11 C 107/2021

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalované a žalobce proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované a žalobce o ochranu osobnosti

I. Žaloba aby žalované byla uložena povinnost zdržet se nepřiměřeně silného bouchání na dveře žalobce a nepřiměřeně dlouhého zvonění na zvonek bytu žalobce, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku zaslat žalobci podepsanou písemnou omluvu ve znění: „ Vážený pane [celé jméno žalobce], Omlouvám se Vám za to, že jsem vám dne [datum] řekla, že jste„ magor a blázen“, tyto výroky jsou nepravdivé a neměla jsem důvod je o Vás šířit. Dále se omlouvám, že jsem o Vás před příslušníky Městské Policie [obec] a před místostarostou [anonymizováno] [příjmení] a dalšími pracovníky [stát. instituce] řekla, že jste mi vyhrožoval, že mě chcete zabít. Tyto výroky jsou nesmyslné a neměla jsem nejmenší důvod je o Vás šířit.“

III. Žaloba se v části, kde žalobce požadoval omluvu za opakované nevhodné hrubé chování, pomluvy a schválnosti, zejména za nedůvodné rušení v podobě silného bouchání do vchodových dveří, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalovaná se osvobozuje od placení soudního poplatku.

1. Žalobou doručenou [název soudu] dne [datum] a následně postoupenou k vyřízení zdejšímu soudu se žalobce domáhal, aby soud žalované uložil povinnost zdržet se silného bouchání na dveře bytu žalobce a nepřiměřené dlouhého zvonění na zvonek bytu žalobce a povinnost zaslat žalobci písemnou omluvu se svým podpisem, jejíž znění konkrétně formuloval ve svém podání ze dne [datum]. Jedná se o omluvu ve znění:„ Vážený pane [celé jméno žalobce], omlouvám se Vám tímto za své opakované (jako v roce [rok], [rok]) nevhodné hrubé chování a schválnosti vůči Vám, zejména na nedůvodné rušení v podobě silného bušení do vchodových dveří (nově vyměněných na náklady žalobce) vašeho bytu v [anonymizováno] patře na adrese [adresa žalované a žalobce], dále za výroky opakované ublížení na cti (jako v roce [rok], [rok]) pronesené dne [datum] o tom, že jste magor a blázen, které jsem pronesla v 9:45 hod. před vchodovými dveřmi vašeho bytu v 6. patře na adrese [adresa žalované a žalobce] Tyto výroky jsou zcela nesmyslné, nepravdivé a neměla jsem nejmenší důvod je o Vás šířit.“ a dále o omluvu ve znění:„ Vážený pane [celé jméno žalobce], omlouvám se Vám tímto za své opakované (jako v roce [rok], [rok]) nevhodné hrubé chování pomluvy a nepravdivé obvinění (že mě chcete zabít, apod.), které jsem volala na linku 156 ([ulice] policie [obec]) dne [datum] v 11:47 hod. Tyto výroky jsou zcela nesmyslné, nepravdivé a neměla jsem nejmenší důvod je o Vás šířit. Dále se Vám omlouvám, že jsem šířila tyto výroky i hlídce Městské policie [obec] (3 osob) dne [datum] v 12.16 hod. v 5. patře před vchodem do mého bytu. Tyto výroky jsou zcela nesmyslné, nepravdivé a neměla jsem nejmenší důvod je o Vás šířit. Dále, že jsem výše uvedené výroky šířila i jinde např. na MěÚ v [obec] pracovníkům městského úřadu, např. starosta [anonymizováno] [příjmení], místostarosta [anonymizováno] [příjmení], apod. Tyto výroky jsou zcela nesmyslné, nepravdivé a neměla jsem nejmenší důvod je o Vás šířit.“ V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že bydlí na adrese [adresa žalované a žalobce], v bytě v [anonymizováno] patře. Dne [datum] v 9:45 hodin žalovaná zvonila na žalobce a silně bušila do vchodových dveří po dobu minimálně 3 minut, přitom nadávala žalobci, ať přestane dělat hluk, že jí to ruší a že je magor a blázen. Žalovaný žalobkyni otevřel a sdělil jí, že vrtá poličku do zdi a že má návštěvu a vyzval žalovanou, aby odešla. Žalovaná následně volala na policii, která vyslala do domu hlídku. Na kontrolu se dostavili tři strážníci městské policie, kteří však nezjistili žádné pochybení. Žalobce dále uvedl, že žalovaná volala na městskou policii několikrát již v roce [rok], kdy si rovněž stěžovala na hluk a nepřála si, aby žalobce měnil vchodové dveře do svého bytu v dopoledních hodinách. Ani tehdy však přivolaná hlídka městské policie nezjistila žádné protiprávní jednání. [příjmení] mezi žalobcem a žalovanou byly již v minulosti řešeny soudní cestou, přičemž v roce [rok] vydal [název soudu] ve věci ochrany osobnosti rozsudek, kterým uložil žalované povinnost žalobci se písemně omluvit. Dne [datum] se žalobce obrátil na [územní celek], konkrétně na místostarostu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se stížností na žalovanou, neboť chtěl celou věc řešit dohodou, nicméně byl vyrozuměn, že Město Benešov nebude a nechce řešit spory mezi nájemníky a bylo mu doporučeno případně podat žalobu k soudu. Popsané jednání žalované považuje žalobce jako neoprávněný zásah do práv na ochranu osobnosti a vnímá ho jako obtěžující a urážející, domnívá se, že žalovaná sdělila nepravdivý údaj a ohrozila vážnost a dobrou pověst žalobce. Vzhledem k uvedenému žalobce navrhuje, aby soud žalované uložil povinnost zdržet se bouchání na dveře jeho bytu, zvonění na zvonek jeho bytu a povinnost písemně se žalobci omluvit.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla, že dne [datum] se z bytu žalobce skutečně šířil zvuk vrtání. Vzhledem k tomu, že hluk trval delší dobu, zvonila na žalobce a po té, co jí otevřel, zeptala se ho:„ Proboha, co můžete vrtat od půl osmé do jedenácti hodin?“ Žalobce na to reagoval křikem, nařčením, že mu krade poštu ze schránky a zvoní na zvonek. Dále slyšela, že jí sděluje, že ji stejně jednou zabije. Protože se bála, zavolala na městskou polici, která vyslala na místo hlídku, jež jí sdělila, že se má obrátit na přestupkovou komisi městského úřadu. Dne [anonymizováno] jednala s panem místostarostou [příjmení], který ji seznámil s oznámením žalobce a sdělil jí, že žalobci může přidělit jiný byt, pokud si o to žalobce požádá. O věci hovořila rovněž s dalšími zaměstnanci [stát. instituce]. Žalovaná dále uvedla, že žalobce narušuje soužití v domě, porušuje domovní řád a klid v domě, ona se žalobce bojí, nikdy však nepodala žádný podnět k přestupkovému či jinému řízení.

3. Žalobce se oproti tvrzení žalované ohradil v podání ze dne [datum]. Uvedl, že na žalovanou nekřičel, byla to naopak žalovaná, kdo křičel, že žalobce je magor a blázen a ať přestane dělat hluk, že jí to ruší. Žalované nikdy nesdělil, že jí zabije.

4. Dle potvrzení [územní celek] ze dne [datum] bylo dne [datum] na linku 156 Městské policie [obec] oznámeno žalovanou, že její soused (žalobce) od ranních hodin (6:30) vrtá ve svém bytě o patro výš vrtačkou. [příjmení] městské policie se na místo dostavila (12:15) a na místě osoby náležitě poučila o možnostech řešení sporu. V době příjezdu k žádnému protiprávnímu jednání nedocházelo.

5. Soud dále provedl důkaz rozsudkem [název soudu] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Z tohoto rozsudku soud zjistil, že řízení vedené před krajským soudem se týkalo týchž účastníků, předmětem byla rovněž ochrana osobnosti a řízení bylo ukončeno rozhodnutím, kterým byla žaloba, že žalovaná je povinna zdržet se nepřiměřeně silného bouchání na dveře bytu žalobce a nepřiměřeně dlouhého zvonění, a že žalovaná je dále povinna zdržet se jakýchkoliv hanlivých či nepravdivých výroků na adresu žalobce před dalšími osobami, a to jak za přítomnosti žalobce, tak v jeho nepřítomnosti, zamítnuta (výrok I.), žalované byla uložena povinnost zaslat žalobci písemnou omluvu ve znění:„ Vážený pane [celé jméno žalobce], omlouvám se Vám tímto za své nevhodné hrubé chování a schválnosti vůči Vám, zejména za nedůvodné rušení v podobě silného bušení do vchodových dveří Vašeho bytu na adrese [adresa žalované a žalobce], ve dnech [datum], dále dne [datum], konkrétně za výroky pronesené dne [datum] o tom, že jste blázen a že chlastáte, dále dne [datum] o tom, že jste magor, a dále za výrok ze dne [datum] o tom, že jste magor. Dále se Vám omlouvám za pomluvy dne [datum] o tom, že jste blázen a„ to je magor, který to má vylízaný v palici“. Tyto výroky jsou zcela nesmyslné a neměla jsem nejmenší důvod je o Vás šířit (výrok II.). Výrokem III. byla žaloba zamítnuta co do povinnosti žalované zaslat žalobci omluvu ve znění:„ Omlouvám se za své nevhodné hrubé chování a schválnosti vůči Vám, zejména za blíže neurčený den v měsíci říjnu roku [rok], dále ve dnech [anonymizováno], a za urážlivé a vydání v posměch Vaší osoby za přítomnosti Vás a dalších osob ve [příjmení] bytě. Dále se Vám omlouvám za pomluvy pronesené o Vás bez Vaší přítomnosti dne [datum] před dvěma dalšími osobami za výroky o Vás jako„ tenhle bláznivej“,„ tenhleten chlastá“. Dále se Vám omlouvám, že jsem dne [datum] volala Městskou policii [obec] z důvodu, že jste údajně rušil noční klid, ač toto dle vyjádření hlídky městské policie nebylo na místě zjištěno a ani jinak nevyplynulo z výpovědi ostatních nájemníků či jiných svědků.“ (výrok III.)

6. Z protokolu o svědecké výpovědi ze dne [datum] bylo zjištěno, že před [stát. instituce], odbor dopravy a správních agend, dne [datum] vypovídala svědkyně [jméno] [příjmení], ohledně jednání žalované, kdy žalovaná měla poslední týden v měsíci říjnu a poslední týden v měsíci listopadu [rok], ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] zvonit na domovní zvonek bytu a bouchat do dveří bytu žalobce, čímž žalobce obtěžovala.

7. Ze stížnosti na sousedku doručené bytové komisi [stát. instituce] dne [datum], bylo zjištěno, že žalobce si stěžoval na žalovanou, která ho již od roku [rok], kdy se do bytu na adrese [ulice a číslo] nastěhoval, obtěžuje, neboť si stěžuje na hluk, aniž by k tomu měla důvod, bouchá na vchodové dveře žalobce, zvoní na zvonek žalobce, žalobce vulgárně uráží a pomlouvá. Žalobce proto požádal, aby bytová komise žalovanou přemístila do jiného bytu a navrhl, že žalované na úhradu nákladů spojených se stěhováním uhradí částku [částka].

8. Z dopisu [stát. instituce] adresovaného žalobci dne [datum] bylo zjištěno, že [stát. instituce] na stížnost žalobce reagoval sdělením, že bytová komise je pouze poradní orgán a není v její kompetenci přemístit nájemníka městského bytu do jiného bytu bez jeho vůle. Žalobci doporučil spor s žalovanou řešit smírnou cestou, případně se obrátit na Odbor správních agend, oddělení přestupků nebo podat žalobu k soudu.

9. Ze záznamu z elektronické knihy událostí Městské policie [obec] bylo zjištěno, že žalovaná dne [datum] oznámila na lince 156, že bydlí v domě [adresa] v ulici [ulice], v 5. patře a soused pan [celé jméno žalobce] ze 6. patra od rána od 6:30 hodin stále něco vrtá a bouchá. Zašla za ním a on jí začal vyhrožovat, že ji stejně jednou zabije, že toho má dost, že otravuje atd. U tohoto nebyl nikdo přítomen, ale možná to sousedi slyšeli, ale určitě nebude chtít nikdo nic dosvědčit. Oznamovatelka byla seznámena s tím, že na místo bude vyslána hlídka, věc bude sepsána a postoupena k vyřízení příslušnému správnímu orgánu. Na to oznamovatelka uvedla, že nikam nic nepůjde řešit, je jí sedmdesát let a špatně chodí, dává tedy pouze na vědomí. Dále je v zápisu uvedeno, že na místo byla vyslána hlídka, která hovořila jak s oznamovatelkou (žalovaná), tak s panem [celé jméno žalobce] (žalobce), v domě byl v domě kontroly klid.

10. Žalobce předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval žalovanou, aby se mu písemně omluvila za své hrubé opakované chování a schválnosti (urážky, pomluvy apod.).

11. Soud dále provedl důkaz výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], která je kamarádkou žalobce, navštěvuje ho zhruba dvakrát měsíčně, někdy u něj i přespí a v bytě byla i 11.

2. V tento den přijela do bytu žalobce kolem deváté hodiny a žalobce ji požádal, aby mu pomohla přidělat poličku. Žalobce vrtal, potom přišla žalovaná, zvonila a silně bušila na dveře. Žalobce jí otevřel a žalovaná mu sdělila, ať přestane dělat hluk, že nemůže spát, že jí to ruší. Také mu řekla, že je magor a blázen a začala vykřikovat. Žalobce na to odpověděl, že chce přidělat poličku a za chvilku bude klid, ať odejde, že má návštěvu a ať ho neruší. Svědkyně si není vědoma toho, že by žalobce žalované vyhrožoval. K dotazu, zda žalovanou viděla, odpověděla, že ano. Zda viděla žalovaná jí, to neví, neboť zůstala stát za dveřmi. Svědkyně z bytu odešla mezi 11. a 12. hodinou, v době, kdy do bytu přijela hlídka policie, již v bytě přítomna nebyla.

12. Žalovaná byla soudem dle ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) poučena, že je povinna prokázat tvrzení, že jí žalobce dne [datum] řekl, že jí zabije a že jí vyhrožoval, načež žalovaná uvedla, že požadované není schopna prokázat, neboť na chodbě nebyl nikdo přítomný a ani sousedé nic neslyšeli, žádné důkazy k tomu nemá. Navrhla však uvedené prokázat svým výslechem.

13. K návrhu žalované byl proveden v souladu s ustanovením § 131 o. s. ř. její výslech. Žalovaná uvedla, že dne [datum] začal žalobce v půl osmé vrtat, v půl jedenácté již nemohla hluk vydržet a zazvonila proto na žalobce a řekla mu, co může 4 hodiny vrtat. Žalobce jí začal vyhrožovat, že jí zabije a křičel. Na dveře nebouchala, žádné nadávky žalobci neříkala, neboť se ho bojí. Domnívá se, že v bytě v době incidentu nikdo jiný nebyl, nikoho neviděla ani ona, ani hlídka policie, která na místo přijela na základě jejího oznámení. Závěrem uvedla, že všechno, co tvrdí žalobce, je lež. To, že jí žalobce vyhrožoval, řekla místostarostovi [příjmení] a tříčlenné hlídce městské policie, která přijela událost prošetřit. Starostovi o události neříkala, ale je možné, že se o ní dozvěděl od někoho dalšího.

14. Návrh na provedení důkazu výslechem strážníků městské policie, výslechem starosty [územní celek], místostarosty [územní celek], spisem a kamerovými záznamy městské policie, výpověďmi svědků, kteří byli slyšeni v roce 2014, byl zamítnut, neboť soud dospěl k závěru, že věc je možné rozhodnout na základě již provedených důkazů. Další navržené důkazy by nepřispěly ke zjištění nových skutečností a jejich provedení by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti a rychlosti soudního řízení. Soud rovněž neprovedl žalovanou navržený důkaz výslechem starosty, místostarosty a policistů městské policie ke zjištění, jaký je žalovaný člověk, neboť tato skutečnost není pro rozhodnutí ve věci podstatná.

15. Soud na základě provedených důkazů, jež hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. vzal za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce a žalovaná jsou sousedé v domě na adrese [adresa žalované a žalobce], žalobce bydlí v bytě v [anonymizováno] patře a v žalovaná v bytě 5. patře domu (dle shodného tvrzení účastníků). Soužití žalobce a žalované v jednom domě je problematické, již v roce [rok] byla žalované na základě žaloby žalobce na ochranu osobnosti uložena povinnost žalobci se písemně omluvit za bouchání na dveře bytu žalobce, zvonění na zvonek žalobce a za urážky a nepravdivé výroky o žalobci (z rozsudku [název soudu], sp. zn. [číslo jednací]). Dne [datum rozhodnutí] na základě volání žalované na tísňovou linku 156 přijela do domu hlídka městské policie, neboť žalovaná tvrdila, že žalobce jí obtěžuje hlukem vrtání a vyhrožoval, že jí zabije. Při příjezdu na místo hlídka policie žádné protiprávní jednání nezjistila, v domě byl klid a žalovaná nechtěla věc řešit formou zahájení přestupkového řízení (ze záznamu z elektronické knihy událostí Městské policie [obec]). Oba účastníci se shodli na tom, že žalovaný dne [datum] ve svém bytě vrtal. Ze svědecké výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (které soud nemá důvod nevěřit, neboť svědkyně působila důvěryhodně a podobné jednání žalované bylo prokázáno již v řízení před [název soudu] v roce [rok]), soud zjistil, že žalovaný skutečně v bytě vrtal, žalovaná na něj zvonila a bouchala na dveře, řekla mu, že je magor a blázen. Že by žalobce žalované vyhrožoval zabitím, v řízení prokázáno nebylo a sama žalovaná uvedla, že k tomuto tvrzení nemá žádné důkazy. Zároveň však žalovaná potvrdila, že skutečnost, že jí žalobce vyhrožoval zabitím, tvrdila příslušníkům Městské policie [obec], místostarostovi Mgr. [příjmení] a dalším pracovníkům [stát. instituce]. Skutečnost, že žalovaná tvrdila, že jí žalobce vyhrožoval zabitím, je prokázána rovněž záznamem z elektronické knihy událostí Městské policie [obec].

16. Při právním posouzení vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“).

17. Dle § 81 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého (odst. 1). Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy (odst. 2).

18. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

19. Po aplikaci citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná dne [datum] žalobci řekla, že je magor a blázen, a to hlasitě takovým způsobem, že to mohli slyšet i další obyvatelé domu, jakož i to, což ostatně uvedla sama žalovaná, že o žalobci před příslušníky městské policie, před místostarostou [územní celek] a před dalšími zaměstnanci [stát. instituce] tvrdila, že ji vyhrožoval zabitím, aniž by prokázala, že tuto výhružku žalobce skutečně učinil. Nazývání žalobce magorem a bláznem, jakož i nepodložené tvrzení, že žalobce žalované vyhrožoval zabitím, je třeba považovat za zásah do osobnostních práv žalobce, konkrétně práva na vážnost a čest, které požívají zákonnou ochranu. Jako přiměřené zadostiučinění ve smyslu odstranění následku zásahu do osobnostních práv žalobce zvolil právo na písemnou omluvu ze strany žalované, které soud považuje za adekvátní a důvodné a v souladu s platnou právní úpravou. V tomto smyslu soud tedy žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost žalobci se písemně omluvit, přičemž uvedl i konkrétní znění omluvy tak, jak ji navrhoval žalobce. Za nedůvodnou však soud shledal žalobu v části, v níž se žalobce dožadoval, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se bouchání na dveře bytu žalobce a zvonění na zvonek žalobce, neboť tato povinnost nevyplývá ze žádného zákonného ustanovení. Dle citovaného ustanovení § 82 o. z. se žalobce může domáhat toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno. Vzhledem k tomu, že zásah spočívající v tom, že žalovaná dne [datum] bouchala na dveře žalobce a zvonila na jeho zvonek, již pominul, nelze se domáhat, aby bylo od tohoto zásahu upuštěno, zejména za situace, kdy se jednalo o jednorázový zásah a mezi bušením a zvoněním, které bylo tvrzeno v roce 2014 neexistuje časová souvislost. Uvedené je v souladu s komentářovou literaturou, dle které: Účelem nároku zápůrčího, nebo též zápovědního či zdržovacího (negatorního) je domoci se zákazu jednání, která v dané době ohrožují osobnost žalobce nebo do ni zasahují, tj. domoci se nečinnosti neoprávněně jednající osoby (rušitele práva). Občanský zákoník nepodává demonstrativní výčet jednotlivých typových nároků (srov. odlišně např. § 40 AutZ), kterých se může dotčená osoba domáhat, přičemž se může jednat jak o nároky z porušení absolutního osobnostního práva (jako např. zákaz pořizování rozmnoženin podobizen, písemností osobní povahy nebo zvukového nebo zvukově obrazového záznamu člověka apod.), tak z jeho ohrožení (např. zákaz zveřejnění difamující či soukromé informace apod.). Může se jednat jak o zásah trvalého charakteru či o ochranu před jednorázovým zásahem. Obecně z povahy zdržovacího nároku však vyplývá, že jej nelze uplatnit za situace, kdy již škodlivý stav netrvá (kupř. byl odstraněn), tj. nedochází k zásahu do absolutního práva (srov. obdobně Vážný [číslo], stanovisko [anonymizována tři slova] [číslo]), ani takový zásah nehrozí, a to z hlediska průběhu civilního soudního řízení v okamžiku vyhlášení rozsudku (srov. § 154 odst. 1 OSŘ). <i>([příjmení], Pavel. § 82 (Nároky ze zásahu do osobnosti člověka). In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654) . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, marg. [číslo])</i> Rovněž soud neshledal žalobu důvodnou v části, v níž se žalobce domáhal omluvy za opakované nevhodné hrubé chování, pomluvy a schválnosti, zejména za nedůvodné rušení v podobě silného bouchání do vchodových dveří, neboť takto formulovaná omluva je nekonkrétní, nejsou zde uvedena konkrétní data a popisy konkrétních skutků a jako takovou ji nelze považovat za důvodnou. Pokud se žalobce domáhá omluvy za opakované jednání žalované, pak žalobce žádné další konkrétní jednání žalované netvrdil, a proto soud v této části žalobu zamítl.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl srovnatelný, když žalobce byl úspěšný pouze v části žaloby.

21. Výrokem IV. rozhodl soud tak, že žalovaná se osvobozuje od placení soudního poplatku. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl žalobce osvobozen od soudních poplatků v celém rozsahu a poplatková povinnost proto tíží dle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, žalovanou. V průběhu řízení však bylo výslechem žalované prokázáno, že je nemajetná, pobírá pouze starobní důchod ve výši [částka] a nemá žádné finanční prostředky na to, aby soudní poplatek uhradila. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud v souladu s ustanovením § 138 o. s. ř. tak, že se žalovaná od placení soudního poplatku osvobozuje.