12 C 151/2021

Plný text

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] na žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o bezúročné půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši [částka], a to převodem na účet dne [datum]. Žalovaný měl půjčku vrátit do [datum], půjčku však uhradil až dne [datum]. Pro případ prodlení byla v čl. IV smlouvy o půjčce sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která k datu [datum] činila celkem [částka]. Podle zákona o spotřebitelském úvěru nesmí souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut přesáhnout 50 % celkové výše spotřebitelského úvěru, tj. [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný na úhradu smluvní pokuty zaplatil částku [částka], účtuje žalobce smluvní pokutu ve zbývající výši [částka]. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne [datum] podepsali žalobce a žalovaný smlouvu o bezúročné půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši [částka]. Půjčka byla žalovanému poskytnuta bez úroku a jakékoli jiné úplaty za její poskytnutí s tím, že žalovaný měl půjčku vrátit nejpozději do [datum], a to v 5 splátkách ve výši [částka], počínaje [datum]. V případě prodlení s úhradou splátky je dle čl. IV. smlouvy žalovaný povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu, jejíž výše do dne následujícího po datu vrácení půjčky je [částka] a ode dne následujícího po datu vrácení půjčky je 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení (ze smlouvy o bezúročné půjčce [číslo]). Půjčka byla žalovanému v souladu s čl. I. smlouvy poskytnuta převodem na jeho účet dne [datum] (z výpisu z účtu žalobce). Žalovaný uhradil dne [datum] splátku ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka], jež byly započteny na úhradu jistiny, úroku z prodlení a částečně ve výši [částka] na úhradu smluvní pokuty (z výpisu půjčky). V souladu se zněním smlouvy účtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu z dlužné částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka], z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], celkem tedy ve výši [částka]. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky (z e-mailové předžalobní výzvy ze dne [datum]). Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru se na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu (odst. 1). Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než [částka] a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše [částka] (odst. 2). Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka]. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka], které však žalovaný ve sjednané lhůtě řádně nesplatil (uhradil je v prodlení) a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty. Žalobkyní požadovaná smluvní pokuta byla vyčíslena v souladu s příslušnými ustanoveními smlouvy o půjčce, moderována dle zákona o spotřebitelském úvěru a byly v ní zohledněny žalovaným provedené platby. Soud proto žalobě na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] vyhověl. Pro úplnost soud uvádí, že vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla sjednána jako bezúročná, nebylo nutné, aby před jejím uzavřením věřitel zkoumal úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a soud se tedy otázkou zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nezabýval. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že jejich náhrada náleží žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení představují soudní poplatek ve výši [částka] a dále režijní paušál dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89 exekučního řádu za dva úkony (výzva k plnění, žaloba) po [částka], celkem [částka] Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.