11 C 104/2020

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovaným: 1) Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 2) Jméno zainteresované osoby 2/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 2/0 bytem Adresa zainteresované osoby 2/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaných: Anonymizováno Anonymizováno a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o náhradu škody 4 414 415 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný 1) a žalovaná 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že jsou žalovaní 1) a 2) povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný 1), žalovaná 2) a vedlejší účastnice jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci 92 % náhrady nákladů řízení, částkou , částka, k rukám zástupce žalobce , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení České republice, a to Okresnímu soudu v Benešově, v rozsahu 4 %, částkou , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný 1), žalovaná 2) a vedlejší účastnice jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit náhradu nákladů řízení České republice, a to Okresnímu soudu v Benešově, v rozsahu 96 %, částkou , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný 1) a žalovaná 2) jsou povinni zaplatit České republice soudní poplatek ve výši , částka, a vedlejší účastnice na straně žalovaných je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši , částka, , z toho částku , částka, společně a nerozdílně se žalovanými, s tím, že lhůta k plnění se nestanoví.

1. Předně je třeba uvést, že v této věci již bylo obecnými soudy rozhodováno, a to konkrétně Okresním soudem v Benešově jako soudem nalézacím, Krajským soudem v Praze jako soudem odvolacím a Nejvyšším soudem ČR jako soudem dovolacím.

2. V „původním“ řízení se žalobce žalobou ze dne , datum, po žalovaných domáhal zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení. V průběhu řízení žalobce žalobu doplnil, rozšířil a také částečně vzal zpět, přičemž v posledním znění požadoval k úhradě částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od doručení žaloby do zaplacení a částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení od doručení změny žaloby do zaplacení. Uvedl, že žalovaný 1) jako řidič osobního automobilu Volkswagen Jetta, RZ , SPZ, (pojištěného u vedlejší účastnice) úmyslně způsobil žalobci tímto vozidlem dne , datum, vážné zranění. Žalovaná 2) je vlastníkem předmětného vozidla a nese tudíž objektivní odpovědnost za škodu z jeho provozu. Oba žalovaní byli rozsudkem Okresního soudu pro , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem , Anonymizováno, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , uznáni vinnými, a to žalovaný 1) zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví a přečinem výtržnictví a žalovaná 2) přečinem neposkytnutí pomoci. Ani přes výzvu doposud žalobci nebyla uhrazena náhrada škody z neuskutečněného pracovního poměru u společnosti , právnická osoba, za období od , datum, do , datum, v celkové výši , částka, (nárok I.), která představuje rozdíl mezi výdělkem, kterého by žalobce u uvedené společnosti za předmětné období dosáhl a částkou představující součet invalidního důchodu a skutečného (omezeného) výdělku žalobce. Dále se žalobce vůči žalovaným domáhal náhrady nákladů spojených s léčením a udržením zdravotního stavu ve výši , částka, (nárok II.).

3. Žalovaný 1) a žalovaná 2) se žalobou nesouhlasili a navrhli její zamítnutí. Vedlejší účastnice se v rámci své argumentace připojila k žalovaným 1) a 2) a požadovala celé zamítnutí žaloby, tj. včetně nákladů na vynaložení zdravotního stavu.

4. Po provedeném dokazování nalézací soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce měl v den vzniku škodní události dne , datum, sjednanou smlouvu na pozici výkonného ředitele u společnosti , právnická osoba, , do níž měl nastoupit dne , datum, ; pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou na tři roky, tj. do , datum, , a mzda byla smluvena částkou , částka, měsíčně. V důsledku zranění, které mu dne , datum, žalovaný 1) způsobil automobilem ve vlastnictví žalované 2) (pojištěným u vedlejší účastnice) tak, že jej úmyslně tímto vozidlem srazil, vezl jej na kapotě a pak z ní shodil, byl žalobce do konce srpna , Anonymizováno, v nemocnici s těžkým zraněním. V důsledku nehody má žalobce trvalé fyzické potíže i psychické potíže a pobírá částečný invalidní důchod, který mu náleží od ustálení zdravotního stavu, tj. od , datum, . Fyzické zranění, komplikované posttraumatickou stresovou poruchou, žalobce vylučovalo z výkonu vysoké manažerské funkce u společnosti , právnická osoba, V uvedeném období tak žalobce pobíral pouze podporu v nezaměstnanosti, dále měl jeden částečný příjem od společnosti , právnická osoba, ., kam se pokusil po zranění nastoupit, a dále příjem od vlastní společnosti , právnická osoba, ., v rámci níž může vykonávat pozici i při snížených pracovních schopnostech, a poté od , datum, příjem z částečného invalidního důchodu. Za rozhodné období od , datum, do , datum, měl činit jeho příjem částku , částka, (, částka, x 36), činil však pouze částku , částka, (, Anonymizováno, + , Anonymizováno, , Anonymizováno, ), což je součet částek jeho příjmů z podpory, od , právnická osoba, ., z invalidního důchodu a z výkonu funkce u vlastní společnosti , právnická osoba, . Jedná se o příjmy, kterých v daném období žalobce reálně dosáhl. Rozdíl činí částku , částka, . Na náklady vynaložené v souvislosti se svým zdravotním stavem žalobce v období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, vynaložil za léky, rehabilitaci končetin plaváním, lékařské pomůcky a parkování u doktorů cekem částku , částka, .

5. Z hlediska právního hodnocení dospěl nalézací soud k závěru, že všechny předpoklady realizace odpovědnostního vztahu za vznik škody (újmy), jimiž jsou (A) protiprávní jednání (resp. škodní událost), (B) vznik škody (újmy), (C) příčinná souvislost mezi (A) a (B) při zohlednění spoluzavinění žalobce jako poškozeného, a dále (D) zavinění, pokud se v daném případě vyžaduje, byly v projednávané věci splněny. Žalobce v řízení prokázal, že mu dne , datum, úmyslným trestným činem žalovaného 1) bylo vozidlem ve vlastnictví žalované 2) způsobeno vážné zranění, v jehož důsledku je od , datum, v invalidním důchodu prvního stupně, tj. že jeho pracovní schopnost poklesla o 35 %. Zároveň prokázal, že měl v době nehody sjednán pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, na pozici výkonného ředitele s tím, že pracovní poměr byl sjednán na dobu tří let od , datum, do , datum, se mzdou , částka, měsíčně. V důsledku zranění způsobeného úmyslným trestným činem žalovaného 1) dne , datum, byl žalovaný vyloučen z výkonu předmětné funkce po celou dobu tří let. Rozdíl výdělku, kterého žalobce v důsledku jím snížené pracovní schopnosti za uvedené období od , datum, do , datum, skutečně obdržel (, částka, ) a výdělku, kterého měl za pravidelného běhu okolností dosáhnout (, částka, ), tj. částka , částka, , tak představuje ušlý výdělek žalobce ve smyslu § 2894, § 2956 a § 2963 odst. 1 o. z. ve zcela zjevné příčinné souvislosti se zraněním způsobeným žalovaným 1). Stejně tak žalobce prokázal, že částka , částka, byla vynaložena v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného 1) (škodní událostí) neboť se jednalo o náklady prokazatelně žalobcem vynaložené na léčbu a udržení jeho zdravotního stavu ve smyslu § 2894, § 2956 a § 2960 o. z. Zavinění je u žalovaného 1) dáno ve formě úmyslu, u žalované 2) se s ohledem na její objektivní odpovědnost ve smyslu § 2927 odst. 1 o. z. nevyžaduje.

6. Nalézací soud (Okresní soud v Benešově) tudíž rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení se svým usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , tak, že:„I. Řízení se v části, v níž se žalobce po žalovaných 1) a 2) domáhal zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení, a dále zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, , zastavuje.II. Žalovaný 1) a žalovaná 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcia) částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, ab) částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žaloba, že jsou žalovaní 1) a 2) povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku , částka, sezákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, se zamítá.IV. Žalovaný 1), žalovaná 2) a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám zástupce žalobce , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.V. Žalovaným 1) a 2) se ukládá, aby ve lhůtě do 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v Benešově soudní poplatek ve výši , částka, .“ Proti výrokům II., IV. a V. tohoto rozsudku podal žalovaný 1) i žalovaná 2) včasné odvolání.

7. Žalovaný 1) namítal, že má zejména výrazné pochybnosti o nároku I., kdy žalobce uplatnil nárok za ušlý zisk, žalovaný 1) jej totiž považoval od počátku za nedůvodný a fiktivní. V řízení podle něho nebylo prokázáno, že měl žalobci vzniknout pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, , a že tento pracovní poměr nemohl vykonávat z důvodu újmy na zdraví, kterou utrpěl v důsledku protiprávního jednání žalovaného 1), a že tímto měl žalobci vzniknout nárok na náhradu ušlého zisku ve výši přesahující , částka, . Žalovaná 2) zejména namítala, že nalézací soud založil své rozhodnutí převážně na výpovědi svědka , jméno FO, , kterou soud hodnotí jako naprosto věrohodnou a logickou, ačkoli tomu tak podle žalované 2) není. Dále namítala, že nalézací soud nedisponuje odborností k posouzení pracovní způsobilosti žalobce, přičemž relevantním důkazem nemůže být ani posudek o invaliditě nebo znalecký posudek , tituly před jménem, , Anonymizováno, , a rovněž že s ohledem na tvrzení, že žalobce trpí psychickými problémy a posttraumatickou stresovou poruchou, neexistuje jediný důkaz o tom, že tyto psychické obtíže žalobce diskvalifikovaly z výkonu práce pro , právnická osoba8. Odvolací soud považoval rozsudek nalézacího soudu za správný a řádně odůvodněný, když zrekapituloval, že v řízení byly bezpečně prokázány všechny atributy pro vznik odpovědnosti žalovaných za škodu vzniklou žalobci. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a uvedl, že bylo prokázáno, že dne , datum, došlo k protiprávnímu jednání prvního žalovaného, kterým bylo žalobci způsobeno zranění, a první žalovaný byl pro toto jednání pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Na straně žalovaného 1) tak bylo prokázáno úmyslné zavinění. Žalovaná 2) odpovídá v souvislosti s uvedeným skutkem za škodu, vzniklou žalobci objektivně ve smyslu § 2927 o. z. jako provozovatel motorového vozidla. Oba žalovaní pak odpovídají žalobci za škodu společně a nerozdílně podle § 2915 odst. 1 o. z. Odvolací soud dále uzavřel, že žalobce měl prokazatelně nastoupit do zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , na sjednanou dobu pracovního poměru od , datum, do , datum, a neučinil tak pouze v důsledku škodní události, neboť trpěl fyzickými i psychickými potížemi, které mu v tom zabránily. Žalobci proto náleží náhrada za ztrátu na výdělku podle § 2962, resp. § 2963 o. z. ve výši , částka, . Ta představuje hrubý příjem, který žalobce mohl dosáhnout u společnosti , právnická osoba, , po sjednanou dobu pracovního poměru tří let po odečtení plnění, která se žalobci v uvedeném období skutečně dostala. Odvolací soud neměl žádnou pochybnost ani o tom, že žalobce účelně vynaložil v souvislosti s péčí o své zdraví v důsledku škodní události částku , částka, .

9. Odvolací soud (Krajský soud v Praze) rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -474, tak, že:„I. Rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením soudu prvního stupně se v napadeném výroku V. mění tak, že 1. žalovaný a 2. žalovaná jsou povinni zaplatit České republice soudní poplatek ve výši , částka, a vedlejší účastnice na straně žalovaných je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši , částka, , z toho částku , částka, společně a nerozdílně se žalovanými, to vše do tří od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Benešově.II. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích II. a IV. potvrzuje.III. 1. žalovaný, 2. žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalovaných jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.“ Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání.

10. V dovolání žalovaní vyslovili námitky ke skutkovým závěrům odvolacího soudu i soudu nalézacího v posouzení zdravotní způsobilosti žalobce dle pracovněprávních předpisů k nástupu a výkonu práce u společnosti , právnická osoba, Dále vytkli oběma soudům, že nedostatečně zkoumaly rozsah ztráty pracovní způsobilosti žalobce po ukončení jeho pracovní neschopnosti.

11. Dovolací soud vycházel ze soudy zjištěného skutkového stavu a souhlasil s právním názorem odvolacího soudu, že žalobce nedosáhl v důsledku způsobené újmy na zdraví předpokládaného příjmu z pracovní činnosti, a proto má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku podle § 2962 a § 2963 o. z. Ovšem dodal, že škůdce je povinen nahradit jen takovou škodu, která poškozenému vznikla následkem škodní události, za niž odpovídá: byla-li příčinou jeho neschopnosti vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jiná skutečnost, odpovědnost za škodu (za ztrátu na výdělku) nevzniká. Mezi takové situace patří i situace, kdy poškozený, který pro následky újmy na zdraví nemůže konat dosavadní práci, nenastoupil po poškození zdraví do jiného zaměstnání odpovídajícího jeho snížené (omezené) pracovní způsobilosti jen pro nedostatek pracovních příležitostí, nebo když se poškozený sám vzdá svého příjmu bez souvislosti se škodní událostí. Nakonec uvedl, že nalézací ani odvolací soud nedocenily význam dovolateli namítaných skutečností rozhodných pro zjištění ztráty na výdělku, která poškozenému vznikla následkem škodní události. Soudy tak podle dovolacího soudu měly v řízení zjišťovat, zda v rozhodném období nemohl žalobce dosahovat vyššího příjmu, než dosahoval, bez souvislosti se škodní událostí.

12. Dovolací soud (Nejvyšší soud) rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , tak, že:„I. Dovolání žalovaných proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, 474, pokud jím bylo rozhodnuto o zaplacení , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení, se odmítá.II. Ve zbývajícím rozsahu se rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. 25 Co 133, 190/2021-474, a rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve výrocích II a IV a usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Benešově k dalšímu řízení.“13. Pro přehlednost soud prvního stupně (Okresní soud v Benešově) zopakoval, že rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -474, a ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo pravomocně rozhodnuto o povinnosti žalovaných 1) a 2) společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení. Jednalo se o náhradu nákladů žalobce spojených s léčením a udržením zdravotního stavu (nárok II. žalobce). Proti výrokům I. a III. rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterými bylo rozhodnuto, že „řízení se v části, v níž se žalobce po žalovaných 1) a 2) domáhal zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení, a dále zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, , zastavuje.“ a, že „žaloba, že jsou žalovaní 1) a 2) povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, se zamítá.“ nebylo podáno odvolání, a ani tyto výroky nebyly závislými na dovolacím soudem zrušené části tohoto rozsudku. Předmětem „nového“ řízení, tak zůstala částka , částka, jakožto žalobcem požadovaná náhrada za ztrátu na výdělku (nárok I.).

14. V „novém“ řízení, tzn. při novém rozhodování ve věci byl soud prvního stupně ve smyslu § 243g o. s. ř. vázán právním názorem dovolacího soudu. Soud prvního stupně tudíž dále v řízení zjišťoval hrubý výdělek, kterého žalobce v rozhodném období celkově dosáhl, a vedle toho i to, zda žalobce nemohl dosahovat příjmu vyššího. V této souvislosti byly vyžádány příslušné zprávy od společnosti , právnická osoba, ., a to konkrétně ohledně sdělení výše hrubého výdělku žalobce v období od , datum, do , datum, , doby, po kterou byl žalobce ve zmíněném období u této společnosti zaměstnán a na jaké pracovní pozici (resp. s jakou náplní práce), zda a případně s jakým výsledkem absolvoval žalobce vstupní lékařskou prohlídku do zaměstnání, a nakonec důvodu ukončení pracovního poměru a kým. Nato byla od uvedené společnosti vyžádána ještě kopie smlouvy o pracovním poměru žalobce včetně případných příloh. Dále byla vyžádána zpráva od společnosti , právnická osoba, ., a to ohledně sdělení všech výdělků a příjmů žalobce za období od , datum, do , datum, , přičemž byla od této společnosti vyžádána i kopie pracovní smlouvy a smlouvy o výkonu funkce žalobce v rozhodném období. Nakonec byli oba žalovaní poučeni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že musí doplnit a doložit svá tvrzení, že žalobce mohl po skončení pracovní neschopnosti vykonávat pracovní činnost, a to konkrétní tvrzení, o jakou pracovní činnost se mohlo jednat – o jaký konkrétní druh pracovního poměru popř. podnikání, v jakém oboru, u jakého konkrétního zaměstnavatele, na jaké konkrétní pracovní pozici a s jakou pracovní náplní, s jakým případným výdělkem, od kdy do kdy; a dále doplnit tvrzení, zda a jakého konkrétního zaměstnání (u kterého zaměstnavatele), ohledně jaké pracovní pozice se žalobce vzdal, anebo do něj nenastoupil, ač mohl; a dále doplnit tvrzení, u jakého lékaře má být vyžádána lékařská zpráva o pracovní způsobilosti žalobce a k jakým konkrétním skutečnostem, otázkám, má být tato lékařská zpráva vyžádána.

15. Žalovaný 1) namítl, že soud svým poučením nesprávně přenesl důkazní břemeno ze žalobce na žalovaného, a to minimálně v rozsahu toho, jakým způsobem a v jakém rozsahu byla omezena pracovní způsobilost žalobce v důsledku zranění, které utrpěl při škodní události, jelikož tvrzení žalobce, že nemohl v důsledku tohoto zranění vykonávat práci pro společnost , právnická osoba, , je nezbytné pro přiznání jím žalovaného nároku, a proto by ho měl prokázat žalobce. Žalovaný 1) k poučení soudu uvedl, že v období od , datum, do , datum, byl žalobce schopen výkonu kancelářské, administrativní práce či obdobné práce, tzn. i práce u společnosti , právnická osoba, , a proto mzdu za uvedené období, kterou si sjednal žalobce s , jméno FO, , nelze žalobci přiznat jako náhradu za ztrátu na výdělku, jelikož se tohoto výdělku vlastním jednáním vzdal. Žalovaný 1) toto dovodil ze skutečnosti, že žalobce nastoupil dne , datum, do pracovního poměru u společnosti , právnická osoba, ., kde vykonával pozici spojenou s kancelářskou a administrativní prací, nicméně i tím, že žalobce ukončil tento pracovní poměr, tak se dobrovolně vzdal výdělku, kterého by jinak mohl dosahovat, a která by částečně ponižovala jeho ztrátu na výdělku, z tohoto důvodu pak žalovaný 1) navrhl zamítnout žalobu ohledně částky , částka, . Dále navrhl ponížit uplatněný nárok na náhradu za ztrátu na výdělku o veškeré příjmy, kterých žalobce dosahoval v období od , datum, do , datum, u společnosti , právnická osoba, . Žalovaný 1) setrvával na tom, že žalobci nelze přiznat náhradu za ztrátu na výdělku minimálně v rozsahu výše odvodů na sociální a zdravotní pojištění, neboť tyto odvody z případné náhrady žalobce odvádět nebude, jednalo by se tedy o bezdůvodné obohacení.

16. Žalovaná 2) rovněž namítla nesprávný procesní postup soudu, a to ohledně uložení povinnosti doplnit tvrzení a navrhnout důkazy k jejich prokázání žalovaným, jelikož dotčené skutečnosti jsou podstatné pro prokázání důvodnosti nároku uplatněného žalobcem a důkazní břemeno tíží žalobce. S ohledem na to, že žalobce svou povinnost nesplnil v koncentrační lhůtě již v původním řízení, měla by být žaloba zamítnuta. Žalovaná 2) setrvávala na svém tvrzení, že pokud mohl žalobce pracovat ve společnosti , právnická osoba, . na pozici referenta obchodu, pak mohl pracovat na obdobné náročností odpovídající pracovní pozici i ve společnosti , právnická osoba, , po dni , datum, třeba i za omezených pracovních podmínek, nižší mzdu nebo v omezeném rozsahu činnosti. Pro případ, že by bylo prokázáno, že žalobce nemohl nastoupit do zaměstnání u , právnická osoba, , pak se žalobce dobrovolně vzdal výdělku za práci ve společnosti , právnická osoba, ., kterou mohl objektivně vykonávat. K poučení soudu dále uvedla, že žalobce mohl vykonávat po skončení pracovní neschopnosti pozici výkonného ředitele (konkrétně třeba ve společnosti , právnická osoba, s náplní práce uvedenou v pracovní smlouvě), jednatele, manažera či jinou obdobnou pozici, kterou vykonával ve společnosti , právnická osoba, ., přičemž zdůraznila, že žalobce měl ve společnosti , právnická osoba, pouze zavést tzv. ISO, a to prostřednictvím externistů.

17. Žalobce se k doplněným tvrzením žalovaných vyjádřil tak, že žalovaní nenaplnili zadání soudu prvního stupně, když pouze polemizovali s hodnocením již provedených důkazů.

18. Z listin zaslaných společností , právnická osoba, . (zápočtový list – potvrzení zaměstnání, potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za zdaňovací období 2017, zpráva o zrušení pracovního poměru a pracovní smlouva žalobce) soud zjistil, že žalobce byl v této společnosti zaměstnán v období od , datum, do , datum, na hlavní pracovní poměr s pracovním zařazením – funkce obchodní referent a řidič referenčního vozidla. Pracovní poměr žalobce skončil ve zkušební době bez udání důvodu, pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Úhrn zúčtovaných příjmů ze závislé činnosti za rok , Anonymizováno, měl žalobce od této společnosti ve výši , částka, , když základ daně činil částku , částka, .

19. Ze smlouvy o výkonu funkce jednatele soud zjistil, že žalobce vykonával ve společnosti , právnická osoba, . funkci jednatele. Funkci měl žalobce vykonávat 20 hod. týdně za odměnu ve výši , částka, měsíčně. Smlouva byla uzavřena dne , datum, , a to na dobu výkonu funkce jednatele. Vedle toho z výpisů o příjmech jednatele (mzdových listů) soud zjistil, že za období od , datum, do , datum, činil žalobcův hrubý výdělek u této společnosti částku , částka, , dále za celý rok , Anonymizováno, částku , částka, , a nakonec za období od , datum, do , datum, částku , částka, . V této souvislosti lze uvést, že v „původním“ řízení bylo zjištěno, že žalobce měl v příslušných obdobích vyšší příjem, než bylo zjištěno z těchto doplněných důkazů, přičemž tento vyšší příjem již byl zohledněn při rozhodování o náhradě škody v „původním“ řízení.

20. Ze znaleckého posudku č. , Anonymizováno, , vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , a to za účelem posouzení zdravotního stavu žalobce ve věci žaloby o náhradu škody, soud zjistil následující. Žalobcův zdravotní stav se období od , datum, do , datum, vyvíjel tak, že dne , datum, utrpěl žalobce v důsledku sražení automobilem rozsáhlá poranění (podrobně specifikovaná v posudku). K datu , datum, přetrvávaly středně těžké následky poranění dolních končetin s poruchou hybnosti, bolestivostí, otoku a sníženou zatížitelností levého kotníku s poruchou stereotypu chůze, napadáním na levou nohu, s neschopností delší chůze, chůze po nerovném povrchu, sníženou schopností delšího sezení, stání, neschopností dřepu či pokleku na pravé koleno. V oblasti psychického postižení se jedná rovněž o středně těžkou poruchu s příznaky posttraumatické stresové poruchy. V období od , datum, (úraz) do , datum, (vznik invalidity I. stupně) byla pracovní schopnost žalobce velmi omezená, nebyl schopen soustavné výdělečné činnosti, vyjma pracovní náplně výkonu funkce jednatele ve vlastní společnosti , právnická osoba, ., k této funkci byl zdravotně způsobilý s podmínkou omezení psychické zátěže a fyzické zátěže dolních končetin, s podmínkou volné pracovní doby, se zákazem práce v tempu a s podmínkou sníženého úvazku na 20 hod. týdně s možností přizpůsobovat pracovní zátěž dle svého aktuálního zdravotního stavu. Po , datum, došlo ke změně (poklesu a ztrátě) zdravotní způsobilosti žalobce k práci. Ačkoli byl v prosinci , Anonymizováno, zaměstnán 14 dní na pozici obchodního referenta a řidiče referentského vozidla u společnosti , právnická osoba, ., musel žalobce toto zaměstnání opustit ze zdravotních důvodů, když evidentně nebyl k této práci způsobilý, avšak zaměstnavatel po žalobci nepožadoval lékařské posouzení zdravotní způsobilosti k této práci. Žalobce v rozhodném období od , datum, do , datum, nebyl zdravotně způsobilý k práci na zmíněné pozici u společnosti , právnická osoba, ., a ani k práci výkonného ředitele u společnosti , právnická osoba, , a to z důvodu středně těžkého postižení dolních končetin a z důvodu středně těžkých psychických následků po traumatu ve smyslu posttraumatické stresové poruchy. Ode dne , datum, byl žalobce schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost v menším rozsahu a intenzitě, tzn. na zkrácený pracovní úvazek ve výši max. 0,65. Stanovený pokles pracovní schopnosti ve výši 35 % znamená, že žalobce disponuje cca 65 % pracovním potenciálem, který může uplatnit (na zkrácený pracovní úvazek) ve fyzicky a psychicky méně náročných pracích jako např. poradenství projektového řízení, kontrola jakosti produktů, asistent vedoucího pracovníka, kancelářská a administrativní práce nebo archivační činnost.

21. Soud doplnil písemně podaný znalecký posudek výslechem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který uvedl, že snížení pracovních schopností v sobě zahrnuje jak snížení fyzické a psychické zátěže, tak i časový úvazek (časový rozsah) práce. Při studiu zdravotnické dokumentace žalobce znalec ve vztahu k psychiatrickým zprávám, závěrům a výstupům neshledal žádné rozpory, a proto neměl důvod pochybovat o žalobcově posttraumatické stresové poruše. Důvod skončení pracovního poměru žalobce u společnosti , právnická osoba, . si znalec u této společnosti zjistil telefonicky. K datu zaměstnání žalobce u této společnosti žalobce k této práci nebyl zdravotně způsobilý, ohledně celého období (až do června , Anonymizováno, ) znalec konstatoval, že by uvedená práce musela reflektovat žalobcův zhoršený zdravotní stav a musela by zohlednit, že nesmí podstupovat žádné dlouhé stání, sezení, nucené polohy, resp., že je třeba se vyhnout nadměrné fyzické zátěži, ve vztahu k psychické stránce znalec uvedl, že je otázkou, zda by žalobce byl schopen řídit referentská vozidla dle požadavků zaměstnavatele. Nato znalec uvedl, že žalobce není zcela vyloučen z výdělečné činnosti, má určitý pracovní potenciál zachován, nicméně musí to být za vhodných podmínek, aby nedocházelo ke zhoršování jeho zdravotního stavu, přičemž nelze tyto podmínky zjednodušovat tak, že by se jednalo o pouhé časové zkrácení výkonu práce, jelikož je třeba v tomto případě uvažovat o práci bez nadměrné zátěže dolních končetin a se sníženou psychickou zátěží s ohledem na posttraumatickou stresovou poruchu. Práce na pozici výkonného ředitele středně velké společnosti, kterou společnost , právnická osoba, je, by žalobce ze zdravotních důvodů schopen nebyl. Ohledně projektového řízení jakožto práce, kterou by teoreticky mohl žalobce vykonávat, znalec doplnil, že tím byly myšleny projekty např. marketingové, řízení lidských zdrojů nebo zavádění známek jakosti, nikoliv tedy projekty stavební; takovou pozici by šlo charakterizovat jako nižší manažerskou.

22. Z lékařské zprávy ze dne , datum, soud zjistil, že se u žalobce vyskytla v důsledku předmětného úrazu posttraumatická stresová porucha. Zprávu o lékařském vyšetření na psychiatrii vyhotovila , tituly před jménem, , jméno FO, .

23. Ze zprávy Úřadu práce – kontaktního pracoviště , adresa, soud zjistil, že v požadovaném období od , datum, do , datum, byly osobám se zdravotním znevýhodněním nebo osobám OZP dle požadavků zaměstnavatelů nabízeny různé pracovní pozice od manipulačních dělníků ve výrobě, přes obsluhu čerpací stanice až po odborné pracovníky v administrativě, jednalo se o pracovní pozice s místem výkonu práce zejména v Praze. Soud se následně dotazoval společností (zaměstnavatelů) ohledně nabízených pracovních pozic, jež označili žalovaní jako potenciálně vhodné pro žalobce, na podrobnosti příslušné pracovní pozice, možnosti práce na zkrácený pracovní úvazek, vhodnosti pracovní pozice pro osobu s podmínkami vyplývajícími ze zdravotního stavu žalobce, ovšem se zohledněním dosavadních zkušeností žalobce, a nakonec ohledně případné nabízené mzdy. Z odpovědí zaměstnavatelů soud zjistil, že tři ze dvanácti dotazovaných společností vůbec na dotaz soudu neodpověděly, žalovaní však dále již na zprávách od těchto tří společností netrvali. Společnost , právnická osoba, se k dotazu soudu vyjádřila pouze v obecné rovině, a to ohledně všech dílčích otázek, nebylo tudíž možné z této zprávy jednoznačně zjistit ani, zda v rozhodném období konkrétní pozici nabízela, ani zda by ji mohla vykonávat osoba za příslušných podmínek vyplývajících ze zdravotního stavu žalobce, či jakou mzdu nabízela. Společnost , právnická osoba, . uvedla, že nezaměstnává osoby se zdravotním postižením. Městská část , adresa, v rozhodném období nenabízela na trhu práce volné pracovní místo pro osobu se sníženou pracovní schopností, naproti tomu Městská část , adresa, sice v rozhodném období na trhu práce volná pracovní místa nabízela, avšak jednalo se o pracovní místa na plný pracovní úvazek. Společnost , právnická osoba, se k dotazu soudu vyjádřila tak, že sice poskytuje pracovní příležitosti pro osoby s tělesným postižením, nicméně běžně nenabízí pracovní pozice pro osoby s omezenou psychickou zátěží, a proto v rozhodném období nejspíše takovou pracovní pozici ani nenabízela. Společnost , právnická osoba, . si nebyla vědoma, že by v rozhodném období nabízela na trhu práce volné pracovní místo určené pro osobu se sníženou pracovní schopností, vedle toho soudu sdělila, že ani v současné době žádnou takovou osobu nezaměstnává. Společnost , právnická osoba, se k dotazu soudu vyjádřila tak, že zaměstnává osoby i na částečný pracovní úvazek, přičemž v rozhodném období poptávala pracovní sílu na kancelářské pozice. Pravděpodobně by tato společnost byla schopna zaměstnat i osobu za podmínek uvedených v dotazu soudu, avšak konkrétní nabízenou pozici ani mzdu neuvedla, jelikož mzda je závislá na konkrétní pracovní pozici a schopnostech a zkušenostech daného zaměstnance. Společnost , právnická osoba, . sice v rozhodném období nabízela pracovní pozice se stavebním zaměřením, avšak jednalo se o pozice se zvýšenou psychickou zátěží. Společnost , právnická osoba, . jako jediná z dotázaných společností k dotazu soudu uvedla konkrétní dvě pracovní pozice, které v rozhodném období nabízela, a to přímo pro cílovou skupinu z řad osob se zdravotním postižením, včetně duševně nemocných. Jednalo se o pracovní pozici – obchodní zástupce s nabízenou hrubou mzdou při práci na plný pracovní úvazek ve výši , částka, měsíčně, a dále o pracovní pozici – pracovník zákaznického kontaktního centra s nabízenou hrubou mzdou ve výši , částka, měsíčně rovněž při práci na plný pracovní úvazek.

24. Soud prvního stupně návrh na provedení důkazu zdravotnickou dokumentací žalobce zamítl z důvodu, že ta je především podkladem pro soudního znalce, a proto by provádění tohoto důkazu bylo nadbytečné. Z důvodu nadbytečnosti soud dále zamítl návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru ekonomie k případným povinným odvodům z náhrady ztráty na výdělku pro žalobce, neboť výdělek se v soudních sporech v těchto případech přiznává vždy v tzv. hrubém, přičemž je věcí žalobce, aby následně provedl potřebné zákonné odvody. K tomuto se vyjádřil v této věci i dovolací soud, který ve svém výše zmíněném rozsudku uvedl mj., že „Peněžní náhrada za ztrátu na výdělku tedy podléhá dani z příjmu i v případě, že je přiznána rozhodnutím soudu, proto při určení náhrady je třeba vycházet z průměrného hrubého výdělku, neboť poškozenéhonelze znevýhodnit tím, že z čistého příjmu bude hradit ještě povinné odvody. Škůdce je naopak povinen nahradit předpokládaný příjem z pracovní činnosti, který poškozenému ušel, včetně plnění, které je poškozený nucen dle příslušných zákonných ustanovení odvést státu.“ Provedení důkazu výpisy z účtu žalobce, případně sdělení čísel účtů, kam byly poukazovány výdělky společnosti , právnická osoba, . a společnosti , právnická osoba, ., soud rovněž zamítl pro nadbytečnost, jelikož již vyplacené dosažené výdělky u těchto společností byly v řízení prokázány. Pokud jde o čísla účtů, pak není zřejmé, k čemu by taková konkrétní zjištění měla vést, resp. u tohoto důkazu žádná taková tvrzení ani uvedena nebyla.

25. Ohledně provedených důkazů v „původním“ řízení lze v podrobnostech plně odkázat na předcházející rozhodnutí ve věci.

26. Při právním posouzení věci soud prvního stupně vycházel stejně jako v „původním“ řízení ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

27. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

28. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

29. Podle § 2911 o. z. způsobíli škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

30. Podle § 2915 odst. 1 o. z. je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě, a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila.

31. Podle § 2917 o. z. kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti ní postih.

32. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

33. Podle § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle odst. 2 téhož ustanovení se povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

34. Podle § 2952 věta první o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

35. Podle § 2962 o. z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

36. Podle § 2963 odst. 1 o. z. po skončení pracovní neschopnosti, případně při invaliditě, nahradí škůdce poškozenému jeho ztrátu peněžitým důchodem, který se stanoví vzhledem k rozdílu mezi výdělkem, jakého poškozený dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního důchodu podle jiného právního předpisu. Dojde-li ublížením na zdraví k dlouhodobému zvýšení potřeb poškozeného, stanoví se výše peněžitého důchodu i vzhledem k těmto potřebám.

37. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

38. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

39. Soud prvního stupně k námitkám obou žalovaných ohledně tvrzeného nesprávného procesního postupu soudu, konstatoval, že otázka ušlého výdělku žalobce spočívajícího v tom, že nebyl zaměstnán v rozhodném období u společnosti , právnická osoba, , již byla vyřešena v „původním“ řízení, když v tomto směru nebyl (ani nemohl být) dovolacím soudem dotčen závěr soudu nalézacího ani soudu odvolacího. Na základě doplněného dokazování sice mohla být částka , částka, (požadovaná žalobcem jako náhrada za ztrátu na výdělku) ponížena (o případný rozdíl možného výdělku žalobce, kterého mohl v rozhodném období dosáhnout, a výdělku, kterého dosahoval), avšak rozhodně nemohlo dojít k zamítnutí celé částky z důvodu, že by snad žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně celého svého nároku. Jinými slovy, dovolací soud se pro další řízení vyjádřil tak, že je třeba provést důkazy k námitkám žalovaných, že žalobce i mohl v rozhodném období dosahovat vyšších výdělků. V původním řízení totiž žalobce prokázal, že mu dne , datum, úmyslným trestným činem žalovaného 1) bylo vozidlem ve vlastnictví žalované 2) způsobeno vážné zranění. Zároveň prokázal, že měl v době nehody sjednán pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, na pozici výkonného ředitele s tím, že pracovní poměr byl sjednán na dobu tří let od , datum, do , datum, se mzdou , částka, měsíčně. V důsledku zranění způsobeného zmíněným úmyslným trestným činem žalovaného 1) byl žalobce vyloučen z výkonu předmětné funkce po celou dobu tří let.

40. Důkazní břemeno ohledně tvrzení, že žalobce mohl dosahovat po skončení pracovní neschopnosti vyššího příjmu, než fakticky dosahoval, tížilo oba žalované. Skutečnosti ve smyslu toho, že se žalobce dobrovolně vzdal bez souvislosti se škodní událostí dalšího výdělku u společnosti , právnická osoba, . či toho, že mohl po skončení pracovní neschopnosti vykonávat pracovní činnost odpovídající jeho snížené (omezené) pracovní způsobilosti, ze které by měl vyšší výdělek než z pracovní činnosti, kterou fakticky vykonával, jsou totiž skutečnostmi, ze kterých žalovaní vyvozují pro sebe příznivé právní důsledky, přičemž tyto skutečnosti zároveň sami tvrdili. V této souvislosti je možné uvést rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze kterého vyplývá, že „rozsah důkazního břemene, tedy okruh skutečností, které konkrétně musí účastník prokázat, zásadně určuje hmotněprávní norma, tj. právní předpis, který je na sporný vztah aplikován. Odtud také vyplývá, kdo je nositelem důkazního břemene, tedy kdo z účastníků je povinen stanovený okruh skutečností prokázat. Zásadně platí, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publikovaný v Souboru pod č. , hodnota, ).“41. Na základě doplněného dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že se žalobce sám nevzdal dalšího výdělku (po prosinci , Anonymizováno, ) u společnosti , právnická osoba, . bez souvislosti se škodní událostí, jelikož minimálně v období od , datum, do , datum, nebyl k práci, kterou v této společnosti původně vykonával, zdravotně způsobilý. Vedle toho znalec uvedl, že po , datum, by uvedená práce musela reflektovat žalobcův zhoršený zdravotní stav a muselo by být zohledněno, že nesmí podstupovat žádné dlouhé stání, sezení, nucené polohy, resp., že je třeba se vyhnout nadměrné fyzické zátěži, přičemž znalec v této souvislosti vyjádřil pochybnosti, zda by byl žalobce schopen řídit referentská vozidla dle požadavků zaměstnavatele, a to zejména kvůli psychickému stavu žalobce.

42. Dále soud prvního stupně uzavřel, že žalobce v období od , datum, do , datum, mohl dosahovat vyššího příjmu, než fakticky dosahoval, a to příjmu vyššího o , částka, . Z doplněného dokazování vyplynulo, že žalobce mohl nastoupit v rozhodném období (od , datum, do , datum, ) do jediného zaměstnání, které by odpovídalo jeho snížené (omezené) pracovní způsobilosti, a zároveň ve kterém mohl dosahovat vyššího příjmu, než skutečně dosahoval. Jednalo se o pracovní pozici obchodního zástupce u společnosti , právnická osoba, . s nabízenou hrubou mzdou při práci na plný pracovní úvazek ve výši , částka, měsíčně. S ohledem na sníženou pracovní způsobilost žalobce, kdy byl schopen po dni , datum, vykonávat soustavnou výdělečnou činnost v menším rozsahu a intenzitě, tzn. na zkrácený pracovní úvazek ve výši max. 0,65, by činil jeho možný výdělek částku , částka, měsíčně (0,65 x , částka, ). Soud se zabýval průměrnou výší měsíčního příjmu žalobce za jednotlivé roky v rozhodném období, aby mohl zjistit, zda a popř. o kolik mohl mít žalobce v příslušném roce vyšší příjem, než skutečně měl. Pro úplnost je vhodné zmínit, že do dne , datum, (vzniku invalidity I. stupně) žalobce nebyl schopen soustavné výdělečné činnosti (s výjimkou pracovní náplně výkonu funkce jednatele ve vlastní společnosti , právnická osoba, .).

43. Za celé rozhodné období (od , datum, do , datum, ) měl žalobce jediný příjem, a to od společnosti , právnická osoba, . V roce , Anonymizováno, měl žalobce průměrný měsíční příjem ve výši , částka, (, částka, /, Anonymizováno, měsíců), v roce , Anonymizováno, ve výši , částka, (, částka, /, Anonymizováno, měsíců), a v roce , Anonymizováno, ve výši , částka, (, částka, /6 měsíců). Při porovnání zjištěných průměrných měsíčních příjmů žalobce v rozhodných letech , Anonymizováno, až , Anonymizováno, a možného měsíčního příjmu dosažitelného žalobcem s ohledem na jeho pracovní způsobilost ve výši , částka, vyplynulo, že pouze v roce , Anonymizováno, , konkrétně v období od , datum, do , datum, , mohl žalobce dosahovat vyššího příjmu, než skutečně dosahoval. Konkrétní částka (, částka, ), které se žalobce sám vzdal bez souvislosti se škodní událostí byla následně vypočtena porovnáním faktického výdělku žalobce za období od , datum, do , datum, , a možného výdělku za uvedené období u společnosti , právnická osoba, . Za měsíc říjen , Anonymizováno, dosáhl žalobce výdělku ve výši , částka, (, částka, /, Anonymizováno, pracovních dní v měsíci = , částka, /pracovní den; x , Anonymizováno, , Anonymizováno, pracovních dnů, tj. od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, .), za listopad , Anonymizováno, ve výši , částka, a za prosinec ve výši , částka, , celkem tak měl v uvedeném období faktický výdělek ve výši , částka, . Na druhé straně mohl žalobce v říjnu , Anonymizováno, dosahovat výdělku ve výši , částka, (, částka, /, Anonymizováno, pracovních dní v měsíci = , částka, /pracovní den; x , Anonymizováno, pracovních dnů, tj. od , Anonymizováno, . do , Anonymizováno, .), v listopadu , Anonymizováno, ve výši , částka, a v prosinci , Anonymizováno, ve výši , částka, , celkem tak mohl mít žalobce výdělek ve výši , částka, .

44. Nad rámec uvedeného soud prvního stupně z opatrnosti upozorňuje, že do výše uvedených propočtů nikterak nezapočítával příjmy žalobce v podobě invalidního důchodu, jelikož tyto příjmy žalobce zohlednil nalézací soud již v původním řízení, když požadovaný nárok (v podobě náhrady za ztrátu na výdělku) o tyto příjmy ponížil, přičemž předmětem tohoto „nového“ řízení tak zůstala již ponížená částka , částka, .

45. Vzhledem k tomu, že žalobce mohl v období od , datum, do , datum, dosahovat vyššího příjmu, než fakticky dosahoval, a to příjmu vyššího o , částka, , soud žalobu částečně, co do částky , částka, , zamítl pro její nedůvodnost.

46. Jak bylo výše konstatováno v „původním“ řízení již bylo prokázáno, že dne , datum, došlo k protiprávnímu jednání žalovaného 1), kterým bylo žalobci způsobeno zranění, přičemž žalovaný 1) byl pro toto jednání pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, tudíž bylo na straně žalovaného 1) prokázáno úmyslné zavinění. Žalovaná 2) odpovídá v souvislosti s uvedeným skutkem za škodu, vzniklou žalobci objektivně ve smyslu § 2927 o. z. jako provozovatel motorového vozidla. Oba žalovaní pak odpovídají žalobci za škodu společně a nerozdílně podle § 2915 odst. 1 o. z. Žalobce měl prokazatelně nastoupit do zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , na sjednanou dobu pracovního poměru od , datum, do , datum, a neučinil tak pouze v důsledku škodní události, neboť trpěl fyzickými i psychickými potížemi, které mu v tom zabránily. Žalobci proto náleží náhrada za ztrátu na výdělku podle § 2962, resp. § 2963 o. z. V „novém“ řízení byla prokázána výše této náhrady za ztrátu na výdělku, a to , částka, , přičemž se jedná o hrubý příjem, kterého mohl žalobce dosáhnout u společnosti , právnická osoba, , po sjednanou dobu pracovního poměru tří let , částka, (, částka, x 36) ponížený o částku , částka, zahrnující plnění, která se žalobci v uvedeném období skutečně dostala (podpora v nezaměstnanosti za červenec, srpen a září , Anonymizováno, ve výši , částka, , jednorázový příjem od společnosti , právnická osoba, . za prosinec , Anonymizováno, ve výši , částka, , příjem od společnosti , právnická osoba, ., za rok , Anonymizováno, ve výši , částka, , invalidní důchod za rok , Anonymizováno, ve výši , částka, , příjem od společnosti , právnická osoba, ., za rok , Anonymizováno, ve výši , částka, , invalidní důchod za rok , Anonymizováno, ve výši , částka, , příjem u společnosti , právnická osoba, ., za období od , Anonymizováno, , datum, ve výši , částka, a invalidní důchod za stejné období roku , Anonymizováno, ve výši , částka, ) a ponížený o částku , částka, představující rozdíl možného výdělku žalobce, kterého mohl v rozhodném období dosáhnout, a výdělku, kterého skutečně dosahoval. S ohledem na uvedené soud prvního stupně v „novém“ řízení žalobě částečně, co do částky , částka, , vyhověl.

47. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 253g odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich náhradu soud přiznal žalobci, neboť byl ve věci procesně úspěšnější, a uložil žalovanému 1), žalované 2) a vedlejší účastnici, že jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci 92 % náhrady nákladů řízení, tzn. částku , částka, , která zahrnuje náhradu nákladů nejen předcházejících řízení, ale i nákladů „nového“ řízení. Při plném úspěchu ve věci by žalobci náležela částka , částka, skládající se z odměny advokáta ve výši , částka, za 7 úkonů právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, účast na jednání soudu dne , datum, – s ohledem na délku jednání se tento úkon považuje za 3 úkony, účast na jednání soudu dne , datum, – s ohledem na délku jednání se tento úkon považuje za 2 úkony) podle § 11 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přičemž odměna za jeden úkon činí , částka, (předmět „původního“ řízení před soudem prvního stupně představoval částku , částka, ), z odměny advokáta ve výši , částka, za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast na jednání soudu dne , datum, ) podle § 11 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. advokátního tarifu, přičemž odměna za jeden úkon činí , částka, (předmět „původního“ řízení před soudem druhého stupně představoval částku , částka, ), z odměny advokáta ve výši , částka, za 5 úkonů právní služby (nahlížení do spisu po částečném zrušení „původního“ rozhodnutí Nejvyšším soudem a účast na jednání soudu dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, ) podle § 11 odst. 1 a 2, § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. advokátního tarifu, přičemž odměna za jeden úkon činí , částka, (předmět „nového“ řízení před soudem prvního stupně představoval částku , částka, ), z náhrady hotových výdajů za uvedených celkem , hodnota, úkonů ve výši , částka, za každý úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, z náhrady cestovních výdajů za cesty k jednání soudu v celkové výši , částka, , a nakonec z náhrady za promeškaný čas při cestě na jednání soudu v počtu 24 půlhodin po , částka, podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu. K odměnám a náhradám by dále náležela náhrada ve výši 21 % za DPH, neboť právní zástupce žalobce je jejím plátcem, a to ve výši , částka, . Žalobci přitom náleží 92 % z částky , částka, (, částka, + , částka, ), tj. , částka, , protože byl úspěšný ohledně částky představující 96 % (, částka, skládající se z částky , částka, jako nároku I. a z částky , částka, jako nároku II.) a neúspěšný ohledně částky představující 4 % (, částka, skládající se z částky , částka, ohledně níž bylo řízení zastaveno z důvodů nesprávného výpočtu původně žalované částky, a částek , částka, a , částka, , ohledně nichž byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná). Soud prvního stupně žalobci nepřiznal požadovanou odměnu za úkon právní služby nahlížení do spisu ve dne , datum, a , datum, , jelikož nešlo s ohledem na počátek sporu o účelně vynaložený náklad, kromě toho soud nepřiznal žalobci odměnu za sepis vyjádření ze dne , datum, , jelikož v uvedeném vyjádření nebyla obsažena žádná nová tvrzení, a proto se rovněž nejednalo o účelně vynaložený náklad.

48. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil soud prvního stupně poměrně podle neúspěchu ve věci na straně jedné žalobci (v rozsahu 4 %), a na straně druhé žalovanému 1), žalované 2) a vedlejší účastnici společně a nerozdílně (v rozsahu 96 %) nahradit státu náklady v podobě vyplaceného znalečného znalci, a to za znalecký posudek č. , Anonymizováno, a za jeho vyslechnutí ohledně znaleckého posudku při ústním jednání soudu. Znalci bylo celkem přiznáno a vyplaceno znalečné v částce , částka, , tato částka tak představuje náklady řízení, které vznikly státu. Žalobce je tudíž povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení státu částku , částka, (4 % z , částka, ). Žalovaní včetně vedlejší účastnice společně a nerozdílně již uhradili částku , částka, , která byla použita jako záloha na úhradu znalečného (tedy jako záloha na náklady řízení vzniklé státu). Po odečtení zálohy ve výši , částka, jsou žalovaný 1), žalovaná 2) a vedlejší účastnice povinni společně a nerozdílně doplatit na náhradě nákladů řízení státu ještě částku , částka, (96 % z , částka, - , částka, ).

49. Soud prvního stupně žalovanému uložil podle § 11 odst. 2 písm. q) a § 2 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. b) sazebníku poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rovněž povinnost uhradit České republice – Okresnímu soudu v Benešově soudní poplatek za podání žaloby ve výši , částka, . Soud přihlédl k tomu, že žalovaní jsou osvobozeni od placení soudních poplatků v rozsahu 90 %, a proto jsou povinni zaplatit 10 % ze soudního poplatku za podání žaloby, přičemž s ohledem na to, že žalobě bylo z větší části vyhověno, jsou žalovaní spolu s vedlejší účastnicí na jejich straně povinni platit poměrnou část soudního poplatku podle výsledku řízení, tzn. 10 % z částky , částka, (jelikož žalobce byl úspěšný ohledně částky , částka, ). Dále soud rozhodl o tom, že vedlejší účastnice na straně žalovaných je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši , částka, , z toho částku , částka, společně a nerozdílně se žalovanými. Vzhledem k tomu, že žalovaní včetně vedlejší účastnice na straně žalovaných soudní poplatek za podání žaloby již uhradili, soud ohledně této povinnosti lhůtu k plnění nestanovil.

50. Veškeré povinnosti (s výjimkou povinnosti zaplatit soudní poplatek za podání žaloby ve výroku VI. rozsudku), které byly účastníkům tímto rozsudkem uloženy, pak musí účastníci dobrovolně splnit podle § 160 o. s. ř. v pariční lhůtě 3 dnů od jeho právní moci, jelikož soud neshledal žádný důvod pro poskytnutí jiné lhůty. K uložení povinnosti vedlejší účastnici hradit náklady řízení společně a nerozdílně se žalovanými lze odkázat např. na odbornou literaturu, ze které vyplývá, že „…jestliže podporovaný účastník naopak zcela nebo zčásti má protistraně hradit náklady, soud zpravidla uloží povinnost k náhradě nákladů účastníku i „jeho“ vedlejšímu účastníku společně a nerozdílně.“ (, Anonymizováno, . e) K náhradě nákladů řízení. In: , Anonymizováno, . Řízení v prvním stupni. Civilní proces z pohledu účastníka. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . č. , hodnota, .).