoupil. Poukázali na nesrovnalosti v náplni práce žalobce dle jeho tvrzení (a tvrzení svědka [jméno]) a dle obsahu pracovní smlouvy. Žalobce neprokázal, že by nebyl schopen výkonu funkce v [právnická osoba] a v tomto směru nepředložil relevantní důkaz, a sice odborný posudek; pokles pracovní schopnosti o 35% a invalidita prvního stupně uvedené nijak neprokazuje. Pokud má žalobce psychické obtíže, nejsou tyto řádně tvrzeny ani prokázány. Od října 2018 je stav žalobce stabilizován a nebylo nic, co by mu bránilo vykonávat předmětnou funkci. Ušlý zisk je navíc možné počítat jen z čistého příjmu. Dodali, že je ve věci dáno i spoluzavinění žalobce na vzniku škody, který zničehonic vskočil do vozovky, přinutil žalovaného 1) zastavit, mlátil do kapoty a svým agresivním chováním vytvořil stresovou situaci. Je zjevné, že ke vzniku škodné události, tedy i k újmě na zdraví žalobce, nemuselo vůbec dojít, pokud by se žalobce nerozhodl zastavit jedoucí vozidlo a chtít kárat žalovaného 1) za způsob jízdy.

8. Žalovaná 2) doplnila, že žalobce porušil svou generální prevenční povinnosti, protože postupoval v rozporu s povinnostmi chodce stanovenými právními předpisy a je to primárně žalobce, jeho agresivní a protiprávní jednání, kdo je zodpovědný za vznik újmy. Žalobcem předložené důkazy jsou nevěrohodné, je též nutné přihlédnout k motivaci výpovědí svědků a k rozporům v listinných důkazech a svědeckých výpovědích. 9. [ulice] účastník se v rámci své argumentace připojil k žalovaným 1) a 2) a požadoval celé zamítnutí žaloby, tj. včetně nákladů na vynaložení zdravotního stavu.

10. Z hlediska procesního soud pro přehlednost opakuje, že usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], připustil změnu žaloby v koncentrační lhůtě tak, že v rozsahu částky [částka] žalobce uplatnil nový žalobní důvod (nárok II.). Pokud jde o částku [částka] převyšující původně žalovanou jistinu ve výši [částka], a dále úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do dne doručení žaloby (tj. dne [datum]) a úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do dne doručení připuštění změny žaloby spolu s příslušným návrhem žalovaným (tj. dne [datum]), soud ke zpětvzetí žalobce a současného souhlasu žalovaných v tomto rozsahu řízení výrokem I. tohoto rozhodnutí zastavil ve smyslu § 96 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

11. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Od [datum] žalobce pracoval u společnosti [právnická osoba] na pozici manažera pro klíčové zákazníky, v minulosti podnikal v rámci své [právnická osoba] [anonymizováno] – [anonymizována tři slova] s.r.o. (z pracovní smlouvy a jejího dodatku [číslo] z výpisu z obchodního rejstříku [anonymizována dvě slova] – [anonymizována tři slova] s.r.o.). Na pozici manažera v [právnická osoba] žalobce pracoval až do začátku roku 2017 (únor), kdy odešel, aby měl více času starat se o své nemocné rodiče s tím, že zamýšlel začít vlastní podnikání; po odchodu z této pozice se do podnikání nepustil bezprostředně, měl za to, že má nárok si odpočinout; u předmětné společnosti nabral mj. zkušenosti s normou ISO [číslo], jelikož ji tato zaváděla a na obchodní cesty s žalobcem jezdil i generální ředitel a implementaci předmětné normy spolu probírali (z výslechu žalobce). Po ukončení pracovního poměru žil žalobce z úspor, finanční potíže neměl, o podporu v nezaměstnanosti, která mu byla přiznána od [datum] na dobu 5 měsíců ve výši [částka], požádal, neboť vyhověl přesvědčování manželky, které připadalo zbytečné toho nevyužít, existuje-li nárok (z výslechu žalobce, z rozhodnutí o přiznání podpory v nezaměstnanosti). Na pozici v [právnická osoba] žalobce pobíral mzdu ve výši převyšující částku [částka] (z daňových přiznání žalobce za roky 2014, 2016 a z opisu vybraných údajů za 2015).

12. V době, kdy žalobce skončil ve společnosti [právnická osoba] a zvažoval vlastní podnikání, jej s nabídkou na pracovní pozici u své [právnická osoba] s.r.o. oslovil jeho soused a přítel [jméno] [jméno], s nímž dlouhodobě rozebírali mimo jiné podnikání a chod uvedené společnosti zabývající se dopravou. Tato společnost v dané době značně rostla, a to jak počtem zaměstnanců a automobilů, tak v obratu a zisku. Její činnost však stála na jediném společníkovi a jednateli [jméno] [jméno]. Neměla žádný řád a úkolem žalobce – v rámci nabídky, kterou obdržel – bylo na pozici výkonného ředitele nastavit řídící procesy, udělat vnitřní audit a nastavit normu ISO [číslo] o managementu kvality a řídících procesů; v podstatě šlo o vytvoření jakési pyramidy řízení ve společnosti tak, aby společnost byla připravená k prodeji či vložení kapitálu od jiného subjektu. Žalobce sice přijetí pozice nejprve nezvažoval, přesvědčila ho ovšem mzdová nabídka ve výši [částka], která vzešla od [jméno] [jméno]. Pracovní smlouvu a mzdový výměr připravovala zmíněná společnost, žalobce k listinám nic neměl, věc měli s jednatelem [jméno] odsouhlasenou, přičemž předmětné listiny od něj obdržel přímo do ruky (z výpovědi žalobce, z výpovědi svědka [jméno] [jméno]).

13. Z výslechu [jméno] [jméno], jednatele a společníka [právnická osoba], dále soud zjistil podrobnosti ohledně [právnická osoba] s.r.o., jejího fungování, postavení osoby [jméno] [jméno]: svědek úspěšně podniká od roku 1994, v roce 2012 založil [právnická osoba], která se rozrostla do stavu, že se svědek postupně rozhodl, že společnost prodá. Celá společnost stojí na jeho osobě, vše dělá sám, takovou společnost je nutné připravit k prodeji, aby byla schopna samostatného fungování. Svědek se rozhodl pro žalobce, protože jej znal, věřil mu a považuje ho za chytrého a zkušeného člověka. Příchod žalobce do společnosti svědek s nikým ze společnosti neprobíral, považoval to za kontraproduktivní – zaměstnanci podle něj nemají mít dopředu informaci o případném prodeji společnosti či jiné změně. Sám sebe svědek hodnotil jako osobu podnikající tzv. srdcem, která nemá vzdělání, úspěšně podniká tak, že věc, úspěch či potenciál cítí a rozpozná. Nikoho jiného na předmětnou pozici proto nehledal, žalobci ji nabídl v souvislosti s tím, že skončil v [anonymizována dvě slova]. Společnost svědek zamýšlel a stále zamýšlí prodat za co nejvyšší cenu, k čemuž měl žalobce přispět. Obdobné společnosti se aktuálně prodávají cca okolo částky [částka] a v současné době má k tomu, co měl dělat žalobce, najatu externí firmu. [příjmení] [částka], kterou svědek žalobci nabídl, byla pro svědka adekvátní za situace, kdy běžný dispečer u něj ve společnosti pobírá mzdu [částka]. Sám svědek si ze společnosti nic nevyplácí, má jiné zdroje a majetek, z nichž má nadstandardní příjem. Dokumenty ohledně pracovního poměru připravila dle zadání svědka externí účetní [právnická osoba] paní [příjmení], která pro společnost pracovní smlouvy zpravidla vyhotovuje. Připravené dokumenty si svědek vzal domů a předal je žalobci osobně i s průvodním dopisem. Podpis listin měl proběhnout v den nástupu do práce, což je standardní postup [právnická osoba]

14. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], externí účetní [právnická osoba], soud ohledně připravovaných listin týkajících se pracovní pozice žalobce rovněž zjistil (shodně jako z výpovědi svědka [jméno]), že tyto připravovala ona na pokyn jednatele – svědka [jméno] [jméno]. Svědkyně pracovní smlouvu připravila na pozici výkonného ředitele a dále vyhotovila mzdový výměr, u něhož si pamatovala, že se jednalo asi o částku [anonymizováno] - [částka]. Neměla jiné instrukce, než připravit smlouvu a mzdový výměr. Nepamatovala si, jak listiny svědkovi [jméno] předala. Stejně tak si nepamatovala, zda k tomu ještě vyhotovila průvodní dopis nebo poté dopis z [datum], jelikož pro společnost připravuje nesčetně dokumentů. Pouze věděla, že žalobce měl nastoupit na funkci ředitele, že s tím byl potom nějaký problém a že nenastoupil. Dle svědkyně doposud veškeré řízení společnosti zastává svědek [jméno]. I z výpovědi této svědkyně soud zjistil, že platy ve [právnická osoba] s.r.o. jsou vysoké, dispečer pobírá okolo [částka]. Svědkyně si nepamatovala, jak přesně vytvořila pracovní smlouvu pro žalobce, připustila ale, že její obsah mohl být přetažen ze vzorové smlouvy pro výkonného ředitele prostřednictvím programu, z něhož při tvorbě smluv čerpá.

15. Shora uvedené výpovědi žalobce a svědků pak korespondují s listinnými důkazy souvisejícími s vyjednáváním pozice žalobce u [právnická osoba], z nichž soud zjistil, že žalobce měl u dotčené společnosti od [datum] nastoupit na funkci výkonného ředitele bez zkušební doby na dobu určitou tří let; dle článku III odst. 2 pracovní smlouvy měla pozice výkonného ředitele zahrnovat tyto pracovní činnosti: náplň práce výkonného ředitele, v rozsahu písemného pověření je oprávněn společnost zastupovat, zejména na jednáních a při činění právních jednání, řídí podnikatelskou činnost a navrhuje a uskutečňuje její strategie, přímo komunikuje s klíčovými zákazníky, řídí, organizuje a koordinuje činnost podřízených manažerů, zajišťuje a je odpovědný za vypracování a uskutečňování obchodní a marketingové politiky společnosti, motivaci a způsob ohodnocování zaměstnanců, za pravidelné financování a vyhodnocení finančních, provozních a logistických a dalších analýz, složení portfolia výrobků a služeb, jeho změny, pravidelně vyhodnocuje a analyzuje situaci na trhu a navrhuje jejich změny tak, aby byla podnikatelská činnost společnosti co nejefektivnější a úspěšně konkurenceschopná, za průběžné a roční hodnocení podnikatelské činnosti společnosti, její efektivity, konkurenceschopnosti a hospodářské výsledky (vše z nepodepsané pracovní smlouvy). Skutečnost, že se žalobce se svědkem [jméno] dohodli na nástupu na pozici ředitele za mzdu [částka] je vedle samotné výpovědi žalobce, svědka [jméno] a svědkyně [příjmení] doložena samotnou listinou – mzdovým výměrem (z nepodepsaného mzdového výměru s datem [datum]). Uvedené listiny byly žalobci předány s průvodním dopisem datovým dnem [datum] dokládajícím, že nejpozději tento den se žalobce a svědek [jméno] dohodli na nástupu na pozici výkonného ředitele žalobce u [právnická osoba] (z průvodního dopisu ze dne [datum]).

16. Dále se soud zabýval [právnická osoba] s.r.o. jako takovou za účelem zjištění, zda se jeví reálné, aby v roce 2017 obsadila osobu na funkci ředitele za mzdu [částka] a tuto mzdu mohla reálně vyplácet. Předmětná společnost byla založena svědkem [jméno] [jméno] jako jediným společníkem (a současně do září 2019 jediným jednatelem) a zabývá se silniční motorovou nákladní dopravou (z úplného výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba], z výslechu [jméno] [jméno]). Soud zjistil, že v letech 2012 2018 společnost razantně rostla a její výnosy z běžné činnosti stouply z 0 na téměř [částka]; rostly její tržby za poskytnuté služby (v dopravě) a stoupal i počet jejích zaměstnanců: v roce 2016 měla společnost průměrně 96 zaměstnanců a celkové osobní náklady [částka], v roce 2017 měla 123 zaměstnanců a [částka] osobní náklady a v roce 2018 měla 190 zaměstnanců a [částka] osobní náklady; vykázaný zisk před zdaněním činil za rok 2018 částku [částka], za rok 2017 částku [částka] a za rok 2016 částku [částka]; pokud jde o majetek této společnosti, vyplývá z účetních dokladů, že se jedná zejména o hmotné věci – motorová nákladní vozidla a též nemovitosti – areál v [anonymizováno] (z výročních zpráv [právnická osoba] s.r.o. za roky 2016, 2017 a 2018, vč. výkazů zisku a ztrát). Jedinou ovládající osobou je jediný společník [jméno] [jméno] (ze zpráv o vztazích).

17. Dále soud z provedeného dokazování zjistil, že žalobce na pozici v [právnická osoba] dle výše sjednané dohody nenastoupil, jelikož mu dne [datum] žalovaný 1) úmyslným trestným činem způsobil vozidlem ve vlastnictví žalované 2) (pojištěným u vedlejšího účastníka) zranění, s nímž byl hospitalizován. Ke vzniku zranění způsobeného žalovaným 1) soud shrnuje toto: žalovaný 1) dne [datum] na cestě mezi obcemi [obec] a [obec] jako řidič osobního vozidla nejméně dvakrát žalobce jedoucího na motocyklu nebezpečně ohrozil tím, že jej po předjetí donutil k prudkému brždění motocyklu, kdy v jednom případě žalobce musel reagovat úplným zastavením motocyklu. Následně žalobce na rovném úseku žalovaného 1) předjel a pokračoval do obce Psáry, kde vpravo na chodník před rodinným domem odstavil svůj motocykl. Postavil se do jízdního pruhu ve směru jízdy vozidla žalovaného 1) a dával mu v dostatečném předstihu pokyn k zastavení vozidla zvednutím pravé ruky, aby jej upozornil na jeho nebezpečné počínání. Žalovaný 1) přitom reagoval tak, že před žalobcem na velmi krátkou dobu zastavil ve vzdálenosti asi 1,5 metru a následně se úmyslně vozidlem prudce rozjel proti stojícímu žalobci a v rychlosti okolo 10 km/h úmyslně do žalobce přední částí vozidla narazil, a to konkrétně do oblasti jeho nohou ve výši kolen, čímž mu způsobil zranění a čímž žalobce upadl horní částí svého těla na přední kapotu vozidla. Poté se žalovaný 1) s vozidlem na krátkou chvíli zastavil, avšak následně se žalobce na kapotě rukama vzepřel, a žalovaný 1) se opětovně rozjel i s žalobcem prudce směrem vpřed, v důsledku čehož vezl žalobce na kapotě a žalobce sklouzával z kapoty směrem před vozidlo a tím se spodní část levé nohy žalobce dostala do kontaktu s vozovkou, až byla jeho noha vtáhnuta pod spodní nárazník. Žalovaný 1) i přes tuto skutečnost pokračoval v řízení vozidla směrem vpřed vůči žalobci a celkově mu tak způsobil zranění kvalifikovaná jako těžká újma na zdraví. V poslední fázi s vozidlem žalovaný 1) zabrzdil, čímž byl žalobce vymrštěn vpřed před vozidlo a přepadl dozadu, udeřil se do hlavy. Na to žalovaný 1) vystoupil z vozidla a na těžce zraněného žalobce křičel„ co se tady válíš, co tady simuluješ, táhni vodsuď, nebo tě nakopnu!“, a to i přesto, že viděl zjevně viditelně zlomenou nohu žalobce v nepřirozené poloze a slyšel jej, jak hlasitě naříká. Následně žalovaný 1) nasedl do vozidla, těžce zraněného žalobce objel kolem jeho hlavy a odjel. Za uvedený zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví byl žalovaný odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 3 let, který doposud vykonává (z trestního spisu Okresního soudu pro [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], zejména z rozhodnutí soudu prvního stupně, ale též z rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu).

18. Skutečnost, že vozidlo, jímž žalovaný 1) způsobil žalobci újmu na zdraví, bylo ve vlastnictví žalované 2) a že bylo pojištěno u vedlejšího účastníka, vyplývá jednak rovněž z výše zmíněného trestního spisu, jednak byla mezi stranami nesporná.

19. V důsledku výše uvedeného jednání žalovaného 1) byl žalobce od [datum] do [datum] hospitalizován v [anonymizováno] nemocnici, kde se podrobil operaci, poté byl do [datum] hospitalizován na oddělení následné péče. I dále v roce 2018 docházel do [anonymizováno] nemocnice, podrobil se vyšetřením na ortopedii ve [anonymizováno] nemocnici v [část obce], podstoupil rehabilitace v [právnická osoba] a též vyšetření na psychiatrii u [anonymizována dvě slova], která konstatovala posttraumatickou stresovou poruchu, dále docházel do ambulance interního oddělení [nemocnice]. Objektivně u něj byla dne [datum] konstatována chůze s mírným napadáním, bolestivé hmatné ložisko pod pravým kolenem, oploštělá klenba obou nohou, na zevní hraně levé nohy a na malíku patrný otok (vše ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]).

20. Rozhodnutím [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] byl žalobci v důsledku zranění úmyslně způsobeného žalovaným 1) přiznán invalidní důchod prvního stupně od [datum] v návaznosti na posudek o invaliditě ze dne [datum] (z předmětného rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu). Dle posudku a souvisejícího rozhodnutí je žalobce schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti, přičemž pokles míry jeho pracovní schopnosti je o 35%, a to v důsledku zranění dolních končetin a přetrvávajících následků. Současně byla u žalobce konstatována posttraumatická stresová porucha, která komplikuje situaci. Den vzniku invalidity je od [datum] (z posudku o invaliditě).

21. Pokud jde o období po ukončení hospitalizace žalobce (od září 2017) do [datum] (poslední den pracovního poměru u [právnická osoba] tak, jak doba jeho trvání byla sjednána v pracovní smlouvě), zjistil soud, že zdravotní potíže žalobce celou uvedenou dobu přetrvávaly a přetrvávají dodnes a žalobce byl tak vyloučen z pracovní pozice výkonného ředitele v předmětné společnosti (z výslechu žalobce, z posudku o invaliditě, z posudku [anonymizováno] [příjmení]). V podrobnostech soud zjistil, že pracovní pozice u [právnická osoba] sice byla fyzicky obdobně náročná jako standardní kancelářská práce (uvedené rovněž vyplývá z podstaty věci a výkonu funkce ředitele), jednalo se ovšem o pozici, na níž dotčená společnost hledala osobu schopnou maximálního nasazení, jelikož bylo záměrem jednatele v této společnosti efektivně nastavit jednotlivé procesy řízení a připravit společnost k prodeji, čemuž odpovídalo i finanční ohodnocení; jakékoliv úlevy, částečný či omezený úvazek pro společnost nepřipadaly v úvahu, navíc by žalobce musel dojíždět do areálu společnosti do [anonymizováno] (z výpovědi svědka [jméno] a rovněž z výpovědi žalobce). Žalobce je objektivně (na základě posudku o invaliditě) omezen v práci o 35% a to nejen kvůli fyzickému zranění, ale i kvůli posttraumatické stresové poruše; má potíže se spánkem, nevydrží psychickou zátěž, kvůli bolesti a brnění končetiny nevydrží dlouho sedět či pravidelně dojíždět (z posudku o invaliditě, z výpovědi žalobce).

22. Na podzim 2017 žalobce od [právnická osoba] s.r.o. obdržel na svou žádost oficiální potvrzení o tom, že s ním byla připravena uzavřít pracovní smlouvu na pozici výkonného ředitele a že s ohledem na to, že [datum] na pozici nenastoupil a je zdravotně indisponován, nebyla smlouva uzavřena (z výpovědi žalobce, která je v souladu s dopisem [právnická osoba] ze dne [datum]). Skutečnost, že uvedené potvrzení společnost žalobci vystavila, potvrdil i svědek [jméno], byť byl přesvědčen, že takový dopis vzešel z jeho strany, aby byly poměry z pracovní smlouvy postaveny najisto. Nevyloučil, že tomu mohlo být k žádosti žalobce s tím, že si byl původně jistý, že toto inicioval on a že mu dopis psaly asistentky. Nikoho jiného poté společnost dle svědka nehledala, svědek učinil nabídku konkrétně a cíleně žalobci. Druhý jednatel [jméno] [příjmení] dělá práci, kterou ve společnosti dělal před uvedením do funkce ([anonymizováno] pracovník) a jako jednatel je zde jen jako záloha, aby společnost mohla fungovat, pokud by se se svědkem [jméno] cokoliv stalo, jinak dle interní dohody nemá reálné pravomoci; společnost nemá obsazeny žádné manažerské pozice (z výpovědi svědka [jméno]).

23. I po vystavení potvrzení dle bodu výše byli na podzim 2017 svědek [jméno] s žalobcem v kontaktu a řešili, zda by žalobce přesto nenastoupil; žalobce vzal na zkoušku (s vědomím svědka [jméno]) v prosinci 2017 pozici u svého známého ve [právnická osoba] spol. s r.o. na pozici [anonymizována dvě slova]. Jednalo se o iniciaci pracovního zařazení, do této práce nemusel žalobce daleko dojíždět a pozice byla nesrovnatelně méně náročná: jako referent měl řídit nákup, jako výkonný ředitel by musel řídit celý provoz firmy a přemýšlet 24 hodin denně. Uvedenému odpovídala i mzda ve výši [částka] měsíčně a žalobce tímto zkoušel, zda vydrží 8 hodinovou pracovní dobu v kanceláři a zda by byl schopen převzít odpovědnost za výkon pracovní funkce v [právnická osoba] V této práci nevydržel ani celý měsíc, neboť při sezení pociťoval nesnesitelnou bolest od kolene dolů a nemohl bolestmi spát, což zhoršovala i psychická zátěž. Poté – zhruba v lednu 2018 žalobce definitivně oznámil [jméno] [jméno], že na pozici v [právnická osoba] nenastoupí, poněvadž toho z důvodu svého nepříznivého zdravotního stavu není schopen (z výpovědi žalobce a z výpovědi svědka [jméno], který potvrdil obnovení jednání ohledně pracovní pozice výkonného ředitele a svou vědomost o popsané zkoušce v [anonymizováno]).

24. Ohledně výše žalobcem uplatňovaného nároku I - ušlého výdělku za období od (1.) [datum] do [datum] soud zjistil, že od [datum] do [datum] žalobce pobíral podporu v nezaměstnanosti, která mu byla přiznána na podpůrčí dobu 5 měsíců od [datum] do [datum] ve výši [částka] měsíčně, takže mu náležela částka [částka] {2x [částka] za červenec a srpen 2017 a poměrná částka za září ve výši [částka] ( ([číslo]) x 26) }; žalobce byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od [datum] do [datum] (z rozhodnutí o přiznání podpory v nezaměstnanosti ze dne [datum], z potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání ze dne [datum]). Dále měl žalobce v tomto období příjem od [právnická osoba] spol. s r.o. ve výši [částka], kde žalobce pracoval po část měsíce prosince 2017 (z potvrzení o zdanitelných příjmech vystaveného [právnická osoba] spol. s r.o. dne [datum], z výslechu žalobce, z daňového přiznání žalobce za rok 2017). Celkem tak za rok 2017 od července do prosince činil jeho příjem částku [částka].

25. Za období od [datum] do [datum] měl žalobce příjem ve výši [částka] od [právnická osoba], s.r.o. (z daňového přiznání žalobce za rok 2018, vč. přílohy, z výslechu žalobce) a dále od [datum] příjem ve výši [částka] měsíčně z invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně, takže mu za daný rok náležela částka [částka] {2x [částka] za listopad a prosinec a částka [částka] za říjen ( ([číslo]) x 8) } (z rozhodnutí o přiznání invalidity žalobci ze dne [datum]). Celkem tak za rok 2018 činil příjem žalobce částku 16 904 na invalidním důchodě a částku [částka] jako výdělek, tj. celkem [částka].

26. V roce 2019 měl příjem [částka] od [právnická osoba], s.r.o. (z daňového přiznání žalobce za rok 2019, z výslechu žalobce) a z invalidního důchodu částku ve výši [částka] měsíčně, tj. mu náleželo [částka] (12x [částka]) (z rozhodnutí o přiznání invalidity žalobci ze dne [datum]). Celkem měl příjem [částka].

27. V roce 2020 měl za období od 1. 1. do 30. 6. příjem od [právnická osoba], s.r.o. ve výši [částka] (z potvrzení o zdanitelných příjmech od společnosti [právnická osoba] ze dne [datum]) a invalidní důchod ve výši [částka] (6x [částka]) (z rozhodnutí o přiznání invalidity žalobci ze dne [datum]). Celkem měl příjem [částka].

28. Dohromady měl tedy žalobce od [datum] do [datum] obdržet částku [částka] ([anonymizováno] x [anonymizována dvě slova]), naproti tomu obdržel částku [částka] ([anonymizována dvě slova] + [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] + [anonymizována dvě slova]).

29. Ohledně žalobcem uplatněného nároku II. soud zjistil, že v souvislosti se zvýšenými náklady na udržení zdravotního stavu v důsledku zranění způsobeného žalovaným 1) žalobce v letech 2018 – 2020 vynaložil částku [částka], a to za následující položky doložené odpovídajícími doklady: (i) 2018 – [anonymizováno] parkovné [anonymizováno] [část obce] ve výši [částka] (doklad o parkovném na č.l. 117 rub), [anonymizováno] vložky do bot ve výši [částka] (doklad na č.l. 117 rub), [anonymizováno] parkovné [anonymizováno] [část obce] ve výši [částka] ve spojení s ambulantní zprávou (doklad na č.l. 128 a 256, vč. ambulantní zprávy na č.l. 255), [anonymizováno] vložky do bot ve výši [částka] (doklad na č.l. 128, zpráva lékaře na č.l. 255), [anonymizováno] léky z lékárny [anonymizováno] [obec] ve výši [částka] – [anonymizována tři slova] (doklad na č.l. 118); (ii) 2019 – [anonymizováno 7 slov] - celkem 7x permanentka na deset vstupů na rehabilitační plavání v [anonymizováno] [obec] ve výši à [částka] (doklady na č.l. 127, vč. rubu, č.l. 118 rub, č.l. 119), [anonymizováno] vložky do bot ve výši [částka] a poštovné vložky do bot ve výši [částka] (doklady na č.l. 126), [anonymizováno] léky z lékárny [anonymizováno] [jméno] ve výši [částka] - [anonymizováno] (doklad na č.l. 126), [anonymizováno] léky z lékárny [anonymizováno] [obec] ve výši [částka] – [anonymizováno], [příjmení] [jméno] (doklad na č.l. 126), [anonymizováno] parkovné [ulice] ve výši [částka] (doklad na č.l. 126), [anonymizováno] léky z lékárny [anonymizováno] [obec] ve výši [částka] – [anonymizováno], [příjmení] [jméno], [anonymizováno] (doklad na č.l. 120), [anonymizováno] vyhřívané kompresní podkolenky ve výši [částka] (doklad na č.l. 125 rub); (iii) 2020 – [anonymizována dvě slova]., [anonymizována tři slova] – celkem 3x permanentka na deset vstupů na rehabilitační plavání v [anonymizováno] [obec] ve výši à [částka] (doklady na č.l. 119, 120 rub, 121 rub), [anonymizováno] 1. ortopedická obuv pro vložky do bot ve výši [částka] (doklad na č.l. 119 rub), [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] léky ve výši [částka] – [anonymizováno] (doklad na č.l. 120), [anonymizována tři slova], 2x [anonymizována dvě slova] parkovné [ulice] v celkové výši [částka] (doklady na č.l. 120 rub, 125), [anonymizováno] kompresní podkolenky ve výši [částka] (doklad na č.l. 121), [anonymizováno] a [anonymizováno] léky z lékárny [jméno] ve výši [částka] – [anonymizováno] a [částka] - [anonymizováno] (doklady na č.l. 125 a na č.l. 121 rub), [anonymizována tři slova], [anonymizována dvě slova] léky z lékárny [anonymizováno] [jméno] v celkové výši [částka] – [anonymizována tři slova], [příjmení] [jméno], [anonymizována tři slova] (doklad na č.l. 124, vč. rubu, 122, a 123 rub a doklad k internetovému nákupu – objednávka [anonymizováno] na č.l. 257).

30. Skutečnost, že položky uvedené pod bodem výše byly vynaloženy v souvislosti se zdravotním stavem žalobce v důsledku zranění, vyplývá i z výslechu žalobce, potvrzení od ošetřující lékařky [anonymizováno] [příjmení] ze dne [datum], znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] (jednotlivé návštěvy) a posudku o invaliditě.

31. K námitce žalovaných se dále soud zabýval spoluzaviněním žalobce na vzniku škody, a sice že se žalobce svým vlastním protiprávním, nepředvídatelným a agresivním jednáním podílel na vzniku škodné události, tj. na trestném činu žalovaného 1), a tedy i na zranění, které mu tím vzniklo. V tomto ohledu žalovaní navrhovali důkaz trestním spisem a svými výslechy. Byť jsou již sama tato tvrzení nezpůsobilá dovodit spoluzavinění žalobce na trestném činu žalovaného 1), jelikož závěry trestního soudu ohledně skutku a skutkového děje jsou pro zdejší soud závazné ve smyslu § 135 odst. 1 o.s.ř. (k tomu srov. podrobněji bod [číslo] níže), provedl soud pro úplnost k v rámci provedení důkazu trestním spisem výslovně i důkaz protokoly o výslechu žalovaných v trestním řízení. Ve vztahu k zavinění žalobce na vzniku škodní události a jeho zranění ovšem z těchto důkazů neučinil pro věc žádná skutková zjištění. Žalovaný 1) u trestního soudu vypověděl, že žalobce nevybržďoval, agresivní styl jízdy popsal naopak u žalobce. Pokud jde o samotnou škodní událost, ta se dle žalovaného 1) odehrála tak, že mu žalobce vskočil do silnice před auto zničehonic, žalovaný 1) zastavil a možná došlo k nějakému nepatrnému střetu. Poté žalobce začal žalovanému 1) mlátit do přední kapoty auta, žalovaná 2) v autě křičela, dítě na zadní sedačce brečelo. Žalovaný 1) se lekl, chtěl vylézt z auta, ale protože měl zařazenou rychlost, rozskákalo se vozidlo proti žalobci, který spadnul na zem. Poté žalovaný vystoupil z auta, zeptal se žalobce, jestli mu něco je a jestli nepotřebuje pomoc, žalobce na něj hrubě zařval a řekl, že mu nic není, proto žalovaný 1) odjel a následně kontaktoval Policii ČR. Uvedené v trestním řízení potvrzovala i žalovaná 2). V trestním řízení byla verze žalovaných jednoznačně vyvrácena provedeným dokazováním, přičemž závěry prvostupňového soudu byly potvrzeny soudem odvolacím a dovolání žalovaného 1) bylo Nejvyšším soudem odmítnuto (vše z již zmíněného trestního spisu Okresního soudu pro [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka]).

32. Na předžalobní upomínku žalovaní (ani vedlejší účastník) nereagovali; (z upomínek a dokladů o odeslání).

33. Shora uvedené důkazy pro účely prokázání skutečnosti, že pracovní poměr žalobce u [právnická osoba] s.r.o. za mzdu [částka] byl sjednán počínaje dnem [datum] do [datum] a že žalobce nebyl zdravotně způsobilý tuto funkci vykonávat v důsledku zranění způsobeného úmyslným trestným jednáním žalovaného 1), hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že v řízení nevyvstala žádná pochybnost o jejich pravdivosti a věrohodnosti. Výpověď žalobce – byť se samozřejmě jedná ve své podstatě o důkaz značně subjektivní – je v souladu s výpovědí na věci nezaujatého svědka [jméno]. Není zřejmé, z jakého důvodu by svědek před soudem (a stejně tak před [anonymizováno], která věc prověřovala, neboť jeho výpověď byla v souladu s tím, co uvedl v trestním řízení, jak poukázala žalovaná 2)) lživě vypovídal o sjednání pracovního poměru s žalobcem. Svědek před soudem vystupoval zcela spontánně, logicky vysvětlil události tak, jak si je v podstatné míře pamatuje, a současně přirozeně a logicky vysvětlil, proč si některé podrobnosti či jednotlivé dílčí skutečnosti nepamatuje s ohledem na svou pozici a počet každodenně řešených záležitostí. Nadto sám vícekrát naprosto věrohodně poukázal na skutečnost, že se mu v podnikání zkrátka daří a dařilo a že vše dělá„ pocitově“. Popsal, že lidem, s nimiž pracuje, musí věřit a musí věřit, že jsou dle jeho názoru schopní. Sám zmínil skutečnost, že nemá jiné než základní vzdělání a připustil, že listiny a dokumenty nepřipravuje, pouze jejich přípravu zadává. Vzhledem k uvedenému na věrohodnosti svědka [jméno] nic nemění ani skutečnost, že je (či byl) kamarádem žalobce. Není žádný důvod, proč by majitel úspěšně rozvíjející se společnosti mající hodnotu přinejmenším více desítek milionů korun (či snad [částka]) lhal soudu i [anonymizováno] kvůli částce, která je pro něj zjevně nevýznamná.

34. Vše uvedené je nadto podpořeno zcela věrohodnou výpovědí svědkyně [příjmení], externí spolupracovnicí [právnická osoba], která potvrdila, že pro žalobce připravovala pracovní smlouvu, mzdový výměr a že žalobce měl do společnosti na pozici výkonného ředitele nastoupit. Nepamatovala si však podrobně okolnosti přípravy jakýchkoliv průvodních dopisů, ani nevěděla, proč nakonec do společnosti žalobce nenastoupil (pouze věděla, že s tím byl problém). Svědkyně popsala, že žalobce zná z akce (či snad dovolené [právnická osoba]). Nejsou však přátelé a netráví spolu dovolené tak, jak poukazovala žalovaná 2). Z její výpovědi jednoznačně vyplynulo, že o žalobci nic neví – neví, co dělal před plánovaným nástupem do [právnická osoba], jaké jsou jeho zkušenosti, proč do společnosti nenastoupil či že měl jakékoliv zranění. Svědkyně věrohodně a v souladu s ostatními důkazy (svědkem [anonymizováno] a listinami) popsala, že na pokyn jednatele pro žalobce připravila smlouvu na pozici výkonného ředitele a mzdový výměr na částku [anonymizováno] [částka], což jí divné nepřipadalo s ohledem na mzdy ostatních zaměstnanců, kdy i tato svědkyně potvrdila, že dispečer pobírá mzdu okolo [částka].

35. Se vším uvedeným jsou v souladu i předložené listinné důkazy – pracovní smlouva, mzdový výměr a průvodní dopis. Skutečnost, že listiny nejsou podepsány, podporuje jejich pravdivost a verzi předkládanou žalobcem (potvrzenou svědky), že mělo dojít k podpisu v den nástupu do práce, poněvadž se dle svědka [jméno] jedná o běžný postup [právnická osoba] s.r.o. Soud má na rozdíl od žalovaných za to, že absence podpisu jistým způsobem umocňuje věrohodnost svědků a předložených listin. V opačném případě – pokud by měli svědci prokazovat fiktivní a smyšlený nárok žalobce, není žádného logického důvodu, proč by listiny nebyly soudu předloženy v podepsané verzi. A naopak, pokud listiny ze strany [právnická osoba] nebyly svědkem [jméno] nikdy podepsány, je tím menší důvod, aby tento svědek o daných listinách vypovídal nepravdivě nejen v tomto řízení, ale i před orgány činnými v trestním řízení. Svědek tedy mohl kdykoliv uvést, že o listinách nic neví, aniž by riskoval jakýkoliv postih vůči své osobě. V této souvislosti soud poukazuje na námitku žalované 2) o tom, že je třeba dle judikatury přihlédnout k motivaci výpovědí svědků a že svědek [jméno] již o existenci nároku žalobce vypovídal u Policie ČR, je tudíž zřejmé, že nemůže od této výpovědi upustit ani v civilním řízení bez negativních následků pro svou osobu. Tuto námitku soud považuje za nepřípadnou. Usuzovat na nevěrohodnost výpovědí z toho, že svědci již shodně vypovídali před orgány v trestním řízení a nyní„ drží“ již jednou přednesenou verzi, nemá bez dalšího oporu v logice věci. Pokud v řízení nevyvstaly o výpovědi jiné pochybnosti, je primární východisko a závěr takový, že se jednoduše jedná o výpověď pravdivou a to je důvod, proč se tato verze před různými orgány opakuje.

36. Ohledně svědka [jméno] také nelze opomenout, že se jedná o osobu, která bez vzdělání na základě podnikatelského úsudku, obchodních pocitů a vnitřních přesvědčení vybudovala společnost čítající takřka 200 zaměstnanců mající výnosy dosahující částky [částka]. Soud neměl důvod pochybovat ani o jeho výpovědi v tom smyslu, že je úspěšným podnikatelem, společnost zamýšlí prodat, jakmile přijde nabídka, která podle něj„ pocitově“ bude výhodná a že se srovnatelné společnosti prodávají řádově okolo částky [částka]. Soud uvěřil i výpovědi svědka, že si ze společnosti nevyplácí zisk, neboť maximalizuje její hodnotu a že žije z jiného majetku z předchozího podnikání. Nebylo zjištěno, z jakého důvodu by svědek [jméno] měl zapotřebí svou výpovědí (nadto za situace, kdy listiny nikdy nepodepsal, jak již uvedeno v bodě výše) riskovat participaci na několikamilionovém vykonstruovaném nároku s potenciálním rizikem účasti na trestněprávním jednání žalobce, jak naznačovali žalovaní: předmětná částka je totiž na jednu stranu velmi vysoká z pohledu možných trestněprávních důsledků a sankcí, na druhou stranu velmi nízká z pohledu vlastníka společnosti mající hodnotu několik desítek milionů korun (a vlastníka dalších majetků).

37. Pokud žalovaní poukazovali na konkrétní rozpory ve výpovědích navzájem a mezi výpověďmi a listinnými důkazy, nebylo možné se ani s těmito námitkami ztotožnit. Rozpory ve výpovědích svědků jsou dle názoru tohoto soudu marginální a spíše zvyšují jejich věrohodnost, jelikož je s odstupem času pochopitelné, že si na konkrétní dopisy ze dne [datum] a [datum] přesně nevzpomínají. Uvedené listiny jsou ovšem pro věc nepodstatnými přípisy, čemuž odpovídá i skutečnost, proč se v tom, kdo tyto listiny připravil a jak vznikly, svědci rozcházejí, resp. si v této otázce nejsou jisti. Svědci [jméno] a [příjmení] shodně potvrdili, že přípisy a listiny zpravidla připravuje svědkyně na pokyn svědka, který si listiny sám nesestavuje, a že tomu tak bylo i v případě výše uvedených přípisů. Věrohodnost svědkyně [příjmení] potvrzuje, že ani po nahlédnutí do těchto přípisů nebyla schopna uvést, zda je připravila ona s odůvodněním, že pro společnost připravuje stovky listin. Za daných okolností by bylo s podivem, kdyby svědkyně dovedla jednoznačně a bez vyloučení pochybností idenfitikovat každý přípis starý tři roky, který pro společnost připravila. Odkaz žalovaných na skutečnost, že se v dopise ze dne [datum] hovoří o zasílání listin (mzdového výměru a pracovní smlouvy) a že žalobce a svědek [jméno] uvedli, listiny svědek žalobci předal osobně, je zcela nepodstatnou nesrovnalostí a není zřejmé, proč by obsah přípisu (který zjevně připravila třetí osoba pro svědka) měl nutně korespondovat s tím, jak k předání listin došlo. Je tedy naprosto uvěřitelné, že listiny i s přípisem připravila třetí osoba a svědek [jméno] tyto všechny vzal a rozhodl se k jejich osobnímu předání, jak uvedl ve svém výslechu, pokud byli s žalobcem sousedi. Stejně tak není podstatný ani rozpor ve výpovědi svědka [jméno] a žalobce o tom, na čí popud vznikla listina ze dne [datum], v níž [právnická osoba] potvrdila, že byla s žalobcem připravena uzavřít pracovní smlouvu. Svědek uvedl, že si byl jistý, že tato listina vznikla z jeho iniciativy, naproti tomu žalobce uvedl, že si tuto listinu od společnosti vyžádal, aby měl podklady pro případné nároky. Soud má za to, že bylo zjištěno, že uvedenou listinu [právnická osoba] s.r.o. vystavila, přičemž i tento rozpor soud považuje za nevýznamný. Není zřejmé, jak by uvedené mělo znevěrohodnit celou výpověď na věci nezainteresovaného svědka [jméno]. Lze též uvést, že pokud by výpovědi byly dohodnuté, stěží by se zúčastnění nepřipravili na své výslechy ohledně vzniku a původu předkládaných listin.

38. Na shora uvedeném ohledně věrohodnosti důkazů a okrajovosti rozporů nic nemění ani skutečnost, že text pracovní smlouvy (resp. náplň práce v článku III) neodpovídá tomu, jak předmětnou pozici výkonného ředitele a to, co měl žalobce ve [právnická osoba] s.r.o. vykonávat, popsali žalobce a svědek [jméno]. V dané věci byl zjevně použit vzor pracovní smlouvy pro výkonného ředitele tak, jak popsala svědkyně [příjmení], která i v tomto ohledu uvedla, že si tím není jistá a původně měla za to, že náplň práce připravila dle pokynů jednatele [jméno]. Oba svědci i výpověď žalobce, včetně listinných důkazů, jsou v souladu o tom, jak a kdy předmětné listiny vznikly. Skutečnost, že se jedná o vzorovou smlouvu, přitom zřetelně vyplývá ze standardizovaného popisu náplně práce výkonného ředitele tak, jak tato univerzálně zjevně vyhovuje všem„ ředitelským“ pozicím. O uvedeném svědčí i fakt, že se zde výslovně hovoří o portfoliu výrobků [právnická osoba], s.r.o., která prokazatelně poskytuje služby v dopravě a žádné výrobky nemá, jak ostatně namítal žalovaný 1), a stejně tak společnost nemá žádné manažery k řízení. Soud zohlednil i tyto námitky žalovaných, má ovšem za to, že z uvedeného lze toliko uzavřít, že smlouva nebyla precizně upravena na míru žalobci, pokud jde o popis náplně práce, což koresponduje i s uvolněným přístupem k listinám a přesným formulacím jednatele – svědka [jméno], jak tento svědek sám před soudem popsal. Byť se nejednalo o žádnou propracovanou smlouvu, která by byla výsledkem důkladné právní práce a důrazně by bylo dbáno na použité formulace a věty, svědčí žalovanými namítaná nesrovnalost naopak pro věrohodnost uvedené listiny: pokud by smlouva byla fiktivní, nabízí se její důkladnější propracování tak, aby se v ní neobjevovaly banální a na první pohled viditelné nesrovnalosti typu„ portfolio výrobků“ u společnosti, která žádné výrobky nemá a nevyrábí. Kromě toho, že se tedy zjevně jedná o vzor, lze přisvědčit i námitce žalobce, že je pracovní náplň formulována natolik široce, že zahrnuje i sjednanou pozici žalobce tak, jak její náplň popisoval žalobce a svědek [jméno].

39. Stejně tak důkazy provedené za účelem prokázání tvrzení žalobce o tom, že nebyl způsobilý nastoupit na pozici výkonného ředitele v [právnická osoba] soud považuje za věrohodné a neměl důvod tyto jakkoliv zpochybnit. Výpověď žalobce o jeho fyzickém i psychickém zdravotním stavu je podporována objektivními listinami, a sice posudkem o invaliditě, rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu, jakož i znaleckým posudkem [anonymizováno] [příjmení]. Skutečnost, že práce v [právnická osoba] vyžadovala plné a maximální nasazení bez úlev uvedl svědek [jméno], jednatel této společnosti, o jehož věrohodnosti ani v tomto ohledu (též s přihlédnutím k finančnímu ohodnocení) neměl soud důvod pochybovat. Pokud svědek sám uvedl, že si myslí, že by danou funkci žalobce snad mohl zvládnout, podpořil tím bezděčně svou věrohodnost, neboť ve své podstatě v tomto ohledu jeho výpověď nekoresponduje s tím, co tvrdí žalobce. Jinak je samozřejmě neodborný úsudek svědka bez znalosti diagnózy žalobce pro posouzení nároku žalobce bezvýznamný a soud se neztotožnil s námitkou žalovaných, že tím svědek jakkoliv zmařil úspěšné uplatnění žalobcova nároku.

40. Pokud jde o další listiny, které prokazují výši nároku I. žalobce – doklady o příjmech od [datum] do [datum], ani o jejich obsahu v řízení nevznikla pochybnost. Uvedené platí i ohledně listin k nároku II. - všechny korespondují s ostatními předloženými důkazy a ve svém souladu utvářejí jednoznačně ucelený řetězec léčby, rehabilitace a medikace žalobce (zejména jsou v souladu s posudky a lékařskými zprávami).

41. Vzhledem k tomu, že skutkový stav byl v potřebném rozsahu zjištěn, zamítl soud další návrhy žalovaných na doplnění dokazování, a to z následujících důvodů: (i) Výslechy žalovaných soud zamítl v první řadě z důvodu, že sama tvrzení, která tyto výslechy měla prokazovat (agresivní chování žalobce před vznikem škodní události, vskočení žalobce zničehonic do silnice před vozidlo řízené žalovaným 1)) již byla v řízení spolehlivě vyvrácena, a to trestním spisem Okresního soudu pro [anonymizováno], konkrétně rozsudkem zmíněného soudu a popisem skutku, jímž je soud v podstatných bodech tvořících součást pojmových znaků konkrétní skutkové podstaty vázán ve smyslu § 135 odst. 1 o.s.ř. Byť žalovaní uvádějí, že respektují rozhodnutí trestního soudu, je z jejich argumentace patrné, že tomu tak není, poněvadž i nadále setrvávají na vlastní verzi skutku, a to i v rámci obrany v civilní věci. Ve smyslu již zmíněného ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. je nepřípustné, aby se takovou argumentací, zpochybňující skutek a jeho právní kvalifikaci v trestním řízení, zdejší soud zabýval (stěží by se ze strany žalovaného 1) jednalo o zvlášť závažný zločin těžké újmy na zdraví, pokud by došlo k nešťastné nehodě vyvolané agresivním chováním žalobce, jak žalovaní ve svých tvrzeních popisují). Ohledně v žalobě uplatněných nároků žalovaní nemají a nemohou mít žádné informace (což ostatně ani netvrdí), v tomto ohledu by jejich výslech nemohl nijak k objasnění projednávané věci přispět. Námitka žalovaných o tom, že soud porušil rovnost účastníků řízení, pokud vyslechl žalobce a současně neumožnil žalovaným se k věci vyjádřit, je zjevně nesprávná a směšuje provádění důkazů s právem účastníka být v řízení slyšen. Soud nijak neomezil právo žalovaných se ke všem skutečnostem vyjádřit, všechna podání žalobce jim byla doručována, v řízení měli dostatečný prostor svá stanoviska soudu sdělit nejen ústně v průběhu jednání, ale též písemně, což ostatně řádně učinili. Výslech účastníka je naproti tomu důkazním prostředkem, o jehož provedení rozhoduje soud, a pokud dospěje k závěru, že je pro věc účelné vyslechnout pouze některého z účastníků, není a nemůže tím být nijak porušena zásada rovnosti, jelikož se nejedná o realizaci práva účastníka být slyšen; toto právo je v řízení realizováno zcela jinými prostředky (vyjádřeními a přednesy účastníků). Nadto byl žalobce slyšen k okolnostem týkajícím se jeho osoby, vzniku uplatněného nároku a k okolnostem souvisejícím s jeho léčením při splnění podmínek § 131 odst. 1, 2 o.s.ř. Soud žalobce nijak nevyslýchal ohledně vzniku škodní události, což je také jediná skutečnost, k níž se mohli objektivně vyjadřovat žalovaní. Jejich subjektivní pocity opomenutí v řízení tak soud považuje za neodůvodněné. (ii) Důkaz svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], jeho smlouvou o výkonu funkce, případně pracovní smlouvou a mzdovým výměrem u [právnická osoba], jakož i zprávou ČSSZ o výši mzdy [jméno] [příjmení] soud zamítl, protože informace o jeho funkci a výdělku nejsou pro danou věc rozhodující. Byť se jedná od roku 2019 o druhého jednatele společnosti [právnická osoba], svědek [jméno] v rámci svého výslechu objasnil, že [jméno] [příjmení] je druhým jednatelem pouze pro forma a byl najmenován pouze pro případ, že by se cokoliv stalo svědkovi [jméno] a za společnost by nemohl jednat, jinak i nadále vykonává svou [anonymizováno] pozici. Obsah pracovní náplně žalobce měl být naproti tomu odlišný. V uvedeném rozsahu soud neměl důvod svědkovi [jméno], který je současně jediným zakladatelem a společníkem společnosti, neuvěřit (nadto skutečnost, že společnost řídí sám, vyplynula i z výpovědi žalobce a svědkyně [příjmení]). Absence omezení jednatelského oprávnění a jeho účinnost ve vztahu k třetím osobám (zveřejnění v rejstříku apod.) je otázkou právní, která nemá vliv na posouzení věci. Není ani jasné, jak by výslech navrženého svědka a uvedené listiny mohly ověřit/vyvrátit pravdivost výpovědi žalobce a svědka [jméno], jak navrhovali žalovaní. Jinými slovy tyto důkazy dle názoru soudu nejsou způsobilé ani nárok žalobce podpořit, ani jej vyvrátit, a to i pokud by bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] pobírá mzdu ve společnosti řádově podstatně nižší, než byla sjednaná mzda žalobce. (iii) Důkaz pracovní smlouvou žalobce u [právnická osoba] spol. s r.o. a zprávou této společnosti o skončení pracovního poměru žalobce soud zamítl, jelikož dle žalovaných měla prokazovat žalobcem tvrzený příjem od této společnosti, přičemž jeho výše již byla v řízení prokázána jinak (výslechem žalobce a potvrzením [anonymizováno] spol. s r.o. o vyplacení mzdy za část měsíce prosince 2017). Skutečnost, proč se žalobce této funkce vzdal, již byla rovněž prokázána jeho výslechem, kdy soud s ohledem na všechny okolnosti případu a ostatní důkazy (posudky, rehabilitace, zpráva lékaře, invalidita žalobce) neměl žádný důvod pochybovat o tom, že žalobce relativně krátce po vážném zranění nevydržel osmihodinovou pracovní dobu z důvodu bolesti dolních končetin. Nadto je zřejmé, že pracovní poměr ukončil žalovaný jako zaměstnanec, důvod tedy nebylo nutné vůbec uvádět (tím spíše, jednalo-li se o skončení - zrušení ve zkušební době). (iv) Za nadbytečné soud považoval důkazy pracovní smlouvou a smlouvou o výkonu funkce žalobce u [právnická osoba] k prokázání žalobcem tvrzených příjmů, neboť příjmy žalobce již byly prokázány jinak, a sice daňovým přiznáním a dalšími příslušnými listinami, jak uvedeno výše v bodech [číslo] – 27. Pravost a správnost předmětných listin – daňových přiznání, případně jejich nepoctivost, v řízení nebyla namítána, soud proto neměl důvod tyto listiny jakkoliv zpochybňovat. K bodu (iii) a (iv) navíc soud souhrnně podotýká, že břemeno tvrzení a důkazní ohledně dotčených prokazovaných skutečností tížilo žalobce, který již svá procesní břemena unesl jinými důkazy. Není z procesního hlediska zřejmé, z jakého důvodu by soud měl k prokázání týchž skutečností vést další dokazování k návrhu strany žalované.

42. V návaznosti na shora uvedené soud stran skutkového stavu uzavřel, že žalobce měl v den vzniku škodní události dne [datum] sjednanou smlouvu na pozici výkonného ředitele u rostoucí [právnická osoba] s.r.o., do níž měl nastoupit dne [datum]; pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou na tři roky, tj. do [datum], a mzda byla smluvena částkou [částka] měsíčně. V uvedené společnosti měl žalobce implementovat normy a systémy řízení, které v ní doposud nebyly zavedeny, jelikož společnost stála na osobě jediného jednatele a společníka [jméno] [jméno], a to tak, aby uvedená společnost byla schopná samostatného fungování a byla připravená na vstup investora nebo k prodeji. V důsledku zranění, které mu dne [datum] žalovaný 1) [anonymizováno] automobilem ve vlastnictví žalované 2) (pojištěným u vedlejšího účastníka) tak, že jej úmyslně tímto vozidlem srazil, vezl jej na kapotě a pak z ní shodil, byl žalobce do konce [anonymizováno] 2017 v nemocnici s těžkým zraněním. V důsledku nehody zůstal žalobce invalidní v prvním stupni, má trvalé fyzické potíže (nevydrží dlouho sedět, bolí jej a brní mu noha, musí pravidelně rehabilitovat, cvičit, má i psychické potíže a nezvládá psychickou zátěž) a pobírá částečný invalidní důchod, který mu náleží od ustálení zdravotního stavu, tj. od [datum]. Fyzické zranění, komplikované posttraumatickou stresovou poruchou, žalobce vylučovalo z výkonu vysoké manažerské funkce u [právnická osoba] s.r.o. čítající v uvedené době tří let cca [číslo] zaměstnanců, poněvadž na této funkci její jediný jednatel a společník vyžadoval osobu s maximálním nasazením. V uvedeném období tak žalobce pobíral pouze podporu v nezaměstnanosti, dále měl jeden částečný příjem od [právnická osoba] spol. s r.o., kam se pokusil po zranění nastoupit, a dále příjem od vlastní [právnická osoba] s.r.o., v rámci níž může vykonávat pozici i při snížených pracovních schopnostech, a poté od [datum] příjem z částečného invalidního důchodu. Za rozhodné období od [datum] do [datum] měl činit jeho příjem částku [částka] ([částka] x 36), činil však pouze částku [částka] ([anonymizována dvě slova] + [anonymizována dvě slova] + [anonymizována dvě slova] + [anonymizována dvě slova]), což je součet částek jeho příjmů z podpory, od [anonymizováno] spol. s r.o., z invalidního důchodu a z výkonu funkce u vlastní [právnická osoba] s.r.o. Jedná se o příjmy, kterých v daném období žalobce reálně dosáhl. Rozdíl činí částku [částka]. Na náklady vynaložené v souvislosti se svým zdravotním stavem žalobce v období od 2017 do 2020 vynaložil za léky, rehabilitaci končetin plaváním, lékařské pomůcky a parkování u doktorů cekem částku [částka].

43. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Podle § 2894 odst. 1 o.z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

44. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2911 o.z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

45. Podle § 2915 odst. 1 o.z. je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě, a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila. Podle § 2917 o.z. kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti ní postih.

46. Podle § 2918 o.z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

47. Podle § 2927 odst. 1 o.z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle odstavce 2 se povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

48. Podle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

49. Podle § 2960 o.z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

50. Podle § 2962 o.z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

51. Podle § 2963 odst. 1 o.z. po skončení pracovní neschopnosti, případně při invaliditě, nahradí škůdce poškozenému jeho ztrátu peněžitým důchodem, který se stanoví vzhledem k rozdílu mezi výdělkem, jakého poškozený dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního důchodu podle jiného právního předpisu. Dojde-li ublížením na zdraví k dlouhodobému zvýšení potřeb poškozeného, stanoví se výše peněžitého důchodu i vzhledem k těmto potřebám.

52. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

53. Podle § 1970 o.z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

54. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že nárok I. i nárok II. byly v řízení žalobcem řádně prokázány, jsou proto důvodné a soud jim vyhověl (s výjimkou části nároku I., jak uvedeno [anonymizováno] v bodě [číslo]). Všechny předpoklady realizace odpovědnostního vztahu za vznik škody (újmy), jimiž jsou (A) protiprávní jednání (resp. škodní událost), (B) vznik škody (újmy), (C) příčinná souvislost mezi (A) a (B) při zohlednění spoluzavinění žalobce jako poškozeného, a dále (D) zavinění, pokud se v daném případě vyžaduje, byly v projednávané věci splněny. Žalobce v řízení prokázal, že mu dne [datum] úmyslným trestným činem žalovaného 1) bylo vozidlem ve vlastnictví žalované 2) způsobeno vážné zranění, v jehož důsledku je od [datum] v invalidním důchodu prvního stupně, tj. že jeho pracovní schopnost poklesla o 35 %. Zároveň prokázal, že měl v době nehody sjednán pracovní poměr u [právnická osoba] s.r.o. na pozici výkonného ředitele s tím, že pracovní poměr byl sjednán na dobu tří let od [datum] do [datum] se mzdou [částka] měsíčně. V důsledku zranění způsobeného úmyslným trestným činem žalovaného 1) dne [datum] byl žalovaný vyloučen z výkonu předmětné funkce po celou dobu tří let. Rozdíl výdělku, kterého žalobce v důsledku jím snížené pracovní schopnosti za uvedené období od [datum] do [datum] skutečně obdržel ([částka]) a výdělku, kterého měl za pravidelného běhu okolností dosáhnout ([částka]), tj. částka [částka], tak představuje ušlý výdělek žalobce ve smyslu §§ 2894, 2956, 2963 odst. 1 o.z. ve zcela zjevné příčinné souvislosti se zraněním způsobeným žalovaným 1). Stejně tak žalobce prokázal, že částka [částka] byla vynaložena v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného 1) (škodní událostí) neboť se jednalo o náklady prokazatelně žalobcem vynaložené na léčbu a udržení jeho zdravotního stavu ve smyslu §§ 2894, 2956 a 2960 o.z. Zavinění je u žalovaného 1) dáno ve formě úmyslu, u žalované 2) se s ohledem na její objektivní odpovědnost ve smyslu § 2927 odst. 1 o.z. nevyžaduje. V podrobnostech k jednotlivým předpokladům vzniku odpovědnostního vztahu při zohlednění námitek žalovaných uvádí soud následující.

55. A) Protiprávní jednání (škodná událost). V projednávané věci bylo jednoznačně prokázáno, že dne [datum] došlo k protiprávnímu jednání žalovaného 1) tím, že úmyslně srazil žalobce automobilem ve vlastnictví žalované 2). Tímto jeho jednáním bylo žalobci způsobeno zranění a v trestním řízení bylo kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin těžké újmy na zdraví, za nějž si žalovaný 1) odpykává nepodmíněný trest odnětí svobody. Skutek se přitom odehrál tak, jak uvedeno výše v bodě [číslo] na nějž soud pro stručnost odkazuje. Z pohledu objektivní odpovědnosti žalované 2) uvedené představuje vznik škodní události.

56. Na tomto místě soud znovu opakuje, že popisem skutku je zdejší soud v míře významné pro jeho trestněprávní kvalifikaci vázán ve smyslu § 135 odst. 1 o.s.ř. Výkladem zmíněného ustanovení se Nejvyšší soud zabýval v řadě svých rozhodnutí, v nichž formuloval závěr, podle něhož je soud ve smyslu uvedeného ustanovení vázán výrokem, nikoliv odůvodněním trestního rozsudku. Rozsah vázanosti rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném nároku. V trestním řízení je pro následné občanskoprávní řízení závazně rozhodnuto, jaký skutek se stal, kdo jej spáchal, i to, jaký následek tímto skutkem poškozenému vznikl (srov. např. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] [spisová značka]). To, že škodná událost se odehrála tak, jak popsáno v bodě [číslo] výše, tj. že žalovaný 1) zastavil před žalobcem a následně do něj úmyslně vozidlem narazil a poté, co se žalobce na kapotě vzepřel, se proti jeho tělu ještě jednou vozidlem prudce rozjel a způsobil mu vážnou újmu na zdraví, je součástí popisu skutku a jeho právní kvalifikace ve smyslu §135 odst. 1 o.s.ř. a citované judikatury.

57. B) Vznik škody. Žalovaní v řízení v zásadě nesporovali, že v důsledku výše popsaného jednání žalovaného 1) způsobeného vozidlem ve vlastnictví žalované 2) došlo ke vzniku škody (újmy) ve sféře žalobce. Namítali ovšem, že žalobcem důvodně uplatněné nároky již byly přiznány v rámci trestního řízení (bolestné, ztížení společenského uplatnění, škoda na věci) a že další nároky uplatněné v tomto řízení jsou nedůvodné, nepodložené, ba dokonce, že nárok I. spočívající v ušlém zisku žalobce od [právnická osoba] s.r.o. je fiktivní. O uvedeném dle žalovaných svědčí i skutečnost, že s tímto nárokem I. byl žalobce v trestním řízení odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Soud naproti tomu uzavřel, že oba nároky byly v řízení řádně prokázány, jak popsáno níže.

58. Nárok I. Ohledně prvního z uplatněných nároků soud uzavřel, že žalobce v řízení řádně prokázal, že v době vzniku škodné události dne [datum] měl sjednán pracovní poměr na dobu tří let od [datum] do [datum] u [právnická osoba] s.r.o. za mzdu [částka] na pozici výkonného ředitele. Uvedená skutečnost vyplynula z předložených listinných důkazů (pracovní smlouva, mzdový výměr, průvodní dopis ze dne [datum]), které korespondují nejen s výslechem žalobce, ale zejména s výslechy na věci nijak nezúčastněného a nezainteresovaného svědka [jméno], jednatele a společníka [právnická osoba], a svědkyně [příjmení], externí spolupracovnice [právnická osoba] Svědek [jméno] potvrdil obsah listin a výslech žalobce v tom smyslu, že v průběhu jara 2017 se s žalobcem dohodl na výkonu pracovní pozice s tím, že rovněž potvrdil, že nabídka místa i mzdy vzešla od něj samotného. V návaznosti na odsouhlasení pracovního poměru předal svědek listiny (pracovní smlouvu a mzdový výměr) žalobci osobně, jelikož byli sousedé. Uvedené potvrdila i svědkyně [příjmení], která vypověděla, že o nástupu žalobce do společnosti věděla a že předmětné listiny (vč. mzdového výměru, který si pamatovala na částku asi 130 - [částka]) na pokyn jednatele – svědka [jméno] připravila.

59. Soud podrobil žalobce i výše uvedené svědky podrobnému výslechu, v řízení nevyvstala žádná pochybnost o skutečném sjednání pracovního poměru ani o tom, že by se tyto osoby jakkoliv společně pokoušely vykonstruovat ve prospěch žalobce fiktivní nárok na základě smyšlené pracovní smlouvy. V první řadě soud zdůrazňuje to, co již zmínil výše při hodnocení důkazů, a sice že svědek [jméno] není na věci nijak zainteresován a není ani jinak zřejmé, jaký důvod či jinou motivaci by mohl mít k tomu, aby žalobci pomáhal podpořit neexistentní nárok a aby nadto k uvedenému nabádal i svědkyni [příjmení]. Uvedený svědek naprosto věrohodně a spontánně popsal vzniklou situaci o tom, jakým způsobem se mu mnoho let daří úspěšně podnikat, byť má toliko základní vzdělání, že věci„ cítí a musí jim a lidem věřit“. Výpovědi svědků jsou též v souladu s předloženými listinami o pracovním poměru, přičemž soud neměl důvod pochybovat o tvrzení a výpovědi žalobce v tom smyslu, že listiny měly být podepsány v den nástupu žalobce do práce. Vše potvrdil jak svědek [jméno], tak svědkyně [příjmení].

60. Argumentaci žalovaných o existenci rozporů ve svědeckých výpovědích, nevěrohodnosti svědků a pofidérní motivaci jejich výpovědí soud odmítl, jak uvedeno výše v bodech [číslo] následujících. Z popsaných důvodů byla nepřípadná i námitka žalovaných ohledně pravosti a správnosti listin (pracovní smlouvy a mzdového výměru), jelikož provedeným dokazováním byla jejich správnost a pravost žalobcem prokázána. Námitky žalovaných týkající se rozporů v důkazech jsou účelové ve snaze jakkoliv zpochybnit nárok žalobce. Všechny tyto namítané nesrovnalosti jsou ve vtahu k podstatě věci marginální a naopak podporují závěr soudu o věrohodnosti svědků a správnosti listin, jak již vysvětleno rovněž výše v bodech [číslo] následujících.

61. Soud na základě provedeného dokazování vzal za prokázané, že pracovní náplní žalobce mělo být implementovat systém řízení a připravit společnost z manažerského pohledu na prodej tak, aby nebyla závislá na jediném společníkovi, nýbrž aby byla schopná samostatné existence i bez něj. Je nasnadě, že bez uvedeného by měla společnost menší hodnotu, jak uváděl žalobce i svědek [jméno]. Soud se neztotožnil s námitkou žalovaných, že pracovní náplň pozice žalobce nebyla v řízení řádně prokázána. Argumentaci, že dle inzerce na internetu lze implementovat ISO normy na zakázku do jednoho týdne, soud ve vztahu ke společnosti čítající v rozhodné době v roce 2017 přes 120 zaměstnanců bez jakéhokoli vnitřního systému řízení, považuje za bezobsažnou.

62. Žalobce prokazatelně měl ve [právnická osoba] s.r.o. zastávat funkci výkonného ředitele tak, jak potvrzují listiny a svědci. Námitky žalovaných v tom smyslu, zda takovou pozici společnost potřebovala a co na ni žalobce měl vykonávat, soud považoval s přihlédnutím ke všemu, co v řízení o dané společnosti zjistil, za bezpředmětné. Soud se neztotožnil ani s námitkou žalovaných ohledně toho, že žalobce neměl dostatek pracovních zkušeností, aby takovou pozici mohl vykonávat. Jednak uvedené odporuje dalším v řízení zjištěným skutečnostem (zejména skutečnosti, že žalobce od roku 2008 do roku 2017 pracoval na pozici manažera pro klíčové zákazníky pro společnost [právnická osoba] s výdělkem přesahujícím částku [částka], jak vyplývá z pracovní smlouvy s [právnická osoba] a z daňových přiznání žalobce za období 2014 2016), jednak se jedná o otázku, kterou žalovaní ani soud nejsou oprávněni posuzovat a přezkoumávat. V tomto ohledu soud zmiňuje, že se jednalo o otázku, která náležela k posouzení výlučně svědku [jméno] (jednali a společníkovi [právnická osoba]). Jeho rozhodnutí nelze zpochybnit námitkou žalovaných či posouzením soudu. V každém případě lze uvést, že takové jeho rozhodnutí ve vztahu k pracovním zkušenostem žalobce není jakýmkoliv nepochopitelným či nedůvodným excesem, které by bylo možné hodnotit jako účelové.

63. Pokud jde o další námitky žalovaných ohledně sjednané mzdy žalobce ve výši [částka], ani s těmito se soud neztotožnil. Je pravdou, že se jedná o nadprůměrnou odměnu, na druhou stranu se nejedná o výdělek, který by vybočoval z obecného povědomí o platech manažerů ve společnostech čítajících přes 100 zaměstnanců. Soud se podrobně zabýval tím, zda a jak tato nabídka vznikla a zda byla reálná, a dospěl k závěru, že tomu tak bylo, jak uvedeno výše v bodech [číslo]. Soud se rovněž zabýval tím, zda uvedený výdělek odpovídal poměrům [právnická osoba] s.r.o. (míněno nikoliv z odborného účetní hlediska, nýbrž z hlediska prostého skutkového tak, jak vyplývá z listin), přičemž ani v tomto ohledu nekonstatoval, že by cokoliv nasvědčovalo fiktivnosti takové dohody a že by zde byla pochybnost o způsobilosti dotčené společnosti uvedenou mzdu žalobci jako řediteli vyplácet. Mzdový výměr je pak v souladu s výpovědí svědka [jméno] a svědkyně [příjmení], jakož pochopitelně i s výpovědí žalobce. V tomto ohledu má proto soud za to, že námitky žalovaných směřují proti výši sjednané mzdy na pozici výkonného ředitele s argumentem, že je„ příliš vysoká“, a jsou z tohoto důvodu bezúspěšné. Lze stěží žalobce jakkoliv trestat za to, že jako dlouholetý manažer obdržel nabídku jiné společnosti na funkci ředitele za mzdu, která se žalovaným jeví moc vysoká. Žalovaným ani soudu výši takové mzdy nepřísluší posuzovat.

64. Dále soud uvádí, že se na tomto místě nezamýšlí jakkoliv zabývat podstatou úspěšného podnikání svědka [jméno], v návaznosti na námitky žalovaných zjevně zpochybňující jeho podnikatelská rozhodnutí nelze ovšem pominout obecně známý fakt, že za podnikatelskými úspěchy mnohých osob stojí zcela odlišné dovednosti a přednosti, než obsáhlé a dlouholeté vzdělání. Byť se tedy ony pocity a přesvědčení svědka o tom, že něco tzv.„ vyjde“, mohou jevit jako nedostatečně odborné či kvalifikované, jedná se dle názoru tohoto soudu právě o to, co stojí často za úspěšným podnikáním. Soud proto v tomto ohledu neměl důvod svědkovi [jméno] nevěřit, že si na předmětnou pozici vybral žalobce, protože jej znal, věřil mu a cítil, že je vhodnou osobou. Nadto je z výpovědi tohoto svědka a ze všeho, co bylo v řízení zjištěno o [právnická osoba] s.r.o., zjevné, že tato společnost stojí výlučně na jeho osobě a že v ní žádný profesionální management není. Je naprosto pochopitelné i to, že si do takové svojí společnosti vybudované vlastními silami svědek [jméno] nezamýšlel zaměstnat cizí osobu. Nadto uvedené potvrzuje verzi žalobce (potvrzenou svědkem), že pro účely prodeje je uvedený stav neudržitelný. Z logiky věci je zjevné - a v tomto ohledu uvěřitelné - to, co uvedl žalobce i svědek, že společnost musí být pro účely prodeje schopna samostatného fungování nezávislého na jediném jednateli, který je současně jediným společníkem. Skutečnost, že společnost svědek [jméno] zamýšlí prodat, rovněž vyplynula z jeho výpovědi, jakož i to, že práci žalobce pro něj nakonec zařizuje externí společnost; ani v tomto ohledu soud neměl důvod svědkovi nevěřit.

65. Jinými slovy lze ohledně námitek žalovaných stran výdělku a absence kvalifikace na předmětnou pozici uzavřít, že soud zkoumal pouze existenci dohody svědka a žalobce na obsazení pracovní pozice a její obsah, jakož i reálnost takto sjednaného kontraktu. Vše uvedené v řízení bylo spolehlivě prokázáno. Přezkoumávat rozhodnutí svědka [jméno] o tom, zda bylo správné nabídnout pozici ředitele právě žalobci a za částku [částka], soudu pochopitelně nepřísluší.

66. Ani námitka žalovaných, že už v trestním řízení byl nárok žalobce shledán pochybným a z tohoto důvodu byl žalobce odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, nemůže být úspěšná. Z rozsudku Okresního soudu pro [anonymizováno], č.j. [číslo jednací], se naopak podává standardní argumentace trestního soudu, odkazuje-li poškozené s jejich nároky na civilní řízení, a sice nutnost provádění dalšího dokazování, které nesouvisí s trestní věcí a přesahuje tak jeho rámec. Trestní soud tedy nijak nezpochybnil nárok žalobce jako poškozeného, dospěl však k závěru, že podklady předložené v trestním řízení nebyly dostatečné a že by bylo nutné vést další dokazování. Takové odůvodnění je zcela logické, běžné a odpovídá podstatě a předmětu dokazování v trestním řízení. Radikální závěr o pochybnosti nároku žalobce tak, jak jej předestírají žalovaní, však z trestního rozsudku nijak nevyplývá.

67. Soud nepřisvědčil ani námitce žalovaných, že žalobce v řízení neprokázal, že by nemohl na pozici výkonného ředitele v [právnická osoba] nastoupit a že v tomto směru nenavrhl relevantní odborný důkaz, a sice znalecký posudek, který by jediný byl způsobilým důkazem o prokázání neschopnosti žalobce k výkonu dané pozice. V první řadě soud v tomto ohledu uvádí, že v civilním řízení se uplatní zásada volného hodnocení důkazů, dle níž soud hodnotí důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Právní řád soudu nikterak neukládá, jaký konkrétní důkaz je třeba provést k jaké skutečnosti, ani nespojuje jakýkoliv důkazní prostředek s vyšší důkazní sílou (výjimku lze snad spatřovat ve způsobu provádění dokazování veřejnou a soukromou listinou). To platí i pro znalecké posudky, které soud přezkoumává a hodnotí v rámci volného hodnocení důkazů a nejedná se tak o důkaz, podle něhož soud musí rozhodovat. Je proto nepřípadná námitka žalovaných v tom smyslu, že pokud soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem v dané věci, resp. pokud jej žalobce k provedení ani nenavrhl, nebyl jeho nárok prokázán a žalobce v tomto směru neunesl své důkazní břemeno. Taková argumentace postrádá oporu nejen v procesní teorii, ale i ve výsledcích konkrétního dokazování.

68. V řízení bylo z výslechu svědka [jméno] prokázáno, že předmětná pozice výkonného ředitele byla sice kancelářskou prací (což vyplývá z podstaty ředitelské funkce), s přihlédnutím k odměně a náplni práce se ovšem jednalo o náročnou funkci, která vyžadovala plné nasazení zaměstnané osoby a dojíždění do areálu společnosti v [anonymizováno] (dle serveru [webová adresa] je jedna cesta ze [obec] do [anonymizováno] dlouhá přes jednu hodinu). Skutečnost, že žalobce na danou funkci dne [datum] nemohl nastoupit, jelikož byl do konce srpna 2017 v nemocnici, byla v zásadě mezi stranami nesporná. Pokud žalovaní namítali, že v průběhu podzimu 2017 žalobce nastoupil do [anonymizováno] spol. s r.o. a mohl tak nastoupit i do [právnická osoba], případně že mohl nastoupit později, protože až do roku 2019 by byl svědek ochoten žalobce zaměstnat, byla tato jejich argumentace vyvrácena nejen výpovědí žalobce o tom, že [anonymizováno] byl méně náročnou pozicí (referent nákupu) pro ověření toho, zda vydrží osmihodinovou směnu v kanceláři, ale i výpovědí svědka [jméno], který rovněž potvrdil, že o této„ zkoušce“ věděl a na žalobce čekal, a dále listinami – znaleckým posudkem [anonymizováno] [příjmení] a posudkem o invaliditě žalobce. Soud neměl důvod neuvěřit výpovědi žalobce ani v tom ohledu, že při kancelářské práci v [anonymizováno] trpěl bolestmi a nedovedl celý den sedět, jeho stav vyžadoval cvičení a rehabilitace, proto na této pozici po třech týdnech skončil a svědkovi [jméno] sdělil, že na pozici v [právnická osoba] kvůli svému zdravotnímu stavu nenastoupí. Skutečnost, že jeho stav byl dlouhodobě nepříznivý, pak vyplývá i z posudku [anonymizováno] [příjmení], z něhož se podává, na kterých místech se žalobce podroboval léčbě a rehabilitacím, a zejména z posudku o invaliditě, podle něhož byl žalobce shledán invalidním v prvním stupni ke dni [datum].

69. Soud má za to, že žalobce prokázal, že nemůže a nemohl vykonávat vysokou manažerskou funkci vyžadující maximální nasazení, pokud jeho stabilizovaný stav k [datum] odpovídal invaliditě prvního stupně, tj. že jeho pracovní schopnost poklesla o 35%. Není důvodu neuvěřit výpovědi žalobce, že nevydrží dlouho sedět či stát bez bolesti či dlouho řídit doposud (dojíždět každodenně z bydliště v [obec] do [anonymizováno]). Není ani pravdou, že by žalobce neprokázal tvrzené psychické potíže, které nastaly po nehodě: jeho výslech v tomto ohledu koresponduje s posudkem o invaliditě, v němž je kromě dlouhodobě nepříznivého fyzického stavu uvedeno, že situaci komplikuje posttraumatická stresová porucha. Trvat na tom, aby žalobce za dané situace prokazoval znaleckým posudkem, že nemůže maximálně náročnou manažerskou funkci vyžadující stoprocentní nasazení vykonávat, je za dané procesní situace nedůvodné.

70. Námitka žalovaných, že z lékařské zprávy ze dne [datum] (a dalších zpráv) vyplývá, že stav žalobce je již stabilizovaný, nemůže obstát. Stabilizace stavu souvisí s rozhodováním o invaliditě, která zohledňuje pochopitelně dlouhodobý negativní stav, který je již stabilizován, tj. u nějž už se neočekává zlepšení. Pokud tedy k danému dni lékař konstatoval stabilizaci stavu a v návaznosti na to byl k takovému dni žalobce uznán invalidním, lze stěží z této zprávy dovodit, že se jí mínilo vyléčení žalobce a jeho schopnost vrátit se k původnímu životu. Subjektivní názory svědka [jméno] o tom, že by možná žalobce pozici fyzicky zvládal, ale že je u něj horší psychický stav (byť svědek podotkl, že samozřejmě neví, jak přesně se žalobce cítí), jednak uvedené tvrzení o neschopnosti žalobce nastoupit na pozici (podpořené posudky) nevyvrací, jednak pochopitelně osobní názor svědka v tomto ohledu není rozhodný. Nadto i tento jeho názor podporuje spontánnost a věrohodnost svědka [jméno], jak již zmíněno výše v bodě [číslo].

71. Soud v návaznosti na shora uvedené uzavřel, že žalobce prokázal, že nebyl schopen funkci výkonného ředitele v [právnická osoba] vykonávat a že mu tímto ušel výdělek ve výši [částka] (36x [částka]). Zároveň soud z provedeného dokazování zjistil, že žalobce obdržel následující příjmy: částku [částka] za rok 2017, částku [částka] za rok 2018, částku [anonymizována dvě slova] za rok 2019 a částku [částka] za rok 2020, jak vyplynulo z důkazů uvedených výše v bodech [číslo]. Předmětná částka [částka] představuje rozdíl výdělku, jehož měl žalobce za pravidelného běhu okolností dosáhnout, a výdělku, jehož žalobce v daném období reálně dosáhl ve smyslu § 2963 odst. 1 o.z. (k výpočtu uplatněného nároku jako rozdílu uvedených částek srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byť se jednalo o pracovněprávní věc, nebo civilní rozsudek ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. [spisová značka] závěry judikatury v těchto rozsudcích shrnuté).

72. Uvedená částka představuje ve sféře žalovaného speciální nárok v podobě ušlého výdělku ve smyslu § 2963 ods.t 1 o.z., nikoliv„ obecný“ ušlý zisk ve smyslu §§ 2894, 2952 o.z., jak namítali žalovaní. Právní úprava nijak nepodmiňuje nárok na náhradu za ztrátu na výdělku výslovně trváním výdělečné pracovní činnosti poškozeného v době úrazu, proto je možno poskytnout náhradu i ve vztahu k výdělečné činnosti, která je v okamžiku úrazu pouze předpokládána a jejíž výkon by začal později, nebýt úrazu a poškození zdraví z něho vyplývajícího. Jestliže tedy žalobce v době úrazu nepracoval, avšak prokazatelně měl do zaměstnání nastoupit a jen v důsledku úrazu se tak nestalo, náleží mu náhrada ztráty na výdělku. Komentářová literatura výslovně zmiňuje případ odpovídající projednávané věci, a sice že poškozený mohl mít například již uzavřenou pracovní smlouvu se sjednaným datem nástupu do práce a právě škodná událost mu způsobením pracovní neschopnosti zabránila pracovní činnost zahájit. Rovněž judikatura je ustálena v tom smyslu, že k odškodnitelné ztrátě na výdělku může dojít i tehdy, když poškozený v době úrazu sice nepracoval, avšak prokazatelně měl do zaměstnání nastoupit a jen v důsledku úrazu se tak nestalo tak, jako tomu bylo v daném případě u žalobce (k uvedenému srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod [spisová značka], rozsudek téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], obdobně také rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a shodně též Občanský zákoník. Komentář. Svazek [anonymizováno] (§ [číslo], relativní majetková práva, 2. část). [anonymizována dvě slova], 2014, komentář k § [číslo], dostupný z ASPI).

73. V návaznosti na předchozí bod o tom, že ztráta na výdělku je zvláštním případem ušlého zisku ve smyslu § [číslo], resp. § 2963 o.z., soud uvádí, že je nepřípadná i námitka žalovaných o tom, že nárok žalobce je nesprávně vypočítán, nejsou-li zohledněny daně a povinné odvody (tzv. hrubý výdělek) s tím, že se nejedná o částku, která mu skutečně ušla, jelikož reálně mu mohl ujít leda výdělek po povinných odvodech (tzv. čistý výdělek). Uvedená argumentace nemá ve vztahu k ušlému výdělku oporu v právních předpisech, judikatuře ani doktríně. Průměrný výdělek je přitom i v poměrech o.z. vypočítáván z hrubého výdělku v návaznosti na ustanovení § 352 zákoníku práce, dle něhož je průměrným výdělkem hrubý výdělek, není-li stanoveno jinak (což v daném případě není) (k uvedenému srov. [příjmení], [anonymizováno] a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. [číslo] – [číslo], dostupné z [webová adresa]). Ustanovení § 356 zákoníku práce, na který odkazují žalovaní, definuje formy výdělku a jejich výpočet, avšak definici pojmu„ průměrného výdělku“ obsahuje § 352 zákoníku práce. Pro úplnost lze nadto uvést, že předmětná částka – náhrada za ztrátu příjmu podléhá zdanění ve smyslu § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

74. V návaznosti na bod výše není proto případná ani námitka žalovaných, že pro účely ušlého výdělku by žalobce musel prokázat náklady, které by na dosažení získání výdělku musel vynaložit a tyto od žalované částky odečíst (např. benzín). Pokud v tomto ohledu žalovaní odkazovali na rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], konstatuje soud, že toto rozhodnutí na projednávanou věc nedopadá. Ušlý výdělek je speciálním nárokem při způsobené újmě na zdraví tak, jak předvídají výše citovaná ustanovení § 2962, 2963 o.z., přičemž výpočet takového ušlého výdělku je uveden přímo v těchto ustanoveních a související judikatuře, jak již vysvětleno shora. Zohledňování nákladů vynaložených na dosažení ušlého výdělku tak nepřipadá do úvahy a je nesprávné též z podstaty věci – zaměstnaneckého vztahu. Soud samozřejmě nijak nezpochybňuje závěr Nejvyšší soudu o tom, že výše náhrady ušlého zisku se určuje rozdílem mezi předpokládaným ziskem a náklady, které by bylo třeba vynaložit na jeho dosažení, konstatuje ovšem, že toto rozhodnutí na projednávanou věc není aplikovatelné, neboť se skutkově i právně jedná o zcela odlišný případ.

75. Nárok II. soud rovněž považoval za prokázaný. Předložený seznam vynaložených nákladů soud s odkazem na vyjádření žalobce ze dne [datum] považoval za součást žalobcových tvrzení, která byla pro přehlednost uvedena v přiložené tabulce pro jednotlivé roky. Na rozdíl od žalovaných soud dospěl k závěru, že všechny uplatněné položky byly žalobcem řádně podložené příslušnými listinami tak, jak je podrobně rozepsáno výše v bodě [číslo] pro žádnou položku podklad nechyběl. Položky [anonymizováno] byly všechny náležitě doplněny. V řízení byla prokázána i účelnost takto vynaložených nákladů, a to v návaznosti na znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení], posudek o invaliditě a zprávu [anonymizováno] [příjmení] – ošetřující lékařky žalobce. Soud podrobně přezkoumal položky uplatněné žalobcem, včetně konkrétních léků na jednotlivých účtenkách, a dospěl k závěru, že tyto položky korespondují s léčbou, zdravotním stavem žalobce a s jím užívanými léky tak, jak vyplynulo z již zmíněných posudků a lékařské zprávy; vše uvedené pak doplňuje i výslech žalobce, o jehož pravdivost v tomto ohledu v návaznosti na předložené listiny neměl soud důvod pochybovat.

76. Pro úplnost soud k výslovným námitkám žalovaných stran konkrétních položek uvádí, že všechny doklady od [anonymizováno] byly řádně doloženy; zpochybňovat jeho účelnost a dávkování za situace, kdy se tohoto léku berou zpravidla desítky tablet denně, je spojován s poúrazovými a pooperačním stavy a je indikován lékařem v ošetřující zprávě, považuje soud za zjevně bezúspěšné. Uvedené platí rovněž o permanentkách pro vstup do [anonymizováno], kdy žalobce logicky a přesvědčivě vysvětlil, že zde chodí pouze na hodinu rehabilitačně plavat, celoroční permanentka by pro něj byla nevýhodná a omezující, protože se vztahuje především na jiné aktivity, než je plávání. Soud neměl důvod pochybovat o tom, že žalobce rehabilitačně plave v návaznosti na úraz dolních končetin, poněvadž se toto podává z povahy zranění, jakož i z přiložených listin. Lze mít zřejmě za to, že je možné v [obec] pořídit i levnější plavání, postrádá ovšem jakýkoliv smysl žalobce nutit, aby pravidelně dojížděl za pláváním po [obec] do nejlevnějšího místa (navíc za situace, kdy by mu tím v souvislosti s dojížděním pochopitelně vznikaly další náklady). Pokud jde o vložky a nové boty, ani o tomto nároku a jeho účelnosti soud nepochyboval, jelikož žalobci se prokazatelně v důsledku úrazu zdeformovala noha a změnilo se její číslo, speciální vložky jsou lékařem indikovány a rovněž ze spisu s ohledem na povahu zranění nevystává pochybnosti o jejich potřebě.

77. Námitka žalovaných, že uvedené náklady žalobce měl a mohl uplatnit u vedlejšího účastníka s tím, že by je tento zcela jistě proplatil a že by soud v tomto ohledu neměl přinejmenším žalobci přiznat náhradu nákladů řízení, nemohla obstát. Soud doručil vedlejšímu účastníku vyjádření žalobce ze dne [datum], v němž tyto náklady uplatňuje, a to včetně seznamu těchto nákladů a veškerých příloh. Současně soud vedlejšího účastníka vyzval, aby soudu sdělil, zda je ochoten tyto náklady žalobci kompenzovat. Výzva soudu nicméně zůstala ze strany vedlejšího účastníka bez odezvy a při jednání se tento i nadále přikláněl k argumentaci žalovaných o tom, že má být nárok zamítnut. Dále k této otázce viz bod [číslo] níže ohledně nákladů řízení. <b>78. C) Příčinná souvislost a spoluzavinění.</b> 79. V projednávané věci soud vzal za prokázané, že mezi protiprávním jednáním žalovaného 1) (škodní událostí) (A) a škodou (B) existuje příčinná souvislost, tj. že ke vzniku škody nepochybně došlo v důsledku protiprávního jednání žalovaného 1) ve vztahu k absolutně chráněným právům žalobce. S odkazem na ustálenou judikaturu lze uvést, že o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem porušení právní povinnosti škůdce či právem kvalifikované okolnosti, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu (škodné události), ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka]). Z výše popsaného je zjevné, že újma ve sféře žalobce vznikla ve zřetelném a jednoznačném důsledku protiprávního jednání žalovaného 1) (resp. v důsledku škodní události spojené s provozem vozidla ve vlastnictví žalované 2)).

80. Vzhledem k tomu, že žalovaní v tomto ohledu namítali spoluzavinění žalobce na vzniku škody (uváděli, že žalobce vskočil žalovanému 1) do cesty, choval se protiprávně, vstoupil do vozovky, byl agresivní a choval se nebezpečně), zabýval se soud podrobně i touto otázkou. [název soudu] ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], shrnul, že i dle platné právní úpravy platí, že v rozsahu, v jakém se sám poškozený podílel na způsobení škody (újmy), není dána odpovědnost toho, kdo za škodu odpovídá, a chybí pak jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce. Je nasnadě, jak [název soudu] uvádí, že újma nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným; v takovém případě poškozený poměrně nebo zcela nese újmu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Jde tedy o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce, přičemž se vychází z míry účasti každého z nich a zvažují se veškeré příčiny, které vedly k újmě, a jak u škůdce, tak i u poškozeného lze brát v úvahu jen takové jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku újmy. Na straně poškozeného se zvažují veškeré příčiny, existence a forma zavinění (úmysl, nedbalost) není zpravidla pro konstatování spoluúčasti podstatná – může ale mít vliv na určení rozsahu spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy. Zavinění dokonce může absentovat a nemusí jít ani o porušení právní povinnosti, jelikož poškozený může nést i následky náhody, která jej postihla. [název soudu] uzavřel, že závěr o míře účasti poškozeného na vzniku újmy patří právě do úvahy o existenci příčinné souvislosti (srov. zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a v něm shrnutá judikatura, např. usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či rozsudky téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

81. Shodné závěry lze nalézt i v doktríně, dle níž je účelem ustanovení § 2918 o.z. omezit nebo dokonce vyloučit povinnost škůdce k náhradě újmy, pokud se na jejím vzniku podílely okolnosti, které lze přičíst k tíži poškozenému s tím, že kdo se chce domáhat náhrady újmy od druhého, musí svým věcem věnovat takovou pozornost jako každý řádný člověk, a pokud tak nečiní, stíhá ho nepříznivý následek, byť je poškozeným. Jedná se o otázku přičitatelnosti újmy včetně náhody, jež se přičítá tomu, v jehož sféře vznikla ([příjmení], M. a kol.: Občanský zákonik VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. [číslo]).

82. V projednávané věci soud uzavřel, že žalobce nijak na vzniku škodné události svým jednáním neparticipoval a že je dána plná odpovědnost za její vznik na straně žalované. K tomu soud uvádí, že daná situace je specifická, protože je zde dáno zavinění ve formě úmyslu a úmyslný trestný čin žalovaného 1). Spoluzavinění v takovém případě sice judikatura nevylučuje, konstatuje ovšem, že se jedná o výjimečné případy zpravidla přicházející do úvahy při úmyslném zavinění poškozeného. V případech, kdy škůdce způsobil škodu úmyslně a poškozený ji spoluzavinil z nedbalosti, bude zpravidla nedbalost poškozeného v poměru k úmyslnému zavinění škůdce tak nepatrná, že nebude poměrné snížení náhrady škody přicházet do úvahy (rozhodnutí pléna [název soudu] ze dne [datum], sp. [značka automobilu] [číslo], publikované pod [spisová značka]). Případně se ke spoluzavinění poškozeného v takových případech přihlíží, pokud poškozený svým protiprávním jednáním trestný čin proti své osobě vyprovokoval nebo tam, kde pachatel odvracel útok poškozeného, aniž byly splněny podmínky nutné obrany (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). O žádný z uvedených případů či jakkoliv podobný případ se však v dané věci nejedná.

83. Byť v případě úmyslného trestného činu připadá spoluzavinění poškozeného do úvahy zcela výjimečně, nebylo možné bez dalšího tuto variantu vyloučit. Vzhledem k tomu, že žalovaní setrvávali na své argumentaci ohledně spoluzavinění, poučil je soud podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazů o tom, že okolnosti vzniku či zvětšení škody lze přičítat zčásti také žalobci. Žalovaní však ani přes poučení soudu nedoplnili žádná tvrzení, z nichž by bylo možné takový vznik či zvětšení újmy spoluzaviněním poškozeného jakkoliv dovodit. Soud sice není vázán odůvodněním trestního rozsudku, je ovšem vázán popisem skutku, a to přinejmenším do té míry, v níž tvoří skutkovou podstatu trestného činu – v daném případě zvlášť závažného zločinu těžké újmy na zdraví, jak vysvětleno shora v bodě [číslo]. Žalovaní namítali, že se žalobce choval jako chodec protiprávně, že vskočil zničehonic žalovanému 1) do vozovky, že porušil generální prevenční povinnost a svým jednání a svou agresivitou vyprovokoval konflikt, který vedl k nešťastné události s tím, že primární příčinou újmy je protiprávní jednání žalobce, který postupoval v rozporu se zákonem o pozemních komunikacích a vyprovokoval úmyslný trestný čin žalobce. Zmiňovali též skutečnost, že se žalovanému 1) podařilo zastavit vozidlo těsně před žalobcem, který začal do vozidla mlátit a v důsledku jeho agresivního chování v autě vznikla vypjatá situace, kdy v této vypjaté situaci žalovaný 1) sundal nohy z pedálů vozidla, což mělo za následek pohyb vozidla směrem k žalobci a náraz vozidla do žalobce. [jméno] žalovaní zmiňovali, že takto skutkový děj popsali i ve svých výpovědích v trestním řízení. Byl to dle žalovaných žalobce, kdo svým jednání vyprovokoval vznik trestného činu, vstoupil do vozovky a toto jednání je nutné přičíst k jeho tíži.

84. Argumentaci žalovaných ve výše uvedeném smyslu soud považoval za polemiku se závěry trestního soudu, jimiž je zdejší soud ve smyslu § 135 odst. 1 o.s.ř. vázán, jelikož žalovaní rozporují skutek tak, jak byl zjištěn a prokázán trestním soudem, včetně všech jeho dílčích částí rozhodných pro právní kvalifikaci skutku jako trestného činu – zvlášť závažného zločinu těžké újmy na zdraví. Z podání a vyjádření žalovaných se sice na jednu stranu podává, že respektují závěry trestního soudu, je zřejmé, že tak činí pouze z důvodu, že věc je pravomocná a obstála i v dovolacím přezkumu. V této civilní věci přesto znovu namítají, že příčinou vzniku škodní události (trestného činu) bylo agresivní chování žalobce, který celou situaci vyvolal a z jejich námitek ohledně spoluzavinění se podává, že jednání žalobce bylo hlavní příčinou vzniku„ nešťastné události“, která se mu přihodila a dále, že žalobce do cesty žalovanému 1) zničehonic vskočil. Prokazovat tato tvrzení žalovaných – tj. že se ve skutečnosti skutek odehrál jinak, než jej zjistil trestní soud – je nepřípustné, nesprávné a v rozporu s civilněprocesní teorií. Z uvedených důvodů soud také zamítl návrhy žalovaných na provedení důkazu jejich výslechem, neboť jejich verze se již dle předkládaných tvrzení shoduje s tím, co uvedli ve svých výsleších v trestní věci.

85. Soud se zabýval pouze tím, zda na vznik škodní události mohla mít vliv skutečnost, že žalobce žalované jedoucí ve vozidle shora popsaným mávnutím ruky zastavil a chtěl žalovaného 1) upozornit na jeho nebezpečné počínání a zda tím z jeho strany mohlo dojít k jakémukoliv přičinění se na vzniku škodní události či porušení generální prevenční povinnosti, dospěl však k závěru, že nikoliv. V řízení bylo z trestního spisu zjištěno, že žalovaný 1) na silnici žalobce nebezpečně ohrožoval. Byl to naopak žalovaný 1), kdo prokazatelně – byť se do té chvíle nikomu nic nestalo – porušoval svou prevenční povinnost a choval se tak, že značná újma na zdraví a majetku mohla velmi snadno vzniknout. Pokud žalobce na bezpečném úseku v obci odstavil svůj motocykl na chodník a u vozovky v dostatečném předstihu dával žalovanému 1) pokyn k zastavení vozidla, aby jej upozornil na jeho nebezpečné počínání, a žalovaný 1) prokazatelně před žalobcem zastavil, nedopustil se žalobce porušení žádného právního předpisu, žádné své povinnosti ani nejednal v rozporu se zásadou prevence. Jeho chování je tudíž zcela pochopitelné, bezpečné a odůvodněné. Jakákoliv tvrzení žalovaných ohledně agresivity žalobce či jeho fyzického útoku ve vztahu k žalovaným a jejich vozidlu jsou výrazem úplné absence jejich sebereflexe a jejich neochoty akceptovat závazné právní a skutkové závěry trestního soudu.

86. Skutečnost, že žalovaný zastavil vozidlo žalovaných žalobci nelze nijak přičítat ke vzniku újmy. Argumentace žalovaných v tom smyslu, že pokud by žalobce vozidlo nezastavil, k jeho sražení žalovaným 1) by nedošlo, je sice pravděpodobná, svou podstatou je ovšem absurdní a z právního hlediska neakceptovatelná. Žalobce se nechoval nijak protiprávně, žalované nijak neohrožoval, naopak to byl žalovaný 1), kdo konflikt od počátku vyvolal svým agresivním způsobem jízdy. Touto optikou a argumentací žalovaných by muselo být shledáno, že pokud by se žalovaný 1) nechoval při řízení protiprávně, nemusel by žalobce vůbec vozidlo zastavovat a k jeho sražení by nedošlo. Nadto soud podotýká, že právně konformní chování, byť by umožnilo, ulehčilo či vyvolalo spáchání trestného činu, nelze z podstaty věci považovat za vyvolání úmyslného trestného činu tak, jak naznačují žalovaní a jak předvídá výše zmíněná judikatura ohledně výjimečného spoluzavinění u úmyslných trestných činů.

87. Pro úplnost ohledně příčinné souvislosti soud k nároku I. uvádí, že je pravdou – a v tomto ohledu se soud ztotožňuje s argumentací žalovaných – že k závěru o ztrátě budoucího výdělku nestačí jen možnost určité výdělečné činnosti v budoucnu či nezávazný příslib zaměstnavatele, nýbrž je třeba zjištění, že k realizaci výdělečné činnosti, jež byla sjednána, nemohlo dojít právě z důvodu následků úrazu, a že – nebýt úrazu – poškozený by takovou činnost skutečně vykonával. V tomto ohledu pak ke skutkově podloženému závěru, že ke ztrátě zisku došlo, nestačí jen sjednání výdělečné činnosti, byť písemně, nýbrž je nezbytné zjištění, že k dosažení sjednaného výdělku nedošlo jen z důvodu následků úrazu a za pravidelného běhu okolností by k němu došlo (srov. rozsudek [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] či již výše citovaný rozsudek [spisová značka], rozsudek [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Vše uvedené však v daném případě bylo objektivizováno a prokázáno, jak již uvedeno podrobně shora.

88. Výše uvedené závěry zdejšího soudu jsou aplikovatelné i na uplatněný nárok II., jelikož v řízení bylo zjištěno a prokázáno (zejména výslechem žalobce, znaleckým posudkem [anonymizováno] [příjmení], posudkem o invaliditě a lékařskou zprávou [anonymizováno] [příjmení]), že léky, rehabilitace a pomůcky žalobce užívá a potřebuje v důsledku protiprávního jednání žalovaného 1) a že jsou takto vynaložené náklady v příčinné souvislosti s předmětným protiprávním jednáním; účelnost takto vynaložených nákladů je přitom otázkou týkající se vzniku škody a i ta byla prokázána tak, jak podrobněji popsáno již výše v bodech [číslo].

89. Předvídatelnost. V návaznosti na zmínku žalovaného 1) o tom, že pokud by býval věděl, jaké následky může jeho jednání mít, určitě by jej uvážil, soud pro úplnost soud konstatuje, že v daném případě byla ve věci ohledně příčinné souvislosti splněna i podmínka předvídatelnosti vzniku škody. Platná právní úprava sice tuto podmínku výslovně neupravuje, lze ji ovšem i nadále dovodit ze samotné teorie institutu odpovědnosti za škodu a judikatury. Východiskem je tzv. teorie adekvátnosti kauzálního nexu vyjádřená [název soudu] v nálezu sp.zn. [ústavní nález]:„ Teorie adekvátnosti kausálního nexu vychází z toho, že smyslem subjektivní odpovědnosti za škodu je nařídit náhradu škody tam, kde škůdce škodu způsobil, ačkoli mu lze vytknout, že ji způsobit nemusel, že mohl jednat jinak. Tato odpovědnost tedy předpokládá, že vůbec bylo v lidských silách předvídat, že předmětné jednání bude mít za následek danou škodu. Základním kritériem, ze kterého vychází teorie adekvátnosti, je tedy předvídatelnost škodního následku. Tím se velice podobá dalšímu předpokladu subjektivní odpovědnosti za škodu, a to kritériu zavinění, přesněji její nedbalostní formě. Odlišují se jen subjektem, podle kterého se předvídatelnost následku poměřuje. V případě zavinění je jím sám (typizovaný) jednající subjekt, zatímco při zjišťování adekvátnosti příčinné souvislosti je kritériem hypotetický zkušený (tzv. optimální) pozorovatel, tedy myšlená osoba, které zahrnuje veškerou zkušenost své doby.“ 90. V projednávané věci není pochyb o tom, že podmínka předvídatelnosti vzniku škody z pohledu„ hypotetické zkušené“ osoby byla splněna. Jakékoliv průměrné osobě totiž musí být bezpochyby známo, že pokud svým úmyslným trestným činem zaútočí na jinou neznámou osobu způsobem, který ji může zcela zjevně vážně zranit, bere na vědomí dalekosáhlé odpovědnostní následky, které takové její jednání může mít. Vztaženo na konkrétní případ a velmi jednoduše shrnuto: pokud autem jakákoliv osoba úmyslně srazí neznámého chodce (o němž ani neví, jaké povinnosti má nasmlouvány, jaké má závazky a jakou pozici vykonává), musí být srozuměna jednak s vážnými zdravotními následky, které takové jednání chodci způsobí, jednak s další značnou újmou (majetkovou škodou, újmou na zdraví), která z takového jednání může vzniknout. Je zjevné, že v konkrétní věci žalovaný 1) nemohl vědět, že má žalobce sjednánu pozici s výdělkem [částka], svým počínáním dal zřetelně najevo, že je s takovou variantou srozuměn a je mu to naprosto lhostejné.

91. Soud uzavírá, že příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného 1) a vznikem škody byla pro účely nároku I. a II. prokázána a že spoluzavinění žalobce v daném případě nepřipadá do úvahy. Žalovaní ani přes poučení soudu řádně netvrdili a neprokázali, že by se žalobce podílel na vzniku škody. Ohledně toho, zda si žalobce spoluzavinil zvýšení škody, se žalovaní ani přes poučení soudu nijak nevyjádřili a nevnesli v tomto ohledu do řízení žádná tvrzení a neoznačili žádné důkazy.

92. D) Otázka zavinění žalovaných. V daném případě bylo v řízení prokázáno, že škoda byla žalovaným 1) způsobena úmyslně – úmyslným trestným činem, přičemž i v tomto ohledu je soud vázán rozhodnutím trestního soudu ve smyslu § 135 odst. 1 o.s.ř., jelikož se jedná o součást skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu (těžké ublížení na zdraví), pro který byl žalovaný 1) pravomocně odsouzen. Skutečnost, že žalobce jako poškozený byl osobou s vysokými příjmy a měl prokazatelně sjednanou pracovní pozici s nadstandardním výdělkem, je okolnost, s níž musel být žalovaný 1) jako škůdce srozuměn (a bylo mu to lhostejné), pokud zaútočil na stojící neznámou osobu automobilem. U žalované 2) přitom zavinění příslušná skutková podstata v § 2927 odst. 1, 2 o.z. nepředpokládá, neboť se jedná o konstrukci postavenou na objektivním principu, tj. bez ohledu na zavinění. Zproštění povinnosti nahradit škodu nepřichází do úvahy, poněvadž škoda byla prokazatelně způsobena okolnostmi majícími původ v provozu (ostatně ani žalovaná 2) netvrdila, že by tomu tak nebylo). O tom, že jsou žalovaní 1) a 2) škůdci odpovědnými k náhradě společně a nerozdílně soud rozhodl podle § § 2915 odst. 1 o.z. Pokud jde o spoluzavinění, je toto dle výše citované judikatury vázáno na příčinnou souvislost a soud se jím zabýval shora.

93. Ze všech shora uvedených důvodů soud uzavřel, že žaloba je důvodná a nárok žalobce byl v řízení prokázán (s výjimkou částky [částka], jak uvedeno níže v bodě [číslo]). Úroky z prodlení soud žalobci přiznal v zákonné výši 8,25% ročně ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni doručení žaloby, resp. změny žaloby, tj. od [datum] a [datum] v obou případech do zaplacení, jelikož nejpozději dnem doručení žaloby (změny žaloby) se tyto částky staly splatnými ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z.

94. Vzhledem k tomu, že za správnou formulaci výroku rozsudku odpovídá soud, který není vázán doslovným zněním žalobního petitu (k tomu srov. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné v Souboru pod C [číslo]), byla z žaloby vypuštěna část o tom, že v rozsahu plnění jednoho žalovaného zaniká povinnost plnit druhému žalovanému, protože se v daném případě jedná o dlužnickou solidaritu ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2915 odst. 1 o.z. Formulace použitá žalobcem odpovídá tzv. nepravé solidaritě, která by přicházela do úvahy mezi škůdci (žalovanými) a pojistitelem, pokud by nebyl vedlejším účastníkem, ale pokud by byl rovněž žalovaným. V projednávané věci se však uplatní běžná solidarita, jíž odpovídá formulace použitá soudem (k tomu srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

95. Soud naproti tomu zamítl žalobu co do částky [částka] s požadovaným zákonným úrokem z prodlení z této částky, protože listiny, které žalobce ke svému nároku předložil, neodůvodňují přiznání této částky, jak vyplývá z výpočtů uvedených výše v bodech [číslo] – 27. Soud sice nezpochybňuje, že žalobce skutečně obdržel částky tak, jak uvedl ve svém vyjádření ze dne [datum], k těmto svým tvrzením ovšem ani přes podrobné poučení soudu nepředložil přesné zdůvodnění svého výpočtu a patřičné listiny. Soudu proto nezbylo, než ohledně částek požadovaných v poměrné výši za část měsíců (podpora, invalidní důchod), resp. v roční výši, pokud jde o invalidní důchod za rok 2019, vycházet toliko z předložených listin a podle nich nárok přepočítat. Uvedené platí i ohledně výdělku u [právnická osoba] spol. s r.o., která byla uvedena nepřesně jako [částka], z listin nicméně vyplynulo, že žalobce obdržel [částka].

96. O nákladech řízení soud rozhodl podle §§ 151 odst. 1, 142 odst. 1, 2 o.s.ř. tak, že jejich náhradu přiznal procesně úspěšnějšímu žalobci, jehož procesní úspěch ve věci představoval 92%. Z původně žalované částky [částka] totiž žalobce neuspěl co do částky [částka], tj. ze 4%, jeho celkový úspěch ponížený o neúspěch tak představuje 92%. Zpětvzetí žaloby v částce [částka] bylo zapříčiněno nesprávným a nedůsledným výpočtem původně žalované částky předchozím zástupcem žalobce tak, jak žalobce uvedl ve svém podání ze dne [datum]. Na zpětvzetí tudíž nelze z procesního hlediska pohlížet jinak, než že se jedná o neúspěch ve smyslu § 146 odst. 2 o.s.ř.; v částce [částka] byla žaloba zamítnuta. Naopak ohledně částky [částka] soud nepřisvědčil námitce žalovaných, že by se ve vztahu k nákladům řízení mělo jednat o neúspěch, jelikož tato částka nebyla uplatněna u vedlejšího účastníka. Soud vedlejšímu účastníkovi doručil spolu s usnesením o připuštění změny žaloby a rozšířením návrhu (vč. seznamu nákladů a příslušných listin prokazujících jejich vynaložení) přípis ze dne [datum], v němž byl vedlejší účastník vyzván, aby se k těmto nákladům vyjádřil. I přes uvedené – kdy lze rozšíření návrhu ze strany žalobce považovat za uplatnění nároku u vedlejšího účastníka, tento plnění odepřel a nárok zpochybňoval. Argumentace žalovaných o tom, že nárok měl být u vedlejšího účastníka uplatněn, že by nebylo důvodu doložené položky neproplatit a že z toho důvodu by žalobci neměla být přiznána náhrada nákladů řízení v tomto rozsahu, je proto bezúspěšná. Další upomínka, včetně upomínky předžalobní, za situace, kdy žalovaní a ve shodě s nimi i vedlejší účastník odmítají plnit, by byla zbytečná (k funkci předžalobní upomínky a její bezpředmětnosti za situace, kdy žalovaný odmítá v řízení plnit, srov. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikované pod č. [spisová značka]).

97. Při plném úspěchu ve věci by žalobci náležela částka [částka]. Uvedená částka sestává z odměny advokáta ve výši [částka] za 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (5 úkonů odpovídá obsahu spisu, v němž jsou minimálně úkony: příprava a převzetí právního zastoupení, sepis žaloby, 3x účast na jednáních) ve spojení s § 7 bod 6 advokátního tarifu, dle něhož odměna za jeden úkon činí částku [částka] v návaznosti na tarifní hodnotu sporu [částka] ve smyslu § 8 odst. 1 advokátního tarifu. K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za těchto 5 úkonů ve výši [částka] za každý úkon dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. celkem [částka]. K odměně a hotovým výdajům dále náleží náhrada za 21% DPH, jejímž je zástupce žalobce dle přiloženého osvědčení plátcem, tj. celkem [částka]. Soud na tomto místě podotýká, že pro účely výpočtu nákladů řízení žalobce vycházel z jím účtovaných 5 úkonů právní služby. Ve zbývajícím rozsahu se žalobce svého nároku výslovně vzdal. Celkově žalobci na náhradě nákladů řízení náleží 92% z částky [částka], tj. [částka]. Tuto částku jsou žalovaní s vedlejším účastníkem povinni žalobci zaplatit rukou společnou a nerozdílnou k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.