11 C 210/2025

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 159 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku , částka, k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že mezi ní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru , Anonymizováno, - , Anonymizováno, č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů, jelikož žalovaný ani přes tuto výzvu dluh neuhradil, odstoupila žalobkyně od smlouvy v souladu s částí 5 odst. 8 smlouvy. Pohledávku považuje splatnou ke dni , datum, . Žalovaný nárok sestává z jistiny ve výši , částka, , smluvních poplatků ve výši , částka, a smluvního úroku z jistiny ve výši , částka, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. K poučení soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný celkem čerpal na úvěr částku , částka, a celkem doposud uhradil , částka, . Na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu č. , hodnota, (podpis žalovaného ke dni , datum, ) na jejímž základě se žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout úvěr , částka, , který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši , částka, , a to za účelem nákupu osobního automobilu , Anonymizováno, (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, všeobecných podmínek a sazebníku). Úvěr žalovaný čerpal dne , datum, ve výši , částka, (z oznámení o odchozí platbě). Jelikož žalovaný přestal svůj závazek splácet, odstoupila žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne , datum, a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky , částka, (z odstoupení od smlouvy ze dne , datum, ). Dále žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku, na níž žalovaný nereagoval (z předžalobní upomínky a podacího archu).

4. Jelikož žalobkyně v žalobě uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, avšak ke svým tvrzením neoznačila žádné důkazy, poučil ji soud podle §118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, aby tato svá tvrzení doplnila a prokázala. Na základě důkazů, které žalobkyně soudu v návaznosti na jeho poučení předložila, soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila registry , Anonymizováno, a provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, konstatovala příjem žalovaného ve výši , částka, měsíčně. Pokud jde o splátky úvěrů, uvedla částku , částka, měsíčně, hypotéku/leasing , částka, měsíčně, bydlení , částka, měsíčně; dovodila, že rozdíl mezi příjmy a výdaji činí částku , částka, , tudíž na úvěrovou splátku , částka, žalovanému zbývá dostatek finančních prostředků (ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti, z výsledku posouzení úvěruschopnosti). Z výpisů z účtu žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy soud zjistil, že srpen , Anonymizováno, měl žalovaný celkové příjmy (při počátečním zůstatku) , částka, a výdaje , částka, , za měsíc září , Anonymizováno, konečný zůstatek -, částka, , za měsíc říjen , Anonymizováno, konečný zůstatek , částka, ; z předmětných výpisů se přitom podává, že žalovaný hospodařil na dluh a čerpal úvěr od ČSOB ve výši , částka, (, datum, ) a , částka, dne , datum, (vše z výpisů z účtu od srpna do října , Anonymizováno, ). Částky uvedených úvěrů žalovaný řádně nesplácel a byly předmětem jiných řízení vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, .

5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZoSÚ“).

6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

10. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 stejného ustanovení pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 stejného ustanovení platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 stejného ustanovení pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“13. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. , Anonymizováno, ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z "objektivizovaného" hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“14. Soud reflektuje, že výklad ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze ovšem přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů či dosavadního dluhového zatížení klienta, ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení a výdaje na jiné dluhy. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je dovozována úvěruschopnost žalovaného, vedou k závěru, že provedené hodnocení klienta bylo pouze formální a účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. K uvedenému posouzení žalobkyně předložila zprávu o posouzení úvěruschopnosti a výsledek tohoto posouzení, z nichž vyplývá, že žalovanému měsíčně zůstává dostatek financí k úvěrovým splátkám. Z předložených výpisů z účtu za srpen až říjen 2019 ovšem vyplývá, že žalovaný byl již před uzavřením smlouvy s žalobkyní značně úvěrově zatížen a ačkoliv měl příjem ze zaměstnání dosahující okolo , částka, , nestačil tento na pokrytí jeho potřeb. V srpnu načerpal úvěr , částka, , v září hospodařil se záporným zůstatkem, v říjnu čerpal úvěr ve výši , částka, , bez něhož by bylo hospodaření rovněž se záporným zůstatkem. V říjnu 2019 lze z účtu žalovaného vysledovat též velké množství herních a sázkařských aktivit oproti předchozím měsícům (iforbet.cz, Fortuna, Playstation Network, appla.com vícekrát denně). Celkově lze uvést, že v dané věci nebylo zkoumání úvěruschopnosti provedeno řádně, neboť velké množství různých finančních operací na účtu žalovaného nebylo nijak osvětleno, ačkoliv skýtají prostor přinejmenším o pochybnostech ohledně jeho hospodaření. Dále též nebyly zkoumány vyživovací povinnosti žalovaného. Závěr o úvěruschopnosti žalovaného byl tak učiněn přinejmenším předčasně.

15. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru, která naplnila znaky spotřebitelského úvěru, absolutně neplatnou, je žalovaný povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z., tj. částku, o níž se na úkor žalobkyně obohatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud na čerpanou částku ve výši , částka, uhradil pouze částku , částka, , je povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši , částka, . Ohledně této částky soud žalobě ve výroku I. vyhověl a žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění předmětného dluhu před tímto datem.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že náleží žalobkyni, a to v rozsahu, v němž měla ve věci úspěch za současného zohlednění úspěchu žalovaného. Soud tak uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, . Při úplném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka , částka, . Tato částka pak sestává ze soudního poplatku ve výši , částka, , a dále z odměny advokáta za 4 úkony právní služby podle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, 2x účast na jednání, vyjádření z , datum, ) a za 1 úkon podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (předžalobní výzva), přičemž odměna za jeden úkon činí částku , částka, , tj. celkem , částka, . K odměně advokáta dále soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů za 5 úkonů po , částka, , tj. celkem , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K těmto nákladům pak náleží náhrada cestovních výdajů za dvě zpáteční cesty k ústnímu jednání z , adresa, ve výši , částka, (2 zpáteční cesty celkem , hodnota, km vykonané osobním automobilem tovární značky , jméno FO, , při spotřebě nafty 5,5-3,7-4,4 l na 100 km, ceně nafty , částka, /l, sazbě , částka, /km podle vyhl. č. 475/2024 Sb.) a dále náhrada za ztrátu času v počtu 8 půlhodin po , částka, , celkem , částka, podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu. Žalobkyni dále náleží náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty (z odměny, paušální náhrady hotových výdajů, promeškaného času) ve výši , částka, podle § 137 odst. 3 o. s. ř., jejímž je advokát žalobkyně plátcem. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ohledně částky , částka, (po kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí), což představuje 76 % žalovaného nároku (kapitalizovaného částkou , částka, ke dni rozhodnutí). Tento úspěch je pak nutné ponížit o úspěch žalovaného v rozsahu 24 % (úspěch žalovaného činí po kapitalizaci ke dni rozhodnutí částku , částka, ). Žalobkyni tak náleží 52 % z částky , částka, , což činí , částka, .