11 C 272/2025

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 3 039 Kč s Anonymizováno

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s 12,75 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, s 14,75 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 600 do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dne datum podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu dluhu za přepravu. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná se ve dnech datum a datum na linkách hromadné dopravy provozované žalobkyní neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem a naplnila podmínky pro to, aby na ní žalobkyně požadovala úhradu žalované částky (jízdné a přirážka k jízdnému). Na zaslanou výzvu k úhradě dlužné částky žalovaný nereagovala. Okresní soud v Benešově ve věci vydal dne datum pod č. j. EPR č. účtu-5 elektronický platební rozkaz, který se žalované nepodařil doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením ze dne datum, č. j. EPR č. účtu-7, zrušen a soud ve věci pokračoval vydáním rozhodnutí bez nařízení jednání podle 115a o.s.ř., když obě účastnice s tímto postupem soudu souhlasily – žalobkyně již v žalobě, žalovaná za použití postupu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Ze záznamu o provedené přepravní kontrole č. hodnota ze dne datum vzal soud za prokázané, že žalovaná cestoval hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní a při kontrole pověřenou osobou se neprokázala platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila jízdné ve výši částka a uloženou přirážku ve výši částka, byla povinna částku zaplatit následně v doplatkové pokladně žalobkyně dle přepravních podmínek, což neučinila. Ze záznamu o provedené přepravní kontrole č. hodnota ze dne datum vzal soud za prokázané, že žalovaná cestovala hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní a při kontrole pověřenou osobou se neprokázala platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila jízdné ve výši částka a uloženou přirážku ve výši částka, byla povinna částku zaplatit následně v doplatkové pokladně žalobkyně dle přepravních podmínek, což neučinila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobními upomínkami ze dne datum a dne datum, žalovaná však na svůj dluh ničeho neuhradila. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle ustanovení § 2551 téhož zákona podrobnější úpravu osobní přepravy pak stanoví přepravní řády. V daném případě je tímto předpisem vyhláška Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, která podrobně upravuje vztahy, které vznikají při přepravě osob ve veřejné drážní osobní dopravě a veřejné silniční osobní dopravě mezi provozovatelem přepravy (dále jen dopravce) a jejími účastníky, kromě cenových vztahů, které upravují tarify. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou byla ve dnech datum a datum konkludentně uzavřena smlouva o přepravě, a to tím, že žalovaná nastoupila do prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní. Žalovaná však porušila přepravní podmínky, neboť se při provedených přepravních kontrolách na výzvu neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila na místě jízdné a přirážku k jízdnému ve výši částka. Vzhledem k tomu, že částky neuhradila na místě ani v doplatkové pokladně, představuje částka částka dluh žalované vůči žalobkyni a soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že je přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši částka a paušální náhrada za dva úkony po částka, celkem částka, podle § 151 odst. 3 o.s.ř., § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.. Celkem je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku částka ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).