11 C 220/2025

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D. ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Adresa advokáta zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 121 899,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, za nějž je splátka hrazena, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po dni právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , úrok 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku , částka, k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, za nějž je splátka hrazena, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po dni právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného odborníky žalobkyně, kteří v rámci kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných (věk, vzdělání, zdroj příjmů, počet dětí, apod.). Smlouva se stala účinnou prvním načerpáním finančních prostředků. Sjednaný úvěrový rámec činil , částka, . Žalovaný měl úvěr hradit řádně a včas, a to včetně poplatků dle sazebníku. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný čerpal celkem , částka, a celkem na poskytnutý úvěr hradil částku , částka, . Jelikož žalovaný porušil svou povinnost hradit úvěr řádně a včas, žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni , datum, – dopis tohoto data byl žalovaný též vyzván k úhradě celého úvěru. Žalobkyně za žalovaným eviduje pohledávku ve výši , částka, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvních pokut ve výši , částka, . Na předžalobní upomínku zástupce žalobkyně žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný k věci u ústního jednání uvedl, že měl práci, vzal si úvěr, neví, kolik to bylo. Léčil se v , Anonymizováno, v souvislosti se závislostí na alkoholu, poprvé okolo roku , Anonymizováno, , vše si nepamatuje, byl tam v roce , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Před uzavřením smlouvy byl zaměstnán, něco splatil, bral si další a další úvěry, v roce , Anonymizováno, si koupil počítač za , částka, , byl závislý na alkoholu, pil každý den, nákupy ve výpisu z účtu jsou vesměs pivo a cigarety. Částku, kterou čerpal, potvrdil, zaplatil by ji, ale nemá z čeho, má invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně v souvislosti s psychickými potížemi , částka, , začíná si přivydělávat , částka, . Shání si ještě dohodu o provedení práce, aby mu to stačilo na insolvenci. Uvedl, že je v jeho možnostech splácet dluh po , částka, měsíčně, náklady po , částka, měsíčně.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku, jejímž předmětem činnosti je mimo jiné poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů (z výpisu z obchodního rejstříku). Dne , datum, žalobkyně a žalovaný elektronicky uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , přičemž na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový bezúčelový úvěr do výše úvěrového rámce , částka, s roční úrokovou sazbou 26,28 %. Žalovaný při podpisu smlouvy uvedl, že je zaměstnaný s měsíčním příjmem ve výši , částka, , žije s dalšími členy v domácnosti, jejichž příjem dosahuje celkové částky , částka, , jeho celkové měsíční výdaje činí , částka, (ze smlouvy o revolvingovém úvěru, úvěrových podmínek, z karty klienta). Na základě této smlouvy žalovaný celkem v době jejího trvání obdržel od žalobkyně částku , částka, a uhradil celkem , částka, (z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Jelikož se žalovaný měl dostat do prodlení s jednotlivými úhradami, měla žalobkyně předmětný revolvingový úvěr zesplatnit a vyzvala ho k úhradě celého dluhu dne , datum, (z výzvy ke splacení celého úvěru a podacího archu). Následně žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne , datum, (z předžalobní upomínky a podacího archu). Žalobkyně dle ověřování úvěruschopnosti žalovaného došla k závěru, že příjem žalovaného činí , částka, , příjem ostatních členů domácnosti činí , částka, , celkové měsíční náklady činí , částka, , výše splátky schváleného úvěru pak vychází na , částka, měsíčně (z ověření bonity MLS, z metodiky posouzení úvěruschopnosti, NRKI zprávy, potvrzení o prověření úvěruschopnosti). Z výpisu z účtu za říjen , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaný utrácel částky cca 20 – , částka, trafikách , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , též v minimarketech či řetězci , Anonymizováno, či , Anonymizováno, , po malých částkách utrácel též na benzinové pumpě. Z předmětného výpisu se dále podává, že splatil dluh ve výši , částka, , jméno FO, , na mzdu obdržel částku , částka, a dále měl příjem , částka, ; za předmětný měsíc činily kreditní položky částku , částka, a debetní položky částku , částka, .

4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

5. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit (k závěru o absolutní neplatnosti před novelizací ZoSÚ srov. rozsudek SDEU č. 679/18 ve věci OPR-Finance).

14. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“15. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. , Anonymizováno, ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z "objektivizovaného" hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“16. Soud reflektuje, že výklad ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze ovšem přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů či dosavadního dluhového zatížení klienta, ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení a výdaje na jiné dluhy. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je dovozována úvěruschopnost žalovaného, vedou k závěru, že provedené hodnocení klienta bylo pouze formální a účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Je pravdou, že bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán a dosahoval příjmu okolo , částka, , jak se podává z výpisu z účtu za říjen , Anonymizováno, . Předmětný výpis z účtu ovšem jednoznačně vzbuzuje pochybnost o běžném hospodaření a živobytí žalovaného a zcela koresponduje s tím, co žalovaný soudu popsal, a sice že v době uzavření smlouvy byl závislý na alkoholu a nakupoval především alkohol a cigarety (uvedené koresponduje s transakcemi ve výpisu z účtu). Nadto se z tohoto výpisu podává úhrada splátky ve výši , částka, , jméno FO, , čili po úhradě této splátky žalovanému reálně na živobytí zůstalo okolo , částka, . Předmětný výpis lze tedy interpretovat tak, že je neúplný a žalovaný ještě hospodařil na jiném účtu či jakkoliv jinak, nebo – pokud je úplný – vyvstává zde zjevná pochybnost o způsobu vedení života žalovaným, což odpovídá tomu, co žalovaný o svém způsobu života v době uzavření smlouvy uvedl před soudem, jak popsáno shora.

17. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru č. , hodnota, , která naplnila znaky spotřebitelského úvěru, absolutně neplatnou, je žalovaný povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z., tj. částku, o níž se na úkor žalobkyně obohatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud na čerpanou částku ve výši , částka, uhradil pouze částku , částka, , je povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši , částka, . Ohledně této částky soud žalobě ve výroku I. vyhověl a žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění předmětného dluhu před tímto datem.

18. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu ve výroku II. rozsudku zamítl, neboť uplatněný nárok se opírá o absolutně neplatnou smlouvu.

19. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud postupoval podle § 160 odst. 1, věta za středníkem, o.s.ř. tak, že rozložil splnění povinnosti žalované do měsíčních splátek po , částka, , splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce počínaje měsícem následujícím po dni právní moci tohoto rozsudku. Soud posoudil situaci žalovaného za současného zohlednění postavení žalobkyně, jejího předmětu činnosti, jakož i rizik a nevýhod, které jí splátky v soudem stanovené výši , částka, měsíčně přinesou, a dospěl k závěru, že rozvržení plnění do splátek v uvedené výši nevybočuje v posuzované věci z mezí efektivního a řádného uspokojení žalobkyně. Žalovaný si uvědomuje svůj dluh a projevuje snahu věc řešit a dostát svým závazkům, nachází se ovšem v důsledku nemoci v tíživé životní situaci. Soud v daném případě vzal také v potaz, že žalobkyně je institucí, jíž nijak plnění ve splátkách nezatíží a nepřinese jí podstatnější riziko či nevýhodu. Za situace, kdy žalovaný projevuje snahu závazek zaplatit (byť je v komplikované životní situaci), je potřeba mu dát reálnou možnost ke splnění dluhu, neboť zesplatnění celé částky by ji okamžitě uvrhlo do nezvládnutelné situace a nežádoucí exekuce.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že náleží žalobkyni, a to v rozsahu, v němž měla ve věci úspěch za současného zohlednění úspěchu žalovaného. Soud tak uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, . Při úplném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka , částka, . Tato částka pak sestává ze soudního poplatku ve výši , částka, , a dále z odměny advokáta za 5 úkonů právní služby podle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 advokátního tarifu (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, výzva k plnění, účast na jednání, vyjádření z , datum, ), přičemž odměna za jeden úkon činí částku , částka, , tj. celkem , částka, . K odměně advokáta dále soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony po , částka, a dva úkony po , částka, , celkem , částka, , dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K těmto nákladům pak náleží náhrada cestovních výdajů za cestu k ústnímu jednání dne , datum, z , adresa, a zpět ve výši , částka, (cesta 120 km vykonaná osobním automobilem tovární značky Volkswagen Passat, RZ: , SPZ, , při průměrné spotřebě nafty 5,2 l na 100 km, ceně nafty , částka, /l, sazbě , částka, /km) a dále náhrada za ztrátu času v počtu čtyř půlhodin po , částka, , celkem , částka, podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu. Žalobkyni dále náleží náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty (z odměny, paušální náhrady hotových výdajů, promeškaného času) ve výši , částka, podle § 137 odst. 3 o. s. ř., jejímž je advokát žalobkyně plátcem. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ohledně částky , částka, (po kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí), což představuje 71 % žalovaného nároku (kapitalizovaného částkou , částka, ke dni rozhodnutí). Tento úspěch je pak nutné ponížit o úspěch žalovaného v rozsahu 29 % (úspěch žalovaného činí po kapitalizaci ke dni rozhodnutí částku , částka, ). Žalobkyni tak náleží 42 % z částky , částka, , což činí , částka, . Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, ze shodných důvodů, které jsou uvedeny výše v bodě č. , hodnota, .