11 C 95/2026
č. j. 11 C 95/2026-53
V PLATNOSTIPlný text
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A, narozená Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně B proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o vyklizení nemovitostí
I. Žalovaná je povinna vyklidit rodinný dům č. p. Anonymizováno, který je součástí pozemku p. č. st. Anonymizováno, zapsáno na LV č. hodnota pro obec adresa, k. ú. adresa u Olbramovic, vedeném Katastrálním úřadem pro Anonymizováno kraj, Katastrálním pracovištěm adresa, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně proti žalované domáhala vyklizení nemovitosti označené ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen „Nemovitost“). Uvedla, že je výlučným vlastníkem Nemovitosti a že jí žalovaná užívá bez jakéhokoliv právního důvodu. Žalovanou do domu vpustila matka žalobkyně, která měla k domu věcné břemeno užívání. Nemovitosti žalovaná nevyklidila ani po výzvách žalobkyně. U ústního jednání doplnila, že matka byla v době, kdy vpustila žalovanou do domu, již částečně dementní a bylo jí 94 let. Žalovaná nikdy neuhradila za bydlení ničeho, Nemovitost nadále poškozuje a neoprávněně užívá.
2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila, na svou obranu nic netvrdila. K ústnímu jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, ani nežádala odročení jednání, přestože byla soudem řádně a včas předvolána. Soud tak jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.
3. Soud učinil následující skutková zjištění: Zapsaným výlučným vlastníkem Nemovitosti je žalobkyně (z LV č. hodnota pro k. ú. adresa u Olbramovic). Dále soud zjistil, že žalovaná v Nemovitosti hromadí věci, neudržuje pořádek a brání žalobkyni ve vstupu do některých místností např. tím, že za dveře umisťuje velké předměty (stůl), které znemožňují otevření dveří nebo odmontovala kliku od dveří (z fotografií Nemovitosti). Soud dále zjistil, že žalovaná pokřikuje na své sousedy z vesnice, vyhrožuje jim fyzickým napadením či dokonce zabitím jich či jejich psů (z prohlášení jméno FO). Soud zjistil, že žalobkyně předala žalované výzvu k vystěhování ze dne datum z Nemovitosti, a to osobně (z výzvy k vystěhování, z videonahrávky z předání výzvy).
4. Na základě shora uvedeného soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že zapsaným výlučným vlastníkem Nemovitosti je žalobkyně a že žalovaná tyto Nemovitosti užívá. Žalobkyně s tím však jako výlučný vlastník Nemovitosti nikdy nesouhlasila a vyzvala žalovanou k vystěhování. Žalovaná Nemovitost i nadále užívá a odmítá jí opustit.
5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.
6. V návaznosti na provedené dokazování soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou nikdy neexistoval žádný právně relevantní vztah, který by žalovanou opravňoval k užívání Nemovitosti. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vystěhování, žalovaná tak však neučinila. Žalovaná netvrdila, že jí svědčí jakýkoli právní titul k užívání Nemovitosti, proto je povinna předmětnou Nemovitost vyklidit a tuto žalobkyni vyklizenou odevzdat ve smyslu shora citovaného ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. Aktuální stav, kdy žalobkyně jako vlastník nemůže Nemovitost udržovat, obývat nebo jí např. řádně pronajímat, je pochopitelně ze strany žalované protiprávním zadržováním Nemovitosti, jelikož jí žádný titul k jejich užívání nesvědčí.
7. Žalovaná na svou obranu nic netvrdila, nepředložila soudu žádné důkazy. Tím, že se nedostavila k jednání soudu, na které byla řádně předvolána, se zbavila možnosti být případně poučena, v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy.
8. Ze všech shora uvedených důvodů soud uzavřel, že žalovaná Nemovitost ve výlučném vlastnictví žalobkyně užívá bez právního důvodu a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil ve lhůtě 15 dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.
9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 145 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni, a to ve výši částka. Tato částka sestává ze soudního poplatku za žalobu ve výši částka a z návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši částka (tento náklad soud nevyhodnotil jako neúčelný, byť věcně o něm soud rozhodl tak, že jej zamítl). Náhrady jiných nákladů se žalobkyně vůči soudu výslovně vzdala. Celkově je tak žalovaná na nákladech řízení povinna žalobkyni zaplatit částku částka ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově. Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.