12 C 151/2021

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se žalobou ze dne datum na žalovaném domáhala zaplacení částky částka a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o bezúročné půjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši částka, a to převodem na účet dne datum. Žalovaný měl půjčku vrátit do datum, půjčku však uhradil až dne datum. Pro případ prodlení byla v čl. IV smlouvy o půjčce sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která k datu datum činila celkem částka. Podle zákona o spotřebitelském úvěru nesmí souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut přesáhnout 50 % celkové výše spotřebitelského úvěru, tj. částka. Vzhledem k tomu, že žalovaný na úhradu smluvní pokuty zaplatil částku částka, účtuje žalobce smluvní pokutu ve zbývající výši částka. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne datum. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne datum podepsali žalobce a žalovaný smlouvu o bezúročné půjčce číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši částka. Půjčka byla žalovanému poskytnuta bez úroku a jakékoli jiné úplaty za její poskytnutí s tím, že žalovaný měl půjčku vrátit nejpozději do datum, a to v 5 splátkách ve výši částka, počínaje datum. V případě prodlení s úhradou splátky je dle čl. IV. smlouvy žalovaný povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu, jejíž výše do dne následujícího po datu vrácení půjčky je částka a ode dne následujícího po datu vrácení půjčky je 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení (ze smlouvy o bezúročné půjčce číslo). Půjčka byla žalovanému v souladu s čl. I. smlouvy poskytnuta převodem na jeho účet dne datum (z výpisu z účtu žalobce). Žalovaný uhradil dne datum splátku ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka a dne datum ve výši částka, jež byly započteny na úhradu jistiny, úroku z prodlení a částečně ve výši částka na úhradu smluvní pokuty (z výpisu půjčky). V souladu se zněním smlouvy účtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu z dlužné částky částka za dobu od datum do datum ve výši částka, z částky částka od datum do datum ve výši částka, z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do datum ve výši částka, celkem tedy ve výši částka. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky (z e-mailové předžalobní výzvy ze dne datum). Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru se na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu (odst. 1). Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než částka a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše částka (odst. 2). Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši částka, které však žalovaný ve sjednané lhůtě řádně nesplatil (uhradil je v prodlení) a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty. Žalobkyní požadovaná smluvní pokuta byla vyčíslena v souladu s příslušnými ustanoveními smlouvy o půjčce, moderována dle zákona o spotřebitelském úvěru a byly v ní zohledněny žalovaným provedené platby. Soud proto žalobě na zaplacení smluvní pokuty ve výši částka vyhověl. Pro úplnost soud uvádí, že vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla sjednána jako bezúročná, nebylo nutné, aby před jejím uzavřením věřitel zkoumal úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a soud se tedy otázkou zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nezabýval. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že jejich náhrada náleží žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení představují soudní poplatek ve výši částka a dále režijní paušál dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89 exekučního řádu za dva úkony (výzva k plnění, žaloba) po částka, celkem částka Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku částka ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).