11 C 196/2020

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o ochranu osobnosti

I. Žalovaná je povinna zdržet se tvrzení o tom, že ji žalobce nakopl, a tím jí způsobil jakoukoliv újmu.

II. Žalovaná je povinna do jednoho měsíce od právní moci rozsudku na vlastní náklady zaslat písemně omluvu následujícího znění níže uvedeným adresátům: <i>„ Omlouvám se [celé jméno žalobce] za to, že jsem o něm nepravdivě uvedla a vinila jej, že mne nakopl, a tím mi způsobil újmu na zdraví.“</i> Adresáti: - [celé jméno žalobce], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo]; - [název soudu], [anonymizováno] areál [ulice], [ulice a číslo], [PSČ], ke spisové značce [spisová značka]; [anonymizována čtyři slova], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], ke spisové značce [spisová značka]; [anonymizováno 6 slov] m.č. [obec a číslo], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]; [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo] [PSČ]; [příjmení] [příjmení], [ulice a číslo], [část obce], [číslo] [obec a číslo]; [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ] [obec].

III. Zamítá se žaloba, že a) je žalovaná povinna zdržet se tvrzení o tom, že se na ní žalobce dopouštěl domácího násilí; b) je žalovaná povinna zdržet se tvrzení o tom, že žalobce ubližoval nezletilým dcerám [jméno] a [jméno] [příjmení] či o tom, že se dopouštěl jejich psychického trýznění prostřednictvím svého otce; c) je žalovaná povinna na vlastní náklady zaslat omluvu následujícího znění [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [číslo] [obec]: <i>„ Omlouvám se [celé jméno žalobce] za to, že jsem o něm nepravdivě uvedla a vinila jej, že mne nakopl, a tím mi způsobil újmu na zdraví.“</i> d) je žalovaná povinna na vlastní náklady zaslat (i) omluvu následujícího znění níže uvedeným adresátům: <i>„ 1) Omlouvám se [celé jméno žalobce] za to, že jsem o něm nepravdivě uvedla a vinila jej, že se na mně dopouštěl domácího násilí.“</i> „ 2) Omlouvám se [celé jméno žalobce] za to, že jsem o něm nepravdivě tvrdila a vinila ho, že se dopouští ubližování a násilí na našich nezletilých dětech sám či prostřednictvím svého otce (dědečka dětí).“ Adresáti: - [celé jméno žalobce], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo]; - [název soudu], [anonymizována dvě slova] [ulice], [ulice a číslo], [PSČ], ke spisové značce [spisová značka]; [anonymizována čtyři slova], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], ke spisové značce [spisová značka]; [anonymizováno 7 slov] [obec a číslo], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]; [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [číslo] [obec]; [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo] [PSČ]; a (ii) omluvu v bodě III. písm. d), bodu i), část 1) adresátům [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [část obce], [číslo] [obec a číslo] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. e) je žalovaná povinna zaplatit žalobci finanční zadostiučinění ve výši [částka].

IV. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou ze dne [datum] ve spojení s jejím doplněním ze dne [datum], změnou žaloby a částečným zpětvzetím ze dne [datum] se žalobce domáhal ochrany své osobnosti proti zásahům žalované. Uvedl, že účastníci jsou doposud manželé, probíhá mezi nimi rozvodové řízení, které je ve fázi úpravy poměrů ke společným nezletilým dětem [jméno], [datum narození], a [jméno], [datum narození]. Řízení je vedeno před [název soudu] (dále také jen„ opatrovnický soud“). Žalovaná před opatrovnickým soudem, svou praktickou lékařkou [anonymizována dvě slova], příslušnými pracovníky [anonymizováno] [obec] a [obec a číslo] a soudní znalkyní [příjmení] [příjmení] o žalobci uvádí lživá tvrzení, a to konkrétně, že ji žalobce dne [datum] před dětmi nakopl a způsobil jí bolestivé zranění malíčku, v jehož důsledku kulhá (slovy„ manžel jí nakopl nohu“,„ manžel mě před dětmi fyzicky napadl… a kopnul mě zezadu do nohy, … pohmoždil mi malíček“). Rovněž použila termín„ domácí násilí“ ve vztahu k opatrovnickému soudu a obavu z fyzického napadení před soudní znalkyní [příjmení] [příjmení]. Nadto si k předání nezletilých vodí svědky, zjevně také z obavy napadení. Uvedl, že v době údajného nakopnutí byla v bytě přítomna matka žalobce (z důvodu dřívějšího obvinění žalované a zavolání Policie ČR), která žádný incident nezaznamenala. Podotkl, že žalovaná dne [datum] na žalobce přivolala Policii ČR v jeho nepřítomnosti z důvodu, že ji odmítá pustit do sklepa, jistě by se nezdráhala volat Policii tím spíše, pokud by došlo ze strany žalobce k jejímu fyzickému napadení. Dále žalovaná nepravdivě o žalobci uvádí difamující informace ohledně jeho chování ve vztahu k nezletilým dětem. V této souvislosti psycholožce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sdělila, že jedna z dcer„ nechce jezdit s otcem v autě, protože ji stále poutá pásem mezi nohama, říká, že jí to je nepříjemné na pipinu a že jí vadí, že jí tatínek furt fotí nohy…“ a že si„ [jméno] nechtěla nechat od otce fotit (nahé nohy) a otec ji za to ztloukl…“. Žalovaná též nepravdivě uvádí, že žalobce nezletilé trýzní prostřednictvím svého otce a v tomto směru žalobci píše e-maily. Dále žalovaná na [anonymizováno] a opatrovnickému soudu zaslala v této souvislosti zprávu, že otec mladší dceru [jméno]„ velmi přetěžuje a každé učení probíhá s jejím brekem (tchán řvoucí na [jméno]) … manžel se svým otcem děti drtí psychicky“. Žádná z uvedených tvrzení nejsou pravdivá, žalobce žalovanou nikdy nenakopl ani jinak fyzicky nenapadl a v žádném případě nijak neubližuje svým nezletilým dětem. Uvedená tvrzení jsou vyfabulovaná ve snaze žalované odvést nezletilé z jejich bydliště do [obec] tak, jak žalovaná žalobci dlouho vyhrožovala, a aby získala výhodnější pozici u opatrovnického soudu, což se jí s úspěchem daří. Poukazuje na skutečnost, že ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], vypracovaného v opatrovnickém řízení, vyplývá, že žalobce nemá agresivní sklony, naopak žalovaná má sklony k až bezohlednému agresivnímu sebeprosazování, byl u ní shledán problematický vztah k ostatním, senzitivní vztahovačnost a pravděpodobně nepodložené obviňování druhé strany, a dále, že děti žádné údajné nakopnutí neviděly.

2. Žalobce shrnul, že shora uvedenými jednáními bylo a je zasahováno do jeho vážnosti ve veřejném a profesním životě, jelikož je snižován v očích soudů, lékařů a úřadů. Současně je ohrožena jeho profesní čest jako vojáka z povolání (údajné nakopnutí s dlouhodobě přetrvávajícími následky či trýznění vlastních dětí ohrožuje i jeho postavení v povolání). Rovněž je zasažen v soukromém životě, neboť jsou v důsledku nepravdivých tvrzení omezována jeho práva ve vztahu k péči o nezletilé děti (opatrovnický soud reflektuje nepravdivá tvrzení žalované v neprospěch žalobce) a je také poškozován v očích ostatních osob (kamarádů), je mu bráněno žít spokojený rodinný život. Vše uvedené mu způsobuje psychickou újmu. Nahrávky, které žalovaná účelově s nezletilými dětmi pořizuje, jsou vyfabrikované, komediální a účelové. Dcery se žalobci svěřily, že je s žalovanou cvičí, dokud není spokojená. Je zjevné, že žalovaná je za účelem zdevastování života žalobce a očernění jeho osoby schopna učinit cokoliv. Žalobci se nedostává soudní ani jiné ochrany a jeho situace se stává bezvýchodnou.

3. Za útoky uvedené výše v bodě 1 žalobce požadoval zadostiučinění ve formě omluvy (ve znění dle výroků tohoto rozsudku). Tuto omluvu žalobce požadoval odeslat jemu a dalším adresátům na adresy specifikované u každého z nich, dále požadoval peněžité zadostiučinění ve výši [částka] s odkazem na závažnost a intenzitu útoků. Žalobce uplatnil i zdržovací nároky, tedy aby byla žalované uložena povinnost zdržet se tvrzení o tom, že ji žalobce nakopl a tím jí způsobil jakoukoliv újmu a dopouštěl se na ní domácího násilí a dále, aby se zdržela tvrzení o tom, že žalobce ubližoval nezletilým dcerám [jméno] a [jméno] [příjmení] a tvrzení o tom, že se dopouštěl jejich psychického trýznění prostřednictvím svého otce. Uvedl, že žalovaná daná tvrzení opakovaně uvádí a trvá na nich, hrozí tak jejich opakování v budoucnu.

4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že ve vztahu k žalobci nikdy nepoužila termínu„ domácí násilí“. Pokud to jedenkrát bylo uvedeno v podání adresovanému opatrovnickému soudu, nepsala je žalovaná, nýbrž její zástupce a jeho obsah byl takový, že případnému domácímu násilí by děti neměly být přítomny. Kromě incidentu ze dne [datum] (nakopnutí) nikdy k ničemu podobnému nedošlo. S následky zranění se potýkala půl roku a omluvit by se měl žalobce. Praktické lékařce MUDr. [anonymizováno] byl původ zranění sdělen k jejímu dotazu, [anonymizováno] a opatrovnickému soudu byl incident sdělen, jelikož byl rozhodný pro odstěhování žalované s dětmi od žalobce. O incidentu existují objektivní důkazy – lékařské zprávy. Žalovaná nikdy žalobce neobvinila z páchání násilí na nezletilých dcerách nebo z toho, že by se měl dopouštět jejich trýznění prostřednictvím svého otce. K jí uvedenému psychickému drcení konstatovala, že žalobce dával [jméno] při domácí výuce stejné úkoly jako [anonymizováno] a [jméno] to nezvládala. Psychické drcení byl možná příliš silný výraz, ale [jméno] byla přetěžována. Skutečnost, že otec žalobce dcery trýzní tím, že na ně křičí a říká jim, že se maminka utopí a umře, je doložena výpovědí dcery u PhDr. [příjmení]. Pokud cokoliv zmínila (u opatrovnického řízení uvedla, že žalobce [jméno] ztloukl, protože na něj vyplázla jazyk a dal jí na zadek), jednalo se vždy o jednorázové tvrzení. Nadto„ dát dítěti na zadek“ a dopouštět se na něm násilí jsou obsahově diametrálně odlišné pojmy, žalovaná považuje výrazy použité žalobcem za přehnané. Uváděla, že pokud bylo nějakým jejím jednáním zasaženo do důstojnosti, cti či vážnosti žalobce, měl by žalobce jednoznačně a konkrétně uvést, jakým jejím vyjádřením se tak stalo. Podotkla, že zásahu do cti a vážnosti člověka se nelze dopustit jednáním, které není objektivně způsobilé vyvolat veřejné (dehonestační) účinky.

5. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaná před ostatními osobami tvrdí, že ji žalobce dne [datum] před dětmi fyzicky napadl tak, že ji nakopl zezadu do nohy, v důsledku čehož utrpěla poranění malíčku, kulhala a následky přetrvávaly v řádu měsíců s tím, že tento incident byl důvodem jejího odchodu s dětmi ze společné domácnosti se žalobcem. Skutečnost, že o dotčeném nakopnutí žalovaná hovořila konkrétně před osobami z [anonymizováno] vyplývá z e-mailu žalované ze dne [datum] adresovaného [anonymizováno] [obec], v němž žalovaná zmiňuje, že celá situace mezi manžely vygradovala tím, že ji manžel před dětmi fyzicky napadl, tudíž se rozhodla s dětmi přestěhovat zpět do [obec]. Z jejího návrhu na nařízení předběžného opatření ze dne [datum] a z usnesení [název soudu], č.j. [číslo jednací], vyplývá, že žalovaná před opatrovnickým soudem uvedla, že ji po jednání na [anonymizováno] konaném dne [datum] následující ráno žalobce před dětmi fyzicky napadl a kopnul ji zezadu do nohy, čímž jí pohmoždil malíček, který si narazila o kuchyňskou linku; obě dcery brčely a prosily matku, ať se s nimi vrátí zpátky do [obec]. Z uvedeného důvodu se žalovaná rozhodla vrátit do benešovského bytu, v němž s dětmi bydlela do září 2016, jelikož domácí násilí je to poslední, čemu by měly být tak malé děti přítomny. Dále uvedla, že žalobce vůči ní stupňoval svou agresivitu, strkal do ní, dloubal do ní knížkou, v noci na ni otevřel okno. Dále o nakopnutí žalobcem žalovaná hovořila před svou přítelkyní – svědkyní [jméno] [příjmení], což vyplývá z jejího svědeckého výslechu, a MUDr. [jméno] [příjmení], což vyplývá z lékařské zprávy této lékařky ze dne [datum] a PhDr. [jméno] [příjmení], což vyplývá ze znaleckého posudku této znalkyně ze dne [datum] (str. [číslo]). Mezi stranami bylo sporné, zda k tomuto incidentu, tj. k úmyslnému nakopnutí žalované ze strany žalobce, došlo, poněvadž žalobce toto tvrzení označoval za smyšlené. Vzhledem k tomu, že v tomto směru žalovanou tížil tzv. důkaz pravdy jejích tvrzení (srov. body [číslo] níže), poučil soud žalovanou ohledně jejího břemene tvrzení a důkazního ve smyslu § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

6. Za účelem prokázání fyzického napadení žalované ze strany žalobce tzv. nakopnutím před dětmi soud k návrhu žalované provedl důkaz lékařskými zprávami MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], [datum] a [datum]. Z již zmíněné zprávy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná lékařce sdělila, že ji bolí malíček, předcházející den okolo ní šel žalobce a nakopl ji, potom řekl, že mu nohu nastavila; dle objektivního nálezu nebyla patrná modřina ani hematom, doporučen klidový režim. Ze zprávy ze dne [datum] se podává, že žalovaná dle svého sdělení dále pociťovala bolest v malíčku a malíčkové oblasti, na pohmat ji oblast bolela a byla citlivá. Ze zprávy ze dne [datum] pak vyplývá, že ji i nadále bolí malíček při nášlapu, má tam bouli a dle žalovanou uváděného rentgenu má prý srostlý poslední článek nejasného stáří.

7. Ze zprávy o dítěti [anonymizováno] školy [anonymizováno] ze dne [datum] vyplývá, že psychická situace dětí se jeví klidnější, při rozhovoru s učitelkami [příjmení] občas poznamenala, že se rodiče hádají a projevila v tu chvíli smutek. Dle této zprávy také [příjmení] měla učitelkám sdělit, že tatínek (žalobce) mamince (žalované) ublížil a kopl ji do nohy. Naproti tomu ze znaleckého posudku PhDr. [jméno] [příjmení] vyplývá, že při pohovoru dne [datum] [jméno] uvedla, že se sestrou rodiče nikdy neviděly se prát, spíš se hádat.

8. Dále soud provedl důkaz výslechem [jméno] [příjmení], matky žalované, která uvedla, že o nakopnutí žalované žalobcem před dětmi a zhmoždění malíčku žalované ví od žalované, po incidentu jí volala – zřejmě při cestě do práce (slyšela venkovní zvuky) a o incidentu hovořily i vnučky a názorně ho předváděly. Nemá důvod dětem nevěřit, pokud něco tvrdí. Naproti tomu se z výslechu [jméno] [celé jméno žalované] provedeného k návrhu žalobce podává, že při údajném incidentu byla přítomna v bytě ve vedlejším pokoji, nic ovšem neslyšela, žádný pláč dětí, pamatuje si, jak s nimi žalovaná řešila účes do školky a letní dovolenou. V bytě byla ještě následující dny a o incidentu nic neslyšela, žalovaná nekulhala. V bytě dle svého tvrzení pobývala z důvodu ochrany žalobce před neoprávněným obviňováním ze strany žalované poté, co na žalobce žalovaná zavolala Policii, jelikož jí údajně žalobce nechtěl umožnit odejít do sklepa pro vánoční výzdobu (viz bod níže). Svědkyně [jméno] [příjmení], jejíž výslech soud provedl rovněž k návrhu žalobce, uvedla, že žalovaná před svědkyní na začátku roku 2020 kulhala a k dotazu svědkyně uvedla, že zranění bylo způsobeno nakopnutím od žalobce. O žádném jiném incidentu svědkyně nikdy od žalované neslyšela, žalovaná nikdy nehovořila o tom, že by se jakékoliv násilí dělo nebo hrozilo, ani to nevyplývalo z chování žalované. Uvedla, že je přítomna jako svědkyně předání dětí pouze z důvodu, aby dosvědčila, jak předání proběhlo, nikoliv z důvodu hrozícího napadení.

9. Z návrhu žalované na nařízení předběžného opatření ze dne [datum] a z protokolu o jednání před Úřadem městské části [obec a číslo] soud zjistil, že soužití účastníků skutečně vygradovalo natolik, že do jejich společného obydlí v [obec] byla volána Policie ČR. Dne [datum] žalovaná přivolala Policii, protože jí žalobce nechtěl umožnit odejít z bytu do sklepa pro krabici s vánoční výzdobou. Poté se žalobce obrátil na policii dne [datum] z důvodu odcizení klíčů a dokladů od osobního automobilu žalovanou.

10. Ze znaleckého posudku PhDr. [příjmení] vypracovaného k zadání opatrovnického soudu soud ve vztahu k předmětnému incidentu zjistil, že žalovaná znalkyni sdělila svou obavu dostavit se na pohovor, poněvadž se obává fyzického napadení žalobce a z toho důvodu také mívá svědky při předávání dětí. K vyšetření se dle tohoto posudku dostavila v doprovodu matky a neteře.

11. Pokud jde o nároky žalobce týkající se jeho vztahu a jeho chování k nezletilým dětem, byla zde procesní situace ohledně dokazování odlišná, neboť žalobce tížilo břemeno důkazní a tvrzení o tom, že o něm žalovaná tvrdí, že nezletilým dětem ubližuje a dopouští se na nich násilí sám či prostřednictvím svého otce; žalovaná totiž popírala, že by cokoliv takového komukoliv sdělovala. Soud zjistil, že žalovaná o žalobci uvedla, že na dětech aplikuje fyzické tresty (z návrhu na nařízení předběžného opatření ze dne [datum]). Předběžným opatřením ze dne [datum] opatrovnický soud svěřil nezletilé do střídavé péče účastníků, přičemž při rozhodování vyšel mimo jiné ze zprávy psychologa Mgr. Bc. [jméno] [příjmení], Ph.D. ze dne [datum], dle jehož závěrů nezletilé nepreferují žádného z rodičů, vadí jim jejich hádky, vzhledem k věku a péči matky – žalované lehce inklinují spíše k ní, nikoliv však zásadně a dále, že žalovaná je fixována na benešovské prostředí (z usnesení č.j. [číslo jednací] ze dne 20. 1. 2020). Dále žalovaná o žalobci v odvolání proti tomuto unesení uvedla, že není schopen se o děti postarat ani z hlediska výchovy, ani z hlediska psychické pohody, žalobcovo trýznění žalované se stupňovalo od psychického rázu až po fyzické napadání. Dále uvedla, že děti žily v [obec] většinu života, u žalobce pláčou, v [obec] mají veškeré vazby a vztahy v rámci přátel a rodiny žalované; žalobce ji obviňuje z manipulativních sklonů a přitom je to on, kdo je manipulátor (odvolání žalované proti usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne [datum]). Poté žalovaná s nezletilými dne [datum] navštívila psycholožku PhDr. [jméno] [příjmení] v [obec], které uvedla, že starší [jméno] nezvládá střídavou péči, chybí jí matka, mazlení, celkově méně jí, nechce jezdit s žalobcem v autě, protože ji stále poutá pásem mezi nohama, říká, že jí to je nepříjemné na pipinu a že jí vadí, že jí tatínek furt fotí nohy, modřiny na nohách, a že žalobce ztloukl [jméno], když si nechtěla nechat fotit nahé nohy, a že na ně žalobce nemá čas – buď vaří nebo pracuje, že se bojí dědečka ze strany otce, že na ně křičí; nezletilá [jméno] psycholožce sdělila, že jim dědeček ze strany žalobce říká, že maminka umře a že se utopí, protože nechce, aby maminku ještě viděly; nezletilá [jméno] uvedla, že více si s ní hraje a mazlí maminka, chtěla by být s ní (ze zprávy PhDr. [příjmení] ze dne [datum]).

12. Po návštěvě PhDr. [příjmení] žalovaná podala nový návrh na nařízení předběžného opatření opatrovnickému soudu, o němž soud rozhodl tak, že nezletilé svěřil do její péče a žalobci stanovil styk v každém lichém týdnu od středy do neděle; při rozhodování soud vyšel mimo jiné z výše uvedené zprávy PhDr. [příjmení], jejímž obsahem považoval změnu poměrů za prokázanou (z usnesení č.j. [spisová značka] ve spojení s unesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2020, č.j. [číslo jednací]).

13. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaná dále [anonymizováno] v [obec] podrobně vylíčila veškeré nedostatky, které spatřuje ve výchově žalobce, zdůraznila, že sama dcery vzdělávala od útlého věku přiměřeně jejich věku, z toho důvodu měla a má zkrácený pracovní úvazek. Snahu žalobce podílet se na výuce označila za kontraproduktivní s negativními důsledky na mladší dceru, kterou velmi přetěžuje a každé učení probíhá s jejím brekem a tchánem řvoucím na ni. Uvedla, že žalobce se svým otcem děti drtí psychicky. Žalobci nejde o dcery, všude se ohání stylem„ já“.

14. Z již výše zmíněného výslechu [jméno] [příjmení] – matky žalované, vyplývá, že žalobce měl dle svědkyně nezletilé potrestat po posledním jednáním před opatrovnickým soudem za lhaní tak, že se jim večer nevěnoval, druhý den šel do práce a hlídala je jeho matka. Dle svědkyně si děvčata stěžovala, že [jméno] žalobce nařezal, jelikož si nechtěla nechat fotit modřiny na nohách, dále [jméno] plakala při e-výuce, protože žalobce dětem dával stejné úkoly pro předškoláky v době, kdy [jméno] bylo 5 let a [jméno] 4 roky. Dále dle svědkyně žalobce poutal děti pásem mezi nohama v sedačkách zřejmě pro menší děti a dědeček ze strany žalobce na děti křičí a strašil je smrtí žalované. Naproti tomu z výslechu [jméno] [celé jméno žalované], matky žalobce, vyplynulo, že svědkyně považuje svého manžela – dědečka dětí za autoritativního, rozhodně ovšem na děti ani na ni nekřičí, učení prostřednictvím e-výuky probíhalo i u nich a vše šlo dobře, byť to mladší [jméno] šlo zpočátku hůře. Ze čtyř audionahrávek předložených žalovanou (rozhovory s nezletilými) soud toliko zjistil, že žalovaná s nezletilými probírá výchovné prostředí otce, emotivně je konejší a nahrává si jejich stížnosti z pobytu u otce.

15. Dále soud ohledně vztahu nezletilých a žalobce zjistil z posudku soudní znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], že obě nezletilé mají citové vazby dobře navázány k oběma rodičům, jejich nízkému věku odpovídá o něco větší příchylnost k žalované. Od obou rodičů jsou děti schopny vzdálit se jen na několik málo dní, k žádnému z prostředí, tj. ani k prostředí žalobce, nevykazují zásadně odmítavé, úzkostné nebo strachové postoje, přičemž vztah obou rodičů – tj. i žalobce k dětem je bezpochyby pozitivní. [jméno] uvedla, že jí vyhovuje být u obou rodičů, neprojevila negativní city k žádnému členu rodiny. Má potřebu kontaktu s oběma rodiči, s naznačeným spojenectvím s matkou a verbalizováním jí používaných argumentů vůči prostředí otce. [jméno] mimo jiné zmínila, že v [obec] má víc hraček, protože je maminka koupila v [obec] a pak je odvezla do [obec] a v [obec] jich zbylo málo, ale tatínek koupil nové, umí také lépe číst pohádky (naproti tomu s maminkou se mazlí).

16. Ze zpráv z asistovaného předání nezletilých [příjmení] [příjmení] ze dne [datum], [datum], [datum] vyplývá, že děti žalobce vidí rády, žalovaná je předává v doprovodu svých příbuzných a/nebo kamarádky (svědkyně Zápotocké), děti před předáním objímá, loučí se, poté je předá žalobci, děti se na prostředí žalobce dobře adaptují, povídají si, říkají, že se těšily (byť při předání [datum] plakaly). Skutečnost, že nezletilé se s otcem radostně vítají a začnou hned vyprávět, co se dělo a co dělaly, jakož i skutečnost, že se radostně vítají s dědečkem ze strany žalobce, dále vyplývá ze zprávy Centrum sociálních služeb [příjmení], o.p.s. ze dne [datum] (Bc. [jméno] [příjmení]) a ze zprávy [příjmení] [příjmení] ze dne [datum]. Uvedené koresponduje i fotodokumentací, na níž jsou nezletilé vyobrazeny s dědečkem z otcovy strany.

17. V souladu se znaleckým posudkem a výše uvedenými důkazy jsou rovněž závěry Centra sociálních služeb [příjmení], o.p.s. uvedené ve zprávě ze dne [datum] (Bc. [jméno] [příjmení]) – i z této zprávy soud zjistil, že nezletilé jsou v prostředí otce uvolněné a spontánní, a to i v přítomnosti dědečka, kterého vyhledávaly, aby si s nimi šel hrát. S dědečkem a babičkou hrály hry, nevykazovaly žádné známky strachu či úzkosti. Naproti tomu vztah matky k dětem byl označen v některých postojích až rigidní bez vůle vidět věci jinak, má k dětem úzkostný vztah.

18. K osobám účastníků soud zjistil, že otec je vojákem z povolání s osvědčením„ pro přísně tajné“ (z osvědčení fyzické osoby). Z posudku PhDr. [jméno] [příjmení] dále soud zjistil, že povaha žalobce nevykazuje žádné abnormální tendence mimo pásmo populační normy, ve svých výpovědích je přijatelně věrohodný. K vyjádření negativního afektu by mohlo dojít verbální agresí, nikoliv přímým násilím vůči osobám či věcem. Jeho výchovný styl je zdravě autoritativní, angažovaný s jasnými výchovnými cíli v dobré shodě s populační normou, včetně používaných výchovných metod a prostředků, je schopen bezkonfliktních kontaktů, je méně důvěřivý. K dětem vykazuje pozitivní citovou vazbu. Ohledně žalované z tohoto posudku bylo zjištěno, že před znalkyní průběžně ventilovala postřehy týkající se nekompetentnosti žalobce, a dle závěrů posudku vykazuje mírnou tendenci jevit se lepší nebo reagovat nesouhlasem, proklamuje nezávislost na mínění druhých a prakticky nezájem o jejich mínění, hodnoty a postoje. I žalovaná je při výchově zdravě autoritativní a používá odpovídající výchovné metody a prostředky. Její osobnost vykazuje rysy nezralosti a určitého pedantství, je velmi dobře schopna vnějšího přizpůsobení, za čímž může být skryto sebeprosazování (až bezohledné, agresivní) a problematický vztah k ostatním. Je temperamentní, ale dokáže se ovládat. Závěr posudku je takový, že oba rodiče jsou srovnatelně schopní pečovat o děti, oba v tomto směru znevýhodňuje slabá kooperativnost a u matky zvýšená senzitivní vztahovačnost a pravděpodobně nepodložené obviňování druhé strany. U žádného z rodičů nebyl shledán sklon k agresivitě, u žalobce nelze vyloučit možnost verbální agrese při zátěži, naproti tomu žalovaná může projevovat velkou razantnost až agresivitu v prosazování svých záměrů. Tendence omezit nebo vyloučit druhého rodiče z péče o dítě lze sledovat spíše u žalované, která žalobci upírá rodičovské kompetence ve větší míře, než je tomu u žalobce směrem k ní.

19. Dále soud provedl důkazy níže, z nichž učinil pouze popsaná dílčí skutková zjištění, převážně pouze pro dokreslení celé situace mezi účastníky. Pokud jde o důkazy e-maily ze dne [datum], [datum] a [datum] jednalo se o zprávy žalované adresované a zaslané žalobci; v těchto zprávách žalovaná žádá žalobce o to, aby jeho otec přestal likvidovat psychiku nezletilých, žádá o zasílání předběžného výživného ve výši [částka] a informuje žalobce o testu školní zralosti, který bude s ohledem na celkově lepší kvalitu proveden v [obec] a nikoliv v [obec] (e-mail ze dne [datum]), označuje [anonymizováno] za dočasné bydliště dětí, uvádí, že otec žalobce dětem psychicky ubližuje, označuje tvrzení žalobce za neskutečné výplody jeho fantazie a manipulace, nedala souhlas žalobci k vycestování z ČR s nezletilými z obavy, že se již nevrátí zpět jako tomu bylo při přestěhování do [obec] a odmítání návratu do [obec] (e-mail ze dne [datum]), [obec] označuje za jediné skutečné bydliště nezletilých, kde mají veškeré zázemí, kroužky, lékaře, logopedii, přátelé, žijí v malém domě, kde se všichni znají a pomáhají si, odmítá byt v [obec], který navrhl žalobce (e-mail ze dne [datum]). Podáním ze dne [datum], adresovaným opatrovnickému soudu, žalovaná soudu sdělila, že otec používá k předání často prarodiče nebo kolegy z práce, asistence [příjmení] [příjmení] a Centrum sociálních služeb [příjmení] o.p.s. mají na žalobce příznivý vliv. V podání ze dne [datum], adresované opatrovnickému soudu, žalovaná sdělila, že si žalobce vymyslel další útok na svou osobu a podal u zdejšího soudu žalobu na ochranu osobnosti, zasílá soudu nepravdivá podání a namísto toho, aby s ní harmonicky vycházel, vyvíjí na ni nátlak a snaží se prosadit svůj direktivní přístup. Dále soud zjistil, že ředitelka MŠ [anonymizováno] v [příjmení] [jméno] [příjmení] ve zprávě ze dne [datum] uvedla, že si na ni žalobce stěžoval [obec] školní inspekci z důvodu, že mu neposkytla přihlášky nezletilých do MŠ, po upozornění inspekce, že má jako rodič nárok, mu tyto zaslala poštou; uvedla, že s ním jednala v administrativních záležitostech a pouze jedenkrát telefonicky, což bylo z jeho strany velmi útočné. V návaznosti na uvedenou zprávu se žalobce cítil dotčen, nesouhlasil s jejím obsahem, následně celou záležitost řešil prostřednictvím e-mailů, přepisoval jejich hovor, velmi detailně rozebíral jejich komunikaci, dotazoval se podrobně na závěry a sdělení ředitelky sice slušným, avšak jednoznačně konfrontačním tónem a způsobem (e-mailová komunikace žalobce a ředitelky MŠ [anonymizováno]). Proti rozhodnutí o přijetí nezletilé [jméno] do ZŠ [obec], [ulice], žalobce podal odvolání (z dopisu ředitelky MŠ [ulice] ze dne [datum], resp. z předkládací zprávy Krajskému úřadu). Dále soud zjistil, že se žalobce domáhal nahlížení do spisu [anonymizováno] v [obec], což mu bylo rozhodnutím ze dne [datum] ve vztahu k určité části spisu odmítnuto s odkazem na rovné postavení účastníků probíhajícího řízení (z rozhodnutí o odmítnutí, ze spisového přehledu). Čestná prohlášení pouze dokládají, že dotčené osoby čestně prohlásily, že jim žalovaná nic nesdělovala o tom, že by se na ní žalobce dopouštěl domácího násilí nebo že by se dopouštěl ubližování a násilí na jejich dětech sám nebo prostřednictvím svého otce.

20. V řízení bylo na základě provedených důkazů prokázáno, že žalovaná o žalobci tvrdí, že ji před dětmi nakopl a způsobil jí tím zranění, že se žalovaná obává fyzického napadení ze strany žalobce a toto třetím osobám sděluje (konkrétně před [název soudu], Oddělením sociálně-právní ochrany dětí [obec] a [obec a číslo], PhDr. [jméno] [příjmení], MUDr. [anonymizováno], [jméno] [příjmení]; naproti tomu před PhDr. [příjmení] uvedené nebylo prokázáno). V řízení naproti tomu provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by žalovaná o žalobci tvrdila, že se dopouští ubližování společným dětem účastníků a násilí na společných dětech účastníků či že se dopouští ubližování či násilí na těchto dětech prostřednictvím svého otce v tom smyslu a rozsahu, který ve svém návrhu tvrdí žalobce.

21. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“). Podle § 81 odst. 1 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

22. Podle § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

23. Podle § 2894 odst. 1 o.z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle odst. 2 nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. Podle § [číslo] způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. Podle § 2951 odst. 2 o.z. se nemajetková újmu odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odškodnění způsobené újmy.

24. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

25. Podle § 2911 o.z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

26. Podle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanovením první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i duševní útrapy.

27. Podle § 2957 o.z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

28. Úvodem soud k uplatněným nárokům žalobce podotýká, že právo na soukromí je bezpochyby jedním z nejvýznamnějších atributů osobnosti každého člověka, který dle konstantní judikatury zahrnuje i právo na nerušený rodinný život a vytváření a rozvíjení vztahů v rámci rodiny. Význam práva na rozvíjení vztahů s ostatními lidskými bytostmi jako součásti práva na soukromí je trvale vyzdvihován Evropským soudem pro lidská práva (např. rozsudek ve věci [anonymizováno] proti [země] ze dne [datum], rozsudek ve věci [anonymizováno] proti [země] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země] ze dne [datum]). V návaznosti na rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva rovněž Ústavní soud judikatorně vyzdvihl význam práva na rozvíjení vztahů v rámci rodiny, a to např. v nálezu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum] s tím, že součástí soukromého života je nepochybně též rodinný život zahrnující vztahy mezi blízkými příbuznými a respektování soukromého (tedy i rodinného) života musí zahrnovat do určité míry právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi, aby tak bylo možno mimo jiné také rozvíjet a naplňovat vlastní osobnost.

29. Je ovšem potřeba podotknout, že výše uvedené závěry judikatury jsou ustáleny v nárocích na ochranu osobnosti vyplývajících ze svévolného odpírání styku s druhým rodičem s nezletilými dětmi. Naproti tomu je zcela zásadní zmínit, že nelze v žádném případě připustit, aby rozličné zásahy mezi rodiči v rozvodovém a souvisejícím opatrovnickém řízení byly hojeny a napravovány prostřednictvím žalob na ochranu osobnosti. Za prvé je nutné uvést, že civilní soud není žádným fórem pro další spory rodičů ohledně nezletilých dětí a rozhodně není platformou pro vyřizování účtů mezi rodiči za situace, kdy jeden z nich je nespokojený s průběhem či výsledkem opatrovnického řízení. To, že žalobce opakovaně uvádí, že je nedůvodně a neoprávněně znevýhodněn v opatrovnickém řízení v důsledku smyšlených a vykonstruovaných obvinění žalované, zcela zjevně svědčí o jediném, a sice že je žalobce nespokojen s dosavadními výsledky opatrovnického řízení, tj. s rozhodovací činností opatrovnického soudu. Zdejšímu civilnímu soudu v žádném případě nepřísluší jakkoliv zasahovat do činnosti soudu opatrovnických, hodnotit či přezkoumávat jejich rozhodování. Opatrovnický soud je v duchu základních zásad ovládajících soudnictví nezávislým orgánem, jemuž přísluší autoritativně rozhodnout o poměrech nezletilých dětí, přičemž tato nezávislost spočívá mimo jiné v tom, že daný soud hodnotí důkazy zcela podle svého uvážení a rozhoduje podle svého přesvědčení. Není možné, aby zdejší soud ingeroval do jeho činnosti způsobem, jaký žalobce požaduje, tedy aby mu poskytl jakousi ochranu před rozhodováním opatrovnického soudu, u něhož se žalobci dle jeho subjektivního přesvědčení ochrany nedostává. Jediným orgánem, jemuž náleží oprávnění přezkoumávat závěry opatrovnického soudu a který může zasáhnout do jeho rozhodovací činnosti a poskytnout tak žalobci ochranu, je pouze toliko příslušný nadřízený opatrovnický soud (pomineme-li zásah Ústavního soudu z pozice orgánu ochrany ústavnosti).

30. I přes výše uvedené však dle názoru tohoto soudu nelze tolerovat ani v opatrovnickém řízení (natož před jinými osobami a subjekty) podání, výpovědi a tvrzení účastníků – rodičů, které představují skutečně neoprávněné zásahy a které svou povahou zcela vybočují z mezí, které jsou v těchto řízeních akceptovatelné. Z uvedeného důvodu soud rozdělil žalobcem uplatněné nároky na dva okruhy s tím, že v případě tvrzení žalované o nakopnutí se jedná o tzv. exces a jsou splněny podmínky ochrany osobnosti (A) a u zbývajících nároků se jedná o běžné, byť politováníhodné, subjektivní přednesy, podání a tvrzení žalované v opatrovnické věci (B), na něž nelze vztáhnout právní úpravu o ochraně osobnosti. Blíže se oběma okruhy soud zabývá v bodech (A) a (B) níže.

31. A) Nakopnutí a způsobení újmy. V návaznosti na shora citovaná ustanovení soud v daném případě dospěl k závěru, že ohledně nároku žalobce ve vztahu k výroku žalované o nakopnutí žalobcem byly splněny všechny podmínky pro jeho uplatnění, a sice (i) existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu, (ii) tento zásah byl neoprávněný, resp. protiprávní, (iii) mezi neoprávněným zásahem a porušením/ohrožení osobnostních práv žalobce je dána příčinná souvislost a (iv) zavinění žalované (pouze pro satisfakční nárok v podobě omluvy, konstrukce zdržovacího nároku je založena na objektivním odpovědnostním principu, tj. bez ohledu na zavinění). Z uvedených důvodů soud žalobě v tomto ohledu vyhověl, přičemž k jednotlivým odpovědnostním předpokladům a nárokům v podrobnostech uvádí následující.

32. Existence zásahu a jeho objektivní způsobilost vyvolat nemajetkovou újmu. Jak již vícekrát zmíněno výše, v daném případě nebylo mezi stranami sporu ohledně skutkového základu věci, tedy ohledně toho, že žalovaná o žalobci tvrdí, že ji nakopl a způsobil jí tím újmu. Skutečnost, že toto tvrdila před [název soudu], [anonymizována čtyři slova] [obec] a [ulice] část [obec a číslo] (v rámci opatrovnického řízení), PhDr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení], vyplývá z důkazů uvedených v bodě 5. U tohoto zásahu soud uzavřel, že není pochybnost o jeho způsobilosti vyvolat nemajetkovou újmu spočívající v porušení osobnostních práv žalobce, konkrétně jeho pověsti, cti a důstojnosti. K uvedenému je potřeba podotknout, že samotné způsobení újmy není podmínkou pro vznik zvláštních nároků z ochrany osobnosti. Právní teorie i praxe naopak tradičně vychází z toho, že závadné jednání musí být alespoň potenciálně způsobilé újmu na právech osobnosti vyvolat, byť ve většině případů zásah do absolutního osobnostního práva z povahy věci bez dalšího způsobuje. Při úvahách o neoprávněnosti zásahu a rozsahu vzniklé újmy se vychází i z toho, že rozhodný není pouhý subjektivní pocit jednotlivce, ale klíčové je objektivní posouzení – posouzení testem„ běžného člověka“. Toto pojetí bylo Ústavním soudem shledáno jako ústavně konformní (viz nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]) a je rozpracováno i v testu objektivního posouzení vytvořeném Nejvyšším soudem (rozsudek ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. [spisová značka]). Rovněž právní teorie (srov. [příjmení], I. Test přiměřenosti zadostiučinění za nemajetkovou újmu, Právní rozhledy [číslo]) v těchto souvislostech akcentuje nutnost právní argumentace fikcí průměrného člověka, u něhož lze objektivně předpokládat následek a zároveň po něm nelze spravedlivě požadovat, aby jej snášel. Soud má za to, že s přihlédnutím ke konkrétní situaci (přetrvávající osočování žalované z fyzického napadení žalobcem) lze v daném případě dovodit, že tyto zásahy byly bezpochyby objektivně způsobilé nemajetkovou újmu ve sféře žalobce vyvolat, neboť každá osoba v postavení žalobce by takové útoky vnímala jako zásahy do své osobnostní integrity. Je možno uzavřít, že po nikom nelze spravedlivě požadovat, aby před dalšími osobami snášel osočování z jednání, které je podřaditelné pod skutkovou podstatu trestného činu, v konkrétním případě trestného činu ublížení na zdraví, což ono úmyslné nakopnutí s několikaměsíčními následky bezpochyby je. Je proto zcela nerozhodné, jaká (a zda vůbec) újma žalobci vznikla, neboť konkrétní vznik újmy, byť k němu dle názoru soudu v daném případě došlo, je s ohledem na objektivní hledisko způsobilosti zásahu vyvolat nemajetkovou újmu, které je v posuzovaném případě splněno, nerozhodný.

33. Neoprávněnost zásahu byla stěžejní otázkou, kterou se soud při posuzování věci zabýval. Žalovaná totiž toto své jednání nepopírala, tvrdila však, že šlo o jednání oprávněné, právem přípustné a odůvodněné, jelikož se jednalo o pravdivé výroky. Ve smyslu ustálené judikatury je v takových případech nutné rozlišovat mezi tvrzenými fakty a hodnotovými soudy výroků, přičemž presumpce dovolenosti a ústavní konformity s odkazem na svobodu projevu platí jen pro hodnotové soudy, u nichž z povahy věci není možné prokazovat pravdivost. Naopak u tvrzených faktů lze pravdivost dokazovat, přičemž důkazní břemeno o pravdivosti výroků (tzv. důkaz pravdy) tíží toho, kdo se výroků dopouští, tedy v daném případě žalovanou (k tomu srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález] a ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález]).

34. V dané věci soud posuzoval prostá fakta (nakopnutí) a žalovanou poučil podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., že je povinna doplnit svá tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání o tom, že výroky, které uvedla na adresu žalobce, tj. že ji nakopl a způsobil jí tím újmu na zdraví, jsou pravdivé.

35. V reakci na poučení soudu žalovaná označila další důkazy, které soud spolu s důkazy navrženými žalobcem provedl. Po zevrubném posouzení věci a zvážení všech okolností případů dospěl soud k závěru, že žalovaná neunesla své procesní břemeno důkazní ohledně toho, že ji žalobce [datum] ráno nakopl, čili že se vůči jejímu tělu dopustil úmyslného fyzického útoku svou nohou. Lékařské zprávy, které žalovaná k prokázání uvedeného incidentu předložila, stěží prokazují zranění žalované (ve zprávě ze dne [datum] v podstatě není žádný objektivní nález ani doporučení k dalšímu ošetření – např. rentgen), natož pak skutečnost, že by jakékoliv zranění žalované způsobil žalobce. Sdělení žalované o původu zranění v lékařských zprávách je stále pouze v rovině jejích tvrzení. Pokud jde o svědeckou výpověď její matky – svědkyně [příjmení], uvádí soud, že svědkyně u incidentu nebyla. Popsala pouze, že jí ten den ráno žalovaná do telefonu incident popsala. Naproti tomu ovšem stojí výpověď svědkyně [celé jméno žalované] – matky žalobce, která byla v době údajného nakopnutí s účastníky v bytě a žádný incident ani pláč dětí neregistrovala, dokonce si pamatovala, jak žalovaná děti chystala do školky a o čem s nimi hovořila. Věrohodnost obou svědkyň je pochopitelně silně omezena tím, že se jedná o matky účastníků a jejich verze přirozeně podporují a chrání dotčeného účastníka. Lze stěží vyjít z toho, že některá ze svědkyň je věrohodnější a kvalifikovaně takový závěr odůvodnit; nadto žádná z nich u incidentu nebyla a svědkyně [příjmení] (i pokud by soud uzavřel, že její výpovědi věří) pouze opět reprodukovala sdělení žalované. Uvedené platí rovněž o svědkyni [příjmení], které o zranění referovala toliko žalovaná. Nadto ohledně této svědkyně nelze nezmínit, že její výpověď je zcela zjevně pokřivena snahou pomoci žalované, s kterou jsou kamarádky. Uvedené vyplývá přinejmenším z toho, že svědkyně vehementně a připraveně líčila, jak žalovaná nikdy nemluvila o tom, že by jí žalobce ubližoval či by toto hrozilo nebo by svědkyně mohla mít pocit, že by to mohlo hrozit. Skutečnost, proč se účastní předání dětí účastníků, pak jednoznačně popsala v rozporu se skutečností, a sice že tak činí pouze k potvrzení průběhu předání. [jméno] žalovaná totiž uvedla znalkyni [příjmení] [příjmení], že svědky si pro předání bere z důvodu strachu z fyzického napadení žalobcem a původně se z tohoto důvodu ani nechtěla dostavit ke znaleckému vyšetření a pokoušela se znalkyni omluvit.

36. Pokud jde o zprávu z MŠ [anonymizováno] o tom, že nezletilá [jméno] měla uvést, že žalobce žalovanou kopl, uzavřel soud, že ani tato listina daný atak neprokazuje. Není známo, co přesně se stalo a jak tuto situaci děti vnímaly a zda pouze nereprodukovaly a neverbalizovaly tvrzení žalované (což nezletilé dělají, jak vyplývá ze znaleckého posudku PhDr. [příjmení]). Z tohoto posudku se navíc podává, že nezletilá [jméno] uvedla, že se sestrou rodiče neviděly se prát. S přihlédnutím k věku obou nezletilých jsou konkrétní útržky jejich sdělení ohledně daného incidentu před různými odborníky nekompaktní a nevěrohodné.

37. Jako další důvod, proč soud nemohl pravdivost tvrzení žalované považovat za prokázanou, je třeba uvést, že celý incident vygradoval v odchod žalované ze společné domácnosti s žalobcem. Za prvé se jeví málo pravděpodobné, že by žalobce v opatrovnickém řízení riskoval napadení žalované, ztrátu dcer a s tím související znevýhodnění v opatrovnické věci. Naproti tomu se nabízí varianta, že žalovaná byť i neúmyslný drobný fyzický kontakt („ zakopnutí“) subjektivně považovala ve vyhrocené partnerské krizi za útok na svou osobu a využila jej jako záminku pro opuštění společné domácnosti. K poslednímu uvedenému je třeba říci, že tímto soud pouze nastiňuje neobjasněnost celé záležitosti, nemíní tím nijak hodnotit chování účastníků v jejich manželské krizi a subjektivní pocity. V žádném případě rovněž není možné osočit žalovanou z nedůvodného opuštění domácnosti. Naopak soud považuje partnerskou krizi účastníků za natolik vyeskalovanou, že odchod z domácnosti, kde na sebe účastníci narážejí, volají Policii a žalobce brání jeho matka„ jako svědek případných událostí“, je možné považovat za nevyhnutelný v zájmu všech zúčastněných. V dané situaci, kdy vztahy účastníků byly vyostřené a společná domácnost dále neudržitelná, se pak jeví pravděpodobná přehnaná subjektivní reakce žalované na sebemenší neúmyslný incident či tendence k vyvolání takového incidentu pro nalezení legitimní záminky k opuštění neúnosné vztahové situace. Pro úplnost nelze odhlédnout též od skutečnosti, že žalovaná na žalobce zavolala hlídku Policie ČR s tím, že jí údajně odmítal pustit do sklepa pro vánoční ozdoby (což žalobce zpochybňoval a uváděl, že v danou dobu byl teprve na cestě z práce). Je možné shodně s žalobcem pochybovat o tom, že by Policii nepřivolala, kdy by jí žalobce úmyslně fyzicky napadl a ublížil jí tak, jak uvádí.

38. Všechny výše uvedené pochybnosti jsou navíc uzavírány znaleckým posudkem PhDr. [jméno] [příjmení], dle něhož u žalobce nebyly shledány projevy agresivity (snad vyjma verbální při zátěži). Naproti tomu u žalované byla konstatována velká razantnost až agresivita v prosazování jejích zájmů, tendence omezit nebo vyloučit žalobce z péče o děti, senzitivní vztahovačnost a pravděpodobně nepodložené obviňování žalobce.

39. Ze všech uvedených důvodů soud z procesního hlediska uzavřel, že žalovaná ani přes poučení soudu neunesla tzv. důkaz pravdy o svých výrocích a v řízení nebylo najisto postaveno, že (zda) se žalobce vůči žalované dopustil úmyslného fyzického útoku nohou (tzv. nakopnutí) s následky spočívajícími v újmě na zdraví žalované. Jinými slovy nastala procesní situace, kdy soud nezjistil, zda k incidentu došlo nebo ne (resp. zda k němu došlo ve formě úmyslného ataku žalobce tak, jak žalovaná třetím osobám sděluje). S popsanou procesní situací se nelze z hlediska právněprocesní teorie vypořádat jinak, než podle pravidel o důkazním břemenu. Bez ohledu na skutečný stav prohrává při účastník, který své důkazní břemeno neunáší: v daném případě se jedná o důkaz pravdy, který neunesla žalovaná.

40. Pro úplnost se soud v rámci posouzení (ne) oprávněnosti výroku žalované zabýval též z pohledu toho, že zčásti byl pronesen v rámci opatrovnického řízení, tedy před orgány státní moci. V této souvislosti soud odkazuje na ustálenou judikaturu a doktrínu o tom, že došlo-li k zásahu do osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění, resp. povinností (např. postupem příslušných orgánů v řízení, k němuž jsou ze zákona povolány, výpovědí svědka, resp. účastníka v takovém řízení, úkony advokáta jednajícího za klienta na základě udělené plné moci, apod.), pravidelně nepůjde o zásah neoprávněný, pokud subjekt (osoba fyzická či právnická), jež se zásahu dopustil, nevybočil z mezí takto stanovených práv a povinností; zásah je třeba současně vždy posuzovat v kontextu okolností, za nichž k němu došlo, a dále s přihlédnutím k funkci, kterou výkon dotčených práv, resp. povinností, plní. Vybočením z mezí takto stanovených práv a povinností v soudním řízení je zejména (např.) křivé obvinění, křivá výpověď nebo přestupek ([příjmení] III. Nejvyššího soudu, SEVT, [obec a číslo], str. 196, shodně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. [spisová značka], a dále též stanovisko občanského občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], [stanovisko NS]). V projednávané věci je však předmětné tvrzení žalované o nakopnutí a způsobení újmy nutné považovat v zásadě za obvinění z trestného činu, jak již nastíněno výše, což je za dané situace nepřípustným excesem, který vybočuje z mezí jejích práv a povinností jako účastníka řízení. Byť lze v průběhu soudního řízení či snad i u lékaře, který je vázán povinností mlčenlivosti, tolerovat zvýšenou míru případných osobních invektiv či jiných útoků, tím spíše v opatrovnických věcech, nelze se pod rouškou těchto řízení dopouštět bezbřehých výroků bez jakýchkoliv mravnostních a právních limitů. Osočení druhého manžela z činu, který naplňuje znaky činu trestného, pak takovým nepřípustným limitem bezpochyby je a není možné jej akceptovat.

41. Soud proto uzavřel, že na zásahy žalované spočívající ve výrocích o nakopnutí je nutné hledět jako na zásahy neoprávněné, neboť žalovaná neprokázala pravdivost tvrzených faktů (že jí žalobce nakopl a způsobil jí tím újmu).

42. Příčinná souvislost mezi neoprávněným jednáním – zásahem do osobnostních práv žalobce a ohrožením či porušením osobnostních práv žalobce je v daném případě zřejmá a nepochybná, jelikož vyplývá ze samotného charakteru zásahu jako takového (obvinění z fyzického útoku, s nímž se žalovaná měla měsíce potýkat, je obviněním ze skutku, které odpovídá trestnému činu ublížení na zdraví).

43. Zavinění je nerozhodné pro nárok negatorní, který vyplývá z § 82 o.z., neboť koncepce ochrany osobnosti je postavena na objektivním odpovědnostním principu, protože zákon se zaviněním škůdce vůbec nepočítá. Soud proto stran tohoto nároku zavinění neposuzoval. Pokud jde o satisfakční nárok (omluva) vycházel soud ze shora citovaného ustanovení § 2911 o.z., v němž je zavinění ve formě nedbalosti presumováno. V dané věci nebylo sporu o tom, že žalovaná cíleně o žalobci předmětné výroky uvádí, takže není ani sporu o otázce zavinění.

44. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že jsou splněny všechny podmínky pro vznik odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu žalobce způsobenou jednáním žalované a že je zcela na místě žalobci přiznat jednak morální zadostiučinění ve formě omluvy za daný zásah, jednak uložit žalované povinnost zdržet se dalšího zásahu, jelikož tento i nadále trvá a hrozí jeho opakování.

45. Satisfakční nárok. Poté, co soud uzavřel, že jsou splněny podmínky nároků vyplývajících z ochrany osobnosti žalobce v souvislosti s výroky žalované o nakopnutí žalobcem, zabýval se soud podrobněji těmito jednotlivými nároky. Konkrétní omluvu uvedenou shora ve výroku II. soud považuje za důvodnou z hlediska jejího obsahu, rozsahu, formy, jakož i adresátů, před nimiž byl dle provedeného dokazování (bod [číslo] výše) žalobce ze závadného jednání obviněn. Pokud jde o její obsah a rozsah, odpovídá tomu, co žalovaná o žalobci říká, o čemž ostatně mezi účastníky nebylo sporu a co rovněž vyplynulo z dokazování. Soud se ztotožnil i s formou, jakou má být omluva zaslána dotčeným osobám, a sice poštou, poněvadž požadovaná forma omluvy odpovídá zásahu a možnostem žalované, jak omluvu doručit. Z těchto důvodů proto soud žalobě v uvedeném rozsahu požadovaného nepeněžitého zadostiučinění vyhověl a uložil žalované odeslat žalobci a osobám shora omluvu ve znění uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku.

46. S ohledem na všechny okolnosti případu, zejména s přihlédnutím ke vztahu účastníků a jejich postavení, jakož i k závažnosti zásahu, kdy účastníci jsou ve vyhrocených vztazích a vzájemně se atakují či volají ke svému jednání svědky a Policii, pak soud dospěl k závěru, že přiznání morálního zadostiučinění za neoprávněný zásah je v daném případě postačující. Nadto dle názoru tohoto soudu u žalobce reálně nedošlo k zásahu do cti, důstojnosti a vážnosti ve značné míře (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2003 sp. zn [spisová značka] nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález]). Tuto značnou míru žalobce pociťoval sice subjektivně jako závažnou a mezi jinými účastníky by se skutečně mohlo jednat o objektivní podklad pro tyto pocity újmy, s přihlédnutím ke všem již zmíněným okolnostem případu však soud uzavřel, že přiznání omluvy jakožto satisfakčního nástroje je postačující. O uvedeném navíc svědčí i fakt, že žalobci jde zjevně o princip a o to, aby bylo deklarováno, že není násilníkem, což ostatně vyplývá i z uplatněného finančního nároku jako takového – ve výši [částka]. Soud v souladu se zmíněnou judikaturou konstatuje, že smyslem finanční kompenzace v řízení o nárocích vyplývajících ze zásahu do osobnosti zpravidla není symbolické či demonstrativní odškodnění, nýbrž peněžitá kompenzace v případech, kdy morální satisfakce s přihlédnutím ke všem okolnostem nepostačuje.

47. Negatorní nárok. Pokud jde o odůvodnění výroku I., rozhodl soud při splnění všech odpovědnostních podmínek o tom, že vyhověl též negatornímu nároku žalobce, jelikož v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že zásah do osobnostních práv žalobce trvá a že hrozí jeho opakování. Žalobce prokázal, že žalovaná svým jednání v dalších osobách stále vzbuzuje pocit, že je ohrožena napadením žalobce, a to tím, že zmiňuje onen incident„ nakopnutí“ a že se obává fyzického napadení, k předání dětí s sebou bere další osoby jako ochranu. V této souvislosti je zjevné, že před těmito dalšími osobami, mimo jiné též před svědkyní [příjmení], projevuje strach z napadení žalobcem. Soud na tomto místě opakuje, že neuvěřil svědkyni [příjmení], že u předání dětí asistuje pouze z důvodu, aby dosvědčila, jak proběhlo, jelikož sama žalovaná uvedla znalkyni [příjmení] [příjmení], že se obává dostavit se k vyšetření ke znalkyni z důvodu možného fyzického napadení žalobcem a že i na předání dětí s sebou bere svědky. Rovněž soudu vícekrát sdělila, že tuto skutečnost o„ nakopnutí“ sdělila a sděluje, pokud se„ někdo zeptá“ (byť uvedené není pravdivé, neboť ze spisu nevyplývá, že by se znalkyně [příjmení] [příjmení] žalované ptala), čili je zjevné, že od svého tvrzení neupouští a nemíní tak učinit ani v budoucnu.

48. Pokud jde o zamítavý výrok III., uvádí soud, že v bodě III. písm. c) byla žaloba zamítnuta ve vztahu PhDr. [příjmení], protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná před touto osobou hovořila o nakopnutí žalobcem a způsobení újmy.

49. B) Zbývající nároky. Pod bodem III. písm. a) a bodem III. písm. d), bodu (i), části 1) soud žalobu zamítl, protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná před dotčenými osobami žalobce vinila z domácího násilí. Soud se neztotožnil s tím, že výroky žalované (nakopnutí, strkání knížkou, otevírání okna) by bylo možné podřadit pod termín domácí násilí tak, jak je tento termín v běžném i právním jazyce používán. Je zcela zjevné, že vztahy účastníků jsou vyhrocené vzájemně a že se tito oboustranně různými způsoby atakují. Všechny tyto výroky žalované, z nichž je zjevné, že se tato v opatrovnickém řízení staví do pozice lepší strany, která nevyvolala rozpad vztahu, jsou podřaditelné pod jakousi obecnou normu toho, čemu v těchto řízeních dochází. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že žalovaná v jednom ze svých podání napsala, že domácí násilí je poslední, čemu by nezletilé měly být přítomny. V kontextu všeho, co v řízení vyšlo najevo, nelze mít za to, že by žalovaná skutečně vinila žalobce z domácího násilí tak, jak žalobce uvádí. Uvedené platí i pro výroky ohledně vztahu žalobce k nezletilým (výrok III. písm. b) a d), bod (i), část 2)). Je zjevné, že žalovaná nesouhlasí s mnohými výchovnými postupy žalobce a v opatrovnickém řízení hledá jakékoliv jeho výchovné prohřešky či provinění, které podává tak, aby vyznívaly v neprospěch žalobce. Uvedené konstatovala i znalkyně [příjmení] [příjmení] ve svém posudku, přičemž její závěr byl takový, že oba rodiče jsou srovnatelně kompetentní výchovu dětí zajistit. Je pravdou, že žalovaná používá poněkud nevhodných, ba až přehnaných termínů („ ztlouci“ či„ psychicky drtit“), což sice vybočuje z mezí korektnosti a jejího objektivního náhledu na věc, není možné ovšem uzavřít, že by se dopouštěla obviňování žalobce z ubližování nezletilým a násilí na nich. Vše uvedené soud považuje pouze za způsob projevu žalované a její strategii v opatrovnickém řízení, což v žádném případě nepodléhá přezkumu zdejšího soudu, a to ani za situace, kdy se touto strategií žalobce cítí být poškozen. Uvedené platí obdobně i v rozsahu, v němž se žalobce domáhal omluvy a zdržovacího nároku v části, v níž uváděl„ … prostřednictvím svého otce (dědečka dětí).“ Způsob, jakým je nárok v této části formulován, vyznívá tak, že onoho ubližování a násilí se dopouští sám žalobce a svého otce k tomu používá jako jakýsi živý nástroj, což je s přihlédnutím k již popsanému bezúspěšné (soud nedospěl k závěru, že by tvrzení žalované ohledně chování žalobce a jeho otce k nezletilým dosahovaly intenzity hodné ochrany osobnosti). Pro úplnost lze uvést, že ani sdělení žalované přítelkyni [jméno] [příjmení] nedosahovala intenzity pro splnění podmínek nároku na ochranu osobnosti, a to v zásadě z obdobných důvodů, jak popsáno výše. Je zjevné, že si žalovaná na žalobce a jeho chování k nezletilým přítelkyni stěžovala, soud ovšem nezjistil, že by se jednalo o vybočení či exces tak, jak žalobce uvádí.

50. Soud dále uvádí a opakuje to, co již zmínil výše v bodě 29, a sice že civilní soud není fórem pro jakékoliv pokračování či přezkoumávání opatrovnického řízení. Zatímco tedy nelze na jedné straně tolerovat bezbřehé zásahy do integrity osobnosti jedním z manželů (viz výše bod [číslo] a násl.), není na druhé straně přijatelné používání řízení na ochranu osobnosti pro nápravu křivd v opatrovnickém řízení a demonstrovat zde nesouhlas se vším, co v dotčeném opatrovnickém řízení probíhá, byť bylo použito silnějších či nevhodných slov. Je proto nutné i v opatrovnickém řízení držet jakési mantinely, v jejichž mezích jsou účastníci povinni se pohybovat a sankcionovat případné vybočení, nelze však připustit použití nástrojů ochrany osobnosti před obecnými a pro opatrovnické řízení zcela typickými invektivami týkající se osobního charakteru, péče o děti, výchovy a přístupu ke vzdělávání, chování rodiny toho kterého rodiče k dětem apod. Dané výroky žalované dle přesvědčení tohoto soudu nepředstavují exces z jejího procesního vystupování v opatrovnickém řízení a žaloba je v tomto ohledu zjevnou snahou žalobce získat jakési zastání u jiného soudu při neúspěších v opatrovnické věci, což je nepřípustné. Je také potřeba zmínit, že subjektivní a neodpovídající reakce jsou patrné rovněž na straně žalobce, zřejmě pod tíhou pocitu neúspěchu v opatrovnickém řízení. Žádné sexuálně úchylné chování totiž žalovaná nikdy neuvedla a nikdy nehovořila o žádném násilí (pásání v autě mezi nohama dětí či focení jejich nohou s modřinami nemá sexuální podtext: v prvním případě by mohlo jít maximálně o skutečnost, že žalobce použil nevhodnou sedačku pro menší děti, v druhém případě jde naopak o strategii otce fotit modřiny dětí – snad jako důkaz pro opatrovnický soud, to soudu známo není a ani není zřejmé, zda se to stalo). Psychické trýznění v souvislosti s domácí výukou nezletilých rovněž v celém svém kontextu nevyznívá jako obvinění z jakéhokoliv soustavného týrání žalobcem. V této souvislosti je v každém případě potřeba uvést, že lze pochybovat o adekvátnosti reakce žalované na případné stížnosti nezletilých ohledně domácí výuky (plačící dítě, kterému něco tzv.„ nejde“ není možné přirovnávat k dítěti trýzněnému, i pokud by žalobce důsledně nepřizpůsoboval úlohy oběma dětem, a to i s přihlédnutím k jejich malému věkovému rozdílu). Naopak je nutné pochybovat o vhodnosti nahrávat stížnosti nezletilých na žalobce a podporovat je v jejich přirozené plačtivosti (vzhledem k nízkému věku) či v nich tuto vyvolávat za situace, kdy je žalobce srovnatelně kvalitním vychovatelem, byť s jinými (např. přísnějšími či autoritativnějšími) metodami.

51. Závěrem soud shrnuje, že po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ataky ze strany žalované spočívající v osočování žalobce z nakopnutí a způsobení újmy představují neoprávněný a nedovolený zásah do osobnostních práv žalobce, zejména do jeho cti, pověsti a důstojnosti, a že za tyto zásahy žalobci přísluší a je adekvátní kompenzací morální zadostiučinění ve formě požadované omluvy (výrok II.). Vedle toho soud žalobě vyhověl, i pokud jde o negatorní nárok, neboť v řízení bylo zjištěno a prokázáno, že zásahy žalované trvají a žalovaná sama prohlašuje, že je uvádí a bude i nadále uvádět (výrok I.). Naproti tomu ve zbývajícím rozsahu (výrok III.) soud uzavřel, že se bezpochyby jedná o ataky žalované ve vztahu k žalobci, tyto jsou ovšem výsledkem vyhroceného opatrovnického řízení rozvádějících se účastníků a byť se bezpochyby nejedná o žádoucí chování a osočování, ani přes některé silnější výrazy žalované způsobené mnohdy zřejmě neracionálními a nepodloženými obviněními, nevybočují její podání a tvrzení z toho, co lze podřadit pod únosnou normu v opatrovnickém řízení, potažmo v rozvodovém řízení v širším slova smyslu. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu výrokem III. zamítl.

52. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 150 o.s.ř. tak, že jejich náhradu procesně úspěšnější žalované nepřiznal s ohledem na důvody zvláštního zřetele hodné. V první řadě a obecné rovině lze ze zcela pragmatického majetkového hlediska uvést, že účastníci jsou manželé a konstituovat mezi nimi finanční nároky vyplývající z tohoto řízení soud považuje za bezpředmětné a neúčelné. Dále je potřeba poukázat na skutečnost, že – byť samozřejmě toto nemělo vliv na výsledek tohoto řízení a ani tím soud nijak nezamýšlí zasahovat do činnosti opatrovnického soudu – nelze odhlédnout od skutečnosti, že se z obsahu tohoto spisu podává, že je to žalobce, kdo se v zásadě brání osočování žalované a jejím mnohým nesouhlasům s jeho výchovnými postupy a metodami. To, co se podává z obsahu zdejšího spisu, nasvědčuje tomu, že pouze [obec], přátelé a rodina žalované tvoří jediné dobré prostředí pro děti účastníků. Způsob, jakým žalovaná život v [obec] ve srovnání s [anonymizováno] a svou rodinu ve srovnání s rodinou žalobce popisuje, se jeví přinejmenším vysoce zkresleným se schopností vnímat jako dobré pouze to, co má ráda žalovaná. Vzhledem ke skutečnosti, že lze stěží každé tvrzení a obvinění toho kterého účastníka prokazovat, přistoupil soud k věci komplexně s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, a uzavřel, že mezi oběma dětmi a rodiči jsou dobré vzájemné vztahy a oba rodiče dětem poskytují vhodné zázemí. Soud přihlédl též k závěrům posudku soudní znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], z něhož vyplývá plná kompetentnost obou rodičů k výchově dětí. Byla to právě žalovaná, u níž ovšem znalkyně konstatovala razantnost a agresivitu při prosazování vlastních zájmů, vlastní styl výchovy a nepodložené obviňování druhé strany. Byť sice toto„ obviňování“ nesplňovalo v drtivé míře podmínky pro uplatnění nároků z ochrany osobnosti, je potřeba zohlednit, že k nim došlo a že se v převážné míře jedná o zbytečné zveličování dílčích otázek, které ve výsledku nemají vliv na posouzení výchovných kompetencí žalobce. Z uvedeného důvodu proto soud uzavřel, že nejen zmíněné majetkové hledisko, ale rovněž morální hledisko v daném případě odůvodňuje postup nepřiznat náhradu nákladů řízení žalované podle § 150 o.s.ř., i když byla procesně úspěšnější. Nelze opomenout, že se jedná o postup zcela výjimečný, zohledňující zcela mimořádné okolnosti a v případě opakovaných či dalších obdobných žalob by mohl soud toto své stanovisko přehodnotit.