12 C 102/2026

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně zastoupená: Jméno Zástupce, IČO IČO Zástupce, advokát, sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A, bytem Adresa žalovaného A zastoupený: Jméno žalovaného B, advokát sídlem Anonymizováno o zaplacení částky 28 778 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to ve splátkách po částka měsíčně vždy nejpozději do 28. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne datum domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku 19. částka s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku částka za sjednaný úrok (poplatek), žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a úroky z úvěru, neuhradil však ničeho. Žalobci tak dosud dluží, a to přes výzvy k úhradě. Žalobce je legitimován k podání žaloby, když nárok vůči žalovanému na něj přešel smlouvou o postoupení pohledávky.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že se žalobou nesouhlasí. Nepopíral uzavření smlouvy ani čerpání částky úvěru, ale namítal, že tato smlouva je neplatná, a tu proto, že žalobkyně před poskytnutím úvěru neprováděla řádné posouzení úvěruschopnosti, při posuzování úvěruschopnosti pouze paušálně přebírala částky životního minima a neověřovala skutečné výdaje a závazky spotřebitele. Bez ověření údajů o skutečných výdajích dlužníka si však nelze učinit komplexní úsudek o jeho schopnosti splácet. Žalobkyně se dopustila klamné indikace platební schopnosti s odkazem na to, že žalovaný částečně úvěr splatil. Dále žalovaný k neplatnosti smlouvy uzavřené účastníky uvedl, že úroková sazba podstatně přesahující sazbu obvyklou u bank je v rozporu s dobrými mravy, přitom je třeba v úrokové míře zohlednit i poplatky za „prodloužení“ a jiné sankce, které jsou ve skutečnosti skrytým úrokem, který činí smluvní ujednání absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z. Žalobkyně nesplnila ani podmínku řádné předžalobní výzvy. Smyslem výzvy je dát dlužníkovi možnost splnit dluh bez soudního řízení. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě částky ze smlouvy (jistina s úroky a sankcemi). Taková výzva je pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení (jistiny) podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neúčinná. D8le žalovaný upozornil na nepřípustnost „ztráty výhody splátek“, v souladu s konstantní judikaturou v otázce vracení jistiny podle zmíněného § 87, když ztráta výhody splátek by v případném rozhodnutí soudu měla absentovat pro vnitřní rozpor, když § 87 stanoví, že spotřebitel vrací jistinu „v době přiměřené jeho možnostem“. Tento režim je subjektivní a chrání spotřebitele před prodlením. Institut ztráty výhody splátek (§ 1931 OZ) je však objektivní sankcí, která postavení dlužníka radikálně zhoršuje. Dále je důvodem absence prodlení, protože pokud spotřebitel neuhradí splátku, protože mu to jeho možnosti aktuálně nedovolí, nemůže se dostat do prodlení, které by aktivovalo ztrátu výhody splátek. Spojení těchto institutů je logickým protimluvem, který popírá smysl ochrany spotřebitele. Zákon o spotřebitelském věru v § 87 odst. 3 pro případ, že dlužník neplní nebo se změní jeho možnosti, nepředpokládá automatickou ztrátu výhody splátek, ale nabízí legální cestu v podobě návrhu na změnu doby k vrácení jistiny. Je-li dlužník schopen platit více, nebo naopak neplatí vůbec, má věřitel právo žádat soud o nové určení splatnosti jistiny. Tento postup je v režimu § 87 ZSÚ jediný přípustný a zcela nahrazuje smluvní institut ztráty výhody splátek. Žalobkyně v tomto případě podala žalobu na nesplatný nárok, neboť splatnost jistiny v režimu § 87 ZSÚ by byla určena až rozsudkem soudu. Žalobkyně tak žalovala dříve, než nárok v této podobě vznikl a stal se splatným. Vzhledem k neplatnosti smluv od počátku zaniká nárok žalobkyně na úroky, poplatky a příslušenství. Žalovaný je povinen vrátit pouze zbývající část jistiny. S ohledem na sociální situaci žalovaného, která byla způsobena právě predátorským postupem žalobkyně a vyvoláním dluhové spirály, navrhl žalovaný v souladu s § 87 odst. 1 vrácení zbývající jistiny v měsíčních splátkách ve výši částka, což odpovídá jeho aktuálním možnostem. Dále žalovaný žádal, aby mu soud přiznal náhradu nákladů řízení, a to v souladu s konstantní judikaturou NS ČR a ÚS ČR. Nejvyšší soud judikoval, že úspěch v řízení nelze poměřovat pouze nominální částkou, pokud je podstata sporu v neplatnosti smlouvy. Žalovaný byl v meritu věci – tedy v obraně proti nároku ze smlouvy – zcela úspěšný. Skutečnost, že musí vrátit jistinu, není vítězstvím žalobkyně, ale zákonným narovnáním stavu, který žalobkyně sama zavinila. Věřitel, který poruší § 86 ZSÚ, se dopouští protiprávního jednání a nesmí z něj profitovat. Pokud by byl žalovanému krácen nárok na náklady, věřitel by fakticky těžil z vyvolání sporu, k němuž by při řádném postupu (§ 86 ZSÚ) vůbec nedošlo. Ústavní soud zdůraznil, že nikdo nesmí těžit ze svého vlastního pochybení. Protiprávní jednání věřitele při neposouzení úvěruschopnosti je důvodem hodným zvláštního zřetele pro aplikaci § 150 OSŘ. Je v rozporu s principem spravedlnosti, aby spotřebitel, který se úspěšně ubránil predátorskému úvěru, nesl byť jen část svých nákladů; žalovaný tu odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. Anonymizováno.

3. Soud provedl důkaz obsahem listin, předložených žalobcem - smlouva o úvěru ze dne datum s úvěrovými podmínkami, protokol o vlastnictví účtu s potvrzením o bezhotovostním poskytnutí úvěru, 5x upomínka, předžalobní výzva s poštovním podacím archem – a po jejich zhodnocení podle § 132 o.s.ř. soud dospěl k následujícím závěrům: Žalovaný jako úvěrovaný s uzavřel se žalobcem jako úvěrujícím dne datum smlouvu o zápůjčce, prostřednictvím webové stránky www.coolcredit.cz, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému částku částka, a to bezhotovostně na účet č. č. účtu dne datum. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši částka a jistinu s poplatkem uhradit do datum, žalovaný tuto částku neuhradil řádně a včas. Ke dni podání žaloby zaplatil žalovaný pouze částka, tuto částkou započetl žalobce na smluvní pokutu. Písemné výzvy k úhradě dluhu byly žalobcem žalovanému odeslány dne datum, datum, Anonymizováno, datum, a datum. Smlouva účastníků v čl. 2.3 obsahovala ujednání o smluvní pokutě 0,10 % denně z dlužné částky po případ prodlení žalovaného. Na základě těchto skutečností, které vyplývají z citovaných listin předložených žalobcem, žádal žalobce svou žalobou zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši částka, dále částku částka (5x částka) jako náklady za zaslaných 5 upomínek a konečně smluvní pokutu ve výši částka (smluvní pokuta počítaná z dlužné jistiny částka ode dne datum, den následující po splatnosti zápůjčky, do dne sepsání žaloby datum, tedy celkem částka, sníženo o úhradu žalovaného ve výši částka, tedy částka).

4. Žalobce v žalobě tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, za tím účelem si od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. K tomu však nepředložil ani neoznačil žádné důkazy, z důkazů, které žalobce soudu předložil a jimiž soud provedl důkaz, takové skutečnosti nevyplynuly – žalobcem předložené listiny nezachycují žádné konkrétní majetkové poměry žalovaného, žádná z listin se nevztahuje k doložení příjmů, výdajů či jiného jmění (majetku či závazků) žalovaného.

5. Dále soud provedl důkaz obsahem listin, předložených žalovaným – tři výplatní pásky (duben, květen, červen Anonymizováno), výpisy z účtu žalovaného za období 3 měsíců (duben, květen a červen Anonymizováno), 3 doklady o zaplacení (ze dne datum na částku částka, ze dne datum na částku částka, ze dne datum na částku částka) - a po jejich zhodnocení rovněž podle § 132 o.s.ř. vzal za prokázané, že žalovaný v současnosti splácí další 4 úvěry částkami po částka měsíčně, má příjem ze zaměstnání (po provedení srážek) v průměrné výši částka měsíčně, platí náklady na bydlení ve výši částka měsíčně, má další běžné životní výdaje. Nemá žádné jiné příjmy ani majetek vyšší hodnoty. Dále žalovaný předloženými doklady o provedených platbách na účet žalobce, identifikovanými rodným číslem žalovaného jako variabilním symbolem (který užil i žalobce při bezhotovostním poskytnutí úvěru žalovanému), prokázal, že žalobci vrátil celkem částku částka.

6. Při právním hodnocení soud vycházel z ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Smlouva účastníků, ač nazvaná smlouvou o zápůjčce, je svým obsahem a postavením účastníků (žalobce – podnikatel v nebankovní sféře poskytování úvěrů, žalovaný – nepodnikající fyzická osoba čerpající neúčelový úvěr) smlouvou o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku částka na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, k takovému (případnému) prověření však nenabídl žádné důkazy, z listin, žalobcem předložených, jejichž obsahem soud důkaz provedl, žádné takové skutečnosti nevyplynuly -tedy že by žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru dostatečně prověřoval; především že by zjistil podrobnější údaje o majetkové, příjmové a výdajové situaci žalovaného, a že by jakkoliv ověřoval údaje, které ke své osobě poskytl sám žalovaný. Soud tu nepoučil žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení o tom, jak byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, s poučením o nutnosti nabídnout k těmto tvrzením důkazy a s poučením, že nebudou-li tvrzení doplněna, nebo nebudou nabídnuty důkazy anebo se nabídnutými důkazy tvrzené skutečnost neprokáže, posoudí soud nárok žalobce podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, protože žalobce se z jednání soudu omluvil. Soud proto dospěl k závěru, že prověření úvěruschopnosti žalobcem před poskytnutím úvěru žalovanému nebylo provedeno dostatečně a kvalifikovaně, z informací, poskytnutých pouze žalovaným, neměl a nemohl žalobce vycházet, měl tyto údaje především doplnit, neboť byly zcela nedostatečné, a měl je ověřit. Žalobce proto nemohl dojít ke – správnému – závěru, že žalovaný bude poskytnutých částka s poplatkem (smluvním úrokem) schopen za jediný měsíc žalobci vrátit. Jelikož však žalovaný částku částka skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu. Pro úplnost soud uvádí, že dalšími případnými důvody pro neplatnost smlouvy účastníků (namítanými žalovaným) se pro nadbytečnost již nezabýval.

8. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Při rozhodování o způsobu vydání bezdůvodného obohacení soud pak vycházel ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tato ustanovení totiž mají z důvodu speciality přednost před obecnými ustanoveními občanského zákoníku.

9. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku částka, jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný prokázal, že již žalobci vrátil částka, je povinen vydat žalobci zbylou část poskytnutého úvěru, tedy částku částka. Ohledně této částky tak soud žalobě vyhověl. Návrh žalovaného na splátky po částka je třeba obsahově posoudit jako návrh na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel, který úvěr neměl poskytnout, musí snést i podstatně delší dobu vrácení jistiny; námitka žalovaného, že jistina není dosud splatná a že je třeba vyřešit dobu jejího vrácení, zakládá zjevný spor o splatnost. Soud jej má vyřešit v tomto řízení podle § 87 odst. 2; účastníky není třeba odkázat na samostatnou žalobu (viz např. usnesení NS sp. zn. spisová značka a rozsudek NS sp. zn. spisová značka). Spotřebitel vrací jen jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. Soud zjistil, že poměry žalovaného, který aktuálně splácí další čtyři úvěry, má příjem pouze ze měsíční mzdy v průměrné výši 26 400 k č jen výdaje ne bydlení činí částka, neumožňují vrácení dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení v plné výši a ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí podle § 160 o.s.ř. (který se tu neuplatní, přednost má ustanovení § 97 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaný sám uvedl, že je schopen splácet částka měsíčně, proto soud rozhodl o povinnosti vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši částka v měsíčních splátkách po částka měsíčně, počínaje měsícem následujícím p oprávní moci rozsudku. Zákonné úroky z prodlení tu mohou vzniknout až při prodlení s takto určeným plněním; předchozí výzva žalobce prodlení žalovaného nezaloží. Soud neuložil žalovanému splácení dluhu pod sankcí ztráty výhody splátek, protože smluvní ujednání o zesplatnění se při neplatnosti smlouvy neuplatní. Podle odborné literatury důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017). Lze uzavřít, že při umožnění splátek dluhu pod sankcí ztráty výhody těchto splátek by naznačený předvídaný postup při změně poměrů dlužníka nebyl možný – dlužník, který se ocitne ve zhoršené situaci, má právo podat návrh na určení jiných splátek v souladu se svými aktuálními možnostmi, nikoli povinnost v takové situaci doplatit celý dosud nesplacený dluh – to by bylo popřením zákonem stanoveného způsobu splácení takového dluhu, zakotveného v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru 10. Kromě částky částka, ohledně které soud žalobě vyhověl, již byly předmětem řízení již jen zákonné úroky z prodlení z částky částka od datum do zaplacení. Žalobce totiž vzal v průběhu řízení svou žalobu částečně zpět, soud tedy v tomto rozsahu - ohledně částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka – zastavil, a to usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka. Pokud jde o zbylou požadovanou část nároku žalobce, tedy zákonné úroky z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, soud uzavřel, že žalobcův nárok tu nemá oporu v zákonných ustanoveních (viz výše, žalovaný není v prodlení), ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná, a v této části proto soud žalobu zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že nenáleží žádnému z účastníků, pro vyrovnaný poměr jejich úspěchu ve věci. Žalovanému tu, ačkoli s ohledem na okolnosti sporu žádal přiznání náhrady nákladů řízení, nevzniká automaticky právo na plnou náhradu nákladů jen proto, že žalobce porušil povinnost zkoumat úvěruschopnost. Sankcí porušení, plynoucí ze zákona (o spotřebitelském úvěru) je neplatnost smlouvy, ztráta smluvních úroků, poplatků a sankcí a splatnost jistiny podle možností spotřebitele. O nákladech se rozhoduje zásadně podle procesního úspěchu -uspěje-li žalobce s vrácením jistiny, je v tomto rozsahu úspěšný, neuspěje-li s úroky, poplatky či předčasným zesplatněním, je v tomto rozsahu úspěšný žalovaný. Pro plnou náhradu žalovanému by musel být dán plný procesní úspěch, případně by musely existovat specifické podmínky § 143 nebo výjimečné důvody konkrétního sporu podle § 150 o. s. ř.; samotné porušení § 86 takovým automatickým důvodem není. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Benešově. Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).