11 C 326/2020

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 221 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 221 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 1 221 Kč od 17. 6. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Benešově soudní poplatek ve výši 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 1 221 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 3. 1. 2019 došlo Policií ČR k převozu žalovaného z městysu [obec] do [nemocnice] a [právnická osoba] V souvislosti s převozem žalovaného bylo najeto 21 km služebním automobilem, což představuje náklady ve výši 140 Kč. Zároveň Policie ČR za žalovaného uhradila poskytovateli zdravotních služeb za odborné lékařské vyšetření částku 1 081 Kč. Žalovaný byl k celkové úhradě dlužné částky ve výši 1 221 Kč vyzván, avšak marně. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce v návrhu uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud dle téhož ustanovení vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s takovým postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaná k výzvě soudu nevyjádřila, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Soud ve věci vycházel z obsahu spisového materiálu, ze kterého zjistil následující skutkový stav: Úředním záznamem Dopravního inspektorátu, ÚO [obec], KŘP Středočeského kraje ze dne 06. 02. 2019, výsledkem vyšetření žalovaného, doklady o nákladech na dopravu do zdravotnického zařízení, výkazem výkonů, fakturou za zdravotní úkony a předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že dne 3. 1. 2019 v čase od 14:30 do 15:10 hodin došlo k převozu žalovaného z městysu [obec] do [nemocnice] a [právnická osoba], služebním automobilem PČR [registrační značka]. V souvislosti s převozem žalovaného bylo najeto 21 km a žalobkyně za toto vynaložila 140 Kč. Zároveň Policie ČR žalovanému vyčíslila náklady ve výši 1 081 Kč za odborné lékařské vyšetření, kdy se jedná o částku, kterou uhradila poskytovateli zdravotních služeb Policie ČR Lékařské vyšetření a zdravotní výkony byly vyčísleny fakturou č. 51900008. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 1 221 Kč, avšak na dlužnou částku ničeho neuhradil. Při právním hodnocení soud vycházel ze zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotnických službách. Dle § 89a odst. 1 zákona o specifických zdravotnických službách je protialkoholní a protitoxikomanická záchytná služba zdravotní službou poskytovanou osobě, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Dle § 89e odst. 1 věty prvé zákona o specifických zdravotnických službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. V daném případě byl žalovaný hlídkou Policie ČR eskortován dne 3. 1. 2019 do [nemocnice] a [jméno] v [právnická osoba], pod vlivem alkoholu. Žalobkyni v souvislosti s tím vznikly náklady na dopravu v částce 140 Kč a na náklady za odborné lékařské vyšetření uhrazené Policií ČR ve výši 1 081 Kč, celkem 1 221 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného písemnými výzvami se stanovením termínů splatnosti, žalovaný však ničeho neuhradil, dostal se proto do prodlení s úhradou dlužné částky 1 221 Kč. Od této doby náleží žalobkyni i úrok z prodlení. Soud žalobě zcela vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně představují paušální náhradu ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně nebyla v řízení zastoupena advokátem. Soud přiznal žalobkyni za 2 úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za výzvu k plnění a za písemné podání ve věci samé (žaloba) paušální náhradu ve výši 100 Kč za úkon podle § 2 odst. 1 vyhlášky. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 200 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, osvobozena od soudních poplatků, a soud jejímu návrhu vyhověl, uložil soud žalovanému ve výroku III. tohoto rozsudku rovněž povinnost zaplatit soudní poplatek na místo žalobkyně dle § 2 odst. 3 tohoto zákona, a to ve výši 400 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.